1. Přepadovka 2/2

3. března 2008 v 17:13 | Tagryjka |  Kdo vyhraje?
A je tu slíbená další část první kapitoly...

***
Dveře kuchyně se rozlétly a uhodily do zdi. Stála v nich poměrně drobná dívka s blond vlasy a jasnýma modrýma očima. Dvě osoby sedící u stolu se příšerně lekly toho nenadálého vpádu. Mladá žena se zářivě růžovými vlasy rozlila hrnek s kávou a Sirius spadl ze židle.
"Tak jsem tady. Říkal jsi přece, že bude oběd, ne?" Oznámila rozzářeně Tes a pak si všimla osoby sedící u stolu. "Jé, dobrý den. Já jsem Teresa Melodyová, ale říkejte mi Tes." Žena se usmála.
"Já jsem Nymfadoro Tonksová, ale běda ti jestli mi řekneš jménem."
"To jméno je vážně otřesný. A jak vám mám říkat."
"říkej mi Tonksová a hlavně mi tykej." Tes pokývala hlavou jako, že rozumí a pohlédla na Siria sedícího na zemi.
"Co děláš na té zemi?" divila se, "Vstávej, bůhvíco se tam válelo." Oba dospělí se začali strašně smát. "čemu se smějete? V tomhle odporným baráku bych se nedivila vůbec ničemu." Tonksová i Sirius se rozesmáli ještě víc a Tes je jen zaraženě sledovala.
"Víš, komu patřil tenhle dům?" Zeptala se zvědavě Tonksová.
"Nooo, ne."
"Mým rodičům." Ušklíbl se Sirius. Tes se chytila za pusu.
"To jsem zase něco řekla, co? Promiň Siriusi, ale ten dům je vážně otřesnej."
"Nic se nestalo. Já ho taky nemám rád."
"Jak to?" Tes v poslední době nevycházela z údivu. To se jí normálně nestávalo.
"To neřeš." Mávl nad tím rukou a Tes potlačila svou zvědavost. Už od pohledu věděla, že nemá cenu z něj něco páčit. "Dáš si ten oběd?"
"Pokud je to poživatelný."
"Já chci taky." Zahlásila se Tonksová.
"A já taky!" Ozvalo se ode dvěří. Stál v nich dospělý muž, s poněkud pobledlou tváří a se spoustou šrámů v obličeji, a svlékal si omšelý svrchník.
"Remusi! Rád tě vidím." Sirius vyskočil ze židle a objal svého přítele. "A oběd ti nedám. Nechci tě otrávit." Dodal pobaveně. To se Tes však nelíbilo.
"A mě by si otrávil?" Zeptala se naoko vyděšeně.
"Klidně. Alespoň by nikdo nemlátil s dveřmi." Tes se zatvářila mstivě a Tonksová s Remusem pobaveně.
"To chce odplatu. Nejsem tu ani den a už se mě chce zbavit. Je lechtivý?" optala se konverzačním tónem směrem k Remusovi.
"Jo, je. Strašně." Sirius se snažil zachránit situaci.
"Nene, nejsem."
"Vážně?" Tes se začala přibližovat ke svému hostiteli s výhružným výrazem v obličeji. Pak se na něj rychle vrhla. Ani se nestačil podivit, jak je rychlá a mrštná a už Sirius zdrhal přes kuchyň.
"Pomoooc!" Nedovolal se pomoci, protože Tonksová se přidala na stranu rozpustilé puberťačky (tedy Tes) a Remus se opřel o stěnu a zaujatě sledoval honičku.
Dívka a žena Siriuse v malém prostoru kuchyně dostihly a začaly ho lechtat. Sirius se nezmohl na obranu a jen se svíjel na zemi.
"Neříkal jsi náhodou, že nejsi lechtivý?" Dobírala si ho se smíchem Tes. Siriusovi se zablesklo v očích a v okamžiku už před nimi neležel rozesmátý muž, ale velký, černý pes. Tonksová se duchaplně stáhla ze scény, ale Tes byla tak šokovaná, že se nezmohla na jediný pohyb. A než se nadála, ležela na zemi a o ramena se jí opíral Sirius ve své psí podobě.
"Tak co? Jsi lechtivá holčičko?" Otázal se, když se přeměnil do normální podoby. Role se vyměnily a teď to byla Tes, kdo nemohl popadnout dech. Asi pět minut prosila, slibovala a i vyhrožovala, ale proti zkušenému Pobertovi to nebylo nic platné. Pomohl jí až Remus.
"Už jí nech Siriusi. Myslím, že už bude hodná." Spiklenecky mrkl na Tes a podal jí ruku, aby mohla vstát.
"Budu ta nejhodnější. Já to jinak ani neumim." Zazubila se nevinně. "A smím se zeptal na jméno mého šlechetného zachránce?"
"Remus Lupin. A vy slečno?"
"Teresa Melodyová, ale říkejte mi Tes." Potřásli si rukama.
Sirius nandal na stůl slibovaný oběd. Byla to pizza.
"Ty jíš mudlovské jídlo, Tichošlápku?" podivil se Remus.
"Je nejjednodušší." Pokrčil rameny a zakousl se do své porce.
"Kde jsi ho vůbec vzal? Nebyl jsi venku, že ne?" Podezřívavě se na svého přítele podíval, ale odpověděla mu Tonksová.
"Nebyl venku. Ví, že nesmí. Přinesla jsem to já?"
"Aha." Chvíli jedli mlčky, ale pak ticho přerušila Tes svým dotazem.
"Bydlí tu ještě někdo kromě vás tří?"
"My dva tu nebydlíme." Odpověděl jí Remus a ukázal prstem na sebe a na Tonksovou. "My dva jsme tu jen častá návštěva, aby se Siri neukousal nudou.
"Moc často tu nejste." Zamumlal Sirius rozmrzele. "Bydlím tu jen já, ale je to sídlo Fénixova Řádu takže sem občas někdo zajde."
"A já." Ozvala se vítězoslavně Tes. Dospělí se na ni udiveně podívali.
"N přece, ještě já tu bydlím." Vysvětlila usměvavě.
"No a kvůli tomu jsem přišel." Pokýval hlavou Remus.
"Kvůli mně?"
"Ne, kvůli tobě ne, Tes. Kvůli tomu, kdo tu bydlí." Pak se podíval na Siriuse a konečně se dostal k tomu, co chtěl. "Myslíš, že by tu mohli bydlet Weasleyovi? Měli by to blíž k Řádu a hlavně by to bylo bezpečnější."
"Jasně, že můžou." Rozzářil se Sirius. "Čím víc lidí, tím líp."
"Weasleyovi? Doufám, že někdo z nich se mnou bude chodit do Bradavic." Zahuhlala Tes s plnou pusou.
"Ty jdeš do Bradavic? Do kterého ročníku?"
"Do pátého."
"Tak to budeš chodit do třídy s Ronem Weasleym a taky s Harrym." Usmál se na ni Sirius.
"Fajn." Pokývala hlavou, skoro bez zájmu. Sirius si jí zaujatě prohlížel.
"Víš, že jsi zvláštní? Když jsem se představil já tak to s tebou vůbec nehnulo. Teď Harry taky bez zájmu. Vůbec jsi se neptala jak to, že jsem se proměnil v psa a o Fénixovu řádu taky, víš." Tes se na něj dívala jako by se zbláznil.
"A to snad vadí?"
"Nevadí, ale je to zvláštní." Klidnil ji Remus.
"No, Siriuse jsem se nelekla, protože je to nevinný člověk, jen Ministerstvo kolem toho dělá šílenej tyátr. Harry mě nepřekvapuje, protože jsem to už věděla a to, že jsi zvěromág mi došlo. A o Fénixovu řádu už vím hodně dlouho."
Všichni tři na ni zírali. Nejvíce je překvapila ta část o Siriusovi.
"Jak to všechno víš?"
"No přece od Albuse." Podívala se na ně takovým stylem, jako by to bylo úplně jasný.
"Brumbála?" Podivila se Tonksová.
"Znáš snad nějakého jiného?" Tonksová zavrtěla hlavou a než se někdo stačil na něco zeptat, převrhla omylem svůj hrnek s kafem. Už po druhé toho dne se káva rozlila po stole, ale tentokrát byl na nepravém místě i Remus. Pití skončilo i na jeho hábitu. Tonksová překotně vyskočila od stolu, aby to uklidila, ale bouchla židlí do vázy u zdi a ta se s hlasitým třískotem rozlétla na spoustu kousíčků.
Tonksové se vlasy i obličej zbarvily do červena a ti tři u stolu se šíleně rozesmáli.
"Máte tu pořád takhle veselo?" vykuckala ze sebe Tes po chvíli.
"Ani ne." Smál se Sirius. "Asi to bude tebou, máš nějakou divnou auru."
"To potvrzuju." Ozvala se unisono Tes a Tonksová, což způsobilo další vlnu smíchu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kattie Kattie | Web | 12. července 2008 v 11:03 | Reagovat

Ty mě nutíš trávit tu mládí,já to MUSIM dočíst do konce..:D

2 Wonderland Syndrome Wonderland Syndrome | 27. února 2009 v 21:21 | Reagovat

toto vyzera zatial velmi nadejne, som zevdava co sa bude diat dalej ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama