17. Do Prasinek 1/2

6. dubna 2008 v 11:27 | Tagryjka |  Nikdy neříkej nikdy
Tak a je tu první z těch slíbovaných kapitol. Kdybych měla víc času, tak tu byla už včera, ale alespoň něco. Snad se vám bude líbit. Já vim, že většina z těch HPpostav by se chovala jinak, ale já chci poukázat na to, že i Smrtijedi mají srdce. Tak mě za to neukamenujte. Hezké počtení. Tagryjka
P.S.Kapitola je věnována hlavně Máce, která mi pořád ve všem pomáhá a Ewilan jejíž komentáře jsou úžasný hnací motor. Pak i všem co tu povídku čtou.

17. Do Prasinek
Bradavický hrad byl ponořen v tichu krásného sobotního rána. Skoro všichni studenti ještě spali. Kdo by také čekal něco jiného v devět hodin ráno. Ale protože byl na to odpoledne zorganizován výlet do Prasinek, většina z obyvatelů školy již pomalu začínala vstávat.
Ewelin jen ospale otevřela jedno oko a pak druhé a hned ji do nich udeřilo zářivé světlo, co se odráželo od jiskřivě bílého sněhu, který ležel venku na pozemcích. Líně se ve vyhřátých peřinách protáhla a vychutnávala si ticho sobotního dopoledne. Bellatrix i Narcissa ještě blaženě vyspávaly a tak Ewelin mohla dovolit svým myšlenkám volně se potulovat.
Už zase si vzpomněla na svůj rozhovor s ředitelem Brumbálem, který se odehrál před třemi týdny. Pořád se nemohla rozhodnout. Neustále to zaměstnávalo její myšlenky. Ne, neustále ne. To si musela přiznat. Zbytek její mysli byl věnován Siriusovi. Zmateně potřásla hlavou a vyhnala z ní obraz hezkého nebelvírského chlapce s bouřkovýma očima. Její mozek zase začal vyhodnocovat všechna pro a proti. Netušila, jak se rozhodnout, když věděla, že to ovlivní celý její život.
"Posaďte se, slečno de la Rose," pobídl jí Brumbál, když se za Siriusem a jeho nebelvírskými přáteli zavřely dveře. Nervózně se usadila do nabízeného křesla, přímo naproti ředitelovu pronikavému pohledu.
"O čem jste se mnou chtěl mluvit, pane profesore?" zeptala se nejistě, aby nějak přerušila napjaté ticho v pracovně.
"Myslím, že je to zřejmé, slečno." Usmál se shovívavě. "Rád bych věděl, kde jste byla dnes večer."
"Sirius vám to neřekl pane?" otázala se zmateně a vyhnula se jeho vševědoucímu pohledu. S Luciusem a Bellatrix si mysleli, že je nikdo neviděl, ale opak byl zjevně pravdou.
"Já bych to chtěl slyšet od tebe, Ewelin," Náhle přešel k tykání a to ji naprosto odzbrojilo.
"U Pána zla," zamumlala tiše, ale bystrému sluchu ředitele to neuniklo. Usmál se sám pro sebe a byl rád, že s odhodlala alespoň k něčemu.
"Předpokládám, že vás také rodiče nutí do Smrtijedství, že? Nebo se mýlím?" Ewelin zavrtěla hlavou a nadechla se ke slovu.
"Také se nechcete přidat k Pánovi zla, viďte?" přerušil ji a hřejivě se usmál. Zase zakroutila hlavou a už nic neříkala. Byla ráda, že ji rovnou neodsuzuje a doufala, že jí i pomůže.
"Měl bych pro vás jeden návrh, slečno. Stejný jako jsem předložil panu Blackovi." Ewelin tázavě zvedla hlavu. Moc jí nezajímalo o co se jedná. Mnohem víc chtěla znát Siriusovu odpověď.
"Pokud nechcete být s Lordem Voldemortem, jste proti němu. A já bych pro vás měl návrh jak pomoci k jeho zastavení. Pro tuto situaci máte nejlepší předpoklady." Stále čelil jejímu netrpělivému pohledu, který se až nehorázně moc podobal Siriusovi. Měli úplně stejný výraz tváře, když jim to sděloval.
"Nebudu vás již dále napínat. Chtěl bych se vás zeptat jestli byste nechtěla být mým špehem ve společenství Smrtijedů." Ewelin jen zalapala po dechu. Čekala hodně, ale tohle ji nenapadlo. Nevěřícně Brumbála pozorovala.
"Vím, že je to velké riziko a…" pokračoval, ale byl přerušen jejím dotazem.
"Co odpověděl Si… Black?" rychle se opravila a napjatě čekala na odpověď.
"Odmítl. Řekl, že si v žádném případě nenechá na ruku vyrýt Znamení zla." Odpověděl poměrně bezstarostným tónem Brumbál. "Ale vy také nemusíte, slečno. Nemusela byste zůstat u Pána zla tak dlouho. K "prozrazení stran" by mohlo dojí i dřív než…" Už podruhé ho nesměle přerušila nejistým rozechvělým hlasem.
"Mohla bych si to promyslet, pane profesore?" Bylo na ní vidět, že už teď je myšlenkami někde úplně jinde. Pokýval hlavou.
"Důkladně zvažte své rozhodnutí, Ewelin. Máte času kolik budete chtít."
Pamatovala si ten rozhovor slovo od slova a i teď ji neustále překvapoval Brumbálův návrh.
Jak může dát takovou zodpovědnost pouhé studentce? Prolétlo jí hlavou. A jak se mám rozhodnout? Ptala se sama sebe zoufale. Nebyl tu nikdo koho by požádala o odpověď. Přála si, aby Brumbál požádal i Cissu a Bellu, ale to se nestalo. Sirius jí byl příliš vzdálený a…
"Budíííííček!" Proud jejích myšlenek přetrhl Cissin rozesmátý hlas a viděla, jak se blonďatá dívka zvedla ze své postele a s nadšeným výrazem se vrhla k sestřině posteli. Strhla z Bellatrix peřinu a zasmála se jejímu podrážděnému zamručení. Totéž chtěla udělat i Ewelin, ale viděla, že její poslední spolubydlící je již vzhůru.
"Ty už nespíš?" protáhla Cissa zklamaně.
"Holt si budeš muset příště víc máknout," zasmála se Ewelin a vyhrabala se zpod deky ochotně a dobrovolně.
"Co takhle jí polejt vodou?" ušklíbla se Narcissa a sledovala škodolibě polospící Bellatrix. Ewelin se jen pousmála a dál se věnovala hledání vhodného oblečení. Bellu to však naprosto probralo.
"Vodičku ne!" vyjekla zděšeně a vylétla z postele. Tím způsobila, že zakopla o peřinu, kterou jí předtím sebrala Cissa, a slétla k zemi. Tomu krkolomnému kousku se obě zmijozelské dívky naplno rozchechtaly.
"Tak… to… to- se vážně… povedlo!" chechtala se Ewelin a sedla si na zem. Cissa jen pokývala hlavou a držela se smíchy za břicho. Bellatrix se naoko zamračeně zvedala ze země, ale při pohledu na svojí kamarádku a sestru to nevydržela a začala se také smát.
"Tak jsme se zasmály." Konstatovala pobaveně Bella. "Díky za velmi originální budíček, sestřičko." Ušklíbla se Narcissiným směrem "Ale já vodičku vážně nerada," dodala pobaveně a zašla do koupelny.
"Tak neblokuj koupelnu!" křikla za ní Ewelin. Během půl hodiny se tam vystřídaly všechny tři.
"No to, to trvalo" popíchla Narcissu Bella s přimhouřenýma očima, když blondýnka vylezla namalovaná, učesaná a s úsměvem na rtech, z koupelny. Svou sestru jen obdařila shovívavým pohledem a rychlým krokem zamířila ke dveřím.
"Kam tak chvátáš?" zeptala se jí Ewelin nechápavě.
"Vzbudit Luciuse," zasmála se Narcissa a pokračovala v cestě. Bellatrix jen zůstala zírat na zavřené dveře, které tu po její mladší sestře zůstaly.
"To nás taky mohla nechat spát. Ty dva se budou ještě minimálně půl hodiny líbat a "budit". A pak bude následovat Luciusovo zdlouhavé vstávání. To jsem ještě mohla chvilku spát." Zamumlala si zamračeně pod nos. Ewelin potřásla pobaveně hlavou a pokračovala v cestě na snídani.
***
V nebelvírské věži probíhalo ráno obdobně. Tam se probudili samostatně všichni kromě Siriuse. A tak se i u nich museli použit drastické metody budíčků.
"Tři, dva, jedna," odpočítával James a stál připravený po boku Remuse a Petera u Siriovy postele. Škodolibým pohledem sledoval, jak je jeho nejlepší kamarád blaženě rozvalený na zádech přes celou postel a nerušeně sní, aniž by věděl co ho čeká.
"Teď!" zařvali unisono James a Remus a rozběhli se. "Kamikadze!" přidal se k nim Peter a všichni tři s hromovým zaduněním dopadli do Siriusovy postele. Jenže mezi tou postelí a nimi byl ještě Sirius.
"Ááááááááááá!" jeho zděšený křik, když na něj dopadli tři ne zrovna malí a lehcí kamarádi, se rozlehl celým pokojem a Remus si byl jistý, že byl slyšet až ve společenské místnosti.
"Dobré ráno, Tichošlápku!" chechtal se James a vyrval svému kamarádovi zpod hlavy polštář. Sirius se nemohl nijak bránit, ale ne že by se nepokusil zabránit Jamesovi, aby ho mlátil po hlavě ukořistěným polštářem a Remusovi v tom, aby ho lechtal.
"Kluciiiii! Nechte toho!" smál se Sirius s statečně odolával Remusovu lechtání, ke kterému se hned přidal i James. "Prosím, kluci! Vždyť už jsem vzhůru!" chechtal se se svými přáteli.
"Co myslíš, Jamesi? Pustíme ho?" otočil se konverzačním Remus na kamaráda. James se jen škodolibě zasmál.
"Když o tom tak uvažuju, tak… rozhodně ne!" Než však James přemýšlivě odpověděl, Siriusovi se podařilo vymanit z jejich sevření a už byl pryč z postele.
"Hej, on zdrhá!" zahulákal James a už se řítil za svým kamarádem, co se snažil prchnout ke dveřím koupelny.
"Ne? vážně? My jsme si nevšimli." Opověděl ironicky Remus a když viděl, že další pronásledování nemá cenu, tak se s úsměvem svalil na rozházenou postel.
"Ach jo, to je konec zábavy," zamračil se James smutně. Siriusova hlava vykoukla ze dveří koupelny. Vesele se zubil na svého zarmouceného kamaráda, ale pokoušel se i naoko zamračit.
"Teď jsi mě hluboce urazil, Jamesi. Chceš snad říct, že s náma není sranda pořád?"
"Nooo…" protáhl James a Sirius se naoko zamračil.
"Kdybych teď nemusel do koupelny, tak bych tě ztrestal! Těš se na pomstu!"
"Sliby-chyby," zasmál se Dvanácterák a mrknul na Remuse. "Tak já půjdu,"
"Srabe," popíchl ho mladý vlkodlak.
"Já se ho nebojím," ohradil se dotčeně James. "Já jdu za Lily!" usmál se zasněně a vyběhl z chlapecké ložnice.
To byl ale budíček, pousmál se pro sebe Sirius v koupelně. Dneska se vlastně jde do Prasinek, hurá! Dal si rychlou sprchu a vyčistil si zuby. Než odešel, usmál se na sebe do zrcadla. Dělal to tak vždycky, dřív kvůli holkám, teď jen tak ze zvyku, protože rande neměl už hodně dávno a ani po tom nijak netoužil. Proč vlastně? Položil sám sobě otázku. Tak to vážně nevím, zašklebil se vesele.
V ložnici nikdo nebyl, kromě Remuse, který skoro spal na jeho rozházené posteli.
"Kde je ten provokatér?" zahlaholil a tím Remuse probudil. Náměsíčník si důkladně protřel oči.
"Já jsem tady," zamumlal nechápavě. Sirius se začal strašně smát.
"Výjimečně jsme nemyslel tebe," ušklíbl se pobaveně po chvíli. "teď to byl James."
"Tak ten je s Lily," protáhl se ospale. "Takže ho tak ještě hodinku nečekej."
"No jo no, náš zamilovanej kůň," zasmál se spolu s Remusem.
"Jelen, Tichošlápku, jelen,"
"Kůň jako kůň. Tak jdem na snídani, ne?" popadl Remuse kolem ramen a se smíchem vyrazili dolů do Velké síně.
***
"Nevypadá to na hezký počasí," zamračil se Lucius s pohledem upřeným na strop ve Velké síni.
"Jak to?" zahuhlala Ewelin s plnou pusou. "Vždyť ráno bylo tak hezky. To sluníčko mi krásně svítilo do očí," ušklíbla se ironicky a rozesmála tím ostatní chladné Zmijozeláky.
"Já nevim, ale ty mraky vypadají na pořádnou vánici," doplnil to Lucius. Narcissa nijak neudílela jeho obavy a něžně jej objala kolem pasu.
"Nevšimla jsem si, že jsi se dal na dráhu rosničky," popíchla ho Bellatrix, ale Lucius ji nevnímal, protože se věnoval její sestře. Bella si jen vyměnila pobavený pohled s Ewelin a pokračovaly v snídani.
"Už jste dojedli?" otočila se Bella na ostatní a pomalu vstávala od stolu. Ewelin polkla poslední sousto sýrového sendviče a napodobila jí. Lucius se odtrhl od Narcissy a nechápavě na ně pohlédl.
"Ještě jsem ani snídat nezačala," uvedla to na pravou míru Cissa.
"Kdybyste na sobě nebyli pořád přilepený," uchichtla se Ewelin. Lucius jí propíchl nepřívětivým pohledem, ale skupina kolem nich se rozesmála. Ewelin měla pravdu. Ti dva byli vcelku ukázkový pár a bez sebe nedali ani ránu.
"To by nezvládli," poznamenal Severus Snape, aniž by vzhlédl od nějaké knihy v pochybné černé vazbě. Ewelin si ji prohlédla a poznala v ní Vyšší úroveň černé magie. Ani netušila, kde ji mohl vzít, protože ve školní knihovně ji rozhodně neměli. Nesnažila se nad tím přemýšlet. Je to jeho věc, pomyslela si a následovala Bellu ven ze síně.
"Počkejte na nás!" zastavil je Narcissin hlas. Otočily se a uviděly Cissu, ruku v ruce s Luciusem, jak opustili zmijozelský stůl a rychlým krokem se k nim blížili.
"Už jste se nasnídali, zlatíčka?" zašišlala provokativně Bellatrix a Ewelin se rozesmála.
"Já se tak těším až dospěješ, Bellatrix," popíchl ji Lucius, když k nim došel. "To bude blaho," poznamenal naoko zasněně. Bella ho se smíchem plácla do ramene.
Najednou se otevřela brána hradu a dovnitř vběhli asi čtyři malí havraspárští studenti, kteří si venku chtěli užít sněhové pokrývky. Otevřenými dveřmi naši zmijozelští přátelé uviděli docela nepříjemně vypadající sněhovou plískanici.
"Jé, naše rosnička měla pravdu," komentovala to Ewelin. Luciusovi cukaly koutky, ale naoko se na ni zamračil.
"Alespoň bude hodně sněhu," zasmála se Cissa.
"Bílé Vánoce, hmm…" protáhla zamilovaně Bella.
"Kde vlastně budete letos trávit Vánoční prázdniny?" ptala se zvědavě Ewelin a přelétla pohledem po svých přátelích.
"My pojedeme domů," odpověděla Bella za sebe a svojí sestru.
"Já také. Původně jsem myslel, že vezmu Cissu na prázdniny k nám, ale rodiče byli proti," zašklebil se Lucius a přitáhl si svou budoucí snoubenku blíž k sobě.
"Proč?" nechápala Ewelin.
"Kvůli tomu zasnoubení." Vysvětlila Narcissa tiše. Ewelin pochopila. Měla štěstí, že jí se nic podobného netýkalo, protože se Siriusem už zasnoubení byli a hlavně spolu nechtěli trávit prázdniny.
"Přijedeš na ten ples?" otočila se na ni tázavě Bellatrix.
"Jistě, máme to povinné." Ušklíbla se Ewelin.
"Ty a Sirius?"
"Ano," opověděla Narcisse jednoduše. Během rozhovoru o Vánočních prázdninách dorazili až do sklepení, kde se nacházela Zmijozelská společenská místnost.
"Já už se tak těším do Prasinek," usmála se Narcissa a plácla sebou na pohovku, co nejblíže krbu, protože ve sklepní místnosti nebylo zrovna nejtepleji.
"Já taky. Tohle zatuchlý sklepení už mi leze na mozek. Kam půjdeme?" Bella otázku směřovala ke všem, ale jako první zareagoval Lucius.
"Já teda nikam. V tomhle počasí mě ven nedostanete." Dodal na vysvětlenou, když se na něj dívky překvapeně podívaly.
"Ale no tak, Luciusi," zkusila to vemlouvavým hlasem Cissa.
"Nikam nejdu," ohradil se zarputile.
"Prosííííím," udělala na něj jeho přítelkyně smutné oči. Ale byl neoblomný.
"Ne,"
"Luciusi," přidala se Bellatrix a hned po ní Ewelin.
"Luciusi, ber to z té lepší stránky. Komu se asi tak poštěstí jít do Prasinek se třemi krásnými dívkami?"
"Já jsem si nevšiml, že jde i Black," ušklíbl se na ni a rozesmál tím i Bellu a Cissu.
"Ty považuješ Blacka na krásnou holku?" chechtala se Ewelin.
"Já ne, ale ty ano. Nedávno jsi mu přece tvrdila, že se chová jako holka."
"Nedávno? Už jsou to asi dva měsíce. A neodbíhej od tématu," obořila se na něj se špatně skrývaným úsměvem.
"Nikam nejdu," tvrdohlavě si založil ruce na prsou a zatvářil se jako malé dítě, kterého rodiče nutí k nějakým špatnostem. Vypadl na Luciuse Malfoye nezvykle roztomile.
Nepočítal však s přesvědčovacími schopnostmi svojí budoucí snoubenky, která věděla co na něj bude fungovat. Narcissa se k němu sklonila a něžně jej políbila na rty.
"Jsi hrozná, víš to," zašeptal jí Lucius, když se odtáhla.
"To má být ano?" zeptala se s úsměvem a nechala se stáhnout k němu na klín. Neodpověděl jen ji znovu políbil.
"A je to," uchichtla se Bellatrix a plácla si s Ewelin. Pak se rozesmály a vyběhly nahoru do jejich ložnice. Už si zvykly na to, že na Narcissu a Luciuse musí čekat, ale nijak zvlášť jim to nevadilo. Tedy alespoň Ewelin ne.
"Jé, Severusi!" vykřikla Ewelin najednou a naklonila se přes zábradlí do společenské místnosti. "Jdeš s náma do Prasinek?" křikla na černovlasého chlapce, který právě vešel do chladně sklepní místnosti.
"Copak si můžu nechat ujít tvojí a Bellatrixinu velice milou společnost?" odpověděl ironicky.
"Beru to jako ano," zasmála se Ewelin a odešla s Bellou do ložnice.
***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 6. dubna 2008 v 13:24 | Reagovat

Hej to bylo fakt hustý!!=D Usmívala jsem se u toho celou dobu...to buzení bylo dobrý=D Pak se mi líbila rosnička Lucius=D A Cissiny přemlouvací metody=D Moc pěkný, jdu na druhou půlku

2 tabby tabby | Web | 10. dubna 2008 v 8:06 | Reagovat

Ahojky se stydim...jak dlouho sem tady nebyla...Ale tahle kapitolka me silene rozesmala... a Petr doplnil Kamikadze....u toho jsem se malem udusila rohlikem:0))))

3 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 12. dubna 2008 v 11:16 | Reagovat

Stále mi dělá problémy, představit si partičku zmijozelských jako docela fajn lidi=D

Jinak je to opravdu pěkně popsané;o)

4 Tesse Tesse | Web | 2. května 2008 v 14:47 | Reagovat

Wowky tato kapitolovka se mi začíná líbit víc a víc =)

5 Kikinaa Kikinaa | Web | 30. června 2008 v 20:21 | Reagovat

super :).. ja sem se uplne zamilovala do tehle povidky♥♥♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama