11. Nikdy si tě nevezmu

9. března 2008 v 16:21 | Tagryjka |  Nikdy neříkej nikdy
Tak a je tu opožděná kapitola... Já vím, že jsem ji slibovala už v pátek, ale nějak mě po příchodu ze školy schvátily horečky, a tak jsem se nevyhrabala z postele. Jelikož je mi pořád mizerně, tak tahle kapitola nemá žádnou vysokou úroveň a prosím odpusťte chyby.
Tuhle kapitolu chci věnovat Ewilan za to, že poctivě napsala komentáře ke každé kapitole a Marianě za to, že se postarala o těch šest komentářů u KV?. Moc mě tím obě v mé nemoci potěšily.

No tak si užijte čtení a možná, že by mi k rychlejšímu uzdravení pomohlo víc komentářů. To víte, duševní pohoda dělá své. Tagryjka
11. Nikdy si tě nevezmu!
Pokud by si někdo myslel, že se situace mezi Siriusem a Ewelin vzájemnou náklonností urovnala, tak se pořádně spletl. Oba potlačili city a chovali se stejně hnusně jako kdykoli předtím.
"Dáváš se na kariéru šprtky, Roseová?" zahulákal Sirius na svou snoubenku po hodině přeměňování, při které Ewelin získala jednu z vzácných pochval od profesorky McGonagallové a pro svou kolej zinkasovala pár bodů.
"Pro tebe je šprt každý, kdo něco umí, Blacku."
"No jo no. Odříkávat poučky z učebnice nebudu umět asi nikdy."
"Nech si ty svoje kecy."
"Poučky jsou totiž k ničemu, Roseová. Důležitá je užitečnost pro život, víš?"
"V tom případě jsi k ničemu."
Snoubenci se dostávali do další zuřivé hádky, ten den už třetí. Nikdo nechápal, proč jsou na sebe takoví. Na plese to při tom tanci vypadalo, že se konečně usmířili, ale ono to bylo ještě horší.
"Tím chceš říct, co?"
"Tím chci říct, že jsi k ničemu. Chceš to vyhláskovat?"
"To bys nezvládla."
"Nejsem tak blbá jako ty."
"Ne, to ne. Jsi blbější."
"To si myslíš jenom ty."
"Nejsem sám."
"Jsi a vždy budeš. Jsi Black." Tuhle větu, která se Siriusovi zaryla do srdce, Ewelin zašeptala těsně před jeho obličejem, pak se otočila, dlouhými vlasy ho švihla do tváře a odešla. Sirius se za ní díval s ledovou maskou, ale pod ní to bublalo vzteky a zklamáním.
"To si nemůžete dát pokoj?" Remus se na svého přítele káravě podíval, zatímco mířili k Nebelvírské věži. "No dobře, už mlčim." Kapituloval, když po něm Sirius mrskl naštvaným pohledem.
"Proč se vlastně tak nesnášíte? Vždyť na plese jste byli v pohodě." James neudržel svou dlouho zadržovanou zvědavost.
"Protože my dva spolu prostě nemůžeme vyjít." Kluci to už dál nerozebírali. Na jejich příteli bylo totiž jasně vidět, že tohle téma nechce rozebírat.
"Kluci víte co je dneska?" Zakřenil se James když sebou práskli do křesel v Nebelvírské společence.
"Úplněk." Zašklebil se znechuceně Remus, který si vyndal z brašny učení a začal psát dlouhé eseje, kterými učitelé v sedmém ročníku nešetřili.
"Jé! Tak na to jsem úplně zapomněl." Plácl se Sirius do čela.
"Kdybych mohl, tak zapomenu taky." Zahučel Remus.
"Promiň, Náměsíčníku," kouknul na něj omluvně a pak se obrátil na Jamese. "Co podnikneme?" Než stačil James odpovědět ozval se za nimi jemný, dívčí hlas. U křesel stála Lily a vesele se smála.
"Vy něco plánujete?" vyzvídala.
"Nooo… Víš… To je…" koktal James podezřele.
"To je pánská jízda." Vyhrkl Sirius dřív, než mohl "ten zamilovanej kůň", jak ho pro sebe nazýval, říct něco jiného.
"A kde to chystáte?" Jamesova přítelkyně byla sice milá, ale v tuto chvíli se klukům zdála nepříjemně zvědavá.
"Kdybychom ti to řekli, Lily, tak to není tajný." Zachraňoval situaci Remus. Aby se Lily nemohla dál vyptávat, stáhnul si ji James na klín a něžně ji políbil. Přes její rameno svým kamarádům očima zuřivě naznačoval, ať okamžitě vypadnou. Pochopili němé sdělení a šli si rychle každý po svém.
Remus si šel dopsat úlohy do ložnice, Peter se vypařil za svými, pro přátele nepochopitelnými, pochůzkami a Sirius se začal bezúčelně potulovat po hradě.
Přemýšlel nad úplně bezvýznamnými věcmi. Vymýšlel pomstu na Filche nebo na Snapea. Napadlo ho, že když smíchá ohnivou whisky, kterou školník tak rád konzumuje, s Poetickým dryákem, tak znásobí jeho účinky a zvedne tak náladu sobě i Remusovi, který bude po úplňku jako vždy skleslý. James náladu zvednout nepotřeboval, protože od té doby, co byl s Lily se jen usmíval.
Uvažoval jestli se vloupe ke Křikovi do kabinetu, ale pak mu na mysl přišla Komnata nejvyšší potřeby. Vydal se tedy do sedmého patra a představil si příjemnou místnost, ve které by mohl pracovat na lektvaru a kde by měl dostatek přísad.
V šoku však stanul ve dveřích místnosti tak odlišné od svých představ. V malém salónku s krbem a pár pohodlnými křesly, na první pohled nikdo nebyl. Ale na ten druhý, si Sirius všimnul temene hlavy, vykukujícímu z křesla, které bylo otočené k němu zády.
Kdyže ke schoulené osobě, která ho ještě nezaregistrovala, přiblížil, uslyšel zoufalé dívčí vzlyky.
Osoba na něj upřela své jasně modré, slzami zalité oči a ze rtů jí vyšlo zašeptané jeho jméno. "Siriusi," Pak se zase dala do pláče.
"Ewelin," vydechl překvapeně. "Co se stalo?" zeptal se a něžně ji vzal za ruku. Zapomněl, že ji ještě před chvílí nenáviděl a proklínal, najednou ho přepadla nenadálá starost o svou snoubenku.
Ruku mu nevytrhla a jen mu podala dopis.
Milá Ewelin,
Píšu Ti velice radostnou zprávu. Náš pán se rozhodl přijmout do našich řad další členy, tentokrát nadějné studenty Bradavic. Navrhla jsem mu tvé a Siriusovo jméno a On souhlasil. Doufám, že víš co, to znamená. Schůzka je příští sobotu v devět. Vyřiď to svému snoubenci.
S pozdravem
Tvá matka
"To snad… To je…" Sirius neměl slov.
"Nechci se k Němu přidat." Ewelinin zoufalý hlas ho vytrhl ze šoku.
"Myslí tím Pána zla, že ano? Nikdy se k Němu nepřidám."
"Ale ty musíš." Víš přece jak se trestá neposlušnost."
"Nechci být jako má rodina, Nepřidám se k němu a na trest jim kašlu."
Ewelin si setřela zbytky slz z tváří a odhodlaně se na něj podívala.
"Vzepřu se rodině jako jsi to udělal ty. Nemůžou mi řídit život. Nepřidám se k Němu." Stiskl její něžnou dlaň, kterou stále držel a najednou mu zasvitla další naděje.
"Možná ani nebudeš muset." Usmál se, ale Ewelin ho zjevně nechápala.
"Příští sobotu přece odjíždíme do Paříže." Oba se šťastně rozesmáli.
"Jdu napsat matce." S těmito slovy se Ewelin zvedla, ale ve dveřích komnaty se otočila a věnovala Siriusovi upřímný úsměv.
"Děkuju ti, Blacku… Siriusi."
***
"Ty jenom záříš, Tichošlápku." Utahoval si ze svého přítele James.
Sirius pokrčil rameny a zavrtěl se, aby získal trochu prostoru. V prvním ročníku se pod plášť vešli s přehledem všichni a teď tam bylo místo sotva pro něj a pro Jamese.
Peter se jim v krysí podobě mihl pod nohama, zapištěl a zmizel Vstupní branou ven.
"Já toho Petera jednou zašlápnu a přestane se mi plést pod nohy." Zabručel James.
Venku před hradem odhodili plášť a nechali jej na určeném místě. Ve svých zvířecích podobách se rychle rozběhli ke znehybněné Vrbě Mlátičce a už se řítili za přeměňujícím se vlkodlakem do Chroptící Chýše. Měli totiž zpoždění. Dalo jim hroznou práci zbavit se Lily a Siriových ctitelek.
Něco se děje… pomyslel si Sirius při pohledu na svého přítele vlkodlaka.
Jeho tušení ho nezklamalo. Remus byl toho úplňku neobvykle zuřivý. Normálně ho přítomnost přátel ve zvířecí podobě uklidňovala, ale teď měli co dělat, aby je nerozsápal na kusy.
Všichni čtyři si to odnesli hlubokými škrábanci, kousanci a různými poraněními. Nejlépe dopadl Peter, protože byl tak malý, že si vlkodlak skoro nevšiml.
***
Dalšího dne ráno byli Pobertové na snídani přepadlí, unavení a při důkladném zkoumáni, kterému je podrobila Lily, bylo vidět, že je všechno bolelo. James měl levou ruku položenou bezvládně na stole a kdykoli měl promluvit nebo se zhluboka nadechnout, zkřivil bolestí tvář, protože ho nesnesitelně bolela žebra. Peter se zase snažil zamaskovat kulhání na levou nohu.
Všechny rány byly důsledně zakryté oblečením, až na jednu. Ta se táhla přes Siriusovu tvář a přitahovala tak nežádoucí pozornost.
Remus s nimi nebyl. V tu chvíli se totiž marně snažil zabránit ošetřovatelce laskavé a úpěnlivé péči o něj.
"Co se vám stalo, pane Blacku?" Profesorka McGonagallová přichvátala k jejich stolu. Sirius se usmál tak široce, jak mu to bolestivý šrám dovolil.
"Víte, paní profesorko," začal s hranou dramatičností. "Včera večer jsem psal esej na Přeměňování a tak nějak jsem usnul. No a poškrábal jsem se o ostrý hrot brku. Vidíte, jak jsou úlohy nebezpečné." Zasmál se nevinně, ale profesorka ho znala už šest let a tak ji neoklamal tak hloupou lží.
"No, jak myslíte." Otočila se na podpatku a vrátila se zpět k učitelskému stolu.
Pobertové se v klidu najedli a z Velké síně vycházeli nastejno se Zmijozelskou partou. Sirius se střetl pohledem s Ewelin, která si ho zaujatě prohlížela. Nedokázal si odpustit jízlivou poznámku.
"Nemusíš mě tak hltat pohledem, Roseová. Mě se nelíbíš a tak ti to k ničemu nebude." Ewelin se ušklíbla.
"Jen tak přemýšlím, které holce konečně došlo jaký jsi a dala ti nakládačku. A ohledně toho, že se ti nelíbím…"
"Zklamu tě. Holka mi ještě nikdy nedal nakládačku. A kluk taky ne. A nelíbíš."
"Dřív jsi tvrdil něco jiného." Eweliným cílem teď bylo Siriuse vyprovokovat a Sirius na tom byl nejinak.
"Nějak si to dřív nepamatuji."
"Mám ti to připomenout?"
"To bych byl rád."
"Třeba na tom plese, Nebo na tom koupališti, kde jsi mě hltal pohledem."
"Vypadala jsi tam jako pitomá slabomyslná bárbína, kterou jsi, a tak jsi byla vhodná jako další oběť." Touhle větou Sirius všechny šokoval. Původně ji ani nechtěl vypustit z úst, ale chtěl Ewelin vytočit a to se mu povedlo.
"Jsi hnusnej hajzl, Blacku! Včera jsem si myslela, že jsi něco lepšího, ale jsi jenom… jsi Black." Tahle věta byla pro Siriuse ranou jako už mnoho jiných, které také vyšly z Eweliných úst a nedokázal ji přenést přes srdce.
"Díky za tu kritiku, Roseová, ale ty nejsi o nic lepší. Jsi budoucí Blacková."
"Nikdy si tě nevezmu. Je mi ukradené to zasnoubení i ten slib, ale nevezmu si tě." Ledově pronesená slova se rozlétla po místnosti.
"Najednou, Už nejsi poslušná holčička?"
"Ty máš, co říkat. Jsi Black, chováš se jako Black, vypadáš jako Black, ale pořád tvrdíš, že nejsi jako tvá rodiny."
"Nejsem…"
"Už jenom to, že jsi souhlasil s tím zasnoubením…"
"Souhlasil? Souhlasil? Co bys dělala ty na mém místě?"
"Měl jsi, sakra, něco udělat!"
"A proč jsi něco neudělala ty, když jsi tak chytrá čistokrevná čarodějka."
Ewelinin i Siriusův hněv se vystupňoval v jediné větě.
"Nikdy si tě nevezmu!"
Ewelin se otočila a vyšla ze síně do sklepení, kde měla mít první hodinu. Sirius viděl v jejím obličeji těžko potlačovaný vztek, zoufalství a něco, co nedokázal v tu chvíli pochopit. Zklamání.
Po chvíli ji napodobil, ale vydal se s přáteli na úplně opačnou stranu k učebně Přeměňování.
Snoubenci za svými zády zanechávali místo pro rychlé bradavické drby a ani jeden si neuvědomil, jaké bude mít prozrazení následky.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mariana Mariana | Web | 9. března 2008 v 20:45 | Reagovat

Obdivuju, jak se ti dva vždycky dokážou pohádat. I kvůli prkotině. Jak se říká: co se škádlívá, to se rádo mívá.

Přeju brzké uzdravení!

2 maka maka | E-mail | 9. března 2008 v 21:02 | Reagovat

Tak tahle kapitola se mi snad líbí ze všech nejvíc!

3 barbora barbora | 10. března 2008 v 6:29 | Reagovat

super:D som strasne zcvedava na dasliu:D

4 If If | E-mail | Web | 10. března 2008 v 20:59 | Reagovat

Dneska jsem "našla" tvou povídku a přečetla jsem ji jedním dechem. Hrozně se mi líbí, jak jsi vymyslela tento děj a hrozně se těším na pokračování, doufám, že bude co nejdřív ;-)

5 tabby tabby | Web | 11. března 2008 v 17:24 | Reagovat

Ja sem sem nehodila koment ja se stydim:-(...Tahle kapitolka je uzasna moooocka se ti povedla a tesim se na dalsiii...:0)

6 Ewilan Ewilan | Web | 11. března 2008 v 17:40 | Reagovat

Jéééééé, další kapitolka já šílííím:-D a straašně moc ti děkuju za překrásný věnování..v hloubi duše jsem doufala, že kapče bude co nejdřív a trefila jsem see:-)) je to naprosto úžasný, asi jsem s ezamilovala - do téhle povídky, nemůžu se jí nabažit. a těším se, až pojedou do té Paříže:-))hmm...copak se tak asi bude dít?

jinak jak z nich lily mámila ty jejich večerní ,,radovánky". a remus jí setřel:-D a tohle mě dostalo:

Včera večer jsem psal esej na Přeměňování a tak nějak jsem usnul. No a poškrábal jsem se o ostrý hrot brku. Vidíte, jak jsou úlohy nebezpečné

úúúžasná kapitolka! strašně moc se ti povedla....dalšíííííííí

7 Kikinaa Kikinaa | Web | 30. června 2008 v 14:56 | Reagovat

jj... moooc krasny.. souhlasim s Ewilan.. taky sem se asi zamilovala :o)))...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama