5. Kapitola

2. března 2008 v 20:28 | Electra |  Báseň mého života
Verš pátý: Runnig from me like this


Draco se vracel domů ztemnělými ulicemi. Od rozhovoru s Ebony v baru a odhalení pouta uplynul týden. Během něj spolu s Ebony moc nemluvili. Byla uzavřená a vyhýbala se mu. Chápal ji. Ani on nevěděl, jak by teď měl jejich vztah vypadat.
Jak by spolu měli mluvit?
Jak by se k sobě měli chovat?
Neznal odpovědi.
Byl tak ztracen v myšlenkách, že přehlédl postavu stojící na rohu a vrazil do ní. "Omluvám se," zamumlal a zvedl oči. "Ginny," vydechl, když okamžitě poznal tu tvář.
"Dra-Draco," zakoktala.
Chvíli si ho prohlížela. Cítil se nejistý pod jejím zkoumavým pohledem.
"Jak se máš?" Třásl se jí hlas. "Eh. Chyběl jsi mi."
"Ty mě taky Ginny," přiznal se.
"Slyšela jsem, že pracuješ v Institutu, a chtěla jsem za tebou zajít, ale nějak se mi zdálo, že by to nebyl nejlepší nápad."
Ticho se prodlužovalo. Draco se cítil velmi nepříjemně. Tohle byla přece Ginny, znal každou její pihu, všechny její nápady … a neměl jí co říct.
Pak Ginny promluvila, její hlas byl mírně roztřesený a zněl tak prosebně a zoufale. "Já vím, že je to celé moje vina. Vím, že jsem tě nutila do něčeho, co jsi nechtěl. Vím, že jsi se snažil … kvůli mně … protože mě miluješ. Já tě taky miluju, pořád tě miluju, Draco. A chci, aby ses vrátil. Můžeme začít znovu. Já … odpustila jsem ti všechno z minulosti. Smířím se s tím jaký jsi, jen … chci abychom byli zase spolu."
Jedna jeho část chtěla říct ano. Ginny mu tak moc chyběla. Tahle část, ale věřila jejím slovům.
Jenže tu byla jeho druhá část, která věděla, že jsou to jen slova. Věděla, že Ginny se nezmění, ani nemůže. Nebyla to její chyba. To on si pokazil život a teď musel nést následky. A to Ginny nechápala.
"Vážně?" zeptal se jí a divil se, jak jeho hlas zní náhle chladně. "Smíříš se s tím, jaký jsem?" Pohlédl jí od očí. "A jaký jsem, Ginny? Jaký podle tebe jsem? Nikdy jsem to pořádně nepochopil. Nemám ani tušení, jak mě vidíš."
Uvědomil si, že se Ginny třese, a potlačil touhu ji obejmout a ukonejšit.
Proč je láska tak zatraceně krutá? Proč musí milovat ženu, se kterou nikdy nebude šťastný?
"Jsem Malfoy - to znamená čest a taky spoustu pýchy. Nezapřu své jméno. Nikdy. Ani rodinné dědictví. Chci žít ve svém domě. S otcem. S tím vyvrhelem kouzelnického světa. A pracovat s ním. Přišel jsem už o hodně. To málo, co mám, si hodlám udržet za každou cenu. A nic mě nemůže zastavit, až to budu bránit. Nic.
"Ale hlavně. Já už jsem se s minulostí vyrovnal. Jsou tu věci, které si nikdy nedokážu odpustit, ale zaplatil jsem za ně v Azkabanu. A necítím touhu se za ně neustále znovu a znovu omlouvat. Znovu a znovu se obhajovat. Už mě odsoudili - ty ani tvoje rodina nemáte právo mě soudit znovu. Ublížil jsem ti, ale už se za to nebudu zase omlouvat. Pořád dokola. Nebudu se dál ponižovat, už nikdy. Nestačila ti moje láska. Nestačilo ti, že jsem ti chtěl dát všechno … všechno, co jsem. My dva už nikdy nemůžeme být spolu, Ginny. Ty mě totiž opravdu nemiluješ. Miluješ svou vlastní iluzi. Miluješ někoho, kým já nejsem, Ginny."
"A co ty? Copak už mě vůbec nemiluješ?" Ginny po tvářích tekly slzy, byla v tu chvíli tak křehká a zranitelná. "To chceš opravdu všechno skončit? Po tom všem, co jsme museli udělat a překonat, abychom byli spolu? Vyměníš náš vztah za tohle? Za tuhle nemyslnou podezřelou práci? Za život ve studeném domě sám jen s tvým chladným a tvrdým otcem? To má být tvoje budoucnost?" Ginny se teď dostávala do ráže a v jejích slovech se objevil přízvuk hněvu.
"Víš, jakou má ten Institut, kde chceš pracovat s tvým otcem, pověst? Prý se tam zkoumají a vylepšují černou magii. Ministerstvo to chce zavřít. Tohle je místo, kde chceš pracovat?"
"Pořád lepší, něž to, co jsem dělal až dosud," odsekl Draco prudce, protože její slova ho rozčílila. "Hon na takzvané nepřátele ministerstva, chytání údajných Smrtijedů?"
"Myslela jsem, že jsi to tak chtěl," podivila se.¨
"Tys to chtěla a tvůj otec. Jen tak jsem podle vás mohl dokázat, že stojím na té správné straně. Jinak byste mi nevěřili."
"Nikdy jsem o tobě nepochybovala! Jak tohle můžeš tvrdit?"
"Teď o mně pochybuješ! Chtěla jsi taky, aby tomu věřili všichni. Měl jsem se jim zavděčit. Udělat ze sebe dokonalého, hodného, poslušného, polepšeného …"
"A co na tom bylo tak špatného? Že jsem chtěla, aby z tebe konečně byl slušný člověk a ne jen propuštěný kriminálník. A ta práce v Institutu, který se věnuje černé magii…"
"Vidím, že jsi mi opravdu odpustila mou minulost," ušklíbl se ironicky. "U Merlina, Ginny! Myslíš, že by v tom Institutu pracovala i Ebony Potterová, kdyby se věnoval černé magii?"
Všiml si, že mu věnovala podivný pohled.
"Co je?"
"Říká se o ní, že se zbláznila. Dlouho se potulovala mezi mudly a navíc se dala dohromady s Claire Nottovou. Ministerstvo ji ještě nezačalo vyšetřovat jen proto, že je to Harryho sestra."
"Mohu tě ujistit, že je Ebony duševně naprosto v pořádku!" pronesl Draco ledově.
"Tak o tomhle to celé je, ty sis s ní začal, že jo? Přiznej to, Draco."
Draco zaváhal. Co jí měl říct? "Jen si myslím, že si nezaslouží takhle tvrdá slova." Povzdechl si. "Tohle nemá smysl, Ginny. Už si prostě nemůžeme hrát na to, že je všechno v pořádku. Zažil jsem s tebou moc krásný chvíle. Ale náš vztah už nemá budoucnost, už nemáme kam jít. Je mi líto."
"Doufám, že si jednou uvědomíš, jakou děláš chybu, a-"
"Oba víme, že už se nevrátím," namítl Draco.
"Jak chceš! Ale budeš toho litovat. To také oba víme."

"Nikdy by mě nenapadlo, že tohle uvidím," prohlásila Ebony mírně zaraženě, když našla Draca v jeho ložnici … plakat.
"Ztrať se. Vypadni! Táhni!" rozkřikl se na ni okamžitě vztekle. "Nech mě být."
"To nejde. Bohužel," ušklíbla se Ebony bolestně.
"Co tím-" začal Draco, ale Ebony ho hned přerušila.
"To pouto, idiote! Asi se to zhoršilo …" utrhla se na něj. "Mám díky tobě depresi. Takže s tím okamžitě přestaň!" Povzdechla si a Draco mohl jasně vidět, jak se snaží uklidnit. "Mně se plakat nechce."
Draco na ni chvíli tiše zíral. Otřel si slzy rukávem a marně se snažil potlačit vlnu iracionálního vzteku, která se v něm vůči ní vzedmula. "Oh, promiň, že jsem ti zkazil den. To mě moc mrzí," ušklíbl se sarkasticky.
"Ne víc než mě." Ebony se znovu zhluboka nadechla. "Možná, kdybys mi řekl, o co jde," naznačila.
"Copak to nevíš? Copak už sis to nenašla v mojí hlavě?" odsekl Draco.
A Ebony udělala strašlivou chybu.
Zkusila to.
Našla místo, odkud do ní proudila všechna ta bolest, kterou Draco vysílal jejím směrem, a pokusila se jít směrem ke zdroji.
Bylo to překvapivě snadné. Cítila, jak v ní roste pocit Dracovy blízkosti a jeho nepopsatelné přítomnosti. Natáhla se ještě víc a její mysl se dotkla jeho myšlenek.
Draco ucítil ten vpád. Náhle zjistil, že Ebony vzala jeho slova vážně. Pokusila se o invazi do jeho myšlenek. Do jeho světa.
Draca to zasáhla jako přímý fyzický útok a stejně na něj zareagoval.
Odrazil Ebony zpět.
Vzápětí mu došlo, že to asi nebyl nejlepší tah, když se dívka s jemným a tichým zaduněním svalila na podlahu.
SAKRA!

"Co jsi jí udělal, ty blbče!?" dorážela na něj Claire, když ji našla na podlaze v bezvědomí.
"Může si za to sama. Neměla strkat nos, kam nemá," bránil se Draco chladně a pozoroval, jak Claire kontroluje Ebonyiny životní funkce. (Asi by byl méně klidný, kdyby to samé neudělal okamžik předtím, než Claire přivolal.) "Zasloužila si to!"
"Je v bezvědomí, Draco. Mohl jsi ji i zabít," mračila se na něj Claire a nechala Ebonyino nehybné tělo levitovat do Dracovy postele.
"Myslel jsem, že vydrží víc," ušklíbl se Draco cynicky.
Claiřina trpělivost povolila. "Draco Malfoyi!"
"A co čekáš? Že se tady o ni budu strachovat, jako bych snad byl její milenec, nebo co?" utrhl se na ni Draco, kterému se vůbec nelíbil její káravý tón.
"Pouhá lítost nad tvým činem by postačila."
"Ale já toho nelituju."
Draco však nevydržel její zkázonosný pohled. Až příliš mu připomínal jeho matku. Taky se uměla tvářit tak, že si připadal jako hodně zlobivý chlapec. "Dobře," kapituloval rychle. "Nechtěl jsem ji odrazit tak silně, ale musel jsem jí dát lekci, aby příště-"
"Co přesně jsi myslel tím - odrazit?" přerušila ho Claire s tázavým výrazem v očích.
"Chtěla se mi … hrabat v hlavě. V mých myšlenkách … chtěla narušit moje soukromí, můj prostor," vysvětlil jí Draco.
Čekal, že tahle informace Claire konečně vysvětlí, že on byl jen bránící se oběť, ne agresor.
Hm, tak to nepomohlo, pochopil vzápětí, když její výraz znovu ztvrdl.
"Jak se ti chtěla - hrabat v hlavě jsi říkal?"
"No, zdá se, že mezi námi … že se mezi námi vytvořilo nějaké pouto," vysvětloval neochotně.
"Ty jsi ji odrazil, když se pokoušela k tobě dojít skrze pouto?" Claire teď vypadala opravdu pobouřeně - znovu však nad JEHO činem.
"Ona chtěla číst moje myšlenky!" zopakoval Draco znovu a s větším důrazem na slovo moje než předtím.
Claire se na něj otočila a oči jí zaplály. "Draco," začala klidným hlasem, který ho však znejistěl víc, než kdyby křičela, "pamatuješ si, když jsme probírali v sedmém ročníku tyhle pouta během obrany proti černé magii? Určitě se profesor Brumbál zmínil, že pouto zesiluje efekt vzájemných interakcí."
Draco na ni chvíli zíral. Zdálo se, že jí vůbec nerozumí.
"Když někoho zkusíš odrazit skrze pouto," pokračovala Claire trpělivě dál, jako by mluvila s malým hloupým dítětem, "zasáhne ho to psychicky a to mnohem silněji, než bys to kdy dokázal bez pouta."
Claire si povzdechla a pohlédla na bledý obličej ležící dívky. "Doufej, že tvoje akce nebude mít u Ebony trvalé následky."
"Třeba?" zeptal se Draco nevzrušeně.
"Draco, víš vůbec, co je to psychika?" podívala se na něj bývalá spolužačka nevěřícně.
"Samozřejmě, že-" začal Draco, ale jeho vlastní slova přerušila slova v jeho hlavě. Ebony se probrala z bězvědomí…
- Za tohle tě zabiju, Malfoyi! Možná ne hned, protože mám pocit, že kdybych se pohnula, vybuchne mi hlava, ale jednou určitě… Brzy! Krajní řešení, pamatuješ?
Draco byl chvíli zticha. Pak se pomalu obrátil k posteli, na které Ebony ležela.
Dobře, možná to nebyl nejlepší nápad, pomyslel si už podruhé toho dne.
"Promiň", řekl Ebony.
Claire sebou trhla, než jí došlo, na koho to Draco mluví, a Ebony pootevřela oči. Claire zavrtěla hlavou. Nepřekvapil ji Dracův předešlý cynismus ani nedostatek taktu nebo snad dokonce citu .. ne, to byl typický Draco Malfoy.
Ale v té chvíli, kdy se jeho pohled setkal s Ebonyiným se v jeho očích na zlomek vteřiny objevila opravdová nefalšovaná starost a lítost. A pak řekl: Promiň. Ani nevěděla, že Draco to slovo umí vyslovit.

Když se Draco vrátil do své ložnice se sklenkou džusu pro Ebony, která zatím zůstala v jeho posteli, našel ji s knihou v ruce. Zjevně si ji přivolala ze svého pokoje, ale to nebylo to, co mu způsobilo šok.
To ta kniha sama ho šokovala. Byly to Abraxasovy, tedy jeho, básně. A sakra!
"Co je to?" zajímal se, když postavil sklenku na noční stolek. "Ty čteš Abraxase?"
"Překvapuje tě to? Básně jsou řečí srdce," poučila ho. "Takže mě naopak nepřekvapuje, že to neznáš. Ty nejspíš srdce nemáš."
"Nečekal bych, že zrovna ty budeš číst poezii, navíc tuhle," přiznal a snažil se ignorovat její jízlivost.
"Mám toho s Abraxasem hodně společného. Myslím, že mu dokonce rozumím," přiznala se Ebony.
Draco zavrtěl hlavou. "Nerozumíš, věř mi."
"Jak to můžeš vědět?" podivila se.
Místo odpovědi vytáhl ze zásuvky svého stolu pergamen a beze slova jí ho podal.

-> This isn't what I wanted to be, I never thought that what I said would
-> have you running from me
-> Like This
-> You
-> No turning back now
-> I wanna be pushed aside so let me go
-> No no turning back now
-> Let me take back my life I'd rather be all alone
-> No turning back now
-> Anywhere on my own cuz I can see
-> No no turning back now
-> The very worst part of you
-> The very worst part of you is me

"Co je to?" nechápala.
"Abraxasova nová báseň."
"Nová?" Její oči se rozšířily údivem. "U Merlina! Ty jsi Abraxas?!" vydechla šokovaně.
"Máš pocit, že mi rozumíš?" ušklíbl se Draco.
Neodpověděla. "Můžu si ji přečíst celou?" zeptala se místo toho.
"Proč by ne? Stejně už o mně víš všechno a co nevíš, si může zjistit v mé mysli."
Její hlava se bleskově zvedla od pergamenu. "Už to znovu neudělám, pokud nebudu mít tvé svolení," slíbila mu. "A už ti nebudu překážet," dodala a s básní v ruce odpustila jeho ložnici.

Byla zpátky během několika minut. Tedy … fyzicky byla v obývacím pokoji, ale její hlas naplnil Dracovu hlavu.
- Omlouvám se ti. Nikdy jsem si tak úplně neuvědomila, jak je těžké být tebou. Nejen teď, ale i předtím. Teď to navíc můžu i cítit.
- Co tím chceš říct?
- Jen to, že mi teď posíláš tu svou zatracenou depresi.
Draco se natáhl a uvědomil si, že i on může cítit Ebonyiny emoce. Právě teď to byla … bolest. - Bolí tě něco? zeptal se s opravdovým zájmem a obavou. Vzápětí si to uvědomil a stáhl se … tedy alespoň v duchu. - Och, ty chudinko, opravdu nic nevydržíš. Vyšel ze své ložnice a vydal se za ní.
- Vždycky, když začnu mít pocit, že máš možná i něco, co by se s hodně přivřenýma očima dalo považovat za srdce, přesvědčíš mě, na jakém jsem omylu, oznámila mu Ebony sarkastickým tónem. - A ukážeš mi proč tě tak nesnáším ... Díky za připomenutí.
- Když mě tak nesnášíš, tak proč jsi ještě tu? zeptal se Draco a usadil se na pohovce kousek od křesla, v kterém seděla.
- Myslíš tady v obýváku nebo tady u Claire vůbec?
- Obojí.
- Tady v obýváku jsem byla ještě před tím, než jsi přišel ty, a rozhodně jsem tu nehledala tvou velmi příjemnou a zábavnou společnost. A u Claire jsem, protože mě pozvala.
- Nevěděl jsem, že jste takové kamarádky.
- Nevíš spoustu věcí, ale to pro mě není žádná novinka. Ebony si pohrdlivě odfrkla.
- Slyšel jsem něco o svatbě s nějakým Sterlingem … Proč teď nejsi s ním?
Ebony na něj šokovaně pohlédla. - Zmetku! Jak to víš?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama