3. Kapitola

2. března 2008 v 20:24 | Electra |  Báseň mého života
Verš třetí: No no turning back now


"Malfoyi!" vybuchla Ebony rozhořčeně.
"Neboj se, Potterová, když se uklidníš, ty pouta se uvolní a dovolí ti klidně spát." Draco se ušklíbl.
I přes to, že se cítil zmatený a ohrožený tím, že Ebony pronikla přímo do jeho snů, jen těžko ovládal pobavení, když ji viděl spoutanou a rozvzteklenou.
"Ráno tě pustím," dodal.
"Ty jsi zešílel!"
"Já? Ty jsi tady tvrdila, že přesně víš, co se mi zdálo. Není to trošku neobvyklé? Já chci jen zjistit, co se děje. Myslíš, že kdybych chtěl, aby někdo znal moje pocity, učil bych se je tak dokonale skrývat? Nehledě na to, že ten někdo máš být zrovna TY."
Ebony se na okamžik přestala vzpouzet. "To je poprvé, co tě slyším přiznat, že máš nějaké pocity," podivila se. "Pokud nechceš pocítit silnou - tentokrát fyzickou - bolest, dej si pozor. Jeden jediný špatný pohyb, jeden jediný třeba i nechtěný dotek a poznáš opravdové utrpení, které se nedá skrýt."
Teď se Draco opravdu zasmál. "Nejsi v pozici, kdy bys mi mohla vyhrožovat." Pohodlně se vedle ní uvelebil. "Ale buď klidná, i kdybys tady ležela nahá," (Ne že by toho ta noční košile nějak moc zakrývala, pomyslel si zničehonic Draco při tom letmém a rychlém pohledu), "neexistuje žádná šance, že bych se TOUŽIL tě dotknout."

"Eh … Ebony?"
Ebony se zavrtěla a otevřela oči. Hlas, který ji probudil, přicházel odněkud ze dveří. Rozespale k nim pohlédla.
Stál tam Harry.
"Dobré ráno, Harry," pozdravila a zhluboka zazívala.
"Eh … asi mi něco uniklo, určitě jsem prošvihl konec světa nebo tak něco. Jinak si nedokážu vysvětlit, co dělá moje sestra v posteli s Dracem Malfoyem," prohlásil Harry nepřirozeně vysokým hlasem.
Až v té chvíli Ebony došlo, že není ve svém pokoji, ale v ložnici Draca … a že se opravdu nachází v jedné posteli s výše zmiňovanou osobou, která navíc jaksi během noci dokázala omotat svoje paže kolem jejího pasu a teď klidně odpočívala s hlavou usídlenou na jejím břiše.
A sakra! Rychle projela v hlavě záznam označený cedulkou včerejší noc … Zjištění, že sem přišla dobrovolně ji příliš neuklidnilo.
Jak Draco slíbil pouta, už byla pryč.
Alespoň že tak, oddechla si. Nedokázala si představit, co by si Harry pomyslel, kdyby ji ještě navíc našel spoutanou.
Mohla se teď klidně osvobodit. To by ale znamenalo pravděpodobně probudit spícího školního rivala a dostat se do velmi trapné a zahanbující situace.
No, vzhledem k tomu, že ve v dveřích ložnice stál právě její červenající se bratr Harry, který se snažil dívat všude jinde jen ne do její tváře … vlastně se snažil VŮBEC se na ni nedívat … větší trapas už to být nemohl.
Opatrně se pokusila osvobodit z Dracova sevření. Mladý Malfoy něco rozespale zabručel a jak se pomalu přesouvala po posteli, jeho pravá ruka vyrazila bleskově jako vzteklý had a chytila ji zničehonic za kotník.
"Kam si myslíš, že jdeš, Potterová?" zajímal se chraplavě. "Musíme si ještě promluvit."
"Není o čem. Nic už se nestalo." Ebony vrhla rychlý pohled na Harryho, který šokovaně sledoval celou scénu, ale neměla na výběr. "Nic jsem necítila." Až pozdě si uvědomila, jak to Harrymu muselo znít.
"Vážně? Ale pořád je tu to, co jsi cítila předtím," připomněl jí.
"Co kdybychom na to prostě zapomněli," navrhla zoufale. "Nejspíš to byl nějaký záchvat nebo-"
"Jsi psychopat, Potterová … maniak … blázen?"
"Ne, to opravdu nejsem," ohradila se prudce.
Doufám, teď to vypadá spíš na pravý opak … zvlášť podle Harryho výrazu, pomyslela si.
"Takže to nebylo normální? Neděláš to běžně?" zajímal se Draco.
Harry střílel pohledem z jednoho na druhého. Smysl rozhovoru mu očividně unikal, ale nebránilo mu to udělat si na věc vlastní názor.
"Ne. Stalo se to poprvé," ujistila Ebony Draca. A doufám, že naposledy.
Oba se zbláznili. Zřejmě z nedostatku spánku. Co asi v noci místo toho …? U Merlina … ta představa je děsivá. Ne, nesmím na to myslet. SAKRA!
"To opravdu doufej. Příště už-"
"Nebude žádné příště," vskočila Ebony Dracovi do řeči. Doufám, dodala v duchu.
"Já stejně přijdu na to, co to mělo znamenat. A pak…" Dracovi se výhružně zaleskly oči a uvolnil stisk na jejím kotníku.
Osvobozená Ebony vstala z postele a otočila se na něj. "Pak co?" zaprskala "Máš už nějaké nápady? Kromě toho, že si myslíš, že jsem blázen?"
"Ten je momentálně nejvíc v kurzu," ujistil ji jízlivě.
"Příště se na tebe vykašlu, Malfoyi, a budeš si muset pomoct sám."
"Já jsem se tě o pomoc neprosil." Doufám. "Nebo jsi měla pocit, že jsem tě volal … nebo třeba pozval?" Doufám, že ne… To bych si přece pamatoval.
"Až budeš příště potřebovat pomoc, tak ti místo záchranného kruhu hodím na hlavu šutr," slíbila mu Ebony uraženě.
"Ó, jak roztomilá metafora," ušklíbl se na ni.
"Chcípni."
"Jsi po ránu vždycky tak milá?"
"Jen když se proberu vedle tebe."
"Tak to buď klidná. Už se to nebude opakovat," ujistil ji.
"Na tom se shodneme." Ebony došla až ke dveřím, v nichž minula stále ještě zaraženého Harryho. "Dáš si kafe Harry?"
Harry se konečně vzpamatoval.
"Víš asi bys měl vědět, že-" začala Ebony cestou do kuchyně, ale nenechal ji domluvit.
"NE! Ne! Ne … Já to opravdu nechci slyšet."
"Ale to vůbec není, jak si-" pokusila se znovu.
"Musím už jít. Řekni Claire, že jsme tu byl, a že se uvidíme u oběda jako obvykle." Doslova se prohnal bytem. Zastavil se až ve dveřích. "Ahoj Ebony," rozloučil se rychle.
"Ahoj, Harry," odvětila rozladěně zavřeným dveřím.

Draco ležel v posteli a zíral na strop. Před očima se mu míhaly vzpomínky.
Ebony mu v noci řekla že mu odpustila. Toužil po tom odpuštění tak dlouho, ale najednou mu přišlo zbytečné. Protože on sám si odpustit nedokázal. Dopustil se na ní tak neskutečné ohavnosti, že se mu vracela ve snech celá léta.
Udělal to ze zoufalství a ze vzteku. Vždycky ji chtěl. Byla pro něj tak nedostižná a nepřístupná, že ho to lákalo o to víc. A najednou ji mohl mít. Jenže ne celou. Nabízelo se mu jen její tělo a to bylo tak neskutečně málo.
Měl vztek. Na všechny a na všechno, protože si v té chvíli uvědomil, že nikdy nebude jeho. A tak to udělal. V závoji rudé mlhy, která zaplavila jeho mysl sotva vnímal něco kolem sebe. Snažila se tvářit statečně, ale přesto ji dohnal až k slzám bolesti a ponížení. Třásla, ale neřekla jediné slovo. Dívala se mu přímo do očí, ten pohled ho bolel nejvíc.
Vracel se mu potom každou noc.
V Bradavicích se objevili spolu. Přijali ho do Řádu. Prošel fénixovým testem a nikdo se ho neptal na důvody.
A Ebony mlčela. Nikdy o tom nikomu neřekla. Kdyby to zjistil Potter, nejspíš by ho zabil. Ale ona byl zticha, i když se jí o to Draco neprosil.
Během války byla pryč. Podle toho, co se povídalo v Řádu se účastnila bojů v Atlantě, kde vyrůstala.
Draco to v Řádu neměl moc snadné. Sice ho přijali bez velkých otázek, ale nikdo s ním příliš nemluvil.
Jen Ginny.
Ona jediná mu dala šanci a snažila se přesvědčit ostatní, aby s ním vycházeli. Nebylo to snadné a Draco jí za to byl vděčný. Ani nevěděl, jak a kdy se do ní zamiloval. Bylo to rychlé nečekané a k jeho překvapení vzájemné.
Pomohla mu zapomenout na spoustu věcí. Ona jediná věděla, co provedl Ebony. Jednou se jí svěřil, když už se výčitky staly nesnesitelnými a on potřeboval ulevit. Byla šokovaná, ale už tehdy tvrdila, že mu to odpouští. Nijak mu to nepomohlo. Už tehdy měl vědět, že to nemyslela upřímně.
Přemýšlel, jestli se někdy dokáže zbavit všech těch hříchů a výčitek z minulosti.

"Tvůj vlezlý bratříček se ráno vypařil nějak moc bleskově," poznamenal Draco zničehonic k Ebony.
Už asi půl hodiny spolu trávili mlčky v laboratoři Institutu, každý zabraný do své vlastní práce. Byla to Ebonyina laboratoř, ale Snape ji požádal, jestli by nemohla Dracovi dovolit v ní pracovat na nějakém lektvaru, který mu zadal.
Ani jeden z nich z toho nebyl nadšený.
"Jak to o něm mluvíš!" rozkřikla se Ebony rozhorleně a pohlédla na něj s nebezpečným leskem v očích.
"Jak si zaslouží. Jak jinak bys nazvala někoho, kdo ti brzy ráno vleze do ložnice?"
"Jen se spletl, navíc nemohl vědět, že tam budeš."
"Co tam vůbec dělal?" pozvedl Draco obočí.
Ebony zaváhala jen na okamžik. "Přišel za mnou."
"Musel být nadšený, kde tě našel," ušklíbl se Draco.
"Zmlkni. Kdybys mě nepřipoutal, nemuselo se to stát, úchyle," odsekla.
"Toho úchyla si odpusť. Začala jsi s tím ty. Tys mi vlezla do postele."
"Chtěla jsem ti pomoct, to ti vadí?"
"Jo! Ty mi nemáš co pomáhat!" Draco už se přestal ovládat a zvýšil hlas víc, než měl v úmyslu. "Prostě už se nikdy nestarej o moje sny!"
"Jako bych to udělala schválně. Myslíš, že nemám dost vlastních nočních můr?"
Draco na ni zkoumavě pohlédl, protože ho napadalo, jestli se jí náhodou nezdá o tom samém. Pro něj to bylo hrozné, ale pro ni to muselo být ještě horší. "Tak proč jsi to udělala?"
"Já SAKRA NEVÍM. Jak to mám vědět?! Ani nevím, JAK jsem to udělala…"
Draco se nadechoval k dalšímu výlevu, ale právě v tom okamžiku vstoupil do laboratoře jeho otec.
"Co se to tu děje?" zajímal se Lucius Malfoy, když zhlédl scénu před sebou.
Draco a Ebony stáli proti sobě a propalovali se velmi nenávistnými pohledy. Jejich práce ležela zapomenutá na jejich stolech.
"No skvěle. Vy jste tu opravdu chyběl," ušklíbla se Ebony.
"Jak to se mnou mluvíte!" vyjel na ni Lucius.
"Hlavně ne další přednášku o tom, jaké zacházení si zaslouží někdo s příjmením Malfoy. Tohle už vím dávno a myslím, že naše názory by se hodně lišily."
"Vaše drzost už opravdu přesahuje meze," zasyčel Lucius.
"Pokud se nepletu tohle je MOJE laboratoř. Co kdybyste oba-"
Nedostala šanci dokončit větu, protože se ode dveří ozvalo další: "Co se tu děje?"
Byl to samozřejmě Snape.
Ebony obrátila oči v sloup. "Výborně! Ještě někdo má zájem mě zdržovat od práce? Zmijozelští si tu dávají sraz?"
"Špatný den, Potterová?" zajímal se Snape pobaveně
"Sakra špatný. A zhoršuje se to." Obrátila se k ostatním dvěma. "Co kdybyste prostě všichni tři - Do hajzlu!"
Ebony zvedla ruku k popálenému obličeji a její tvář zkřivila grimasa bolesti.
- Nesnaž se ve mně vyvolat lítost, Potterová, ušklíbl se Draco
- Lítost? Copak ty jsi nějaké schopen, Malfoyi? podivila se.
Pak oba ztuhli.
K Ebonyině bolesti se přidala hrůza.
"Ach - můj - ty - Merline," vyrazil ze sebe neméně zhrozený Draco.
Oba starší muži vypadali zmateně.
"Co se děje?" chtěl vědět Lucius.
Ebony pohlédla na Draca. - Řekni jim to ty.
"Já?" namítl Draco. - Proč já?
- Ty jsi přeci jejich drahoušek Drakoušek.
"To jsi přehnala," zasyčel Draco.
- Aby ses nám tu nerozplakal. Tak to přece je. Ale máš pravdu. "Takhle se nikam nedostaneme."
- Musím s tebou souhlasit. "Ale nezvykej si na to."
- Na co? Na to, že mám pořád pravdu? "Chápu, že tě to musí vytáčet."
- Když jsi tak chytrá, určitě víš, co s tím uděláme? "Nebo ne?"
Severus a Lucius si vyměňovali zmatené pohledy. Bylo jasné, že Ebony a Draco spolu nejspíš vedou rozhovor - ano určitě to byl dialog, ale problém byl v tom, že pokud jste ho opravdu poslouchali, zjistili jste, že jednotlivé reakce na sebe tak nějak vůbec nenavazují. Jako by si jejich části nechávali pro sebe.
Severus byl první, komu došlo, co se děje. Obrátil se na Ebony a Draca. "Jak dlouho už spolu dokážete komunikovat beze slov?"
"Teď to bude tak minuta," odpověděla mu Ebony, ale stále se přitom se zúženýma očima dívala na Draca.
"Kdy jste vytvořili tohle pouto?" zajímalo Snapea.
Ebony se na něj šokovaně otočila. "Vytvořili?" zopakovala. "Vypadám snad na to, že bych chtěla mít nějaké pouto s Malfoyem - s jakýmkoliv? A dobrovolně?"
Snape si povzdechl. "Abyste mohli používat tenhle druh komunikace," začal jí trpělivě vysvětlovat, "musí mezi vámi být pouto."
Draco se zamyslel. "Počítá se nenávist a rivalita až za hrob?"
- Jak patetické, neodpustila si Ebony.
- Ale výstižné.
- Pch!
- Sklapni!
"Mám obavu, že zde půjde o poněkud jiný druh pouta," namítl Snape.
"Je mi jedno, co to je za druh. Zajímá mě jen, jak se toho zbavím," vyštěkla na něj Ebony.
"Musím souhlasit - i když to pro mě není zrovna typické a příjemné," přidal se Draco
"Druh pouta je důležitý … některých pout se prostě nejde zbavit."
Po Severusově prohlášení bylo na okamžik mrtvé ticho.
"Ani po smrti?" zeptala se Ebony zoufale.
"To je velmi krajní varianta," zavrtěl hlavou Snape.
"Mít v hlavě neustále myšlenky člověka, kterého bytostně nesnášíte, vás přivede až do krajnosti," zamračila se Ebony.
"Nějaké jiné známky naznačující, že to spojení existuje? Něco neobvyklého?" vyzvídal Snape.
Tentokrát bylo na Ebony a Dracovi, aby si vyměnili pohled.
- Jako třeba sdílení snů? ozval se Draco jízlivě - v duchu.
- Doufám, že to nebude pokračovat, otřásla se Ebony a ignorovala jeho předešlou poznámku.
- Copak? Bojíš se, že bych mohl zjistit, o čem sníš, neodpustil si Draco.
- Ne, spíš se bojím, že zjistím o čem sníš ty … nebo o kom?
- To bys ráda věděla, co, Potterová?
- Právě že ne!
"Mohli byste nám zase věnovat pozornost?" připomněl Lucius přítomnost dalších osob v místnosti, když jejich myšlenkový rozhovor trval příliš dlouho.
"Takže," Severusův hlas zněl velmi rozladěně - nerad opakoval tu samou věc dvakrát a nebyl zvyklý, že mu někdo nevěnuje plnou pozornost - deformace z bývalého povolání, "zaznamenali jste něco neobvyklého?"
Draco střelil pohledem po Ebony. - Jen mu to řekni, vyzval ji.
- I s tou částí, kdy jsi mě přivázal k posteli? Tvůj otec by to jistě slyšel moc rád.
Lucius překvapeně zamrkal, když viděl svého syna začervenat se.
Malfoyové se přece nečervenali! Maximálně tak rudli vztekem, ale ne studem!
Pozvedl synovým směrem tázavě obočí.
Ebony se ale ujala slova a stáhla na sebe jeho pozornost. "Draco měl v noci noční můru a já jsem z ní viděla záblesky a … věděla jsem, co při tom cítí," vyjevila jim neochotně.
"A předtím … dřív se nic neprojevilo?"
"Ne," odpověděli Draco a Ebony dvojhlasně.
"No, tahle událost jen potvrzuje mou domněnku. Je tu poutu mezi vámi dvěma, velmi silné pouto. To je patrné už teď a to jste teprve na začátku."
"Nešlo by to přeskočit rovnou na konec?" vyhrkla Ebony.
Snapeův dolní ret se zachvěl. To vůbec nebylo dobré znamení. "Myslíte k absolutnímu souznění?"
Ebony se proti své vůli mírně otřásla. Absolutní souznění s Dracem Malfoyem znělo ještě tisíckrát hůř než kterákoliv noční můra.
"Co přesně to znamená?" zeptal se Draco chladně, i když jeho hlas dával najevo, že by raději neznal odpověď.
Severus se zamračil. "Třeba během svatebního obřadu mezi kouzelníky dochází k jisté formě spojení, která s sebou nese pouto. Spojí se duševně i tělesně a pokud jsou jejich city upřímné může dojít i k souznění duší. Je to jistý pocit absolutního spojení s tou druhou osobou. Tohle by ale bylo ještě mnohem silnější a úplnější. Souznění na základě pouta znamená sdílení pocitů a myšlenek, dokonce i magie. A jsou tu i jisté … řekněme … vedlejší účinky."
"Třeba, že se z nás stanou siamská dvojčata?" vylétlo z Ebony, která si při jeho slovech o spojení vybavila, jak jí jednou Harry o nich vyprávěl. (AN: Ne že by ho pochopila. Sice o mudlovském světě věděla hodně, ale pořád ještě byla vychovávaná jako čarodějka.)
"Nejsem si sice jistý, co je tak zajímavého na dětech ze Siamu," pozvedl Snape káravě obočí, "ale pokud tahle dvojčata necítí přitažlivost jedno ke druhému, pak se nemusíte bát…"
Ebony a Draco si vyměnili zhrozené pohledy.

AN: Každá řeč, před kterou je místo uvozovek "-" značí rozhovor skrze pouto mezi Ebony a Dracem prostřednictvím myšlenek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maggie Maggie | Web | 28. října 2010 v 15:13 | Reagovat

dokonalý! hrozně pěkně napsaný a dobrý nápad,chválím ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama