4. Probuzení v chlapecké ložnici 2/2

23. dubna 2008 v 21:35 |  Navždy...
Tohle je zatím nejdelší kapitola, co jsem kdy napsala... Málem jsem vypustila duši :)). Komentíky u první části mě potěšily, protože přibývaly až neuvěřitelně rychle :))). Tak snad se Vám tahle část bude líbit jako tamta. přeji hezké počteníčko. Vaše NarcissaB.
P.S. Kapitola je věnována všem nepříjemným učitelům angličtiny :((!
P.P.S.nemám sílu to opravovat! Chyby, hrubice a kraviny prostě ignorujte nebo mi je napište do komentíků! Dík! Vaše Tagryjka

"Jste děsný. I ze ztráty života si uděláte legraci," vytkl jim naoko káravě Remus, ale poté se znovu rozchechtal.
"Co myslíte, že je tamto za ženskou?" ukázal Peter zaujatě na učitelský stůl a ostatní Pobertové tam pohlédli také. Spatřili tam, podle Siriusova názoru, velice hezkou, podle Serenina názoru, sympatickou a podle Jamesova názoru, inteligentně vypadající mladou ženu. Právě si zaujatě povídala s profesorem Kratiknotem, který byl zjevně zábavný společník podle toho, jak se každou chvíli něčemu zasmáli.
"Možná nová profesorka…" Tady se Remus zarazil a očima lustroval profesorský stůl a snažil se přijít na to, kdo z původního složení tam chybí. První na to přišel Sirius.
"Vždyť tu není Křiklan!" vyjekl v náhlém poznání a ostatní jen nevěřícně zakroutili hlavou.
"Jak je možné, že jsme si toho nevšimli dřív?" podivil se James.
"To není tak složité. Někteří tu byli moc zaujati sirupovými košíčky," loupla pohledem po Tichošlápkovi, "A další zase byli okouzlení jistou rudovláskou, která sedí o pár metrů vedle," dodala trochu pobaveně a mrkla na Jamese, jehož tvář získala lehce červený nádech. "Mě by spíš zajímalo, jak je možné, že jsme přehlédli zmizení toho Křiklanova obrovského břicha. To mi vážně rozum nebere," zamumlala, ale konec její věty utonul ve výbuchu smíchu.
"Teda, Sero! Ty dneska perlíš!" chechtal se Petr, zatímco Sirius si otíral slzy smíchu.
"Jé, Siriusku, já tě rozbrečela, to je mi ale líto!" protáhla naoko smutně Sera a dalo jí velikou práci udržet vážnou tvář. Pak z legrace vytáhla kapesník z kapsy hábitu a symbolicky jím otřela Siriovu už suchou tvář. Když však viděla všechny ty vražedné pohledy, jimiž jí počastovaly skoro všechny dívky ve Velké síni, neudržela se a začala se hrozně smát. Remus jí musel zachytit, aby nespadla z lavice.
"Nevíte někdo čemu se směje?" zeptal se překvapeně Remus a při pohledu na ni mu koutky cukaly.
"Mám jisté tušení," pousmál se James, ale duchem a očima byl někde jinde. Přesněji řečeno u krásné rudovlásky o které se předtím zmínila i Sera. Nemohl si prostě pomoci. Věděl, že si slíbil, že na Lily Evansovou prostě zapomene, ale její krásná tvář neustále přitahovala jeho pohled. Sakra, Dvanácteráku, vzpamatuj se! Vzpomeň si, co jsi řekl Seře a Siriusovi! A navíc ona tě stejně nechce! Napomínal sám sebe v duchu a potřásl hlavou, aby z ní vyhnal nepříjemné myšlenky. Nepovedlo se mu to. Proč mě vlastně nechce? Co jsem udělal špatně? Vždyť si přece musela všimnout, jak moc jí mám rád! Ale to- Nit myšlenek mu zničehožnic přetrhla Sera, když ho šťouchla do boku loktem.
"Jamesi? Jamesi, jdeš?" podívala se na něj tázavě.
"Kam?" zeptal se zmateně a rozhlédl se kolem sebe. Viděl všechny studenty, jak se hrnou ze síně pryč a došlo mu, že večeře už asi skončila a Brumbál je pustil do společenských místností. Remus jako prefekt a teď už vlastně i primus byl již daleko vpředu, kde se společně s Lily snažil zkoordinovat prvňáčky.
"No, do společenky přece! Člověče, ty jsi úplně mimo!" zasmál se Sirius, ale ustaraně si svého kamaráda prohlížel. Vypadalo to, že má nejméně tolik starostí jako on.
"No jasně, tak na co čekáme?" blekotal James a překotně se zvedal.
"Na tebe!" rozesmál se Remus.
"Velice vtipné," ušklíbl se nebelvírský chytač a společně s ostatními Poberty vyšel ven z Velké síně. Na chodbách a na schodišti se to už trochu vylidnilo, a tak se mohli nerušeně pošťuchovat celou cestu.
O největší zábavu se postarala Sera, když při smíchu nekoukala pod nohy, zakopla a málem spadla. Jak se tak snažila udržovat rovnováhu a balancovala na jedné noze, vypadala vážně impozantně, ale nikdo jí nepodal pomocnou ruku, protože její přátelé se tak smáli, že měli sami co dělat, aby se neskutáleli ze schodů.
"Ty jsi, ale trdlo, Sero," smál se Sirius. James, který se stále otřásal smíchem, se ležérně opřel o zábradlí schodiště a naoko zamyšleně začal počítat na prstech.
"Chodit to neumí, mluvit to neumí, myslet to neumí, nic to neumí, co je to?" Odpovědi se nedočkal, protože Sera se zatvářila výhružně a pleskla ho dlaní do hlavy.
"Au!" zaskučel naoko ublíženě James. "Vždyť jsem si to nezasloužil, chodit stejně neumíš- Au!" vyjekl znovu, když ho Sera za další nejapnou poznámku k její osobě propleskla.
"No počkej!" probodla ho naštvaným pohledem, ale uvnitř se musela smát také. James se zatvářil zděšeně a začal po schodech nahoru pomaličku couvat. Sera se zničehožnic rozběhla za ním, a tak na nic nečekal a vydal se na útěk. Nemohl si však pomoci a přes rameno na ní házel nejrůznější poznámky.
"Přidej, běžíš nějak pomalu!"
"Jsi drzej!" vyštěkla naoko rozzuřeně.
"Asi ti zvednu počet tréninků, ty naše střelkyně!" popichoval ji James, ale Sera věděla, že je toho ve prospěch mužstva schopný.
"To mi neuděláš!" křikla za ním a rozběhla se ještě rychleji. Pomalu už ho doháněla, ale měla jisté tušení, že kdyby James opravdu chtěl utéct, tak by mu nic nezabránilo. Cestou míjeli překvapené studenty, kteří si je nejdřív změřili pohledy a nemálo z nich nemělo daleko k tomu, aby si poklepali prstem na čelo. Jen těch pár starších ročníků, co už měli tu pořádnou čest s Poberty, si s tím nelámalo hlavu.
"Mám tě!" vykřikla vítězoslavně Sera, když už dohnala Jamese. Ten se totiž zasekl u Buclaté dámy, která měla zrovna povídavou náladu, a tak mu dalo potíže ji přesvědčit, aby rychle otevřela průchod do společenky. Aby Sera potvrdila svůj úspěch skočila rozesmátému Jamesovi na záda. Ten to však nečekal a tak se oba dva propadli otvorem v portrétu a skutáleli se z těch pár schodů do společenské místnosti Nebelvíru.
"Vždyť jsem říkal, že jsi nemehlo," ozval se Jamesův mírně přidušený hlas ztichlou místností. Jejich vpád všechny natolik zaskočil a překvapil, že se skoro nikdo ani nezmohl na slovo. A některé, jako například Jamesovy fanynky, překvapilo to, v jaké skončili pozici. Oba dva kamarádi se do sebe při tom kutálení po schodech zamotali a nakonec skončila Sera v prapodivné poloze ležet na Jamesovi.
"Proboha, co jste dělali?" uslyšeli nad sebou Petrův pobavený hlas a několikero vyprsknutí smíchy. Remus měl co dělat, aby se neskutálel za nimi a Sirius se držel za břicho a nedokázal se přestat smát.
"Neptej se a spíš nám pomoz," zakňourala prosebně Sera a upřela na všechny tři své medově hnědé oči.
"Tvé přání je mi rozkazem," zasalutoval Sirius a se stálým pochechtávám k ní natáhl ruku. Sera se s povděkem chytila a nechala se nepříliš jemně vytáhnout nahoru. Možná až příliš prudce, protože se zase neudržela na nohou a málem se skácela znovu na zem nebýt Siriusovy pohotové náruče.
"Proboha, co jsi dneska pila?"
"Že by to bylo tím džusem?" protáhla naoko přemýšlivě a pak společně s ostatními v místnosti vyprskla.
"A když už jsme u toho alkoholu," zasmál se jakýsi iniciativní šesťák a ukázal na stolek přeplněný nejrůznějšími nápoji. Vypadalo to, že oslava na začátek školního roku mohla začít. Nemyslete si, že studenti nějak oslavovali to, že se musí začít znovu učit do úmoru, psát příšerné eseje a celé hodiny namáhat mozkové závity ve skoro starodávných lavicích Bradavické školy čar a kouzel. To ne. Důvodem jejich oslav byl jako každý rok, návrat do kouzelného hradu za přáteli a hlavně za novými dobrodružstvími.
"Tak na co čekáme?" zajásali sborově studenti a iniciativy se tentokrát místo Pobertů chytil již zmiňovaný šestý ročník.
Společenskou místnost zaplnila směsice mudlovské i kouzelnické hudby a nikdo se nenechal dlouho přemlouvat, ať už k pití anebo k tanci.
Sera očima nenápadně propátrávala dav a snažila se najít své přátele, kteří se rozprchli každý za jinými zájmy. Ona sama už odmítla několik chlapců, co ji přišlo požádat o tanec. Spatřila Jamese a Remuse, jak si vybírají na improvizovaném nápojovém pultu pití. Zamířila si to k nim a cestou se snažila ještě nejít Siriuse.
"Hele, nevíte, kde je Sirius?" předběhl ji James otázkou, když se k nim prodrala.
"Teď jsem se chtěla-" Sera se zarazila, protože Remus najednou překvapeně ukázal na schodiště vedoucí k chlapeckým ložnicím. Sirius po nich skoro nepozorován šel nahoru a zjevně si to mířil přímo do své koleje.
"Tohle už vážně není normální," povzdechl si James trochu utrápeně.
"Musíme zjistit, co s co těch prázdninách stalo," doplnil ho Remus odhodlaně a užuž si to oba nakročili směrem, kterým před chvílí zmizel Sirius. Jejich kamarádka si však ženským rozumem (A/N: Tímhle vážně nechci urazit žádné muže J!) spočítala, co by asi Remus s Jamesem Siriovi řekli a nepovažovala to zrovna za vhodné. A tak je zarazila pouhým zvednutím ruky.
"Co je?" nechápal James a jeho vlkodlačí přítel na tom byl nejinak.
"Nechte tam jít mě. Vím, že chcete Siriusovi pomoct, ale tohle nechte na mně," pousmála se shovívavě. "Asi tak za deset minut tam přijďte," A vyrazila do chlapeckých ložnic. Nedělalo jí to problémy jako mnohým dívkám, protože na rozdíl od ostatních tu byla skoro jako doma. James jí povzbudivě ukázal zdvižený palec.
Přede dveřmi do pokoje sedmého ročníku si Serena pečlivě oddechla a pak zaklepala. Většinou to nedělala, ale teď jí to přišlo vhodné.
"Siriusi?" zavolala tiše do pokoje. Pak uviděla svého přítele ležet na posteli a všimla si, že Sirius, pro sebe naprosto netypickým způsobem, zírá do stropu.
"Siriusi?" řekla ještě jednou, když jí neodpovídal a přisedla si k němu na kraj postele.
"Co tu děláš, Sero?" vyjekl překvapeně, protože se své hnědovlasé kamarádky hrozně lekl. Nedokázal však zahnat všechny pochyby, které se jí nahromadily v hlavě, když viděla tu jeho zachmuřenou tvář.
"Co se stalo, Siriusi? Od té doby, co jsi přijel z prázdnin tě něco trápí." Řekla tiše, a tak jí neunikl povzdech, který se mu vydral z úst.
"Utekl jsem z domova," Vysvětlení přišlo tak naráz, že Sera měla pocit, že kdyby už neseděla na Siriově posteli asi by spadla.
"Cože? Proč? Kdy? Kam? No tak odpověz!" vychrlila na něj zděšeně.
"Brzdi, Sero," zasmál se trochu trpce Sirius. "Protože jsem si uvědomil jaká je moje matka zrůda. Chtěla po mně, abych s konečně choval jako správný Black," odfrkl si pohrdavě. "Myslela si, že když mi před očima umučí domácího skřítka a použije na mě kletbu Cruciatus, tak mě přesvědčí," Sera vyděšeně vykřikla a přikryla si rukou ústa. "Tak jsem utekl. Asi v polovině července,"
"Proboha, Siriusi, kam jsi šel? Proč jsi nám nic neřekl?"
"Bydlel jsem u mojí sestřenky Andromedy. Ta jediná z rodiny je alespoň trochu normální. Svým způsobem," uchechtl se, když si vybavil její jasně modré vlasy. "nechtěl jsem jít k Jamesovi, protože jsme tam byl už mockrát a nechci jeho rodiče pořád otravovat,"
"Měl jsi přijet k nám," namítla důrazně Sera.
"Ale byl jsem u Andromedy," pokrčil rameny černovlasý mladík.
"To pořád nevysvětluje, proč jsi nám nic neřekl," obořila se na něj a neodpustila si pronikavý pohled pod kterým se hned cítil jako malý kluk.
"Nechtěl jsem vám přidělávat starosti," vysvětlil tiše.
"Panebože, Siriusi, ty jsi takovej trouba," vyhrkla se slzami v očích a rychle svého přítele objala. Pevně ho chytila kolem krku a Sirius jí objetí o něco váhavěji opětoval. "Ty jsi takovej pitomec, Siriusi," zašeptala. "Copak nevíš od čeho jsou přátelé? Stokrát radši si o tebe budu dělat starosti než tě sledovat, jak se tu trápíš. Víš co jsi?" řekla ještě trochu uslzeně a jemně se odtáhla.
"Jo vím. Pitomec. Už jsi to říkala," usmál se Sirius a byl jí za všechno moc vděčný. Věděl, že kdyby nepřišla, tak by to asi nikomu neřekl a to objetí mu dodalo odvahy a zahřálo u srdce.
"Máme přesně… Minutu," usmála se Sera a setřela si z tváří zbytky slz. "Než sem vtrhnou James s Remus," dodala na vysvětlenou, kvůli jeho nechápavému pohledu.
"Můžeme dál?" ozval se v tu chvíli od dveří nesmělý hlásek a do pokoje vkoukla rozcuchaná hlava nebelvírského chytače a hned nad ním se objevil ve stejné pozici i mladý vlkodlak.
"Jistěže můžete," řekla Sera a koutky úst jí cukaly stejně jako Siriusovi, ale nahlas nic neřekli.
"Co byste řekli menší soukromé Pobertovské oslavě?" navrhl Petr, který s objevil pár vteřin po té povedené dvojce, která ho již dole ve společenské místnosti zasvětila do problému. Sám měla nějaké tušení, ale nevěnoval tomu přílišnou pozornost jako ostatní.
"Skvělej nápad," zajásala Sera a obdivným pohledem přejela po láhvích, které její přátelé aktivně přinesli nahoru. Každý z nich si vybral svůj oblíbený nápoj a rovnou lahvemi si rozveseleně přiťukli.
"Na Bradavice!" pronesli svorně přípitek.
***
Serenu ráno probudily sluneční paprsky, které ji polechtaly na tváři. Chtěla se slastně protáhnout jako každé ráno, ale něco jí v tom zabránilo. Prudce se na posteli otočila a málem šokem spadla z postele. To "něco" byla Jakešova ruka, kterou měl přehozenou přes její bok. Sám James sladce spal ničím nerušeným spánkem a roztomile se u toho usmíval. Když se Sera maličko vzpamatovala z toho šoku, musela se pousmát nad jeho výrazem. Opatrně se vyprostila z jeho sevření a škodolibě se v duchu rozhodla, že svým přátelům dluží "příjemné" probuzení.
"VSTÁVAT!" zahulákala na celou místnost. Původní nápad byl malinko krutější v podobě ledové vody, ale nakonec si řekla, že přece jen není tak zlá.
"Co se děje?" Remus jako na pérku vyletěl ze své postele a rozespale mžoural po pokoji. Do oka mu jako první padl ne nepodobně rozespalý Sirius a naprosto zděšený James. Naposledy jeho bystré oko zaregistrovalo Serenád stojící uprostřed místnosti a lámající se smíchy v pase.
"Teda, na vás je pohled," smála se brunetka.
"Čím jsme si zasloužili tvůj milý hlásek hned po ránu?" zakňoural Sirius a plácl sebou zpět do nadýchaných polštářů.
"Tím, že jste mě nechali, abych se probudila vedle tohohle individua," řekla ublíženě a ukázala na Jamese, který se potutelně šklebil.
"Má drahá, nebýt toho, že jsi usnula v mojí posteli, nikdy by ses vedle mě neprobudila," ušklíbl se pobaveně a ona mu škleb vrátila, sice trochu méně nadšeně.
"No nic. Vy čtyři koukejte vstávat a já se mezitím převleču," S těmito slovy jejich energická kamarádka odkráčela z chlapeckého pokoje, kde oficiálně neměla vůbec co pohledávat a natož tam přespávat.
Místo, aby poslechli její radu a začali se oblékat, protože to bylo důležité pro včasný příchod na první hodinu, se všichni čtyři zavrtali, co nejhlouběji do bělostných peřin a pokusili se ještě na posledních pár minut zamhouřit oko.
"Jé, vy taky ještě spíte?" S teatrálním výkřikem vlétla Serena do dívčí ložnice sedmého ročníku. Měla radost z toho, že se podařilo nepozorovaně dostat z chlapeckých ložnic až sem. Jak málo stačí k dětské radosti, pomyslela si s úsměvem. Přestože neměla své spolužačky ráda, protože to všechno byly bárbíny anebo šprtky typu Evansová, pokusila se první den tvářit příjemně.
"Kde jsi byla celou noc?" vyštěkla na ní hned Lily Evansová, které jako primusce nikdy nesmělo nic ujít.
"Jaksi jsem usnula v chlapecké ložnici," odpověděla trochu rozpačitě, protože to zaprvé blbě znělo a za druhé věděla, že všechny dívky zde jsou členky fanklubu Siriuse Blacka a Jamese Pottera.
"Cože?" Alex jedna z jejích spolužaček vyletěla s výkřikem z postele a změřila si Seru pohrdavým pohledem. "Ty jsi usnula u Pobertů v ložnici, zeptala se nevěřícně.
"Ne," řekla Sera a ostatním se evidentně ulevilo. "Já jsem usnula u zbytku Pobertů. Zapomněly jste, že i já jsem členem Pobertů," pozvedla hrdě hlavu, když uvedla věci na pravou míru. Poznala, že se přes prázdniny nezměnily a jsou pořád stejně nesnesitelné, a tak si nedokázala odpustit pichlavou poznámku. "A usnula jsem přímo v posteli dokonalého Jamese Pottera,"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abogarth Abogarth | Web | 23. dubna 2008 v 22:03 | Reagovat

"A usnula jsem přímo v posteli dokonalého Jamese Pottera,"

No to je hustyy..Uplne dobry!fakt uza....nebo jak málo stačí k dětské radosti..:D....to by se dalo pouzit i v mym propade co tagryjkko?..

2 Tagryjka Tagryjka | Web | 23. dubna 2008 v 23:00 | Reagovat

Pro Abogarth: To byla narážka tak celkově na naší třídu :)))

3 barbora barbora | 24. dubna 2008 v 6:43 | Reagovat

genialna, skvela, super kapca:DD ta sera je uplne uzasna:D chudacik siri a som rada, ze za nim isla sera:P a ty cuzy :)

4 tessa tessa | 24. dubna 2008 v 12:47 | Reagovat

:-D Krása. Ta kapča neměla chybu. Jenom na začátku máš, že Remus jako primus šel doprovodit prváky a hned v druhé větě je zase ve Velké síni a směje se Jamesovi.... takový úplně malinkatý, zanedbatelný detail :-D

5 wisty wisty | E-mail | Web | 24. dubna 2008 v 15:33 | Reagovat

ha úžasný!!!! a že se Jimmi ptal nesmělým hláskem? to mě teda k němu nesedí:) takže DAAAAAAAAALLLLLLLLLLLLLŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!!

6 Kayla Kayla | 24. dubna 2008 v 15:52 | Reagovat

teda naprosto uzasny.Rychle dalsi prosim prosim(smutne koukam):-)))

7 Atea Atea | Web | 24. dubna 2008 v 20:19 | Reagovat

Jé, skvělý... se mi líbí. :o)

Nechtěla by jsi spřátelit, tady Jenn... :_o)

8 Tereza Tereza | Web | 25. dubna 2008 v 13:31 | Reagovat

je to příšerný..................................................................................................................................................................................................................................................................................... dělam si srandu je to úžasný

PS:všechno nejlepší

9 Appy Appy | Web | 25. dubna 2008 v 16:03 | Reagovat

hezký!!! Jenom čekám až se nám tam někdo spáruje..... James s Lili sou jasní(doufám), ale Sera?:-D

10 maka maka | E-mail | 25. dubna 2008 v 18:45 | Reagovat

To je naprosto boží:):):):):):):):):):):):):):)

Moc se těšim na pokračování?):):):)

Jen tak vesele dál a dál:):):):):):):):):):):):):)

11 tabby tabby | Web | 26. dubna 2008 v 18:02 | Reagovat

Aaaaaaaaaa Lily Evansová dostala policek a to doslova....Dobre ji tak nema Jakese takhle trapit...ty voe sem si ted normalne natrhla hubu smichem:0))))Uzasne podani:0)))))

Já mam dost vydím jak ty barbi maj hubu az nekde u kolen a ocima vrzdej sereu a Lily nejvic....samo po taji,Lily se urco bude tvarit znechucene:0))))

12 Ivi Ivi | E-mail | Web | 27. dubna 2008 v 15:06 | Reagovat

Ehhh....Lily???To bych teeda necekala....

Neces ji trosicku zmenit???

13 Ivi Ivi | Web | 27. dubna 2008 v 15:14 | Reagovat

ty vogo, hele a nechces rovnou napsat dalsi kapcu? :D

my jsme velice hodni a pisame komentiky...

hi.....

14 moja moja | 28. dubna 2008 v 21:28 | Reagovat

Bezváááááá móóó se těšim na další :-)))

15 Jenny Jenny | Web | 8. června 2008 v 22:20 | Reagovat

Aaaaaw:D To bylo bombastickýýý!!! A úplně nej byla ta poslední věta:D:D Perfektní povídka! Už newím, jakou chválu použít...je to excelentní!

16 Kattie Kattie | Web | 19. června 2008 v 9:18 | Reagovat

Co řîct víc nez supheeeer?! Bezváá (: jdu cist dál (:

17 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 15:20 | Reagovat

hey, nvm, jak to děláš, ale mě jebalo smíchy! jedeš peckověěěěěě XDXD

18 Angela Dumbledore Bleck Lupinova Angela Dumbledore Bleck Lupinova | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 16:23 | Reagovat

haha

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama