19. Děkuji, příteli...

19. dubna 2008 v 21:05 | Tagryjka |  Nikdy neříkej nikdy
Volejte sláva a tři dny se radujte! Uběhl tradiční týden a já jsem dávám další kapitolu... Je zoufale krátká a ještě zoufaleji hrozná... Jsem s ní prostě úplně nespokojená! Ale lepší nenapíšu :((
Mám tu tři věnování:
  1. pro Máku jednoduše za to, že jí mám...
  2. pro Abogarth, která do mě hučí celé odpoledne kvůli nové kapitole...
  3. pro Tabby, protože jsem na ní zrovna myslela, když jsem tohle vkládala a taky jí chci trochu potěšit...
Takže si užijte čtení a doufám, že se zase s úúúúúžasnými komentáři dostanete nad 20 :))). Vaše Tagryjka
P.S. Zabijte mě prosím vás někdo! Máko ujmi se toho! Já jsem tu povídku vložila už v sobotu a včera jsem ji zase omylem smazala! Ach jo!

19. Děkuji, příteli...
Sirius netušil, co Brumbála vedlo k tomu, aby nechal Vstupní bránu otevřenou, ale byl mu za to vděčný. Když vešli na zasněžené, ale nádherně osvětlené školní pozemky, Ewelin se otřásla zimou. Přece jen byl prosinec.
"Začínám pochybovat o tom, že to byl dobrý nápad," zasmála se černovláska. "Není zrovna teplo," zamumlala a přejela si dlaněmi po holých pažích. Sirius beze slov mávl hůlkou a v ruce se mu objevilo jeho černé sako. Něžně ho přehodil přes Ewelinina holá ramena a usmál se na ni.
"Je to lepší? Nebo se vrátíme dovnitř?" pozvedl tázavě obočí.
"Děkuji, myslím, že už je to mnohem lepší. Jak si to udělal?"
"Obyčejné přivolávací kouzlo," pokrčil rameny černovlasý chlapec. "Jen malinko upravné,"
"Upravené?" zopakovala tázavě.
"No, normální Accio ti věc jakoby přitáhne. Tohle ti ji zhmotní přímo v ruce. Občas je to užitečné," vysvětlil se smíchem.
"Tomu věřím," pousmála se Ewelin a vyšla směrem k jezeru, které se v měsíčním světle nádherně .
"Vypadá to úžasně, co?" řekl tiše Sirius, když vystopoval směr ewelinina pohledu.
"Nevypadáš zrovna na obdivovatele romantických scenérií," Tedy spíš vůbec, Siriusi, pomyslela si v duchu.
"Co ty víš…" mrknul na ni tajemně mladý Black. Ewelin se uvolněně rozesmála a Siriovi to znělo jako rajská hudba. Měla by se smál častěji, pomyslel si.
"Máš přítele?" zeptal se ji nečekaně. Ani nevěděl jak ho to napadlo.
"Ano i ne," odpověděla tajemně Ewelin. "Proč tě to zajímá?"
"Já jen, kdybych tě chtěl někam pozvat, tak jestli mám počítat s žárlivým přítelem." Zasmál se Sirius.
"To mě jako zveš na rande?" zalapala po dechu.
"Uvidíme," pousmál se drze. Kdybys tak věděla, Ewelin…
"Za jaké jsi koleje?"
"Záleží na tom?" podivila se černovláska s úsměvem.
"Vůbec ne," Stejně to vím, prolétlo Siriovi hlavou.
"takže ti to neřeknu,"
"Já jen chci vědět, kdo jsi," To taky vím…
"No, předpokládám, že víš z jakého jsem ročníku…"
"ze sedmého, alespoň myslím," pousmál se.
"No a když i řeknu kolej, bude to docela úzký výběr,"
"Takže mi to neřekneš?" upřel na ni své bouřkově šedé oči.
"Ne, neřeknu," zasmála se pobaveně jeho pohledu. Chvíli jen tak pozorovali jezero a utápěli se v myšlenkách.
Sakra, proč s ní takhle normálně nemůžu mluvit, když víme, kdo jsme? Proč se musíme schovávat za maskami? K čertu! Klel Sirius v duchu. Netušil, že Ewelininy myšlenky se odebírají podobným směrem.
K čertu s čistou krví! Kdyby nebylo toho slibu, nikdy bychom se nepotkali a já bych teď nebyla… Co? Zamilovaná? Budoucí Smrtijedka? To bych byla stejně! Proč nemám odvahu jako on? Odejít od rodiny…
"Mám nápad!" Vytrhl jí z úvah Siriusův nadšený hlas. Nechápavě se na něj podívala.
"Když mi nechceš říct, kdo jsi tak si to zjistím sám!" usmál se Sirius vítězně a zjevně chtěl pokračovat, ale Ewelin mu skočila do řeči.
"Neřekla jsem, že ti nepovím, kdo jsem. Jen jsem ti odmítla říct z jaké jsem koleje,"
"takže mi řekneš své jméno?" Zalapal po dechu překvapeně Sirius.
"Ne," Rozesmála se Ewelin.
"No vidíš. Takže si zahrajeme takovou hru," usmál se na ni spiklenecky. Ewelin se při pohledu na něj musela usmát. V tu chvíli vypadal jako malý kluk, nadšený z vlastního nápadu a naprosto šťastný. Nemohla odolat.
"Jakou hru?" pobídla ho, trochu i zvědavě.
"Na otázky. Já ti položím otázku a ty na ni musíš pravdivě odpovědět. Potom naopak," usmál se zářivě a pohlédl jí přímo do očí.
"Zní to zajímavě," pokývala hlavou aniž by přetrhla oční kontakt. "Začni," vyzvala ho. Čekala nějakou dotěrnou osobní otázku, ale on začal naprosto nevázaně.
"Tvoje oblíbené sladkosti?" rozesmálo ji to.
"Snažíš se zjistit, kdo jsem nebo jaká jsem?" položila, skoro filosofickou, otázku se smíchem.
"To je přece totéž. A neodpověděla jsi," probodl ji pronikavým pohledem a jí se, stejně jako mnoha dívkám před ní, podlomila kolena.
"Všechny druhy mudlovské čokolády," řekla šibalsky a v očích jí pobaveně zajiskřilo.
"Páni, dobrá volba," ušklíbl se černovlasý chlapec.
"A ty?"
"To má být další otázka?" zeptal se zmateně.
"A tohle mám také brát jako dotaz?" odpověděla mu tázavě. Vzápětí se oba rozesmáli.
"Takhle se nikam nedostaneme," smál se Sirius.
"Máš pravdu. Takže… Jaké je tvoje oblíbené cukroví?" opravila původní otázku.
"Rozhodně čokoládové žabky,"
"Věrný kouzelníkům," pousmála se Ewelin. Sirius se na ni zazubil.
"Mám další otázku. Oblíbená barva?"
"Černá a stříbrná," tvář jí znovu rozzářil úsměv, když viděla, jak Sirius lustruje pohledem její šaty. "A teď já. Oblíbená kolej?"
"Samozřejmě ta moje," odpověděl trochu zaskočeně, ale s širokým úsměvem na tváři. Ewelin byla ráda, když se usmíval i v její přítomnosti, když na sebe nechrlili urážky a když mohli být sami sebou. V tuhle chvíli byla šťastná za to, že se nemusí o nic starat a ničím se trápit. Stejně jako její snoubenec. Starosti s Pánem Zla jí přišly na míle vzdálené.
"Jsi velice loajální,"
"Samozřejmě," zazubil se na ni. "A taky jsem na řadě s otázkou,"
"Jistě, jak bych mohla zapomenout," protočila oči.
"Co máš nejraději?"
"To je hodně široký pojem," pousmála se. "No, nejšťastnější jsem, když mohu bát se svými přáteli, mohu si dělat, co chci a mohu být sama sebou." Tohle Siriuse zarazilo. Tolik mu připomněla jeho samotného.
"Další otázka," pobídl ji trochu zaraženě.
"Jaký je tvůj oblíbený předmět?"
"Rozhodně přestávky a školní tresty s Filchem," odvětil rozverně a Ewelin se rozesmála. Tohle přesně sedělo na Siriuse takového, jakého znala.
"Áááá, na řadě je další otázka," protáhl teatrálně. "Tak třeba… Co chceš dělat až vyjdeš Bradavice?"
"Ani nevím," pousmála se Ewelin. "A co ty?"
"Mám to brát jako další otázku?" zasmál se Sirius, ale když uviděl její napůl podrážděný, napůl pobavený pohled, raději odpověděl. "Já bych chtěl být bystrozor."
"Vybral sis těžký obor," konstatovala Ewelin, ale v duchu začala ještě více obdivovat jeho odvahu.
"Co je pro tebe nejdůležitější?" zeptal se jí tiše. Zabrousil na okraj do nějak vážnějšího téma, ale otázka už byla položena, takže jí nezbývalo nic než odpovědět.
"Asi mí přátelé. Nevím, co bych bez nich dělala. Neumím být sama a navíc mám tak úžasné přátele, že bych ani sama být nechtěla," odpověděla zamyšleně.
"A co ty? Co je v tvém životě nejdůležitější?"
"To, co jsi řekla. Přátelé. A také to, být sám sebou. Nic nepředstírat a mluvit pravdu," řekl potichu. Nevěděl jestli je to přesné, neuměl pořádně formulovat své myšlenky, ale doufal, že ho pochopila. Nemýlil se.
"Jsi ráda, že je tenhle ples?"
"No, původně se mi sem vůbec nechtělo, ale nakonec to nedopadlo tak hrozně," pousmála se a on jí úsměv vřele oplatil. Siriusovi v hlavě vybuchl ohňostroj štěstí. Přece jen se jí tu s ním líbilo. Co kdyby řekl své jméno…
"Jsi rád, že jsme se tu potkali?" Tahle otázka přišla jako blesk z čistého nebe. Ale byla na ni jen jedna jediná odpověď. A tu Sirius vyslovil.
"Nic lepšího mě nemohlo potkat," S jemným úsměvem na tváři jí pohlédl do očí. Sám sobě se divil, že si nikdy nevšiml, jak má Ewelin krásné oči. Tak jasně modré a vysloveně dokonalé. Okna do duše, prolétlo mu hlavou. A přece jen v nich dokázal přečíst, co v tu chvíli Ewelin cítí. Vypadala zrovna tak šťastně, ale přesto měla hluboko v očích jakýsi znepokojený a smutný odlesk.
"Tak a moje poslední otázka za dnešní večer," zamumlal Sirius potichounku, ani nevěděl proč. Asi nechtěl pokazit kouzlo okamžiku, když se k ní přiblížil tak, že se skoro dotýkali těly, jako při tom tanci. "Smím tě políbit?" Tahle věta byla vyslovena na hranici slyšitelnosti, ale Ewelin jakoby ji zařval přímo do ucha.
Ucítila, jak ji něžně položil dlaň na tvář a konečky prstů chytil okraj masky, která zakrývala její tvář. Věděla, co chce udělat a taky věděla, že mu v tom musí zabránit.
"Tohle ne, Siriusi," zašeptala s bolestí v hlase a odstoupila od něj. Naprosto ho ochromilo to, že věděla, kdo je. "Já nechci, abys toho potom litoval. Až zjistíš, kdo jsem…" Věta vyzněla do ztracena.
"Já to přece vím, Ewelin," usmál se na svou snoubenku a než mohla cokoli říct, stáhl jí masku z obličeje. Teď když jí nezakrývala tvář, připadala mu jaksi blíž a o to víc ji chtěl políbit.
Přiblížil svou tvář k její a v následujícím okamžiku přitiskl své rty na její. Nedokázala ho zastavit a snad ani nechtěla. Stále se jí díval do očí a ona jeho pohled intenzivně oplácela. Začala se utápět v bouřkově šedém pohledu svého snoubence. Musela se ho chytit kolem krku, aby nespadla na zem, když se jí podlomila kolena.
Sirius se cítil tak šťastně jako snad nikdy ne. Svíral v náručí dívku svých snů, a to doslova. Až dnes si dokázal přiznat, že mu Ewelin není zcela lhostejná a všechny jeho sny, nejsou pouhým výmyslem fantazie. Měl pocit, že se asi rozletí na tisíc kousků, když si něžně pohrával s jejími měkkými, hebkými rty, objímal ji jednou rukou kolem pasu a druhou se prohraboval dívčinými vlasy, které byly černé jako půlnoční obloha vysoko nad nimi.
"Siriusi," zašeptala, když se od ní na okamžik odtrhl. V hlase jí byla znát bolest. "Siriusi, tohle nejde…" A pak se od něj s velkým sebezapřením odtáhla. Podíval se na ni a v očích měl nečitelný pohled.
"Já vím," řekl potichoučku a smutně se na ni usmál. "My dva… Chápu, co tím myslíš… Nemůžeme být spolu," Byla mu vděčná za to, že to řekl on. Ale přesto se jí ta slova zaryla jako dýka hluboko do srdce.
"Na tenhle večer budu díky tobě dlouho vzpomínat," V očích se jí objevily slzy a Ewelin se je marně pokusila zahnat. Siriuse bolelo ji takhle vidět, ale věděl, že nemůže nic udělat.
"Mohlo by to mezi námi být jako dřív?" zeptal se nesměle. Ewelin se při pohledu na nesmělého Siriuse Blacka uslzeně usmála. "Slíbili jsme si přátelství…"
"Děkuji…" zašeptala a on si v tu chvíli nebyl jistý za co mu děkuje. "Děkuji, příteli…" S tím slovem jí do očí znovu vhrkly slzy a krásná černovlasá dívka se rozběhla zpět ke Vstupní bráně. Nekoukala na cestu a přes slzy stejně nic neviděla. Věděla, že mezi nimi už nic nebude jako dřív. Kousek od zmijozelské místnosti se jí však nepozornost nevyplatila a ona do někoho v běhu narazila. Cítila, jak ji uchopily silné mužské ruce a pak pohlédla do tváře onomu člověku. Byl to…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abogartha Abogartha | Web | 19. dubna 2008 v 22:11 | Reagovat

Krasny.Skoro mi ukapla slza......Nahodou je to pekny a ze ej to kratky vubec nevadi.....aspon ze to je!Uz by si to mohli vyjasnit a byt spolu...

2 Abogarth Abogarth | Web | 19. dubna 2008 v 22:12 | Reagovat

sorry ja se prepsala....v tom jmenu nemelo byt A

3 peggy.kaja peggy.kaja | 19. dubna 2008 v 22:29 | Reagovat

krasny... romanticky.... teda jestli neskoncej spolu tak nwm... ;-)

4 barbora barbora | 20. dubna 2008 v 9:41 | Reagovat

super:D tesim sa na dalsiu:D

5 Básnířka S. Básnířka S. | Web | 20. dubna 2008 v 12:05 | Reagovat

Ten konec! Co mi to děláš?=D Rychle sem s další kapitolkou;o))

Krásně jsi popsala ty jejich pocity, opravdu se mi to moc líbilo;o)

A samozřejmě, že chci, aby skončili spolu - já, nesmrtelný romantik, abych tak měla chtít ještě něco jiného=D

6 wisty wisty | E-mail | Web | 20. dubna 2008 v 13:29 | Reagovat

grrr... tak to utnout, styď se! ale krásný:)

7 Ríša Ríša | 20. dubna 2008 v 15:03 | Reagovat

Kdo???? typuju nějakého sviňáka:-D třeba Malfoye.... každopádně byl už mohli být konečně spolu!!!!! :-D jinak píšeš supa !:-)

8 tabby tabby | Web | 21. dubna 2008 v 15:04 | Reagovat

Je konecne sem to docetla...Je to uzasna kapitolka a moc se ti povedla...musim rict ze takovej konec sem necekala,ale jinak by ta kapitolka asi ani zkoncit jinak nemohla...Moc ti dekuji za venovani mocinky to pro me znamena

9 moja moja | 21. dubna 2008 v 19:54 | Reagovat

TO je tak napínavý!!!! Doufám že bude co nejdřív další!!!

10 Kayla Kayla | 22. dubna 2008 v 16:18 | Reagovat

parada rychle dalsi!!!!!!!!!!!!!!!

11 Lili Lili | Web | 22. dubna 2008 v 16:47 | Reagovat

kto to bol???,rychlo pokracko!!!

12 KiVi KiVi | Web | 22. dubna 2008 v 20:38 | Reagovat

heee??? proč to nemůžou? stejně se vezmou tak budou hoblovat postel tak co xD jinak krásně napsaný i když sem Ewelin nepobrala.

13 Leena Leena | Web | 22. dubna 2008 v 21:15 | Reagovat

Kdo to byl? Kdo to byl? :-D

14 jess jess | 23. dubna 2008 v 8:27 | Reagovat

honemmmmmmmmmm pokracko suprova kapcaaaaaaaaaaaaaaaaa honem honemmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm

15 Jenny Jenny | Web | 23. dubna 2008 v 18:52 | Reagovat

Wow!!!!! Tak tohle bylo uchvatný!! Ten jejich rozhovor se ti moc povedl=) A vůbec celá kapča...ale co ten konec????? Teda!!! To by se mělo trestat!!!!=D Nádherná kapitolka...moc se těším na dalšíí!

16 If If | E-mail | Web | 23. dubna 2008 v 22:47 | Reagovat

Tý jo, tak to bylo něco!!! Kráááása, těším se na pokráčko;-)

17 maka maka | E-mail | 25. dubna 2008 v 19:12 | Reagovat

No, tak to bylo přímo ohromné:) Ale takhle blbý konec! Čím napínavější konec, tím dřív musí být pokračování....To je krásná úměrnost:):):)

PS: Sestrovraždy nepáchám, Tagryjko, a ještě jednou všechno dobré a nejlepší k dnešnímu velkému dnu!

18 Ivi Ivi | E-mail | Web | 27. dubna 2008 v 14:47 | Reagovat

Kdo to byl??Jinak klaasa x)

A nemuzete nechat ty limity?

Jsou docela neprijemne.......

19 lily lily | 30. dubna 2008 v 19:34 | Reagovat

hezkýýýýýýýýý!!! honem pokračování!!!!!

20 Kikinaa Kikinaa | Web | 30. června 2008 v 21:11 | Reagovat

jej? to me zajima kdo to bue.. Severus? to by bylo zajimavy..  mnoo proste moooc krasny

hlavne to libani :))))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama