6. Pravda

28. dubna 2008 v 21:10 |  Kdo vyhraje?
To by člověk ani neřekl, jakou práci dá sesmolit pár písmenek na papír! Ale jsem ráda alespoň za tenhle ždibec, protože mě nesnesitelně bolí hlava. Asi se dám na alkohol. Neví někdo jestli alkohol i zbavuje bolestí hlavy, nebo ji jen přivolává? No nic, to je jedno.
Snad se vám tahle kapča bude líbit, tak jako se mně nelíbí :)). Je speciáně věnovaná Denise, která si o tuhle kapitolku řekla...
Moc vám všem děkuji za přání k narozeninám, moc mě to potěšilo :)).
Takže se mějte fanfárově! Vaše Tagryjka neboli Tagýsek, jak říká Ivi :)).
P.S.Zavedeme nové pravidlo. První komentář si může vybrat kapitolu k další povídce. No jo, už přestávám kecat a vkládám...

6.Pravda
Teď už se Snape opravdu přestal ovládat. Tahle věta se mu zabodla do srdce jako velice ostrý nůž. V jeho očích se objevila sotva postřehnutelná bolest.
"Musel jsem!" vykřikl na svou dceru, které vstoupily slzy do očí. Ostatní jen mlčky a šokované přihlíželi hádce. "Kdybych se o něco tehdy pokusil zabil by mě buď Pán zla anebo tvá matka. Nemohl jsem jinak!"
"Tak jsi měl tedy zemřít!" vřískla nepříčetně Tes.
"A nechat vás zabít obě? I tebe?" křičel Severus. "Nikdy!" vyštěkl zuřivě. Pak to vypadalo jako by mu již došel vztek a zchladl. V obličeji se obávanému profesoru lektvarů objevil znovu naprosto chladný a nepřístupný výraz. Byla to sice jen maska, ale patřila k němu. Vlastně se za ni schovával, vždy když emoce přesáhly jeho rozum.
Severus Snape, Tesiin otec, se zhluboka, aby se uklidnil. Pak zničehožnic vytáhl hůlku a Tes se zatajil dech. Ale nebála se. Snape si však hůlku přiložil k vlastní hlavě, přesněji k vlastnímu spánku. Když hůlku zase odtáhl na jejím konci ulpívalo několik zářivé bílých vláken. Ti bystřejší v nich poznali vzpomínky. Snape je všechny pečlivě uložil do rychle vyčarované lahvičky a Harry ho v tu chvíli obdivoval. Kdyby na něj někdo někdy zíral tak jako oni teď na Snapea asi by se zbláznil, ale on teď byl ledově klidný a ani ruce se mu netřásly. Pak podal lahvičku své dceři s neproniknutelným výrazem ve tváři.
"Až-," Poprvé, co ho Harry znal se profesoru lektvarů zadrhl hlas. "Až pochopíš, tak přijď," S těmito slovy Severus Snape vstoupil do krbu a do dlaně si nabral hrst zářivě stříbrného prášku.
"Co když nepřijdu?" ozvala se slabým hláskem Tes stále stojící uprostřed místnosti.
"Tak nepochopíš," odpověděl její otec a v záři jasných zelených plamenů zmizel.
V místnosti se rozhostilo ticho, které doslova bilo do uší. Tes stále se sklopenou hlavou a Harry si všiml, že se jí tváře lesknou slzami. V ruce svírala skleněnou lahvičku se vzpomínkami tak pevně, až jí zbělaly klouby.
První hrobové ticho přerušily Siriusovy váhavé kroky. Uprchlý Azkabanský vězeň přešel až k mladé blondýnce a jemně ji položil jednu ruku na rameno.
"Tes…" Zašeptal, ale pak zmlknul, protože nevěděl co říct. Podívala se na něj očima plnýma slz, které se měly každou chvílí přehoupnout přes hradbu jejích řas. Chvíli to vypadalo, že se Tes Siriusovi vrhne zoufale do náručí, ale nakonec se rozběhla úplně jiným směrem.
"Tes!" vykřikl Harry a vykročil směrem ke schodišti, kde zmizela. Sirius ho napodobil, ale Hermiona je zničehožnic zastavila napřaženou dlaní.
"Kam myslíte, že jdete?" obořila se na ně přísně. Sirius jí pohled poněkud nepřívětivě opětoval.
"Hádej, můžeš třikrát," zavrčel na ni Harry a už se ji znovu chystal obejít, když ho Ginny popadla za rukáv.
"Nechte ji chvíli samotnou," řekla, sice trochu kysele, ale toho si nikdo nevšiml.
"Ani náhodou," odsekli jí unisono Sirius a Harry.
"Zůstanete tady," zasyčela výhružně Hermiona a postavila se před schodiště. "Copak nechápete,jak jí je? Prostě nikam nejdete,"
"Zkus mi v tom zabránit," zavrčel Sirius a rychlým pohybem ji obešel. Harry chtěl jít za ním, ale Hermiona i Ginny ho probodly tak nebezpečným pohledem, že se raději rozhodl zůstat dole a nechat vše na svém kmotrovi.
Sirius však cestou do Tesiina pokoje, který byl hned naproti tomu jeho, sváděl vnitřní souboj sám se sebou.
Je to Snapeova dcera!
Ale především skvělá holka.
Ale stejně je to Snapeova dcera!
Ale po tatínkovi toho moc nezdědila!
A pořád je to Snapeova dcera!
A kuš už! Okřikl svůj vtíravý vnitřní hlásek Sirius a s hlubokým nadechnutím zmáčkl kliku Tesiina pokoje. Když vešel, uviděl Tes, jak sedí na parapetu okna a po tváři jí stékají potoky slz. V tu chvíli nevěděl jestli Snapea proklínat anebo litovat, že tím prochází i on. Přistoupil k mladé nešťastné blondýnce, která neustále zírala z okna a byla skoro jako hromádka neštěstí.
"Tes…" vydechl něžně, a pak uplakanou dívku jemně objal. Tes se k němu se slzami přitulila a rozvzlykala se ještě víc.
"Siriusi, mě je tak líto, že jsem vám nic neřekla, ale…"
"Ššš," konejšil ji Sirius. Moc se jí nedivil, protože to vypadalo, že tahle rodina má víc než jen temnou minulost. Chvíli jí jen hladil po vlasech, až se skoro uklidnila, a pak si stírala slzy z tváří. Pak si Sirius dovolil dokonce i vtip.
"Taky bych o rodině nemluvil, kdybych měl za otce Srab… Snapea," rychle se opravil, ale Tes se skrze slzy usmála.
"Mohl jsi říct Srabuse, já to znám," vysvětlila, ale pak jí úsměv povadl, když ve své ruce spatřila malou skleněnou lahvičku.
"Odkud?" zeptal se zvědavě, protože nepředpokládal, že jí Snape něco takového vyprávěl.
"Od mé matky," odpověděla smutně.
"Omlouvám se," zamumlal Sirius rozpačitě.
"To nic," řekla smutně se sklopenou hlavou. Sirius jí však prsty chytil pod bradou a jemně ji hlavu zvedl, aby jí viděl do tváře.
"Tes, chci, abys věděla, že tu pro tebe vždycky budu. Můžeš se na mě kdykoli obrátit. S čímkoli,"
"Děkuji, Siriusi, jsi skvělý přítel. A ještě lepší člověk,"
"Nech tě lichotek, ještě se začnu červenat," usmál se Sirius a ještě pevně si k sobě mladou dívku přivinul. Až ho skoro překvapovalo, jak moc mu za těch několik dní přirostla k srdci. A to jaká byla, nemohlo ovlivnit ani to, že byla dcera toho nejnepříjemnějšího člověka a jeho školního rivala.
"Siriusi, mohla bych tě o něco poprosit?" obrátila se na něj trochu nejistě.
"Co jsem teď říkal?" obrátil oči v sloup. "Vždycky jsem tu pro tebe. A kdybych tu náhodou nebyl, je tu Remus nebo Harry. Sama víš, že nám můžeš věřit,"
"Věřit Pobertům, je jako strčit ruku do pekla," zasmála se Tes, ale Sirius ztuhnul.
"Kdo ti tohle řekl?" zeptal se šokovaně.
"Máma, ale sám uvidíš," usmála se na něj a pozvedla lahvičku se vzpomínkami. "Myslím, že mamka tam bude taky," řekla a posmutněla. "Půjdeš se mnou?" Sirius nic neříkal, jen mávl hůlkou a najednou se před nimi objevila velká kamenná miska s runami kolem okrajů. Tes v ní neomylně poznala myslánku. Pevně sevřela Siriusovu dlaň a vlila zářivé vzpomínky dovnitř. Pak se nahnula nad myslánku a se Siriusem v závěsu se ponořila do točícího se víru otcových vzpomínek.
***
"Myslíte, že je to vážně pravda?" zeptal se Ron trochu hloupě do ticha kuchyně a rozhlédl se po ostatních usazených kolem dokola jídelního stolu. Každý byl zabrán do svých myšlenek a hlasitější zvuk než občasné zašustění oblečení slyšet nebylo. Remus i Hermiona po Ronovi vrhli tak totožný pohled typu o takových věcech se nežertuje, že raději sklopil phled a neočekával odpověď. Harry se však odhodlal promluvit.
"Pokud ano, tak to nevypadá na idylickou rodinku, co?"
"Taky že není," Všichni při té větě nadskočili, neboť u dveří stál zničehožnic Brumbál s neobvyklým zachmuřeným výrazem. "Kde je Tes?" zeptal se.
"Nahoře," odpověděl mu zaraženě Harry. "Se Siriusem," dodal na jeho zvědavě pozvednuté obočí.
"Za tak krátkou dobu se z nich stali až obdivuhodně dobří přátelé, nemyslíte?" prolomil znovu nastalé ticho Brumbál a jemně se usmál, ale Remusova poznámka mu úsměv zase setřela ze rtů rychlostí blesku.
"Rozhodně lepší než se svým otcem," poslední slovo vyprskl skoro v nechutí.
"Remusi, to vás ty dětské neshody nikdy nepřejdou?" povzdechl si Brumbál, ale Remus po něm mrskl zuřivým pohledem.
"Hlavně že Snape se tím řídí. Pořád mi předhazuje to, že si z něj Sirius vystřelil,"
"To byl, ale velice krutý žert,"
"Byl, ale proč tedy Snape nikdy Jamesovi nepoděkoval za záchranu života? Proč?" vztekal se Poberta. Brumbál jen bezmocně protočil oči.
"S tím už nikdo nic neudělá,"
"Ne, neudělá! Protože James je mrtvý! A Lily taky!" prskl Remus a probodával ředitele školy pohledem, ve kterém byl vidět smutek ze smrti přátel, který ani po čtrnácti letech nezmizel, ani se nezmenšil.
"Nejsi jediný, koho to mrzí, Remusi," odtušil smutně Brumbál. "Ale kvůli tomu jsem nepřišel. Jsem tu kvůli Tes. Musím s ní mluvit. Nemá to teď jednoduché a po té dnešní hádce obzvlášť ne,"
"Od koho o tom víte?" vykulil oči Harry, i když odpověď byla vcelku jasná.
"I Severus má srdce, Harry. A nejvíc mu záleží právě na Tes,"
"Tak proč jste ji vychovával vy? Proč se jmenuje Melodyová? A proč Snape zabil její matku?" skočil mu do řeči Harry, kterému pálivé otázky samy vyskakovaly z úst.
"Obávám se, že jsi to špatně pochopil, Harry," povzdechl si znovu Brumbál a usadil se za kuchyňský stůl k ostatním, protože si myslel, že si už všichni zaslouží pravdu. "Severus nezabil Tesiinu matku. Ani by nedokázal zabít ženu, kterou miloval," Všichni přítomní překvapeně vytřeštili oči dokořán. Nedokázali si představit spojitost mezi nepříjemným a nenáviděným profesorem lektvarů a slovem milovat. "Arianu Snapeovou zavraždil lord Voldemort." Řekl Brumbál a ignoroval, jak sebou všichni při tom jméně škubli.
"Arianu?" vytřeštil oči Remus. "Arianu?" opakoval nechápavě.
"Ano, Arianu, Remusi. Tvou a Severusovu spolužačku. Možná si ji pamatuješ pod jménem Ariana Malfoyová," dodal se spikleneckým mrknutím.
"Malfoyová?" zděsil se Ron a znechuceně se při vyslovení toho jména otřásl.
"Ano, Ariana Malfoyová byla sestrou Luciuse Malfoye, ale její rodina se jí zřekla, protože se dostala, jako jediná z rodu Malfoyů, do Nebelvírské koleje," vysvětloval ředitel Bradavic trochu unaveně rodinou historii. "Po škole se se Severusem vzali, ale skoro nikdo o tom nevěděl. Dokonce ani teď Lucius neví, že Severus je v podstatě jeho švagr," zasmál se pobaveně Brumbál a ostatní ho jen nevěřícně sledovali.
"Proč vlastně Vol-Voldemort Arianu zabil?" hlesl Remus s očima zamlženýma vzpomínkami. Míhaly se mu před nimi obrazy krásné dívky s blond vlasy a zelenýma očima. Teď už věděl, koho mu Tes tak hrozně připomínala, a Severus to nebyl.
"Ze stejného důvodu, z jakého je mu trnem v oku Sirius a tady Weasleyovi, s prominutím," usmál se omluvně na členy zmíněné rodiny, ale paní Weasleyová jen mávla nezaujatě rukou. Všichni pochopili, protože odpověď byla velice jednoduchá: "Krvezrádci".
"Proč ji Snape nezachránil? Jako Smrtijed o tom určitě musel vědět," nechápal Harry a stále byl v šoku.
"Z důvodu, který je znám jen jemu a Arianě. Ani já sám jej neznám," řekl Brumbál a bylo na něm vidět, že má určité tušení, ale rád by věděl správnou odpověď.
"Hned po Arianině smrti se Severus definitivně přidal k Fénixovu řádu a stal se špehem u Voldemorta. Avšak, když bylo Tes sedm, neunesl její neustálé a zvědavé otázky na matku, které mu rvaly srdce a připomínaly mu milovanou ženu, kterou tak neblaze ztratil, a proto své sedmileté dceři vymazal všechny vzpomínky na rodiče. A od té doby jsem ji vychovával já," dokončil smutné vyprávění a rozhlédl se po ztichlé kuchyni. Všichni mu s otevřenou pusou viseli na rtech. Zasmál se tomu, ale tušil, co se jim honí v hlavách. I on by něco takového do Severuse neřekl.
"Páni, tak to je něco," vydechl Ron a tím vyjádřil pocity i ostatních.
"To, že je Severus její otec, zjistila Tes v podstatě až před několika týdny. Pomohl jsem jí najít paměť," zasmál se pobaveně Brumbál a ulehčil tím situaci v místnosti. Když viděl, že i Hermioně došly otázky, zvedl se od stolu a zamířil pryč. Přece jen měl ještě co zařizovat na Ministerstvu kouzel.
Ve dveříc se ještě otočil.
"Byl bych rád, kdybyste Tes, tuhle její smutnou minulost nepřipomínali,"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Abogarth Abogarth | Web | 28. dubna 2008 v 21:22 | Reagovat

Jůva.Dobrý.Ja chci kapitolku k NNN!

2 Appy Appy | Web | 28. dubna 2008 v 21:49 | Reagovat

super!:-D

3 Denisa Denisa | 28. dubna 2008 v 21:51 | Reagovat

úžasná fakt díky :-)

4 Lia Lia | 28. dubna 2008 v 22:25 | Reagovat

no teeeeeeeeeda..uf..nemam slov

5 barbora barbora | 29. dubna 2008 v 15:28 | Reagovat

perfektnaaaaaaaaaaaa:D

6 maka maka | E-mail | 29. dubna 2008 v 17:44 | Reagovat

To by mě zajímalo, jakou spletitou minulost jim vymyslíš!:):):):) už se na ni těšim:):):) A moc bych chtěla vědět, co viděli v té myslánce!!!!!!! Takhle mě  (nás) napínat:) To se dělá?

Šup ať je tu další kapitola...Prosím, Prosím, smutně koukám...:)

7 Ivi Ivi | Web | 29. dubna 2008 v 18:28 | Reagovat

Pání!!!!Já chci vidět Snapea jak se neovládá!!

a on má srdce, jo???

jak nůž? kudla na něho!

jo tak on musel...

silne utlacovany clowek co?

haha to musela byt pekne prastena matka! vlizt do postele se Snapeem...ale kdo vi...treba v te dobe nemel mastne vlasy...pochybuju...

tývogo!

já jsem se prave dozvedela ze ma snape mozek!

ja jsem bystra...

Harry obdivoval Snapea...

kácím se...

já taky zadrzuju hlas

a slabym hlaskem rikam, jo, ja taky neprijdu...ja tam vletim!

ja to nechapu uz ted, ale to neres

kam si myslí, že jako pujdou?nahoru?jasny ne? ale hermin pohled by asi zabijel co xD

vyliti srdce...to zabira vzdycky..

ja cu taky do vzpominek! doufam ze tam budou...mrkam dal..

idilicka rodinka? xD

tsss...snape byl vzdycky nouma...ja bych ho --- porad se siriovi posmival pche!

ha!ted jsem se dozvedela ze ma snape srdce..me jebne...

Ariadna Malfoyová???Nebelvír???

padááám

omg! Tes podobná Sevíkovi! uz leziiim...

to mas jediny stesti ze mu neni podobna

radsi necham té fantaziii..

P.S. : Nemám niic proti Sevíkovi (já ho mám ráda spíš zamlada xD)

P.P.S. : Komentář dokončen (toto trvalo...)

8 tessa tessa | 29. dubna 2008 v 18:46 | Reagovat

Teda. To byla nádhera. Málem mi ukápla slza při představě zamilovanýho Snapa jak se loučí s malou dceruškou.... :-). JE to takový neobvyklý, ale moc hezký - protivný učitel letvarů byl a vlastně pořád je - jedna z mých nej. postav :-D

PS: Alkohol na bolehlav nezkoušej - ještě ho zhoršuje... to už máš potom pocit, že ti ta hlava vážně praskne... :-)

9 wisty wisty | E-mail | Web | 29. dubna 2008 v 18:53 | Reagovat

no teda, vyjádřím se dvěma slovama: FAKT ČUMÍM   :)

10 Mariana Mariana | Web | 29. dubna 2008 v 19:24 | Reagovat

No teda..to bylo něco. Líbilo se mi, že Sirius šel za ní, i když je Snapeova dcera. Bylo to fakt super. Doufám, že sem brzo přidáš další kapitolku. Miluju tuhle povídku, stejně jako všechny tvoje ostatní.

11 moja moja | 29. dubna 2008 v 20:48 | Reagovat

Bezva to byla fakt povedená kapitolka!!! Moc se těšim na další a doufám že bude co nejdřív protože tuhle kapitolovku fakt miluju :-)))

12 tabby tabby | Web | 2. května 2008 v 10:27 | Reagovat

Juuuuuuuuuu Cissy(dufam ze neva ze te tak oslovuju)kapitolka je uzasna

Jen mi troche nesedlo od Harryho ze ho obdivoval:0))

A pak jsem si vsimla ze si hodnekrat za sbou pouzila slovo prskla...ale neber to spatne chci te jen upozrnit a taky ujistit ze takovychle chyby delam i ja a snazim se je napravit

A co tu furt melu o chybach mooc se mi libi vztah siriuse tes..a Sevi má srdce to ví vsichni kdo cetli sedmicku vid...takze kapitolka je krasna a ja

uz nevim co dodat:D

13 Tereza Tereza | Web | 21. května 2008 v 13:02 | Reagovat

Snape+Malfoyová=idilická rodinka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama