2. Překvapení a prázdniny 1/2

16. února 2008 v 21:40 | Tagryjka |  Nikdy neříkej nikdy
II. Překvapení a prázdniny

Milý Jamesi,
Dnes mě čeká ten ples a pak konečně vyrazím k tobě a začnou mi pravé prázdniny. Mám však dojem, že za tím plesem je ukryto něco, co přede mnou matka tají a co se mi vážně nebude líbit. Možná jsem už paranoidní.
Napiš mi jestli nebude vadit, že přijedu už v noci hned po plese. Nechci totiž zůstat v tomhle prokletém domě déle než je nutné.
Sirius
Odpověď přišla rychleji než předpokládal.
Milý Siriusi,
Samozřejmě, že nevadí, že přijedeš už v noci. Čím dřív, tím líp. Všichni se na tebe těšíme.
S tím plesem si nelámej hlavu. Pokud by vážně ta čarodějnice něco chystala, nebude to nic vážného.
James
Hned jak dočetl dopis psaný Jamesovým neuspořádaným škrabopisem spadla z něj velká část obav a tak se začal připravovat na ples. Oblékl se přesně podle matčina doporučení protože nechtěl udělat nic, čím by si matlu natolik znepřátelil, aby nesměl jet k Jamesovi. Zatím však vůbec netušil, co na něj matka chystá.
Ve chvíli kdy byli ve slavnostním sále nastoupeni všichni pozvaní hosté, pokynula Walburga synovi, aby za ní přišel na vyvýšené místo kde k jeho překvapení stála i Ewelin.
"Vážení hosté," začala jeho matka mluvit a Siriuse se zmocnilo neblahé tušení. "Při příležitosti tohoto plesu bych chtěla oznámit jednu radostnou novinu. A tím je zasnoubení mého syna Siriuse Blacka a Ewelin de la Rose." Sirius byl v naprostém šoku, ale rozhodl se nedát to najevo. Navlékli si s Ewelin zásnubní prsteny, jak bylo zvykem u kouzelnických rodin a poté Ewelin chladně políbil na jemné, plné rty.
Sálem se ozval potlesk, který však Sirius jako všechno ostatní vnímal jakoby v mlze.
***
"Jak sis mohla dovolit zasnoubit mě bez mého vědomí?" hulákal Sirius celý rudý na matku.
"Jsem tvá matka! A kdyby ses alespoň trochu zajímal o rod Blacků tak bys zjistil, že jsi zasnoubený už od doby, kdy ti byly dva roky."
"Je ti doufám jasné, že si Ewelin nikdy nevezmu?"
"Nemáš na vybranou!"
"Jak nemám na vybranou? K oltáři mě nikdy nedostanete! A už vůbec ne s ní!"
"Jsi zavázán neporušitelným slibem! Nemůžeš couvnout!"
"Jakým slibem?"
"Musíš si vzít Ewelin do dvacátého roku svého života jinak zemřeš!"
"To radši zemřu!"
"TAKHLE SE MNOU MLUVIT NEBUDEŠ! Já tě donutím poslouchat!"
A sakra… prolétlo Siriovi hlavou když uviděl v matčiných rukou ohnivý bič. Vzápětí si uvědomil, že měl radši držet jazyk za zuby, protože mu bič přistál na zádech neuvěřitelnou silou a zanechal po sobě dlouhý a hluboký šrám. Takhle dopadl ještě třikrát a tak klečícímu Siriusovi křižovaly záda čtyři velmi hluboké tržné rány.
"Tohle by tě mělo poučit! A zmiz mi z očí!" zasyčela na něj vlastní matka.
"Ano." Dostal ze sebe Sirius, protože se nechtěl před matkou ponížit. Vyškrábal se na nohy a s vypětím všech sil se dodrápal k sobě do pokoje, kde vyčerpáním dopadl na postel. V tu chvíli se u něj objevila skřítka Dolly, svlékla mu zničenou košili a začala mu léčit záda.
"Neměl jste matce odporovat mladý pane." Ozvala se nesměle skřítka. "Víte sám moc dobře jak vaše matka nese nekázeň."
"Musel jsem se ozvat. Nesmí takhle rozhodovat o mém životě!"
Po pěti minutách už měl Sirius rány, co nejvíce zredukované, namazané mastí a pevně obvázané krunýřem obvazů a obinadel.
"Děkuju, Dolly." Zamumlal ještě než upadl do slastné říše spánku.
***
"Kde je?" otočil se James nervózně na své rodiče. "Už tu měl dávno být."
"Uklidni se Jamesi. Třeba mu to nějak nevyšlo a tak se musel zdržet."
"Asi dorazí až ráno. Měli bychom si jít lehnout!" zkusila to jemně paní Potterová, ale předem věděla jaké se jí dostane odpovědi.
"Ne, mami. Když Sirius řekne, že přijede večer tak přijede večer. Obzvlášť pokud se to týká odjezdu z domova. Víš sama, že ten dům nenávidí. Muselo se něco stát!"
"Vidíš to příliš černě jamesi."
"Možná. Ale přesto tady zůstanu. Jděte si lehnout. Kdyby se něco dělo tak vás vzbudím." Manželé Potterovi se zdráhali, ale když viděli synův neústupný pohled, tak se zvedli k odchodu.
"Dobrou noc!"
"Dobrou mami, dobrou tati."
Byl víc nervózní než dal před rodiči najevo. Věděl jaká je Siriova matka a také věděl, že jeho zdržení nevěstí nic dobrého. Čekal ještě hodně dlouho než začalo svítat a hlavou se mu honily nejrůznější scénáře toho, co se mohlo stát. Málo z nich se alespoň vzdáleně podobalo pravdě.
"Konečně." Vyklouzlo mu ze rtů úlevně když se na jejich příjezdové cestě zhmotnila známá postava. Vrhnul se ke dveřím a už se řítil ke svému příteli.
"Siriusi, kde jsi tak dlouho? Co se stalo?" Chrlil na něj otázky a chystal se ho obejmout, ale Sirius ho s bolestným výrazem zarazil.
"Co se ti stalo?"
"Vysvětlím ti to vevnitř." Zamumlal Sirius tak slabě, že Jamesovi přeběhl mráz po zádech.
"Tak co se stalo?" Vyzvídal James když se se Siriusem usadili na pohovku v obýváku se sklenicemi máslového ležáku.
"Po tom plese jsem se maličko nepohodl s matkou. Promiň, ale nemohl jsem se neozvat. No a matince se moje odmlouvání vůbec nezamlouvalo."
"Co ti ta čarodějnice udělala?" Zhrozil se a Sirius jen mlčky ukázal na svá záda. James mu s nevěřícím výraz vytáhl triko na zádech a uviděl zakrvácené obvazy.
"Jdu vzbudit mámu." Rozhodl se.
"Ne, to ne. Nebuď jí. Už je to lepší, skoro to nebolí."
"Lepší? A tím myslíš jako co?"
"Tím myslím to, že ty rány byly dvakrát tak velký. Ošetřila mě skřítka a pak jsem usnul. Proto jsem přijel až teď."
"Tebe člověk na chvíli pustí z dohledu a ty si zruinuješ záda. Dojdu pro mamku. Musíš si alespoň nechat vyměnit obvazy."
James vykráčel do patra k ložnici jeho rodičů a zaklepal.
"To jsi ty Jamesi? Stalo se něco? Už je tu Sirius?" ozval se z pokoje matčin starostlivý hlas a v tu chvíli se otevřely dveře a v nich stála jeho matka v županu.
"Pojď prosim tě dolů. Potřebuju pomoct."
Hned jak paní Potterová spatřila Siriuse zděšeně vykřikla.
"Proboha Siriusi! Kdo ti to udělal?"
"Dobrý den paní Potterová." Ozval se rozpačitě Sirius.
"Jamesi okamžitě mi přines z kuchyně lékárničku. A ty si lehni Siriusi."
"To nemusíte paní Potterová, je to-" snažil se Sirius, ale pod přísným pohledem Jamesovy matky hned zmlkl.
"To je hrůza!" vykřikla když sundala obvazy a spatřila rozšklebené rány.
"Tohle, že bylo dvakrát takový? Ta mrcha!" neudržel se James.
"O kom to mluvíš?" zamračila se paní Potterová a Sirius hodil po Jamesovi naštvaný pohled. "Kdo ti to udělal?" zeptala se Siria.
"Matka." Zamumlal do polštáře na kterém ležel, ale stejně ho zaslechla.
"Tohle přece nemůže matka udělat synovi!"
"To neznáte mojí matku, ale můžu si za to sám, neměl jsem bejt drzej, ale neudržel jsem se. Můžu být vlastně rád, že mi nezakázala sem jet." Zašklebil se Sirius pohrdavě, zatímco paní Potterová lamentovala nad ránou a hojila ji všemi kouzly, která znala.
"Proč se to sakra nehojí?" zamračila se už po pátém zaklínadle, které nezafungovalo.
"Magií to nepůjde. Je od ohnivého biče."
"A sakra." Ujelo Jamesovi.
"Tos to nemohl říct hned?" rozčílila se paní Potterová a zamumlala pro Siriuse a Jamese neznámé kouzlo. Rány se hned zahojily a zbyly po nich pouze bílé jizvy, které se nepodařily odstranit.
"Je mi líto Siriusi. Ty jizvy ti asi zůstanou!"
"Jizvy?" zasmál se Sirius a vstal z pohovky. "To je to nejmenší. Moc vám děkuji paní Potterová. Jste skvělá léčitelka."
"to nic nebylo. Pořád mě ohromuje, co ti tvoje matka dělá."
"Myslím, že jsou na tom některé děti čistokrevných kouzelníků hůř." Zamumlal sirius, ale pak se usmál na Jamese a konečně ho objal.
"Už jsem se na tebe těšil kamaráde!" zajásal James, ale Sirius se ušklíbl.
"Já se zase těšil na tvojí okouzlují sousedku a na kuchyni tvojí maminky."
"Jsi drzej!" rozesmál se James. "To mi připomíná. Co máme k snídani?"
"Počkejte něco připravím. A jděte vzbudit tátu!" smála se paní Potterová a ranní dobrodružství bylo pro tentokrát zapomenuto.
"Myslíš na to samé, co já?" Zašklebil se James před dveřmi do ložnice.
"Přesně!"
"Takže. Tři." Sirius zmáčkl pomaloučku kliku. "Dva!" pootevřel dveře a "JEDNA!" zahulákali oba a jako tornádo vběhli do pokoje a co největší rychlostí skočili do postele.
"Dobré ráno, tati!" zakřičel James a odhrnul peřinu. Místo bylo však prázdné. Pan Potter tam neležel.
"Dobré ráno, hoši!" ozvalo se jim za zády. Stál tam Jamesův otec s dvěma polštáři v rukou a ty okamžitě mrštil do překvapeného obličeje svého syna a Siriuse. Pak se ve snaze útěku rozběhl ke dveřím, ale než se mu podařilo zavřít dveře, trefily ho do zad tři polštáře.
"Na něj!" ozvalo se z pokoje a pan Potter pochopil, že by se mě hodně rychle schovat a proto zaběhl do koupelny, kde se pomocí hůlky zamkl. Nechtělo se mu čekat až to kluky přestane bavit a tak se rovnou umyl. Když se mu už zdálo, že je venku bezpečno, vyšel z koupelny, ale nepočítal s nebetyčnou trpělivostí svého syna.
Hned jak vyšel zasáhl ho jeden polštář do obličeje, druhý do ramene, třetí do břicha a do nohy. Před sebou až příliš pozdě uviděl Jamese se Siriusem a s velkou zásobou polštářů. Rozpoutala se velká polštářová bitva v níž měl Jamesův otec velkou nevýhodu, ale bojoval stejně statečně. Zábavu jim ukončil až hlas paní Potterové z kuchyně.
"Snídaně! Pojďte dolů!"
Rozpoutal se další boj, tentokrát o to, kdo bude první u snídaně neboli kdo, dřív přijde, ten dřív mele. Celí rozesmátí doběhli do kuchyně, kde na ně čekala Jamesova matka s vynikající snídaní. Všichni tři začali jíst s takovou rychlostí, že nad tím paní Potterová pouze kroutila hlavou. Ticho přerušil až James svou zvědavostí.
"Siriusi? Co to máš za prsten na ruce?" sirius se zakuckal čajem, když viděl jak James ukazuje na stříbrný prsten ve tvaru dvou propletených hadů s diamantovýma očima.
"To je- ozdoba. Viděl jsem ho v krámě, líbil se mi a tak jsem ho koupil. Pěkný ne?" zamumlal Sirius dostatečně důvěryhodně, aby mu James uvěřil.
"Jo, je docela hezkej. Ale netušil jsem, že ty nosíš prstýnky." Rozesmál se když po něm Sirius hodil naoko naštvaný pohled.
Po snídani James s otcem odešli do obývacího pokoje a Sirius zůstal pomáhat paní Potterové s nádobím. Zaskočil ho její nečekaný dotaz.
"To je zásnubní prsten, že ano?"
"Jak- jak jste to poznala?"
"Vypadá podobně jako zásnubní prsten naší rodiny a navíc vím, že si prsteny nikdy nenosil. Nejde sundat viď?" Sirius se znechuceně zašklebil.
"Ne, nejde.!"
"To je to kvůli čemu jste se pohádali? Zásnuby?"
"přesně tak. Musím si jí vzít. Neporušitelný slib."
"Kdo to je?" zeptala se paní Potterová téměř zvědavě když nemohla uvěřit, čím vším si Sirius ve své rodině musí projít.
"Ewelin de la Rose. Jeden z nejvýznamnějších rodů v Anglii a Francii. Je krásná, chladná, čistokrevná a mrcha. Dokonalá partie."
"to je mi líto. Jsi si jistý, že se d tím nedá nic udělat?"
"Nejde nic udělat. Leda jí zabít ještě před svatbou."
"To nepůjde. Když ji zabiješ před svatbou tak si jí nebudeš moct vzít a nenaplníš slib."
"Tak po svatbě."
Podívali se na sebe a v tu ránu se rozesmáli. Byl to skoro zoufalý smích, ale přesto zahřál na duši.
"Něco vymyslíš Siriusi i bez vraždy."
"Děkuju. A mohl bych vás o něco poprosit?"
"Jistě."
"neříkejte to Jamesovi. Já mu to řeknu sám. Ale ne teď."
"Samozřejmě." Usmála se Jamesova matka a pobídla Siria.
"Běž za nimi. Myslím, že už budou na zahradě."
"Dobře." Odložil utěrku na pult a odcházel. Ve dveřích se otočil a řekl.
"Doufám, že James ví, jakou skvělou má maminku."
Paní Potterová se potěšeně usmála na Siriusova mizící záda a pomyslela si Je to hodný chlapec. Jak mu může vlastní matka ubližovat?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewilan Ewilan | Web | 8. března 2008 v 20:31 | Reagovat

tak to je mazec! ta blackova je vazne pekna mrcha..libila se mi ranni bitka:-D a ta rozmluva s pani potterovou..jinak tak trochu doufam, aby nebyla ewelin zase takova mrcha:-))

2 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 24. května 2008 v 21:46 | Reagovat

krásný mooc pěkný já jsem si všecičky kapitoly který si doted napsala přečetla faktisky hodněkrát a moc hezkýý

3 Kikinaa Kikinaa | Web | 30. června 2008 v 12:16 | Reagovat

jj ta bitka byla vazne skvela.. mooc pekny ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama