I.Kapitolka

17. února 2008 v 18:08 | Tagryjka |  Boj s láskou
I.Kapitola
"Pottere!"

rozlehl se nebelvírskou věží dívčí výkřik a hned po něm se z ložnic šestého ročníku vyřítila sotva sedmnáctiletá dívka a za ní její kamarádky. S předstihem doběhla do společenské místnosti a před schodištěm ke chlapeckým ložnicím se zastavila a založila si naštvaně ruce na prsou. Vůbec jí nevadilo, že je jen v krátké, jasně růžové noční košilce, která jí sahala do půli stehen a že se kolem ní sbíhají polospící Nebelvírští studenti. Neznalec poměrů v Bradavické škole čar a kouzel by asi nevěděl, že ta dívka je Elizabeth Malfoyová a že čeká na svého bratrance Jamese Pottera, ale nikomu v Nebelvíru to nepřišlo divné.
"Já čekám, Pottere!" vykřikla Liz do schodů. James se objevil rozcuchaný (ne že by normálně nebyl) a pouze v kalhotách a za ním zvědavě vykukoval Sirius Granger. Když spatřili Elizabeth oba se rozesmáli, ale snažili se to skrýt.
"Nevíte náhodou něco o tom, kdo mi přebarvil všechno oblečení na RŮŽOVO?" rozkřikla se Liz a oba chlapci se snažili tvářit nevině.
"Proč se ptáš nás?" zeptal se Sirius jako andílek.
"Protože si ten NĚKDO u mě v pokoji zapomněl tohle." Zvedla ruku v níž držela oběma chlapcům dobře známý kus pergamenu. James i Sirius zbledli.
"Tak co vám udělám?" zeptala se konverzačním tónem a oba dva hypnotizovali její ústa v očekávání trestu.
"Myslím, že vám neudělám nic." Rozhodla se a chlapci si vyměnili podezíravé a překvapené pohledy. "Ale tohle si nechám." Oznámila vítězoslavně.
"To nám neuděláš!"
"Udělám! A pokud okamžitě nevrátíte mé věci do původního stavu, tak budu uvažovat, že si ten cár papíru nechám nadobro anebo ho spálim."
"Už tam letím!" James se nacvičeným grifem vyhoupl na zábradlí k dívčím ložnicím a už pelášil k Elizabethinu pokoji.
"Elizabeth? Dáš mi ten plánek?"
"To se uvidí. Musím si ho prohlédnout."
"To ne!" Elizabeth se zatvářila škodolibě.
"A proč ne?"
"Protože- protože by se ti určitě nelíbil."
"To vážně chabá výmluva, Siriusi."
"Já vím."
"To je dobře, že to víš, jinak bych si už myslela, že ti dochází fantazie."
"Vrátíš mi ho?"
"Možná. Jen mi něco pověz."
"Co?"
"Proč zrovna růžová?"
"Protože jí nesnášíš."
"Tak tímhle prohlášením jsi prodloužil dobu čekání o dva dny."
"To je podraz."
"Tři dny."
"Prosím!"
"Čtyři dny a dalším odmlouváním to bude ještě horší."
"Jsi potvora, víš to?"
"Jo a jsem na to hrdá. Máme to v rodině."
"Já vím."
James hlučně seskočil ze zábradlí dopadl vedle Elizabeth, mávl hůlkou a její košilka nabyla znovu černé barvy.
"Díky." Zamumlala a vyrazila znovu do svého pokoje, aby dospala ranní šok.
"Tak co? Vrátí nám ho?" vyzvídal James od zachmuřeného Siriuse.
"Jo."
"A kdy?"
"Za čtyři dny."
Jakešovo zděšené "Cože?" slyšela Elizabeth až do dívčích ložnic. Asi za dvě hodiny vyrazila na pozdní snídani. Její kamarádi tam ještě byli a úplně stejně, jako zrcadlové odrazy se nimrali ve snídali. Tak rozdílní, ale přesto tak stejní… prolétlo Elizabeth hlavou. Nebyla to tak úplně pravda. Rozdílní byli pouze vzhledově, povahou byli skoro stejní jen v něčem se doplňovali, jako například v předmětech.
Elizabeth měla velmi dlouhé, lesklé a neposedné vlasy, šedé oči a krásný křivý jízlivý úsměv. Postavu měla více než dobrou. Spousta chlapců v Bradavicích na ni myslela, ale jen málo z nich se i odvážilo pozvat na schůzku. Vždy odmítla.
James měl také neposedné černé vlasy podle kterých bylo poznat, že jsou s Elizabeth příbuzní. Jinak nebyl moc podobný svému otci, jak by mnoho lidí přepokládalo. Měl velmi jemné rysy po matce a také její jiskřivé modré oči.
Sirius měl krátké, hnědé vlasy a hnědé oči. Atletická postava u něj byla vyformována famfrpálem.
"Neseďte tu jako dvě hromádky neštěstí." Zašklebila se na ně Liz. "Tady to máte." Slitovala se a hodila po nich seskládaný pergamen.
"Díky, jsi zlato!" usmáli se na ni a každý ji políbil na jednu tvář. Už už chtěli vstát a utíkat na svými plány, ale Liz je zastavila.
"Ale za moji štědrost se mnou alespoň posnídáte."
"Tak fajn."
"Siriusi už víš o tom přátelském zápase se Zmijozelem?" Sirius byl kapitánem Nebelvírského mužstva a hrál stejně jako Liz na postu střelce. Jamese létání nebavilo a tak mnohem radši komentoval zápasy.
"Jo, včera mi to Kristin řekla. Ale nevěděla kdy se hraje."
"Hraje se předposlední den školy, což znamená pozítří. V jedenáct."
"Tak to je fajn." Zahučel James, popadl do jedné ruky topinku a druhou chytil Siriuse. "My už musíme jít. Můžem?" udělal na Liz psí oči.
"Tak běžte!" mávla rukou a snídala dál
***
"Vítám vás na přátelském famfrpálovém zápasem v Bradavicích." Zakřičel James do kouzelného mikrofonu. "Poslední zápas sezony zahraje Nebelvír proti Zmijozelu. A teď nám přivítejte družstvo Zmijozelu." Na hřiště vlétlo sedm postav v zelených hábitech a za okamžik je následovali červeně odění hráči.
"A tady je družstvo Nebelvíru! Jsem zvědav, co nového si na nás útočná trojice Malfoyová - Granger - Weasley dnes připravili."
***
"A skóre je 140:70 pro Nebelvír přátelé. Vážně skvělá hra! Ale ne! Podívejte, oba chytači se v tuto chvíli řítí za Zlatonkou! Tak kdo vyhraje? Ano!! Nebelvírský chytač John Mulcahy složitým obratem chytil Zlatonku a Nebelvír vítězí rozdílem o- O ne! Zmijozelský odrážeč velikou rychlostí odpálil potlouk k nebelvírským hráčům- To snad ne! Liz!" To už James seskakoval z tribuny a běžel k bezvládné dívce na kraji hřiště. Spolu s ním se tam řítil Sirius a ostatní členové Nebelvírského družstva.
"Liz? Liz!"
"Prober se!" křičeli jeden přes druhého James se Siriem avšak nebylo jim to vůbec platné.
"Doneste ji na ošetřovnu." Řekla Nebelvírská brankářka Kristin Brownová. Sirius ji popadl do náruče a vyběhl s ní k hradu. James mu byl v patách.
"Madame Pomfreyová!" křičel James v ošetřovně. "Madame Pomfreyová!"
"Co se děje? Co tu-" rozčílila se ošetřovatelka, ale když viděl bezvládnou Liz změnila tón na starostlivý. "Položte ji sem, pane Grangere." Ukázala na nejbližší lůžko. Pak Liz prohlédla a řekla.
"Nebude to nic vážného. Od toho Potlouku má zlomenou ruku. To jí dám do dlahy a tu bouli na hlavě jí vyléčím raz dva." Chlapcům se ulevilo.
"Ale než ji převléknu a ošetřím, vy dva běžte ven."
Sotva se posadili na chodbě, došel k nim i zbytek famfrpálového mužstva a tázavými pohledy naznačovali otázku.
"Bude v pořádku. Ale asi bude muset zůstat přes noc." Všichni si oddechli a James vstal. "Půjdu to říct McGonagalový." Nakonec zůstal jen Sirius.
"Můžete za ní. Už je vzhůru." Ozvala se po chvíli ošetřovatelka.
"Ahoj, Liz. Tys nám, ale nahnala strach to ti povim. Jak ti je?"
"Cítím se jako přejetá parním válcem, ale je mi skvěle." Zašklebila se ironicky.
Sirius chtěl ještě něco říct, ale přerušila ho přicházející ošetřovatelka.
"Pane Grangere, jděte na svou koluj. Tady nejste nic platný a slečna bude po tomhle lektvaru stejně spát."
"Ale-"
"Chcete, aby byla slečna večer v pořádku na koleji? Chcete. Tak běžte!"
"Ahoj večer." Zasmála se Liz, načež ji ošetřovatelka probodla zlobným pohledem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 maka maka | E-mail | 17. února 2008 v 18:24 | Reagovat

Chybička se vloudila...Jedno družstvo nemůže mít dva chytače:)

2 Tagryjka Tagryjka | 17. února 2008 v 18:31 | Reagovat

Už by to mělo být opravené... omlouvám se

3 stepka stepka | 28. března 2008 v 20:29 | Reagovat

pekny...:))

4 moja moja | 21. dubna 2008 v 22:42 | Reagovat

Fakt hezký!

5 Zuzza Zuzza | Web | 30. července 2008 v 18:13 | Reagovat

pěkny až na pár chybyček ale já jich tam mám určitě víc:-)

6 Nikol Nikol | Web | 27. února 2010 v 12:51 | Reagovat

Ahoj, pokud máš chuť navštiv můj blog a přečti si první kapitolu mého příběhu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama