1.Prázdniny na nic 1/2

17. února 2008 v 11:09 | Máka |  HP a nejsilnější kouzlo
1.Prázdniny na nic

Harry praštil pěstí do stolu tak prudce, že se po něm Hedvika káravě ohlédla a slabě zahoukala. Její pán si z toho však nic nedělal a dál supěl vzteky. V podobné náladě se nacházel v Doupěti i Ron Weasley pod dohledem své nic nechápající matky, zato Hermiona byla oproti nim v náladě velice depresivní. Nikdo se jim nemohl divit, protože jejich hledání viteálů bylo více než neúspěšné.
Už celý měsíc, což znamená od konce prázdnin, se snažili vypátrat cokoli o některém z viteálů a bezúspěšně. Snad v celém obchodě Krucánků a Kaňourů nebyla vhodná kniha o zakladatelích Bradavic, o Godriku Nebelvírovi, Salazaru Zmijozelovi, Roweně z Havraspáru a Helze z Mrzimoru. Naše trojice totiž věděla jen o pěti viteálech a zbylé dva jim stále unikaly. Jenže ani u těch pěti nedokázali určit, kde se teď alespoň trochu přibližně mohou nalézat a ani, jak je Voldemort mohl schovat a zabránit jejich zničení.
Z úpěnlivého vyhledávání je vytrhla pouze svatba Bila Weasleyho a Fleur Delacourové, na které museli být už kvůli nevěstě a ženichovi, také kvůli paní Weasleyové a především kvůli pochmurné náladě, která od brumbálovy smrti ovládla celý kouzelnický svět.
Harry si smrt svého již posledního a největšího ochránce velice vyčítal a upnul se na hledání viteálů tak, že tím byl skoro posedlý. Jeho rozhodnutí zabít Voldemorta co nejdříve ho pronásledovalo ve snech spolu se vzpomínkami na smrt Cedrika Diggoriho, jeho kmotra Siriuse, ale hlavně na mrtvé tělo Brumbála padající přes hradby bradavického hradu.
Svou mysl ve dne zaměstnával úvahami o člověku, který objevil, odnesl a nejspíš také zničil viteálů v podobě medailonku Salazara Zmiozela, o tajemném R.A.B..
Jediné pocity, které teď byl schopen vnímat byly obrovské zklamání a nenávist. Nenávist k Voldemortovi byla ale již zcela překryta jinou a mnohem intenzivnější, a to nenávistí ke Severusovi Snapeovi, k vrahovi největšího čaroděje všech dob. Nemohl pochopit jak to, že Brumbál jeho zradu již dávno nevycítil a že mu tak bezmezně věřil.
Z neradostných úvah Harryho vytrhlo zašustění křídel a když zvedl hlavu viděl sovu pálenou vlétající k němu do pokoje. Na první pohled poznal, že je to sova z ministerstva a tak jí co nejrychleji odvázal z nožky dopis s přísně vyhlížející pečetí. Sova na něj mrkla a odletěla pryč.
Vážený pane Pottere,
vzhledem k tomu, že Vám bylo 31.července 17.let je nutností, abyste složil zkoušku z přemisťování, která se bude konat dne 6. srpna v 10:00 na Ministerstvu kouzel.
Zároveň bychom Vám chtěli oznámit, že jelikož Vám již bylo 17. let, tudíž jste ze zákona dospělý, je Vám povoleno požívat kouzla mimo školu. Berte však na vědomí zákon o utajení.
S pozdravem
Jane Krainová
Harry si s povzdechem při dočtení dopisu uvědomil, že má hned několik starostí navíc.
Zkouška byla tou nejmenší zato Harrym vrtalo hlavou jak se dostane do Londýna. Došel k závěru, že jeho jedinou možností je auto strýce Verona. Obrnil se tedy krunýřem trpělivosti a sešel dolů do obývacího pokoje, kde všichni tři Dursleyovi sledovali, podle Harryho úplně stupidní pořad, který spočíval ve snědení, co největšího množství krupičné kaše.
"Ehm… Strýčku Vernone?" vypravil ze sebe se sebezapřením Harry. "Dovezl bys mě zítra do Londýna?"
"A proč bych to jako měl podle tebe dělat?" odsekla hlava rodiny, kterou Harry neuznával.
"Třeba proto že jsem tvůj oblíbený synovec a právě jsem tě o to slušně požádal." Vycedil přes zaťaté zuby Harry, ale v duchu se dobře bavil, protože si byl vědom své převahy a množství trumfů, co měl schované v rukávu.
"Ne."
"Co ne?" podivil se naoko Harry.
"Nedovezu tě."
"Aha. Tak to já musím jít napsat dopis. Omluvte mě."
"Dopis?" zbystřil strýc Vernon.
"Ano, dopis. Musím jít napsat panu Weaslymu, že nedorazím. Možná si ho pamatujete, byl to ten člověk, co mě přišel vyzvednout před třemi lety o prázdninách. Á… teď mě napadlo, že by si mě mohl odvést pan Weasley když ne ty. Jdu mu napsat." Dokončil škodolibě Harry a otočil se ke schodišti, které vedlo k němu do ložnice.
"STŮJ!" vyskočil z křesla strýc Vernon. Harry se v duchu pousmál. Plán mu dokonale vyšel. "Dobře, dovezu tě tam. V kolik tam potřebuješ být?"
"Ve tři čtvrtě na deset. Nezaspi strýčku. Dobrou noc."
Strýc Vernon si jen něco zamumlal pod vousy, ale neodpověděl, stejně jako teta Petunie a Dudley, který měl zrak po celou dobu přilepený na obrazovce televizoru.
Harry došel do pokoje, sundal si brýle, padl do postele a v tu ránu usnul.
***
"Kluku nezbedná! Kolikrát si myslíš, že tě ještě budu budit?" ozvalo se za dveřmi. Harry sebou trhl, spadl z postele, narazil si kostrč a nakonec se s peprnými nadávkami na rtech probudil. Bylo to jeho štěstí, protože se mu zdál dosti nechutný sen o Voldemortovi a jeho smrtijedských poskocích a také protože už bylo čtvrt na deset.
Začal na sebe bez rozmyslu, ve spěchu házet nepřehlednou změť oblečení, co mu přešlo první pod ruku a pod unavený zrak. Tím, že oblékání nevěnoval přílišnou a dostatečnou pozornost si zapříčinil další zdržení a práci. Hodil na sebe totiž každou jinou ponožku, domácí špinavou košili a roztrhané kalhoty s kapsami. Usoudil, že takhle by asi na přemisťovací komisi dojem neudělal a začal se neochotně a co nejrychleji oblékat. Když už si Harry byl jist tím, že jeho oděv nevzbudí veřejné pohoršení seběhnul dolů na snídani. Vřítil se do kuchyně a jako prvního spatřil Dudleye jak se láduje palačinkami a ovesnou kaší tak vehementně, že Harryho při tom pohledu hned přešla chuť něco po ránu jíst.
"Co si o sobě myslíš, neřáde? Takhle sem vtrhnout bez ranního pozdravu a tak dupat na schodech." Harryho překotný příchod se samozřejmě neobešel bez kázání a poznámek strýce Vernona.
"Dobré ráno! Omlouvám se strýčku!" hrál Harry kajícného a hodného synovce, ale v duchu se nehorázně šklebil. Bylo mu sice docela proti mysli se chovat takhle zdvořile k nenáviděným příbuzným, ale věděl že další ranní přednášku o slušném chování by nepřežil.
Teta Petunie která právě dělala další míchaná vajíčka pro svého nadmíru obtloustlého synka si jen něco zamumlala pod vousy, i když žádné neměla a strýc Vernon na jeho omluvu reagoval jen, tím že si něco zahuhlal k sobě do talíře a vstal od stolu, aby se mohl kolébavým krokem vydat k autu, aby odvezl do Londýna svého nevyvedeného synovce.
"Sbohem." loučil se Harry se zbytkem kuchyně, ale ani tentokráte mu nikdo neodpověděl. Nezabýval se tím a radši se vydal za nejstarším členem rodiny Dursleyů, aby se přece jen nedočkal přednášky o chování a nevysloužil si tím další exkluzivní pozdní příchod, který by na sebe upoutal dosti nežádoucí pozornost.
Celou cestu do Londýna Harry přemýšlel nad tajemstvím, které nad ním, nad Ronem a nad Hermionou viselo celé prázdniny jako Damoklův meč. Uvažoval nad tím, kdo by asi mohl být R.A.B. Napadlo ho jedině, že by to mohl být nějaký velice mocný kouzelník, protože kdo jiný by dokázal přijít na tajemství viteálů a dokonce odkrýt jedem z nich? Také mu na mysl přišlo to, že to musel být někdo z blízkého kruhu Voldemortových Smrtijedů nebo by to musel být někdo, kdo se o Voldemortův život velmi podrobně zajímal. Vždycky když už si Harry myslel, že na odpověď přišel, zase se mu řešení této hádanky vzdálilo. Po takových to úvahách se cítila v koncích i Hermiona a to už bylo, co říct.
Před Londýnem Harry musel svých chmurných úvah nechat, protože strýc Vernon potřeboval navigovat, aby se dostal před vchod pro návštěvníky na Ministerstvo kouzel.
Když se konečně dostali k maskovanému vchodu, nemohl Harry přeslechnout strýcovy poznámky na téma "neschopní hlupáci s hůlkou", ale nereagoval na ně.
"Tak nashledanou strýčku!" usmál se ironicky Harry a s úlevou vystoupil z auta. Popošel pár kroků a pod strýcovým nechápavým pohledem vstoupil do telefonní budky, která vypadala víc než omšele. Vypadala jako by se přes ní přehnalo stádo tanků, buldozerů a bůhví jaké havěti ještě. Harryho odhad nebyl daleko od pravdy. Ve skutečnosti se přes budku prohnalo stádo Smrtijedů a dalšího pochybného zvířectva.
Strýc Vernon vyvalil oční bulvy na Harryho ještě víc když viděl, že jeho synovec zvedá telefonní sluchátko a vyťukává něco do číselníku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Avrilka Avrilka | Web | 17. února 2008 v 11:11 | Reagovat

Ahoj!Dáš mi prosím hlas tady→http://avrillavigne35.blog.cz/0802/finale-sonb

Děkuju předem a promiň za reklamu:)

2 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 19:59 | Reagovat

Holka, co to je? Nejsem o nic lepší, ale Pobertové v kap.  Navždy byli pekoví, ale tohle... HP a ty asi nejde možná dohromadym, nepokaž si reputaci :-) přesto ti věřím, jsi přece dobrá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama