1.Prázdniny na nic 2/2

17. února 2008 v 11:10 | Máka |  HP a nejsilnější kouzlo
1.Prázdniny na nic (druhá část)

Harry se pod strýcovým drobnohledem necítil nejlépe a tak mu dalo větší práci vydolovat z mysli správné číslo aby se "dovolal" na Ministerstvo kouzel. Když už konečně navolil správné číslo a začal se propadat do chodníku, mohl s úšklebkem pozorovat, jak pan Dursley vytřeštil oči tak šíleně, že kdyby šel někdo kolem asi by dlouho neotálel a zavolal by záchranku. Harry rozverně svému strýci zamával a jeho úsměv se rozšířil ještě víc, když viděl jak vykolejený strýc zvedá ruku k odpovědi.
Netrvalo dlouho a rozesmátý Harry se ocitl v kouzelnickém atriu. Úsměv mu nejdříve ztuhl na rtech když zpozoroval Kouzelnickou fontánu na kterou neměl mnoho dobrých vzpomínek. Pak ale jeho úsměv úplně zmizel, když očima zabloudil k velkým nástěnným hodinám, které právě ukazovaly za deset minut deset. A aby toho nebylo málo jeho tvář popelavě zešedla a dostala kamenný výraz když při svém běhu do prvního patra kde se nacházelo oddělení pro kouzelnické zkoušky, potkal Ritu Holoubkovou, která s Bleskobrkem v ruce šmejdila o čem by mohla do toho svého velice nechutného plátku napsat. Když spatřila Harryho, její obličej se rozzářil jako vánoční žárovička, ale opět povadl když si všimla, ke kterému oddělení Harry míří. Na oddělení kouzelnických zkoušek totiž panovala Jane Krainová, se kterou naše milovaná Rita neudržovala právě nejlepší vztahy a také věděla že jen jediný článek o tomto oddělení by jí mohl stát kariéru.
Zatímco novinářka se na chodbě v prvním patře rozsvěcela a zhasínala, dorazil Harry do kanceláře, kde se ten den měl setkat se svou zkoušecí komisí a hlavně s Ronem.
Když vtrhnul jako velká voda do dveří zjistil, že už tam jsou snad všichni účastníci zkoušek, ale ne komise. Měl z toho děsnou radost, ale větší z toho že nedaleko okna uviděl stát Rona bavícího se s Lenkou a s Nevillem.
Už zklidněným krokem přešel k nim všímal si pohledů upřených na sebe ale nereagoval. Když se doploužil k trojici uviděl jak na něj všichni tři stočili pohled a radostně ho pozdravili. Neméně úsměvně jim odpověděl a hned chtěl vědět o čem to právě diskutovali.
"Bavili jsme se o BA." odpověděl na jeho dosti všetečnou otázku s úšklebkem Ron.
"Jen tak nás napadlo že tenhle rok by byla docela potřebná a že bysme jí mohl obnovit." doplňovala ho Lenka.
"To je skvělej nápad a kdo by vás měl učit?" zajímal se okamžitě Harry a svou otázkou vyvolal na všech třech tvářích obrovský údiv.
"Co je to za blbou otázku?" dostal ze sebe Ron po chvíli ticha otázku která je všechny napadla a nikdo neměl odvahu jí vyslovit.
Teď zas nechápal Harry.
"Přece ty!" vyhrkl Neville a v hlavě mu vrtala Harryho nenadálá tupost.
"Já? Jak bych vás mohl učit když nebudu v Bradavicích? Přes telefon?" Podruhé za tento rozhovor všem, mimo Harryho, poklesla brada.
"Jak myslíš to že nebudeš ve škole. Musíš přece dostudovat sedmý ročník!" Namítala Lenka, která v tu chvíli vypadala ještě udiveněji než obvykle.
"A to říká jako kdo, že ho musím dokončit? Fred a Georgie Weasleyovi s tím také sekli."
"No jo, oni… Ale ty…" koktal Ron a v duchu mu začínalo docházet, co má Harry v plánu, když ne školu.
"Ale já co?" snažil se z Rona vytáhnout konec věty stále více rozčilený Harry.
"Prostě nemůžeš nechat školy. To prostě nejde." vychrlil ze sebe Neville trochu víc nahlas než měl v úmyslu.
"Ehm ehm… Věnujte mi prosím pozornost" ozval se ode dveří drsný ženský hlas.
Všichni stočili svůj pohled na původce toho hlasu, který na sebe upoutal pozornost oblíbeným citoslovcem profesorky Umbridgeové, čímž vyvolal ve všech nelibé vzpomínky na tuto profesorku, která se jim nesmazatelně vryla do podvědomí. (A/N: Někdy se vryla i do rukou, že?)
Když však vyhledali očima původce zvuku a očekávali druhou Umbridgeovou, děsně se spletli. Ve dveřích totiž stála žena velice hřmotné postavy, s dlouhými světlými vlasy, které byly již značně protkané šedinami a sepnuté do volného drdolu z něhož již několik pramenů vypadávalo. Tvář Jane Krainové byla zbrázděna kolem očí vráskami a přes pravý spánek se jí táhla jemná jizva, ale viditelná na první pohled. Oblečena byla do hábitu černého jako noc, což jí dodávalo temného vzezření.
I přes její zevnějšek na Harryho nepůsobila dojmem Smrtijedky, ale byl nucen uznat, že její loajálnost spadá spíše pod Brumbála.
Hlavní členka jejich zkušební komise se na ně chladně usmála a začala je vyvolávat jmény, aby zjistila kdo dorazil a kdo ne.
Harryho velmi potěšilo, že se u jeho jména nijak nepozastavila a nedala najevo, že je asi nejčastěji probíraným tématem ve všech novinových denících.
Díkybohu se na zkoušky dostavili všichni takže se mohli vydat "do akce", jak to nazvala Krainová. Aby se jejich zkouška mohla vůbec konat musela je odvést do vhodnějších prostor, což se později ukázalo jako do velikého sálu také v prvním patře.
***
"Vaším velice důležitým úkolem bude přemístit se přesně na toto černé pódium. Pokud se přemístíte mimo, jen částí nebo vůbec nebude vaše zkouška uznána a vy jí budete muset zkusit znovu v posledním termínu tohoto roku, což jest posledního srpna. Přeji Vám hodně štěstí a snažte se." Zakončila jejich komise optimisticky výklad o důležitosti jejich zkoušky.
"Láskorádová Lenka" ozvalo se od pódia první jméno. Lenka je přejela nezúčastněným pohledem a šla si stoupnout na "startovací" místo. Lehce se nadechla pro uklidněnou a vzápětí se ozvalo tlumené prásk, které jim napovědělo o tom, že Lenka se již pokusila o složení zkoušky.
Z druhé strany místnosti se okamžik na to ozvalo další prásk a hned na to výkřik "Výborně" a srdečné gratulace od zkoušející.
Lenka se s úsměvem postavila do rohu vedle Krainové a čekala až zkoušku zvládnou i její přátelé, aby mohla odejít společně s nimi, protože chtěla dodiskutovat otázku týkající se Brumbálovy armády.
Hned po Lence šel Neville, kterému se nervozitou tak třásla kolena, že by se bez Harryho pomoci snad ani neodlepil od hloučku přátel. Celý zelený v obličeji se došoural ke startu a snažil se nevnímat sevřené pěsti pro štěstí u Harryho a Rona, kteří ho doprovázeli povzbudivými pohledy, které ho ještě více znervózňovaly.
Nakonec se mu přemístění povedlo bez věších obtíží z čehož měl takovou radost, že nejdřív málem omdlel, ale potom spontánně objal Lenku a z toho byl poté překvapený snad ještě více. Ron s Harrym, kteří měli samozřejmě radost z toho, že se to Nevillovi povedlo se lámali v pase smíchy když spatřili neuvěřitelně překvapený výraz Lenky, červenajícího se Nevilla, ale smích je přešel když si zase uvědomili, že za chviličku tu zkoušku budou muset složit taky.
Nějakou dobu sice trvalo než přišel na řadu Harry a po něm jako poslední Ron, ale oba z toho byli tak nervózní, že bylo docela udivující, že zkoušku složili a to oba úplně bez problémů.
Jelikož Ron Weasley byl poslední, nakázala jim Krainová, aby co nejrychleji vypadli ze zkoušecí místnosti a řekla jim že formuláře o složení zkoušek jim pošlou po sovách do tří dnů.
Hned jak se čtveřice zbavila své zkoušející, tak navázala na původní téma.
"Jak jsi myslel to, že nepůjdeš do Bradavic?"
"Přesně tak jak jsem to řekl." odsekl Harry, kterému se dosti příčilo to, že to tolik řeší a nedají mu s tím pokoj.
"Ale Harry, to přece nemůžeš!" pokusil se jemně něco namítnout Neville.
"A proč ne?" ohradil se už docela vytočený Harry. Poslední dobou byl příšerně vznětlivý a velice snadno se naštval a pokud se jednalo o tak ošemetné téma jako teď stala se zněj časovaná bomba.
"No přece Brumbál…" snažil se Ron, ale byl rychle přerušen.
"Brumbál tu už není."
"Ale určitě by si přál aby ses do Bradavic vrátil a dostudoval."
"A jak to můžeš vědět?" vykřikl Harry a už se ani nesnažil dávat pozor na to jestli je někdo neposlouchá a zvýšil na své kamarády hlas tak, že začal přitahovat docela nechtěnou pozornost.
"No… vždyť…" hledal argumenty velice pomalu Ron zatímco ostatní se snažili Harryho trochu ztišit, aby se po nich neohlíželi všichni procházející po Ministerstvu.
"JAK MŮŽETE VĚDĚT CO BY SI BRUMBÁL PŘÁL A NEBO NE! NIKDO TO NEMŮŽE VĚDĚT PROTOŽE KVŮLI TOMU HNUSNÝMU SMRTIJEDSKÝMU ZRÁDCI UŽ NENÍ MEZI NÁMI. BRUMBÁL MU VĚŘIL A ON JEHO DŮVĚRU TAKHLE ZNIČIL A ZADUPAL DO ZEMĚ. DO ŠKOLY SE NEVRÁTÍM! ROZUMÍTE? BUDU SE HO SNAŽIT POMSTÍT A NEBUDU V KLIDU DOKUD TEN PARCHANT NEBUDE LEŽET POD DRNEM. NEJLÉPE S VOLDEMORTEM! ROZUMÍTE?"
"Dobře Harry. Rozumíme ti ale už nekřič." Snažila se ho uklidnit Lenka zaraženě zatímco Ron s Nevillem se vyděšeně rozhlíželi po chodbě kde všude viděli vykukovat z kanceláří kouzelníky a ti se ani nesnažili zakrývat zájem, který na nich byl jasně patrný.
"Chápu tě Harry. Už vím proč se nevrátíš do školy a naprosto s tebou souhlasím.
A půjdu s tebou." prohlásil Ron tak pevně, že ho možná samotného překvapilo.
"Cože?? Ne to nejde to rozhodně ne. Nikdy! Nevystavím tě takovému nebezpečí!"
odporoval mu Harry docela zoufalým hlasem, ale vypadalo to, že každou chvílí znovu vybuchne a začne na ně zase řvát.
"Ale Harry přece si nemyslíš, že tě necháme s Hermionou jít samotného?!"
"To teda necháte! To snad -" začínal Harry zase nabírat na intenzitě hlasu, ale byl přerušen.
"Harry, Rone, všude vás hledám. Tak co jak dopadla zkouška? Jé ahoj Neville, Lenko." drmolil rychle pan Weasley, zjevně šťastný, že je konečně našel.
"Dobrý den." ozvali se slušně Lenka a Neville. Harry stále ještě zíral ne Rona.
Pan Weasley si toho nevšímal a mluvil dál.
"Rone, doufám, že už jsi o tom Harrymu řekl. Mluvil jsem i s Remusem a ten souhlasí.
"Ne tati. Ještě jsem mu to neřekl."
"Co mi měl říct?" ozval se Harry, který už se začínal za ten svůj výbuch stydět a hlavně byl zvědavý.
"No, Harry mysleli jsme, že kdybys nechtěl být u Dursleyů mohl bys bydlet s námi na Grimmauldově náměstí. Hermiona je tam už taky." Vysvětloval pan Weasley a byl z toho očividně nadšený a doufal, že Harry bude souhlasit.
"Já už nebudu muset zůstat u Dursleyů! Hurá!" Harry z toho měl větší radost než všichni čekali.
"Tak dobře. Jsem rád, že se ti ten nápad líbí. Dojedeme s tebou hned pro věci a vezmeme tě rovnou k nám. Teď se s Ronem rozlučte s kamarády určitě na ně už také čekají rodiče." Řekl pan Weasley a odcházel kousek od nich aby si mohli v klidu promluvit za což mu byli vděční.
"No tak ahoj a užijte si zbytek prázdnin." Prolomil ticho Neville a nesměle se usmíval.
"Ahoj!" přidala se zasněně Lenka a užuž odcházela za svým otcem, který na ni měl čekat v atriu ministerstva.
"Tak se mějte a taky užijte prázdnin." Loučil se i Ron a pokukoval po svém otci.
"Mějte se hezky a omluvte mě, že jsem na vás tak hulákal." Ozval se zkroušeně Harry.
"Nic se nestalo." Usmál se na něj Neville a Harry mu úsměv vděčně oplatil.
"Tak nashle v září." Řekl a odešel s Ronem k panu Weasleymu, který už byl zjevně netrpělivý. Hádka byla zažehnána a hlasitá slova zapomenuta. Ale ne úplně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 20:04 | Reagovat

ne, to ne! HP není to správné... na to prostě nejdou dělat vtípky jako tehdy bez Voldyho. snaha byla a nebudu ti do toho mluvit. až si všechny komenty ode mě přečteš, snad mě nezabiješ XD

2 NarcissaB. NarcissaB. | E-mail | Web | 21. března 2009 v 20:51 | Reagovat

Neboj, zabít tě se nechystám xD já se jen slušně bavím xD No tahle kapitolovka je oprvadu o hooodně slabší, to bude tím že to byla úplně první, co jsem kdy napsala (s kámoškou) a ty vtípky ani to psaní nám moc nešlo xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama