I.Kapitola

17. února 2008 v 10:27 | Tagryjka |  Navždy...
I.kapitola

1. září bylo na nádraží King Cross velmi rušno protože z celého Londýna odjížděly děti do internátů a vzdálených škol, avšak na jednom skrytém nástupišti, odjížděli studenti do zcela neobyčejného internátu. Mezi ně patřila i dívka, která právě mířila k přepážce mezi nástupišti 9 a 10. Když prošla zdánlivě pevnou zdí na rušný perón vedle kterého stála zářivě červená lokomotiva, na tváři se jí rozlil šťastný úsměv. V tu chvíli spatřila nedaleko od sebe sedmnáctiletého chlapce a s výkřikem se k němu rozběhla.
"Jamesi!" James se překvapeně otočil, ale když mu dívka skočila do náruče rozesmál se.
"Sero! Ty ses přes prázdniny vůbec nezměnila!" ušklíbl se a dodal "Jsi pořád stejný třeštidlo!"
"A ty pořád stejně drzej!" Vymanila se z jeho náručí a otočila se se škodolibým výrazem na jeho rodiče. "Dobrý den, paní Potterová a pane Pottere. Musí být hrozné trávit s tímhle puberťákem prázdniny. Vřele vás lituji." Jamesův otec se rozesmál a jeho žena k tomu neměla daleko.
"Máš pravdu Sereno. Není to s ním k vydržení." Jamesovi poklesla brada v němém údivu, ale to už se všichni tři vesele smáli na celé kolo. Do jejich debaty se přepojil pobavený hlas patřící někomu kdo stál za Jamesovými zády.
"Nevím jestli prázdniny s tebou Sero, jsou nějaká výhra!"
Na nově příchozího se James obrátil nadšeně a Serena překvapeně, ale když toho člověka spatřila koutky úst roztáhla po Jamesově vzoru do úsměvu.
"Tichošlápku! Konečně jsi tady!" jásal James a objímal svého kamaráda. Sirius se poté otočil na Serenu.
"Ty mě nepřivítáš?" provokoval ji s úsměvem a stopy únavy, zármutku a bolesti, které měl v tváři ještě před pěti minutami už nebyly znát.
"Na to abych tě vítala bys mi musel alespoň trošku chybět!" zašklebila se Sera, ale i přes své tvrzení se Siriusovi vrhla do pevné náruče, kde se nechala sevřít železným stiskem.
"Ahoj Siriusi! Ráda tě zase vidím. Proč jsi k nám letos nepřijel na prázdniny? Jsi nějaký pohublý. Jíš vůbec něco?" starala se Jamesova matka, která měla Siriuse ráda jako vlastního syna a bylo jí ho hrozně líto kvůli tomu, co si musel ve své rodině vytrpět.
"Také vás rád vidím, paní Potterová." Odvětil Sirius když poobjímal svou kamarádku. "A na prázdniny jsem bohužel přijet nemohl. A to, že jsem pohublý se vám jen zdá."
"Nebojte, paní Potterová, my si ho vykrmíme." Ozval se za jejich zády další člen jejich party, Remus Lupin a pak nastalo další vítání, kdy Serena Remuse přidusila ve svém objetí a Sirius s Jamesem ho na uvítanou "něžně" poplácali po zádech.
"Mládeži? Ne, že bych se vás chtěl zbavit, to vůbec ne." Zašklebil se Thomas Potter. "Ale myslím si, že pokud si chcete někam sednout, tak byste měli vyrazit.
"Táta má pravdu. Měli bychom jít! Takže bando popadněte své obří kufry a vyrážíme!" zavelel James a okamžitě se mu dospalo políčku za drzost od Sereny.
"Pokud vím, tak největší kufr máš ty, zlato!" zasmála se Jamesova matka a škodolibě mu prohrábla neposednou kštici vlasů. Všichni až na Jamese se rozesmáli.
"Tak teď jsi mě naštvala maminko! Tohle ti neodpustím!" zamračil se naoko James, ale ve chvíli kdy se k ostatním obrátil zády, ho Serena polechtala. Rozesmál se a se mstivým výrazem se otočil.
"Pomsta bude sladká, miláčku." Sdělil to takovým tónem, že Serena s vyděšeným pohledem couvla.
"Já- myslím, že už- už půjdu. Nashledanou paní Potterová. I vy pane Potter- ááááá!" Vykřikla, když se za ní Dvanácterák vrhl a hodně rychle prchala od něj i od smějících se Potterů a dvou Pobertů.
"Třeštidla!" zasmála se paní Potterová. "Něco si tu zapomněli." Ukázala na dva velké kufry, které tu zůstaly bez svých majitelů.
"Kdo se s tim má tahat? Neřádi!" rozčiloval se naoko Remus. Sirius ho objal kolem ramen a začal mluvit hláskem jakoby něco vysvětloval tříletému dítěti.
"Víš, Remusíčku, tady ten dlouhý kus dřeva je hůlka. Hůlku používají kouzelníčci k tomu, aby si usnadnili práci. K tomu aby například zvedli kufr bez námahy do vzduchu a přenesli ho jinam." Teď už se Sirius nepokrytě smál a Remus se po něm ohnal.
Zatímco se Sirius s Remusem a Jamesovými rodiči smáli v rohu nástupiště, James pronásledoval Serenu podél lokomotivy a doprovázely je pobavené pohledy jejich spolužáků i jejich rodičů. Ve chvíli kdy Serena ztratila rovnováhu a začala padat ji James popadl do náruče.
"Tak teď už mi neutečeš. Pomsta bude velmi, velmi sladká." A začal Serenu trestat, tím nejhorším způsobem. Lechtáním.
"Ne! Jamesi! Pomoooc! Ááááá!" křičela Serena, ale vůbec jí to nepomáhalo. "Jamesi! Přestaň! Pomooooc!"
"Pottere, doufala jsem, že jsi přes prázdniny alespoň trochu dospěl. Jak vidím tak jsem se spletla. Jsi pořád stejný ubožák." Ozval se jim oběma známý jízlivý hlas. Serena cítila jak James ztuhl a uviděla v jeho obličeji bolestný výraz. Postavila se před něj.
"Hele Evansová, nevim proč se pleteš do něčeho, co se tě netýká a taky nevim, proč Jamese hned urážíš. Nic ti neudělal!" prskla vztekle na hezkou rudovlásku, popadla Jamese za ruku a doslova ho odvlekla od překvapené Lily Evansové.
"Co se stalo Sereno?" vyzvídal Sirius, když uviděl totálně vytočenou Serenu, jak táhle za ruku Jamese.
"Nic! Co by se mělo dít?" vyštěkla rozzuřeně a vydupala po schůdcích do vlaku.
"Ale, no tak." Sirius vyběhl za ní a konejšivě ji objal kolem ramen.
"Co se stalo Jamesi?" Remus i s Jamesem vešli do kupé. James na Remusovu otázku jen němě zakroutil hlavou. Pak se ale rozhodl mluvit a řekl unisono se Serenou.
"Nevím, co si o sobě ta Evansová myslí." James jen sklopil hlavu, zato Serena se rozohnila.
"Jen tak jsme se s Jamesem pošťuchovali a ona najednou začala Jamese urážet. Vůbec nic jí nedělal a ona tohle! Co si o sobě sakra myslí? Jako by nestačilo to, co už mu dělá ve škole. Je snad jediná, kdo si ještě nevšiml jak moc ji James miluje. Je pitomá." Sirius souhlasně přikyvoval, Remus se tvářil neutrálně a James se nevyjadřoval. Pak však šokoval vyřčenou větou.
"Máš pravdu."
"Cože?" Serena vytřeštila oči.
"Máš pravdu. Když si za ty tři roky nevšimla, že ji mám rád, nemá smysl se o ni dál snažit. S Evansovou je konec!"
"Takhle se mi líbíš!" vykřikli rozveseleně Sirius a Serena.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 barbora barbora | 29. února 2008 v 16:27 | Reagovat

skvele:D toto je super, ze to nie je naj kamoska lily:P

2 Goddy Goddy | 7. března 2008 v 19:47 | Reagovat

a dal niiic? :)

3 Jenny Jenny | Web | 15. března 2008 v 16:27 | Reagovat

To je božííí! Já chci další kapču, já chci další kapču! A jestli mě nevyslyšíš, tak tu budu skandovat do konce světa=D Fakt super, Sera se mi moc líbí, je sympatická...

4 Kattie Kattie | Web | 19. června 2008 v 8:23 | Reagovat

Krásně napsaný,nemám co vytknout :)

5 Alex Alex | Web | 27. února 2009 v 17:37 | Reagovat

Krása, těším se na další... jdu číst :D

6 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 14:47 | Reagovat

Krásně vystihnuté, neobvyklé a velmi čtivé :-) Jen tak dál, fandím ti!

7 Twinky Twinky | Web | 8. února 2010 v 18:55 | Reagovat

Fakt super poviedka! Užasne sa to číta!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama