5. Hádky

17. února 2008 v 16:34 | Tagryjka |  Nikdy neříkej nikdy
V.Hádky

"Slečno de la Rose! Pane Blacku! Nechtěli byste přestat vyrušovat!?" přerušila profesorka McGonagallová hádající se pár.
"Slyšels Blacku? Máš přestat otravovat!" osopila se Ewelin na Siriuse.
"Ty taky, Roseová!"
"Sklapni! Moříš tu vzduch!"
"Nevim, kdo z nás má odpornou voňavku."
"Alespoň nějakou používám a nesmrdím jako pytel tchořů."
"To fakt ne. Smrdíš hůř!"
"Idiote."
"Na nic lepšího se nezmůžeš? Jsi ubohá."
"Nepotřebuju ti nic dokazovat."
"Takže nezmůžeš."
"Pitomče."
"Zase-"
"TAK A DOST!" rozkřikla se profesorka přeměňování, zatímco zbytek třídy sledoval jejich hádku se zájmem. V tomhle týdnu se pohádali už nespočítaněkrát, ale nikdo, kromě pár určitých lidí, nevěděl proč. Tihle dva se nikdy dřív nehádali, jako třeba Potter a Evansová, ale od začátku tohoto roku na sebe vrhali urážky při každé příležitosti. A jelikož Zmijozel a Nebelvír měli společnou většinu hodin, příležitostí bylo dost.
"Jestli se okamžitě nezačnete chovat jako dospělí lidé a ne jako malé děti, můžete si sebrat věci a jít. Nemám náladu vás každou hodinu poslouchat!" Sirius s Ewelin se od sebe okázale odvrátili, ale profesorka pokračovala.
"Odebírám Zmijozelu i Nebelvíru deset bodů. Školní trest vám nedám, protože nemám náladu vás poslouchat i po vyučování." Když bylo konečně zaručeno ticho pokračovala profesorka ve výkladu.
"Než nás tady Black a Roseová vyrušili," vrhla jejich směrem rozzuřený pohled, "mluvili jsme o zvěromázích (nevim jak se to skloňuje)." Přešla před tabuli a zvedla hůlku.
"Teď vám ukážu kouzlo, které dokáže odhalit zvěromága. Přizvu si sem někoho z vás a předvedu to. Třeba někdo ze zadních řad." Hned jak dořekla ve všech Pobertech ztuhla krev. Remus chtěl zachránit situaci a tak se zoufale přihlásil.
"Á, pan Lupin! Výborně. Tak pojďte sem, Remusi."
Profesorka McGonagallová namířila hůlkou na Remuse a pronesla zaklínadlo na kterém si málem zlomila jazyk. Zářivě bílý paprsek se vpil do Remusovy hrudi a kolem něj se vytvořila jasně bílá aura.
"Tak, ta bílá aura značí, že pan Lupin není zvěromág. Kdyby zářil červeně tak by se jasně prokázalo, že umí měnit svou podobu ve zvíře. Děkuji vám, můžete se posadit." Remus rychle došel ke své lavici a zhroutil se vedle svých přátel.
"Víte, jakej by to byl průser, kdyby vyhmátla někoho z vás." Zašeptal Remus Jamesovi.
"Jo, to by byl mazec. Díky, kamaráde." Pokýval hlavou uznale James.
"To nic nebylo. Stali jste se zvěromágy kvůli mně a za to se vám nemůžu nijak odvděčit."
"Ani nemusíš. Udělali jsme to, abychom ti pomohli, což se nám částečně povedlo.
"Stejně vám děkuju."
"Udělali jsme to pro tebe a-"
"Pane Pottere! Pane Lupine! Jak to že se bavíte?"
"Promiňte paní profesorko, my- " omlouval se Remus, ale McGonagallová ho přerušila.
"Takhle se nedá vyučovat. Končím hodinu." Třída zajásala, přestože byli puštěni o pouhých deset minut dřív a už se hrnuli se slovy díků z lavic. Jásání však ukončila profesorka.
"Ale jako napomenutí mi napíšete pěti palcové pojednání o technikách přeměny ve zvíře." Náladu to však nikomu o hodně nesnížilo, protože měli všichni plnou hlavu dnešního vyhlášení soutěže, kterou zmínil na začátku roku Brumbál a o které nevěděl nikdo skoro nic. Nejvíc zvědaví byli na uspořádání dvojic.
"Tak co, Blacku? Jsi hrdej na to, že jsi zdeptal chudinku Mcgonagalovou?"
"Jdi do háje, Roseová. Nemám na tebe náladu."
"To mě jenom potěší. Tak s kým budeš na soutěž?" provokoval Ewelin dál.
"Sakra, co tě žere, Roseová? Jestli máš nějakej problém, tak si ho vyřeš!"
"Mám hodně velkej problém, ale bohužel s nim nemůžu nic udělat."
"To mě fakt mrzí."
"To by mělo, protože se tě to taky týká."
"To vim i bez tvojí nepříjemné přítomnosti."
"Fajn, to je fajn."
"Tak co sakra chceš?"
"Chci se tě zbavit."
"Kdybys mě tu nezdržovala, už jsem mohl bejt daleko od tebe."
"nikdy bohužel nebudeš dost daleko!"
"Myslíš si, že to štve jenom tebe? Mě to štve taky a hodně."
"tak něco udělej!"
"A co asi? Co můžu?"
"Kdybys nebyl srab, už to mohlo bejt vyřešený!"
"Já jsem srab? Tak co jsi ty?"
"Rozhodně nečekám až se to vyřeší samo."
"A co teda děláš? Jak to chceš vyřešit?"
"To ještě nevim, ale-"
"Ono to bohužel nejde holčičko! Kdyby to šlo už jsme se toho dávno zbavili."
"Jsi nechutně arogantní, Blacku!"
"A ty namyšlená." Zatímco na sebe chrlili nadávky shlukl se kolem nich dav studentů, kteří se chtěli pobavit. Nikdo z nich, kromě Jamese, Remuse a pár zmijozelských, nevěděl o čem ti dva mluví.
"Jdi do háje!"
"Až po tobě!"
"Nech mě na pokoji. Nemám náladu na tvoje pubertální výlevy."
"Tak proč tu ještě zůstáváš, Blacku!?"
"Tak, fajn! Sbohem!"
"Už se nevracej!"
"Bude mi potěšením!"
"Mě větším!"
"Sbohem!" zakřičela Ewelin na Siriuse z méně než metrové vzdálenosti a příšerně rozzuřená oddusala po schodišti dolů do sklepení ve společnosti Bellatrix a Narcisy, které se ji jemně, ale bezúspěšně snažily uklidnit.
Dav na chodbě se hodně rychle rozešel, včetně Remuse a Petra, zůstal jen Sirius, který se zničeně svezl po zdi a kromě Jamese, který Siriusovi beze slova stiskl rameno.
"Sakra." Zaklel Sirius a uhodil pěstí do podlahy. "Sakra, sakra, sakra!" Každá nadávka byla doprovázena zuřivým zapraštěním.
"Klid, Siriusi."
"Klid? Klid? S vyhlídkou na společnej život s ní? To nejde Dvanácteráku, to fakt ne."
"Vždyť s ní nemusíš žít. Jen si jí vezmeš a pak s budete žít každém po svém."
Odpovědi se mu dostalo jen v podobě zabručení.
"Tak jdeme! Neseď tu jako hromádka neštěstí, jdeme něco dělat." Popadl svého kamaráda za paži a vytáhl ho na nohy. Pak se společně vydali chodbou.
"Mohli bychom jít s Náměsíčníkem do Prasečí hlavy na ohnivou whisky, co ty na to?"
***
Ewelin proběhla Zmijozelskou společenskou místností tak rychle, že se za ní otočilo několik překvapených pohledů. Doslova vlétla do svého pokoje a kopla do první věci kterou uviděla. K její smůle to byl Bellatrixin kufr plný knih. Se zaskučením se svezla na postel a začala nadávat.
"Ten idiot! Sakra! Proč si musím vzít zrovna jeho? Sakra! Proč?" Nečekala ani odpověď, ta však přišla od osoby stojící u dveří.
"Protože je to dědic rodu Blacků což je jedna z nejčistokrevnějších a nejstarších rodin v Anglii." Řekla Bellatrix a přisedla si k Ewelin na postel.
"Ach Bellatrix, co bys dělala na mém místě?"
"Já nevím."
"Proč zrovna já? Je to takovej pitomec, namyšlenec a náfuka."
"A líbí se ti."
"Ne, to ne."
"Nelži mi!"
"No dobře, líbí se mi, ale jen vzhledově, stačí?"
"Ne, ještě se zvedni z mojí postele." Zasmála se Bellatrix a Ewelin po ní mrskla polštář.
"Promiň, ale ta tvoje byla nejúhlednější a nejsrovnanější a tak jsem si na ni prostě musela lehnout."
"Kecko!"
"No tak dobře, jen byla nejblíže tomu kufru, co jsem nakopla."
"Coo? Ty jsi nakopla můj krásný kufřík? Za to tě trest nemine!" zasmála se škodolibě Bellatrix a polštář po ní mrskla zpátky. Rozpoutala se polštářová bitva, které neunikla ani Narcisa, když vešla do pokoje pro knížku. V tuto chvíli si Ewelin uvědomila, že ač je Bellatrix jindy chladná a možná i krutá, tak v jádru je skvělá přítelkyně. A v tuto chvíli také Ewelin zapomněla na své trápení v podobě Siriuse Blacka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 maka maka | E-mail | 17. února 2008 v 16:45 | Reagovat

nějak rychle zapomíná, holčička...

2 Ewilan Ewilan | Web | 8. března 2008 v 20:48 | Reagovat

chudak mcgonallka, ji musely ale rupnout nervy..ta ewelin je zvlastni..schovava se za ledovou masku..je mi docela sympaticka a nejlepsi jsou ty jejich hadky:-D z toho vzdycky nemuzu

3 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 24. března 2008 v 0:49 | Reagovat

Jen si nedovedu představit Belatrix, jak se smíchem hraje polštářovou bitvu=D

4 Kikinaa Kikinaa | Web | 30. června 2008 v 12:44 | Reagovat

jj souhlasim s  Basnirkou.. :D.. ae jinak mooc hezky ;)

5 Julie Julie | 26. srpna 2008 v 22:34 | Reagovat

:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama