2. Jak to vlastně začalo

16. března 2008 v 13:53 | Tagryjka |  Navždy...
Nemám co dělat, a tak jsem konečně napsala druhou kapitolu k Naždy... Je to taková nudná, informační kapitola o to jak to vlastně začalo.
Kapitoly k ostatním povídkám jsou rozepsané a dokonce i jedna jednorázovka. Do večera se tu určitě ještě něco objeví. Takže přeji pěkné počtení a pište mi komentáře pro radost. Tagryjka
P.S.Nemá někdo nápad na nějakou přezdívku pro Serenu? Mění se v černou pumu a hnědýma očima (ty se nemění) a hnědejma packama (zvláštnost). Díkes

2. Jak to vlastně začalo
Sera s úsměvem pozorovala své přátele v kupé. Sirius se právě zuřivě dohadoval s Remusem a Jamesem o tom, jestli jsou lepší čokoládové žabky, bertíkovy fazolky nebo sirupové košíčky. Každý si stál za svým.
Musela se smát při pohledu na Jamese, který vášnivě obhajoval svůj názor, jednou rukou rozhazoval při důležitých argumentech a druhou si cuchal vlasy. Serena, na rozdíl od Lily, věděla, že je to jeho zlozvyk a vůbec se tím nesnažil vytahovat. Naopak, byla to ukázka toho, že je nervózní nebo nejistý.
Sirius se roztahoval po sedačce a vůbec mu nevadilo, že tím utlačuje Červíčka. Košili měl polorozepnutou a vlasy mu elegantně spadaly do obličeje. Sera se v tu chvíli vůbec nedivila, že po ně holky šílí. Remus byl naopak méně okázalý, ale o nic méně hezčí. Krátké světle hnědé vlasy lemovaly jeho milý, hezký obličej, kterému dodávaly na tajemnosti drobné jizvy. Když si tak svoje přátele prohlížela začala vzpomínat na to, jak se vlastně poznali.
Malá holčička táhla v chodbičce vlaku kufr, který byl skoro větší než ona, a snažila se najít volné kupé, kde by se na dlouhou v klidu cestu usadila.
Konečně se na ní usmálo štěstí. Už už chtěla otevřít dveře kupé, když v tom do ní z každé strany někdo vrazil. Neustála to a spadle vedle své kufru. Vedle ní na podlahu dopadl černovlasý kluk, kterému mohlo být tolik co jí. Ten někdo, kdo do ní narazil z druhé strany to ustál a nezřítil se k zemi. Vzhlédla a uviděla, že ten NĚKDO je rozcuchaný černovlasý kluk.
"Co si o sobě, sakra, myslíte? Tohle je moje kupé." Začala se rozčilovat.
"Tvoje? Tak to teda ne." Kluk vedle ní se vyšvihl ze země a mrkl na toho druhého, který se spiklenecky usmál, i když toho druhého vůbec neznal. "Tohle už je naše kupé."
"A to zase ne!" Malá dívka jim sahala sotva k hrudi, a proto si z ní vůbec nic nedělali
"Nerozčiluj se, prcku." Usmál se ten černovlasý kluk blahosklonně a protlačil se kolem jejího objemného kufru do kupé.
"To je moje kupé." Ty dva opičáci se narvali dovnitř a pořádně ji rozčilovali.
"Smůla."
"Idiote!"
"James Potter, teší mě." Rozcuchaný kluk se představil a napřáhl k ní ruku. Váhala. "Ale no tak. Do toho kupé se přece vejdeme všichni." Pobídl ji s úsměvem, který se o chvíli později objevil i na její tváři.
"Serena Williamsová."
"Nechceš pomoct s tím kufrem? Je skoro větší než ty." Druhý chlapec zjevně také chopil příležitosti ke smíru a pomohl jí se zavazadlem.
"Mimochodem, já jsem Sirius."
"A dál?" vyzvídala Serena přímení.
"Black." Sereně i Jamesovi poklesla brada údivem.
"Black? Ten Black?" Sirius se ošil.
"Nejsem jako má rodina. Nebo se alespoň snažím."
"To se ti nedivím." Usmál se James a povzbudivě ho poplácal po zádech. Sera nic neříkala a radši nahodila jiné téma hovoru o kterém věděla, že se na něj chytí každý člověk z kouzelnické rodiny. Famfrpál.
Tehdy bylo Seře Siriuse líto, ale teď mnohem víc. Věděla, co všechno musí ve své rodině vytrpět a že to nebylo nic příjemného. Všimla si, že se Sirius dnes v rozhovoru vyhýbá tématu prázdniny, ale nechala to být a ponořila se do vzpomínek.
"Do loděk si posedejte po čtyřech!" zahulákal mohutný muž na prváky. Serena si sedla se Siriusem a Jamesem. Přestože chtěla mít cestou klid, nakonec se rozpovídala a docela slušně se skamarádili. Dívka doufala, že to tak bude i nadále.
"Můžu si sednout k vám?" ozval se nesměle hnědovlasý chlape. Sera se na něj zářivě usmála.
"No jasně. Posuňte se vy dva." Osopila se naoko na Siria s Jamesem. "Já jsem Serena Williamsová." Chlapec plaše stiskl její ruku.
"Remus Lupin." Zase se usmála a v tu chvíli netušila, že to je začátek velkého přátelství.
"Blacková Narcissa," Vyřkla profesorka McGonagallová první jméno. Z hloučku se vynořila blonďatá dívčina a s povýšeným úsměvem se posadila na stoličku.
"Zmijozel," vykřikl Moudrý klobouk, sotva se dotkl její hlavy.
"Black Sirius," Sera chlapci povzbudivě stiskla ruku. Tušila, že nechce následovat svou sestřenici, která si sedala ke Zmijozelskému stolu.
Sirius seděl na stoličce dlouho a podle toho, jak se šklebil to nevypadalo na příjemný rozhovor.
"Nebelvír!" Slovo se rozlehlo sálem a studenti začali tleskat a jásat. Sirius se zatvářil absolutně šťastně a od jásajícího nebelvírského stolu se ušklíbl na své příbuzné.
"Serena Williamsová." Poslední jméno. Sera v tu chvíli své přímení nesnášela, protože stát osaměle uprostřed místnosti nebylo nic příjemného. Než jí Moudrý klobouk spadl přes oči, uviděla, jak se na ni Sirius, James a Remus povzbudivě usmívají od stolu vysněné koleje.
"Na tebe jsem se těšil," ozval se jí v hlavě tichý hlásek. "Matka z Nebelvíru, otec ze Zmijozelu, že? A každý chce vidět dceru ve své koleji." Sera se znechuceně zašklebila. Nemusel jí připomínat situaci doma.
"Ale záleží na tom, kam chceš ty."
"Já chci za svými přáteli." Pomyslela si.
"Tak v tom případě je to jasné. NEBELVÍR."
"Děkuju." Zašeptala ještě klobouku, než jí ho profesorka strhla z hlavy a ona se vydala k rozzářeným přátelům.
Z chodby před ní se ozýval krutý smích a tichounký pláč. Nakoukla za roh a spatřila partu Zmijozelských, jak míří na malého chlapce z Nebelvírské koleje. Poznala v něm svého spolužáka.
"To jsou Zmijozeláci. Mučí tam toho kluka, co je s vámi na pokoji." Sykla přes rameno na Jamese, Siriuse a Remuse.
"Petera?" podivil se Remus, zatímco James se Siriem vytáhli hůlky.
"Jdeme tam." Prohlásili rozhodně a Sera se přidala.
"Okamžitě ho nechte!" Křikla na Zmijozelské, když vyšli zpoza rohu.
"Ale, ale… Malá holčička si chce hrát." Zašklebil se Zmijozelský prefekt Lucius Malfoy a dívka vedle něj se bláznivě rozchechtala.
"A s ní můj krvezrádský bratránek."
"Taky tě nerad vidím, Bellatrix." Ušklíbl se Sirius.
"Běžte pryč než si tou hůlkou vypíchnete oko, dětičky." Šišlala Bellatrix a Remus jí naprosto klidně odpověděl.
"Vy běžte pryč, pokud nechcete mít problémy."
"Jo, McGonagallová za rohem, no nevím, nevím." Šklebil se Sirius.
"Ještě se uvidíme, bratránku." Bellatrix oslovení doslova vyplivla ze svých úst a společně se Zmijozelskou partou odešla.
"No tak pojďte na snídani nebo se dostaneme do menšího časového skluzu." Přerušila Serena rozpačité mlčení.
"Já mám takovej hlad." Uvědomil si James. "No tak pojďte! Kdo to zase zdržuje?" Jeho kamarádi se rozesmáli a zamířili do Velké síně.
Ke stolu dosedli současně s ranní poštou. Do síně se nahrnul obrovské množství sov, z nichž většina nesla objemné balíky zapomenutých věcí. Jeden takový se snesl před Jamese, který se zakuckal topinkou.
"Mě se zdálo, že je ten kufr nějaký lehký." Než stačili zareagovat před Siriusem přistál nádherný puštík a nesl všem nechvalně známý dopis. Huláka.
"Tak tohle bude zábava," Usmál se Sirius. "Zacpěte si uši." Nikdo jeho upozornění nebral vážně, ale o chvíli později pochopili.
"SIRIUSI BLACKU! JAK SE OPOVAŽUJEŠ BÝT V NEBELVÍRU! V KOLEJI MUDLOVSKÝCH ŠMEJDŮ! POŠPINIL JSI NAŠI RODINU! NEJSI HODEN NOSIT JMÉNO BLACK! MĚL BY SIS VZÍT PŘÍKLAD ZE SVÝCH SESTŘENIC! STYDÍM SE ZA TEBE! KRVEZRÁDČE! TREST TĚ NEMINE! UŽ NEJSI MÝM SYNEM!" Sirius dopis jen pobaveně pozoroval, jak si matčiným hlasem vyřvává hlasivky a ukusoval topinku.
"Tak to bylo něco," vydechl James a vytřeštěnýma očima sledoval hromádku popela.
"A teď druhá dávka." Zašklebila se se smíchem Sera. Teprve teď si všimli, že také v ruce svírá Huláka." Roztřesenýma rukama dopis otevřela a podruhé toho dne Velkou síň rozezněl rozezlený hlas. Tentokrát mužský.
"SERENO NATALIE WILLIAMSOVÁ! OD TVÉ MATKY JSEM SE DOZVĚDĚL, ŽE JSI V NEBELVÍRU! JAK SI TO PŘEDTAVUJEŠ? NEŘÍKAL JSEM TI SNAD DOST JASNĚ, ŽE SI PŘEJI ABYS BYLA VE ZMIJOZELU, V MÉ KOLEJI? JE TO JEDINÁ KOLEJ, KTERÉ JSI SE SVOU ČISTOU KRVÍ HODNA! STYDÍM SE ZA TEBE! ZKLAMALA JSI SVÉHO OTCE!" Tohle, ale nebyl konec dopisu. Hlas se změnil na příjemný ženský, který začal mluvit laskavě a konejšivě.
"Milá Sero! Jsem moc ráda, že jsi se dostala do Nebelvíru. Z otce si nic nedělej, ono ho to přejde. Já se o to postarám. Měj se moc hezky, napiš a opovaž se něco vyvést!"
Po těchto dvou dopisech už Velká síň nevydržela a všichni se začali hrozně smát.
"Ta to je vážně něco!" smál se Remus. Ostatní se popadali smíchy za břicho a nepříjemný pocit z obviňujících slov zmizel.
"Kam tak zíráš, Jamesi?" Sera po Siriusově dotazu vzhlédla od eseji na Přeměňování, se kterou se všichni patlali, a uviděla Jamese, jak doslova zírá na jednu dívku ve společenské místnosti.
"Na támhletu holku." Odpověděl za něj Remus. Sirius jí sjel hodnotícím pohledem. Vypadala vážně moc hezky. Dlouhé rudé vlasy, jemná pleť, hezká postava a hlavně uhrančivé zelené oči. Vůbec se Jamesovi nedivil.
"Nevíte někdo, jak se jmenuje?" zeptal se James aniž by odtrhl pohled.
"Ty jsi po měsíci nepamatuješ jména svých spolužáků?" otázal se přísně Remus.
"Já taky ne." Usmál se omluvně Sirius.
"Je to Lily Evansová. Jsem s ní na pokoji." Řekla Sera a zase se sklonila k učení.
"Je tak krásná." Rozplýval se James a Sirius s Remusem se na sebe pobaveně zašklebili.
"Čemu se směješ?" skočil jí do vzpomínání Sirius.
"Ty taky musíš všechno vědět, Tichošlápku." Usmála se Sera a škádlivě ho pocuchala ve vlasech. Sirius se rozmrzele stáhnul.
"Tak čemu jsi se smála?" zeptal se tentokrát z bezpečné vzdálenosti.
"Vzpomínala jsem na to, jak jsme se poznali."
"Jo to bylo něco." Přikývl James.
"Připadali jste mi se Siriusem strašně protivný." Zasmála se.
"A já se tomu vůbec nedivim, když jsme tě sejmuli na tý chodbě." ušklíbl se na oplátku Sirius a pak se rozesmáli.
"Jak vlastně dopadla ta vaše debata?" vzpomněla si Sera a tázavě pohlédla na Remuse. "Co je nejlepší?"
"Betíkovy fazolky tisíckrát jinak," Vyhrkl James.
"Čokoládové žabky," Opravil ho Remus.
"Sirupové košíčky," Přerušil je Sirius.
"Takže jste se nedohodli," shrnula to se smíchem Sera.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdo tu byl, tak mi klikne pro radost :)

:)Klik(:

Komentáře

1 Mariana Mariana | Web | 16. března 2008 v 14:43 | Reagovat

Super kapitolka. Poznali se vážně zajímavě.

2 tabby tabby | Web | 16. března 2008 v 16:31 | Reagovat

peckovní kapitolka:0)Dost sem se u ni natlemila:0)))Ta holci ma zajimavy a hezky jmeno moc se ti kapitolka povedla:0)))))Takze dalsiiiiiiiiiii:0))

3 madeleine madeleine | 18. března 2008 v 10:54 | Reagovat

Jů! To bylo moc hezký!

4 poli poli | 22. března 2008 v 20:31 | Reagovat

jé.to ještě bude sranda!!!!doufám v to!!!!tak mě nezklam!!!!!

5 maka maka | E-mail | 23. března 2008 v 12:22 | Reagovat

Kterak se hádali, hádali a hádali, až se dohádali a nedohodli se na ničem:) Ty huláky byly naprosto ůžasný:):):)

6 wisty wisty | E-mail | Web | 29. března 2008 v 20:22 | Reagovat

jj, ty huláky byly fakt boží a za tím prvním věta: 'Sirius dopis jen pobaveně pozoroval, jak si matčiným hlasem vyřvává hlasivky a ukusoval topinku. ' tak pls pls pls mooc, další kapču:)

P.S.: nechtěla by ses spřátelit? :)

7 jaja jaja | 30. března 2008 v 16:57 | Reagovat

tak tato poviedka je skvela..strasne sa mi paci..neviem sa dockat dalsej skvelej kapitolky:)..dufam ze pribudne coskoro

8 Jenny Jenny | Web | 6. dubna 2008 v 13:38 | Reagovat

Nádhera!!!!!! Ten konec se mi strašně líbil...=D A vůbec celá kapitola...ty vzpomínky byly moc pěkně napsaný...prostě, smekám před tebou. Píšeš báječně, čtivě, vtipně...prostě paráda. Moc se těším na další kapitolku!!

9 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 14:54 | Reagovat

Ty ty ty, takhle říkat, že to není zajímavý XD to je naprosto bezvadně originální!

10 jackie jackie | 8. listopadu 2009 v 14:00 | Reagovat

mas to moc zuupa...tahle povidka se mi vazne libi uz ze zacatku...:D ale to asi vsechny tvoje..:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama