1. Kapitola 1/2

2. března 2008 v 20:20 | Electra |  Báseň mého života
Verš první: Trying to bend the truth

Ginny Weasleyová dorazila domů jako obvykle. Stáhla si z ramen plášť do deště a setřásla z něj vodu. Venku pršelo, ale přesto se zase rozhodla pro cestu pěšky místo přesunu za pomoci letaxu. Měla déšť ráda. Byl osvěžující a příjemně voněl. Navíc si potřebovala cestou utřídit myšlenky.

Podle páru bot v předsíni poznala, že její přítel a životní láska Draco Malfoy už je doma. Doma znamenalo v jejich velkém pohodlně zařízeném bytě v centru Londýna, který si spolu pronajali před více než rokem.

Výborně, zaradovala se v duchu. Alespoň si konečně promluvíme.
Měli toho spolu hodně co probírat po včerejší nevydařené večeři u jejích rodičů. Vrátili se domů až pozdě v noci a Draco byl unavený, takže se Ginny rozhodla počkat. Ráno, když se probudila, byl už Draco pryč.

Pak ho neviděla celý den. A že to byl dlouhý a únavný den. Ginny pracovala jako redaktorka v Týdeníku čarodějek. Ta práce ji bavila, byla díky ní neustále ve středu dění a setkávala se denně se zajímavými lidmi. Přesto se dnes cítila nebývale unavená.

I proto se těšila domů, na Draca, toužila po tom nechat se sevřít v jeho pevné náruči a cítit jeho horké žádostivé a vzrušující polibky. Vždycky jí dokázal zvednout náladu, uvolnit ji, uklidnit.

Každý den ji překvapilo, jak moc ho miluje. Byla s ním v těch nejtěžších chvílích, kdy s ním nikdo jako s bývalým Smrtijedem nechtěl mít nic společného. Stála při něm, a když ho po dvou letech trestu pustili z Azkabanu, pronajali si spolu tohle hnízdečko lásky.

Ginny prošla chodbou a minula dveře od jejich ložnice. Na tváři se jí na okamžik rozhostil úsměv, když si uvědomila, že dnes se svým snoubencem stráví další nádhernou noc.

Ale to teď muselo počkat. Nejdřív si se svým snoubencem musela vážně promluvit. Potřásla hlavou, vracely se jí vzpomínky na včerejší večer. A nebyly zrovna příjemné.

Všechno bylo dokonalé, úžasné, přesně, jak doufala, že to bude - a pak se najednou z ničeho nic celý večer pokazil. V jednu chvíli celá její rodina zářila, když jí Draco přede všemi navlékl na prst zásnubní prstýnek, a vzápětí na sebe všichni křičeli a vrhali na sebe chladné a nenávistné pohledy … tedy vrhali je všichni na Draca.

Copak musel všechno tak zkazit? Copak musel být zase tak tvrdohlavý? Zase musel prosadit svou? Zase musel ukázat, že on je ten dokonalý, úžasný aristokratický Malfoy? Nemohl alespoň chvíli slevit ze svých přehnaných nároků? Copak nemohl …?
"Draco, jsem doma," zahalekala Ginny a vstoupila do malého obývacího pokoje. Draco seděl u krbu ve svém oblíbeném křesle.

Starý rozložitý kus nábytku potažený černou kůží zabíral téměř pětinu místnosti. Draco si ho přivezl z Malfoy Manor, kde s ním Ginny odmítla bydlet, a nehodlal se ho vzdát. I to byla jedna z jejich potíží. Draco chtěl s žít Ginny v rodinném sídle Malfoyových. Byl to jeho sen, vlastně i povinnost navázat na rodovou tradici.

Ginny však jen stěží chápala, proč by někdo trval na životě v tom temném a chladném bludišti. Byla v tom domě jen jednou a ta návštěva jí bohatě stačila, aby si udělala obrázek.

Ne, to nebylo místo vhodné pro jejich budoucí rodinu, rozhodla okamžitě. Draco byl tehdy nejdřív zklamaný a potom téměř uražený Ginnyiným odmítnutím.

Od té doby se neustále pokoušel svou snoubenku přesvědčit, ale Ginny byla neoblomná. Raději by bydlela v Transylvánii přímo na hradě slavného upíra Drákuly než v té temné kobce, kde se na ni ze stěn posměšně a arogantně šklebily portréty všech Dracových předků. A kde se měl navíc brzy objevit lord Malfoy senior, rovněž po (v jeho případě dvouletém) pobytu za mřížemi Azkabanské pevnosti.

Ginny si uvědomila, že je Draco tak hluboce ponořený do myšlenek, že ani nezaznamenal její přítomnost. Jeho oči byly přivřené, jako by spal, ale Ginny věděla, že takhle vypadá, když přemýšlí nad něčím, co ho trápí.

Zřejmě starosti v práci, pomyslela si a soucitně si povzdechla.

Draco pracoval jako bystrozor pro ministerstvo. Byla to náročná a nebezpečná práce, ale Ginny na něj byla pyšná. Jen tak mohl konečně zavřít ústa všem těm, kteří mu připomínali temnou minulost. Snažili se oba zapomenout. Draco se snažil změnit.

Ginny se pyšně a s uspokojením zašklebila, když si uvědomila, že právě ona byla příčinou těch změn. Draco už dávno nebyl ten arogantní, chladný a zahořklý Malfoy, kterého si všichni pamatovali z Bradavic. Dokonce i Harry si všiml té změny. Ginny se zdálo, že se z těch dvou stali přátelé.

Škoda, že se to samé nedalo říct i o Ronovi. Její bratr pořád Draca nenazval jinak než "fretka" - samozřejmě ne v jeho přítomnosti, to ho vždy okázale ignoroval - prostě nevěřil, že se Draco dokázal tak upřímně a důkladně změnit. Viděl v tom jen Dracův způsob, jak ošálit jeho sestru.

Možná, kdyby nad tím Ginny přemýšlela, uvědomila by si, že její bratr má pravdu. Možná, kdyby se zeptala Hermiony, která také měla k celé věci svoje domněnky, ušetřila by se zklamání a bolesti.

Ale Ginny byla ke své škodě slepě přesvědčená, že její snoubenec je konečně tím dokonalým princem, o kterém snila. Teď už jí jen stačilo vyhnat mu z hlavy tvrdohlavost a mohlo být vše v pořádku … tentokrát však, jak se říká, narazila kosa na kámen.
"Draco?" Ginny jemně prohrábla světlé vlasy mladého Malfoye.

Draco sebou trhl při tom doteku a pohlédl na ni. "Ahoj, Ginny. Jsi doma?" zeptal se.

Ginny se zarazila. Jeho hlas zněl tak vzdáleně a stejně působil i pohled jeho mlhově šedých očí.

Pocítila jemné bodnutí nejistoty. "Vrátila jsem se dřív. Chtěla jsem s tebou mluvit, než zítra odjedeš na ten kurz," vysvětlila.

Draco se zamračil. "Nepojedu. Zrušil jsem ho."

"Opravdu? Proč?" podivila se Ginny.

Draco se zvedl z křesla a postavil se čelem proti ní. Byl o hlavu vyšší než ona. Ginny se ten výškový rozdíl zdál téměř dokonalým. Jen posiloval její přesvědčení, že k sobě patří.

"Nebudu ho potřebovat," odvětil Draco.

Ginny se zarazila. "Ale říkal jsi, že je to důležité. A táta taky říkal, že pokud chceš být jednou šéfem oddělení, měl bys ten kurz absolvovat."

"To je právě ono, Ginny. Já nechci být šéfem oddělení." Draco se nadechl a pohlédl jí napjatě do očí. "Nechci být už ani bystrozorem."

"Ale … samozřejmě že chceš?" namítla Ginny automaticky. "Je to … je to kvůli Harrymu, kvůli tomu že odchází? To je právě tvoje příležitost, Draco. Vím, že Kingsley tě chce jmenovat novým kapitánem vaší skupiny a -"

"Moje rozhodnutí nemá s Potterovým odchodem nic společného. Možná ho jen uspíšil, ale nic víc."

Ginny se zatvářila ještě zmateněji. "Tak co se stalo? Proč to děláš? Proč zahazuješ tak slibně začatou kariéru? Proč chceš všechno zničit?" Na konci se její hlas téměř hystericky zlomil.

Draco se ji pokusil obejmout, ale vytrhla se mu. "Všechno?" Dracův hlas zněl mírně nevěřícně. "To, co dělám, přece nemá s námi nic společného …"

"A co budeš dělat místo toho, Draco?" ignorovala Ginny jeho námitku.

"Přijmu nabídku Severuse," oznámil jí.

"To neuděláš!" vykřikla rozčileně.

"Už jsem se rozhodl, Ginny."

"Ale já si to nepřeju! Je to … není to vhodné! Dlouho ti trvalo, než tě lidé začali brát takového, jaký opravdu jsi, než jsi se zbavil té špíny z minulosti, a teď jim chceš dát zase důvod pochybovat a podezírat tě?"

"Na té práci není nic špatného," ujistil ji Draco. "Naopak. Má zabránit dalšímu zneužití černé magie."

"Budete ji studovat - pitvat! Chceš říct, že vás to neovlivní? Co když vás to bude táhnout zpátky a zase z tebe bude jen …" Ginnyin hlas vyzněl do ztracena, ale Draco se nenechal uchlácholit.

"Jen co, Ginny!? Dokonči tu větu!" dorážel na ni. "A nebo ne, dokončím ji za tebe. Máš strach, že se zase vrátím ke starému Dracovi. K tomu, co jsi ho znala v Bradavicích." Ginny vrtěla rezolutně hlavou, ale její oči Dracovi prozradily, že má pravdu.

"Ale copak byl vážně tak zlý?! Udělal jsem spoustu chyb, to ano, ale zaplatil jsem za ně, stejně jako za všechny zločiny. A platil jsem tvrdě, Ty sama bys to měla vědět nejlíp."

"Máš pravdu, vím to. A nechci, abys ty chyby dělal znovu. A Snape na tebe měl vždycky špatný vliv, stejně jako tvůj otec." Ginny zaváhala. "On tam přece bude taky, nebo ne?"

"Je to můj otec, Ginny. Moje jediná rodina!" připomněl jí Draco zvýšeným hlasem. "Já jsem tvoji rodinu přijal, tak proč nemůžeš-"

"Moji rodiče nebyli Smrtijedi, nepomáhali Ty-víš-komu, nemučili lidi, nezabíjeli jako tvůj otec!" přerušila ho Ginny.

"Odseděl si svůj trest a pokud si pamatuju, bojoval ve Válce na naší straně."

"To ale nic nemění na tom, jakých strašlivých činů se dopustil," řekla Ginny hlasem plným zášti.

"To já přece taky!" připomněl jí Draco. "A odpustila jsi mi je. NEBO NE?"

"Samozřejmě že ano," odpověděla mu až příliš rychle.

Draco ji vzal za bradu a přiměl ji pohlédnout mu do očí. "Podívej se na mě, Ginny."

Chvíli bylo ticho. Pak Draco s hlubokým bolestným povzdechem spustil ruku a zavřel oči. Když je otevřel, Ginny stála pořád bez hnutí na místě před ním.

"Ne, neodpustila. Teď to opravdu vidím. Nikdy mi je neodpustíš, že ano? Snažíš se na ně zapomenout, odsunout je, pohřbít je. Snažíš se tvářit, jako že se nikdy nestaly."

Ginny se v očích zaleskly slzy.

Draco tolik toužil ji utěšit, ale věděl, že už nemůže dál. Teď musel být silný.

"Nejsem dokonalý, Ginny. A nikdy nebudu. To nebude nikdo! A už nemůžu dál předstírat, že jsem někdo jiný. Nejde to!"

Ginny dál tiše plakala a v očích se jí objevilo i zděšení, jak jí docházela jeho slova.
"Miluju tě Ginny, ale to nestačí. Ne, když vím, že ty nemiluješ mě."

"Co to povídáš? Já tě přece miluju. Moc tě miluju, Draco," zašeptala zlomeně.

"Ne, Ginny. To, co miluješ, je jen iluze. Miluje muže, kterým nejsem."

"Ne. To ne! Nemůžeš mě opustit! Nemůžeš mi udělat to, co on-" Ginny se až pozdě zarazila nad vlastními slovy.

Draco hned pochopil, o čem je řeč. "To, co kdo? Kdo, Ginny? Potter? To je důvod, proč jste se rozešli? Nechtěl hrát roli hrdiny, do které sis ho obsadila?"

"Všechno přece bylo tak dokonalé, tak perfektní," vzlykala Ginny zoufale. "Proč to všechno musíš zničit? Proč?"

"Nebylo to skutečné, Ginny. Nic není dokonalé. A nikdo není perfektní. Pokud strávíš život hledáním dokonalého člověka, budeš navždy sama, Ginny." S těmi slovy se Draco vydal ven z pokoje do své ložnice, aby si sbalil kufr.

Bolelo ho to, ale nešlo to jinak. Musel Ginny opustit. Opravdu ji miloval, ale z celé té lásky, která začala tak vášnivě a prudce, se náhle stala past.

Musel jít. Musel jít, než ztratí i poslední zbytek své identity. Už pomalu zapomínal kým je, už se pomalu stával tou iluzí, kterou pro něj Ginny naplánovala.

Nebyla to úplně její chyba. Měl si hned zpočátku uvědomit pravý stav věcí, neměl to nechat dojít tak daleko. Na začátku možná ještě měli šanci, ale ne teď. Teď už se příliš lišily jejich sny se skutečností. Nemohli být spolu.

Trhalo mu to srdce, ale zároveň cítil podivnou úlevu, která se spolu s tupou bolestí rozlévala jeho srdcem.

Draco Malfoy byl zase zpět. Pomalu se vracel do života. Pomalu začínal zase žít.
Když sledoval své oblečení, které se pod magickým dohledem jeho hůlky samo skládalo do velkého cestovního kufru potaženého hadí kůží, na čele se mu objevila jemná vráska.

Vzhledem k tomu, že před několika dny využil otcovy dlouhodobější plánované nepřítomnosti v Malfoy Manor, aby nechal dům zrekonstruovat, vyvstal mu náhle v mysli závažný problém. Kam půjde?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama