20. Co se stalo o Vánocích 2/3

3. května 2008 v 22:22 | Tagryjka |  Nikdy neříkej nikdy
Hurá! Konečně se mi podařilo přes nástrahy vyšší moci dostat k napsání další části NNN. Teda není to vyšší moc, ale můj bratr, který mě teď neuvěřitelně s***.
Jenny a Leeno, nechci vás mít na svědomí, a tak jí tu máte... Byla by vás škoda :))).
Tuhle kapitolu mám v mysli už hodně dlouho a jsem ráda, že už tu konečně je. Možná byste měli vědět, že je inspirovaná jedním úžasným zimním odpolednem, které jsme prožila já sama. Nikdy nezapomenu na ty tuny sněhu, kterými jsem byla obalená :))). Užijte si čtení a napište nějakej ten komentík.
Váš Tagýsek
P.S. Nezapomeňte na pravidlo!

***
"Vstáááááááááváááááááát!" Tento budíček se rozlehl po ložnici sedmého ročníku Nebelvíru už asi v osm hodin ráno a nenašel zrovna nadšenou odezvu. Z jedné strany na původce nemilého zvuku přiletěl rozezlený výkřik. "Jamesi Pottere! Už teď si mrtvej!", ale osoba z druhé strany zvolila tvrdší a účinnější způsob nesouhlasu. Pantofel. A tou teď nebelvírský chytač dostal přímo do ramene.
"To bolelo, Sirie," ozval se ublíženě a třel si poraněné místo. V posteli u okna se pohnula nadýchaná peřina a zpod ní vykoukla rozesmátá hlava černovlasého lamače dívčích srdcí.
"To taky mělo," zasmál se Sirius, ale pak se mu rozzářily oči nadšením. "Dneska vlastně začínají prázdniny, co? A ostatní studenti odjíždějí domů," dodal s ďábelským úšklebkem.
"Co zase chystáš, Siriusi?" ozval se z druhého konce pokoje Remusův rozespalý hlas.
"Měl bych?" pokusil s zatvářit jako naprosté neviňátko, ale u jeho nejlepších přátel mu to neprošlo. "No dobře. Kolik lidí nakonec zůstává na hradě?"
"Podle všeho jen my, asi šest studentů z ostatních kolejí a zmijozelská parta," vypočítával Remus, který jakožto prefekt měl přehled o všem co se na hradě jen šustlo a jako Poberta obzvlášť.
"Zmijozelská parta? Koho tím myslíš?"
"Malfoy, tvoje sestřenice a tvoje snoubenka, Siriusi," zazubil se na černovlasého kamaráda Remus.
"Díky, že jsi nás uvedl do rodinných vztahů, ale klidně sis to mohl odpustit," zavrčel naoko naštvaně Sirius. "Ale zajímalo by mě co je přimělo k tomu, aby zůstali přes Vánoce na škole plné "mudlovských šmejdů"," odfrkl si znechuceně Sirius, když si vzpomněl jak mu tuhle teorii vnucovali u něj doma. "Obzvlášť před tím plesem…" rozvíjel dál své úvahy potichu a ani si nevšiml, že na něj James a Remus nechápavě zírají.
"Jaký ples?"
"Já vám to neřekl?" zatvářil se překvapeně Sirius, když James položil tuhle otázku a jeho údiv se ještě prohloubil, ve chvíli kdy oba svorně zavrtěli hlavou. "Na Silvestra moji milí příbuzní," znechuceně se zašklebil. "pořádají ples, na kterém se bude oznamovat zasnoubení Cissy a Luciuse a Bellatrix s Rudolfusem. Bohužel tam musím být," Sirius jasnou grimasou obličeje ukázal, co přesně si o tom všem myslí.
"Předpokládám, že i s tvou snoubenkou, co?" popíchl ho škodolibě Remus.
"Bohužel," povzdychl si Sirius. "A ještě ke všemu tam musíme být jako pár! Chápete to? Já teda ne! Copak nestačí, že tam vůbec budu?" rozčiloval se, zatímco James a Remus se při té představě a při pohledu na naštvaného kamarády, popadali smíchy za břicho.
"Já se tak těším na to vaše manželství," smál se Remus a z koutku oka si otřel slzu smíchu. "To bude druhá válka Roseových," dodal pobaveně, ale přátelé na něj nechápavě koukali. "To neřešte. To je jeden mudlovský film," odmávnul nevyřčenou otázku rukou a konečně se vyhrabal z postele, když už byl tak nemilosrdně vzbuzen.
"Kde je vlastně Petr?" nechápal Sirius a pohlédl na poslední prázdnou postel v pokoji.
"Ten přece odjíždí domů, ne?" zahuhlal James v koupelně, takže byl v ložnici sotva slyšet.
"No jo!" plácl se do čela Sirius. "To je taky fakt,"
*druhého dne*
"Vs-," James se pokusil své přátele znovu vtipně probudit, ale zarazila ho Siriusova dlaň, která mu zničehožnic přistála na ústech.
"Ani slovo, Jamesi Pottere," varoval ho naoko výhružně Tichošlápek. James totiž přehlédnul to, že když se začal hrabat z postele, Sirius už byl vzhůru a pochopil jeho úmysl. "Jau!" vyjekl Sirius, když ho James najednou kousl do dlaně.
"Pche, taky musíš všechno zkazit, Siriusi," ozval se naoko pobouřeně James, ale pak se začali oba dva strašně smát.
"Co se to tu zase děje?" Remus si rozespalým okem přeměřil své rozesmáté přátele a nevycházel z údivu, když mu zrak padl i na hodiny, které ukazovaly teprve půl deváté. V tu dobu mívali Poberti obyčejně půlnoc.
"Nic, nic," smál se Sirius. "Jen jsem tady chránil tvůj klidný spánek, ty náš malý vlkodlačku," zašišlal pobaveně. Remus jen nechápavě nadzvedl obočí.
"Ty máš nějakou dobrou náladu, nezdá se mi?"
"Ne, nezdá. Vždyť jsou Vánoce. Cukroví, přátelé, koledy, dárky,… Dárky!" vyjekl Sirius a už odhrnoval z postele svou peřinou, pod kterou se skrývala hromádka dárků. V tu chvíli si Remus i James uvědomili, že i na jejich postelích je vánoční nadílka, v obou případech větší než ta Siriusova. Pár minut se pokojem ozývalo jen trhání papíru, ale jako první se ozval Jamesův nadšený výkřik.
"Remusi, Siriusi! Vy jste cvoci! Děkuju!" křičel jako smyslů zbavený a už se řítil ke svým kamarádům, aby je oba rychle objal. Měl hroznou radost z jejich dárku, bylo to totiž album. Veliké v kůži vázané album plné jejich společných fotek. Bylo rozdělené na sedm částí podle ročníků. Vždycky byla na titulní stráně fotka jich čtyř, a pak pokračovaly jen momentky. Siriusovi a Remusovi trvalo hrozně dlouho než dali dohromady všechny fotografie, protože jich bylo hrozně moc a byli zastrkané ve všech možných i nemožných koutech pokoje i chlapeckých kufrů. Pro některé musel dokonce Remus napsat domů. Ale nakonec se jim to povedlo a podle Jamesovi reakce i dobře.
"Hlavně mě neuškrť, ty blázne," smál se Sirius, když ho James přidusil ve Vánočním objetí. "Rád bych si ještě něco užil. Třeba to dorozbalení dárků,"
"No jo, no jo. Ale ještě jednou mockrát děkuji. Jste úžasní přátelé," poděkoval James a usmál se na ně.
"To jsme my Pobertové!" zajásal hravě Remus a v jásavém gestu vystřelil pěst do vzduchu.
"Moc se tady tou pěstí neoháněj. Ještě někoho zraníš. Ne, promiň, Remusi, tvoje pěstička by přece nikoho nebolela," popichoval ho Sirius a naoko výsměšně se šklebil.
"Chceš to zkusit, ty čokle jeden vypelichanej?" zamračil se hraně Remus a ve výmluvném gestu uhodil pěstí do dlaně druhé ruky.
"Radši ne, ještě by sis ublížil, ty malej vlčku," zasmál se mladý Black.
"Jak se s tímhle můžu kamarádit? Chápete to někdo?" protočil oči v sloup Remus a znovu se zavrtal do hromady dárků na své posteli.
"To bude tím, že jsem chytrý, krásný, společenský, sympatický, milý, vtipný, šarmantní," vypočítával Tichošlápek na prstech.
"A hlavně skromný a vůůůbec netrpíš samochválou," doplnil ho James a lehce se pochechtával.
"Přesně tak," zazubil se Sirius a jeho úsměv se ještě rozšířil, když si tiše prohlížel jeden z dárků. Tenhle byl sice ze všech nejmenší, ale měl asi největší význam. Ležela tam malá knížka s nádherným stříbrným obrázkem kouzelného ornamentu na obálce. Uvnitř stálo: Nejpravdivější výroky kouzelných osobností. Tušil, že je to hodně těžko sehnatelná kniha a to víc si jí vážil. Pak si teprve všiml drobného lístku, který byl zabalen společně s dárkem.
Z přátelství může snadno vzniknout láska, ale z lásky se nikdy nestane přátelství. Veselé Vánoce
Ewelin
***
"Veselé Vánoce, všem! Tedy spíš všem, kteří spí a doufám, že si nechají zdát o mně," zahlaholil pobaveně mladý blonďatý muž, kdy vešel do ložnice. Dalo mu práci dostat se do dívčích pokojů, ale nakonec se mu to přece jen povedlo a naskytl se mu úžasný pohled na tři dívky, které měly evidentně ještě půlnoc, každá rozvalená na posteli jiným způsobem a u nohou hromádku dárků.
"Ještě to tak," zamumlala černovláska v posteli nejblíže k oknu a přetočila se na druhý bok.
"No tak! Vstávejte, přece nechcete prospat celý den," pobídl je Lucius a škádlivě se naklonil až nad obličej své snoubenky. Narcissu na tváři polechtaly Luciusovy dlouhé vlasy, a tak pomalu otevřela oči.
"Dobré ráno, Luciusi," zamumlala rozespale a ani jí nenapadlo přemýšlet, jak se její snoubenec dostal přes záludné schodiště do dívčích ložnic. Zato Bellatrix, kterou Luciusovy nadšené ranní pozdravy probudily to zajímalo.
"Jak ses sem dostal? Aha, no tak nic," povzdechla si a Ewelin se na ni zpod přikrývky nechápavě koukla. Bella očima kývla směrem k posteli své sestry a Ewelin tam uviděla, jak se Lucius a Narcisa vášnivě líbají. Už chápala.
"Tak to si budeš muset na odpověď ještě chvíli počkat. Tohle je nadlouho, vždyť je znáš," ušklíbla se pobaveně.
"No právě," povzdechla si naoko zklamaně, ale pak se obě dvě rozesmály.
"Tak co? Budeme na ně čekat nebo si dárečky rozbalíme samy?" zeptala se Ewelin. Bellatrix mávla rukou v mnohoznačném gestu, ale její kamarádka z toho pochopila jednoduché: čekat se nebude.
Pak se Bellatrix rozzářily oči jako malému dítěti a s dokonale dětským nadšením se vrhla na svou hromádku dárků, která nebyla zrovna malá. Ewelin si kouzlem přenesla svou vánoční nadílku na Bellinu postel, a pak se tam přesunula také s peřinou dokonale obmotanou kolem těla, aby jí neuniklo ani maličko z tepla pod dekou do okolního chladu, které panovala v celém sklepení.
"Teda, Bello, vážně ti děkuji," poznamenala Ewelin napůl sarkasticky, napůl pobaveně, když strhla obal z prvního dárku. "Knihu, jak se stát dokonalou a sexy manželkou, jsem si vždycky přála," dodala už s potlačovaným smíchem.
"Věděla jsem, že se ti bude líbit," uchichtla se Bellatrix. "Původně jsem ti chtěla dát 100 důvodů, proč zabít manžela anebo Jak se zbavit manžela v pěti dnech, ale nakonec jsem usoudila, že to ty zvládneš i bez moudrých knih," smála se Bellatrix, kdy viděla Ewelinin nevěřícný pohled.
"Panebože, kde ty knížky bereš?"
"V týdeníku čarodějek a můžeš mi říkat Bellatrix. Panebože není nutný," rozesmála se černovláska ještě víc a její kamarádka se k ní po chvíli přidala.
"Bellatrix Blacková! Ty si ze mě děláš srandu, ne?" ozval se z Narcissiny postele dívčin pobouřený hlas. Bella se snažila tvářit absolutně nevinně a ten, kdo jí neznal, by jí to klidně uvěřil.
"Co si zase provedla?" zeptala se jí Ewelin šeptem. Nechtěla, aby jí slyšela naštvaná Cissa, kterou teď uklidňoval Lucius, ale sám měl co dělat, aby potlačil pobavený smích.
"Já? Nic," ohradila se Bella s pobavenými jiskřičkami v očích. "Nevím, co se jí na knize Jak dohodit svého manžela vlastní sestře?, nelíbí," Ewelin po téhle větě vybuchla smíchy a už jí bylo úplně jedno jestli jí Cissa slyší nebo ne. Dostala hrozný záchvat a kdykoli si přestavila situaci, ve které by Cissa mohla tu knihu použít, se začala popadat za břicho a z očí jí dokonce tekly slzy. Bellatrix se jen potutelně usmívala a Narcissa se marně snažila zakrýt úšklebek na své tváři a tvářit se naštvaně. Lucius se přestal ovládat ve stejnou chvíli jako Ewelin, a tak se teď oba smáli jako blázni.
"Jste cvoci," prohlásila po několika minutách Bellatrix a vyvolala tím novou bouři smíchu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abogarth Abogarth | Web | 4. května 2008 v 10:50 | Reagovat

Knihu, jak se stát dokonalou a sexy manželkou, jsem si vždycky přála,Jak dohodit svého manžela vlastní sestře?, no to ej boží!..tu brečim smíchy...chudák Narcissa

2 maka maka | E-mail | 5. května 2008 v 18:23 | Reagovat

Ty tituly jsou fak žúžo:):):) Je to fakt nezapomeutelná (ano, i pro mě) povídečka:):):):) Akorát tam začínáš mít nějak moc neviňátek, ne? :):):):):):):):)

3 Jenny Jenny | Web | 7. května 2008 v 14:56 | Reagovat

Ty vadooooo!!!! To bylo něco!! Opelichanej čokl=D=D a ty knížky=D=D Já nemohla=D Jdu na poslední třetinu...

4 Kikinaa Kikinaa | Web | 1. července 2008 v 9:28 | Reagovat

fíha mno tak to je naprosto unikatní :D.. hlavne ty nazvy knih.. to nema chybu.. skvele skvele :o)

5 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 12. ledna 2010 v 16:12 | Reagovat

¨xD xD Super! Ty knížky jsou úžasn xD Hlavně ta pro Cissu xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama