5. Dobrý skutek bude po zásluze potrestán! 2/2

10. května 2008 v 15:28 | NarcissaB. |  Navždy...
Já už na ten blog s... se nedívám!!!! Tohle nemá tolik znaků, aby to muselo být na dvě části, ale pan blog si uslyslel, že to prostě rozdělený bude!!!

***
Uf, a je to, oddechla si v duchu Serena a zamířila ze sklepení do Velké síně. Sice bylo již velmi brzo, ale nechtělo se jí vracet zpět do společenské místnosti, už je proto, že by musela vyšlapat ty příšerné schody. Nedivila se, že ve Velké síni je asi jen pět studentů, ale překvapilo ji, že je tam i profesor Brumbál. Nečekala, že by ředitel Bradavic byl tak ranní ptáče. Ale to by vysvětlovalo to, že ho při snídani skoro nikdy nepotkávali. Měla dobrou náladu, a tak Brumbálovi rozverně zamávala na pozdrav. Odpověděl jí milým úsměvem a pobaveně pozvedl zlatou číši, ze které vždycky pil.
Sera se uvolněně rozvalila na lavici a přitáhla si k sobě mísu s čokoládovými koblihami. Potřebovala nějak dobít sílu, kterou ztratila během prvního týdne školy a čokoláda jí přišla jako nejlepší řešení, protože byla zastáncem teorie, že čokoláda je droga zázraku (to já taky J).
"Co tu děláš tak brzo?" ozval se za ní dobře známý hlas. Sera se příšerně lekla a vyprskla kakao, co měla v puse na rozevřené kouzelnické noviny. James se pobaveně rozesmál a přátelsky ji praštil do zad. "Ty jsi pako,"
"Musíš mě děsit?" zeptala se ho skoro pobaveně, když si k ní přisedl.
"Ne," odmítl a přitáhl si k sobě její plně naložený talíř se snídaní. "Ale chci," dodal.
"Hele, to je moje snídaně!" obořila se na něj, když uviděla, jak se krmí jejími koblihami.
"Byla," zamumlal James s plnou pusou.
"Co tu vůbec děláš ty? Obvykle o víkendu vstáváš někdy kolem jedenácté, pokud se nemýlím," dívala se na něj zvědavě a přitom si nandávala na talíř snídani.
"Potřeboval bych si trochu vyčistit hlavu, a tak se jdu proletět," poznamenal na vysvětlenou a Sera si až teď všimla jeho koštěte, co měl položené na lavici. Ani s nesnažila z něj vytáhnou, co je pravým důvodem toho, že si potřebuje vyčistit hlavu.
"A mohla bych jít s tebou? Už jsem dlouho neseděla na koštěti," prohlásila skoro zasněně a James se na ni překvapeně podíval. "Co? Víš přece, že můj otec nemá rád, když doma lítám na koštěti," zahučela na vysvětlenou.
"Tak pojď, ty malá střelkyně," popíchl ji se smíchem James a urychleně i se svým koštětem zmizel z dosahu svojí kamarádky, o které věděl, že nesnáší narážky na to, že je ze všech Pobertů suverénně nejmenší.
"Pottere!" vykřikla Sera a už se řítila Velkou síní za nebelvírským chytačem a kapitánem týmu. Dohnala ho až u šaten nebelvírského famfrpálového týmu, kde na ni milostivě počkal.
"Jsi hrozně drzej, víš to?" obořila se na něj udýchaně.
"Vím," zazubil se. "Jdi si pro koště a přijď za hřiště," s těmito slovy jí podal klíč, který vypadal jako obyčejný mudlovský, ale Sera věděla, že je to klíč od šaten a je specielně začarovaný samotným Brumbálem tak, aby ho nemohl použít nikdo jiný než členové týmu. Bylo to důležité, protože mnoho hráčů si košťata nechávalo v šatně, a tak musela být chráněna, aby je nikdo nemohl nějak nepříjemně začarovat.
"Jsem tu, kapitáne," zahlásila poctivě Sera, když došla až k Jamesovi.
"Teď nejsem kapitán," opravil ji a Seře neuniklo, že nějak zamyšleně zírá na jezero.
"Promiň, Dvanácteráku," špitla si Sera jen tak pro sebe, ale James to slyšel a zářivě se na ni usmál.
"Tak, co? Budeme tu jen tak stát, anebo létat?" zeptal se pobaveně.
"Samozřejmě, že létat," usmála se hnědovláska.
"to jsem rád," oplatil jí úsměv a rychle se vznesl do vzduchu. Sera ho napodobila a užívala si ten krásný, opojný pocit, který tolik milovala, když jí jemný větřík cuchal vlasy.
*o hodinu později*
V devět hodin dopoledne už se Velká síň zcela zaplnila snídajícími studenty. Najednou dovnitř vpadli James Potter a Serena Williamsová, oba příšerně rozcuchaní, ale zjevně ve velice dobré náladě. Košťata v jejich rukou nenechala nikoho na pochybách o tom, kde byli.
"No, kde se flákáte?!" uvítal je pobaveně Remus.
"Co bys řekl, Remusku?" pozvedla tázavě obočí Sera, když dosedala s rozzářenou tváří ke stolu vedle něj a ostatních Pobertů.
"Radši nic," zamumlal Remus s plnou pusou. Nikdo z nich si nevšiml profesorky McGonagallové, která po jejich příchodu vstala od učitelského stolu a teď už mířila přímo k nim.
"Slečno Wlliamsová," oslovila Serenu, která se poplašeně otočila, ale když spatřila profesorku, tak se jí po tváři znovu rozlil úsměv.
"Dobrý den, paní profesorko," pozdravila neobvykle zdvořile, ale učitelčina slova jí smazala úsměv ze rtů.
"Dnes večer máte u mě školní trest,"
"A proč?" vyhrkla Sera, ale v duchu už jí docházel důvod. Ty jo, školní tamtamy zapracovaly, pomyslela si napůl pobaveně, napůl naštvaně.
"Na žádost profesora Křiklan. Za to vaše ranní vystoupení," objasnila jí.
"Ale…" snažila se Sera.
"Žádná ale. Ten trest nemáte za to, co jste provedla panu Snapeovi, ale za to, že jsme se kvůli tomu musela dostat do Zmijozelu a ještě ke všemu do chlapeckých ložnic," Profesorka Přeměňování se na ni přísně podívala.
"Ale nemusela," zamumlala skoro neslyšně, ale vedle sedící Remus ji slyšel a pokusil se potlačit smích.
"Takže nezapomeňte. Dnes v sedm," dodal ještě, a pak McGonagallová rychlým krokem odešla od jejich stolu.
"Cos, proboha Snapeovi udělala, že tě prásknul Křikovi?" zašklebil se na ni Sirius.
"Ale nic, jen jsem mu umyla vlasy," zamumlala Sera s širokým úsměvem, zatímco její kamarádi vyprskli smíchy.
"Fakt?" chechtal se Remus.
"Fakt," přikývla pobaveně.
"Ale přece ho nemohlo tolik namíchnout jen tohle," namítl Petr, ale smál se.
"Náhodou," protáhla Sera, ale pak se rozesmála. "Ten růžovo-oranžovo-žlutej melír mu strašně slušel,"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivi Ivi | Web | 10. května 2008 v 15:39 | Reagovat

Já chci taky koblihuuuuuuuu

Ten růžovo-oranžovo-žlutej melír mu strašně slušel, takže bych ho chtěla vyblejsknout a dát ho na titulní stranu Denního Věštce.......

2 Tagryjka Tagryjka | Web | 10. května 2008 v 15:40 | Reagovat

S radostí provedu! Sice nevim jak, ale snaha se cení :D!

3 Appy Appy | Web | 10. května 2008 v 16:07 | Reagovat

:-) hezký ... pořád čekám s kým začne Sera chodit a ono nic:-D

4 wisty wisty | E-mail | Web | 10. května 2008 v 17:22 | Reagovat

jů, super!!! :)

5 barbora barbora | 10. května 2008 v 18:07 | Reagovat

:DDdakujem:D uplne geniaaaaaaalna kapca:DDD chudacik srabus:DD fakt tato sa ti naozaj velmi podarila:P

6 Kayla Kayla | 10. května 2008 v 22:29 | Reagovat

parada.Zasmala jsem se.Honem dalsi!!!!!!

7 Lia Lia | 11. května 2008 v 10:10 | Reagovat

no ten melri..musel vyzerat super:D

8 moja moja | 11. května 2008 v 11:26 | Reagovat

Moc hezká kapitolka! Strašě se mi líbila

9 moja moja | 11. května 2008 v 11:28 | Reagovat

jůůů on tu ještě nikdo nežádal o kapitolku! Tak já jestli bych mohla požádat o Kdo vyhraje?

10 Tagryjka Tagryjka | Web | 11. května 2008 v 13:26 | Reagovat

Pro moja: Konečně si to někdo uvědomil... S radostí napíšu, nevim sice, jak dlouho to bude trvat, ale pokusim se :D...

11 Tereza Tereza | Web | 11. května 2008 v 14:38 | Reagovat

tady už jen jeden bylo to fakt povedený melír bych brala taky..............................................ale trochu jiné barvy honem přidávej další kapitolu ať se nasměju

12 Máka Máka | E-mail | 12. května 2008 v 16:28 | Reagovat

To vážně nemá chybu:):):)melííííír:D

13 moja moja | 18. května 2008 v 15:35 | Reagovat

Moc se těšim... doufám že znáš to pořekadlo: Kdo si počká ten se dočká :-))))))

14 Jenny Jenny | Web | 8. června 2008 v 22:25 | Reagovat

:D Ty Snapeíka trááápíš:D Mazec!! Úžasná kapitola!! Jsem myslela, že půjdu spát, ale asi ne, nemůžu se od týhle parádní povídky odtrhnout

15 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 15:29 | Reagovat

Téda, já už taky přemejšlela, jaký to je umejt Snapíkovi vlasy! geniální věta na celej život. máš to u mě, budu ji nadosmrti používat XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama