7. Vzpomínky

18. května 2008 v 22:50 | Tagryjka |  Kdo vyhraje?
Tak nazdar, lidi! Zase se po dlouhé době hlásim... Ale já měla tenhle tejden vážně makačku, takže sorry...
Doufám, že se vám tahle kapča bude alespoň trochu líbit... Je sice krátká, ale selkem důležitá... Dost se v ní vysvětluje... Jiank nic moc...
Věnování dostává: moja, protože kapitola k KV? je její přání.
A Speciální věnování dostává: Ewilan, za to skandování :D...
Tak si kapču užijte a zatim páčko!
Vaše Tagryjka
P.S. A úplně bych zapomněla... Další, třeti a poslední, věnování je pro Tabby za novej krásnej desing...

7. Vzpomínky
Sirius a Tes se ponořili do velkého víru vzpomínek. Po chvíli se obraz před nimi ustálil a rozjasnil. Stáli v nevelké, ale příjemně a pohodlně zařízené místnosti, podle nábytku pravděpodobně v obýváku. Ve velkém ušáku naproti krbu seděla mladá, krásná žena a zelenýma očima hypnotizovala plameny v krbu. Co chvíli si musela odhodit z obličeje neposedný pramen blond vlasů, ale jinak se podstatě nehýbala. Hned jak ji Sirius spatřil, zalapal po dechu.
"Ariano?" zašeptal nevěřícně, jakoby skoro čekal, že ho uslyší. Přešel k ní blíž a pečlivěji si ji prohlédl. "Ona je tvoje matka?" řekl tiše a otočil se k Tes, která svou matku sledovala se slzami v očích, ale zároveň s jemným úsměvem. Nikdy předtím si neuvědomovala, jak moc je své matce podobná, ale v tuhle chvíli si toho všimla víc než čehokoli jiného. Sirius na svou otázku ani nečekal odpověď, protože i on si všiml podoby. Najednou zahučelo v krbu a Black byl nucen uskočit vedle. Bylo to v podstatě jen reflexivní, protože ve vzpomínce by se mu vůbec nic nestalo. Když plameny zezelenaly, Arianě se na obličeji objevil výraz naprosté úlevy, protože v krbu stál její manžel Severus Snape.
"Severusi, konečně jsi zpět," řekla s úsměvem, který jí však okamžitě povadl, protože si všimla krvácejících ran na pažích svého muže. Hned se k němu vrhla a podepřela ho, neboť vypadal jako by se měl každou chvíli skácet k zemi.
"Ariano, proč ještě nespíš?" pokusil se tvářit přísně, ale blondýnka na něj vrhla zničující pohled, takže raději okamžitě zmlkl.
"Co se ti stalo?" zeptala se věcně a usadila ho do křesla, ze kterého před okamžikem vylétla.
"Nepovedla se nám jedna akce. Pán zla trestal," vysvětlil unaveně a jeho žena si povzdechla.
"Severusi," oslovila ho opatrně a hůlkou si přivolala mísu s vodou a nějakou mast. "Nemyslíš, že by bylo lepší, kdybys…" zarazila se, ale na jeho tázavý pohled pokračovala. I Sirius a Tes jí viseli na rtech a očekávali, co řekne. "Kdybys nechal tu příšernou roli špeha. Já… Už nemůžu dál. Každý večer trnu strachy, kdy ti někdo ublíží, kdy na tebe Pán zla přijde…" mluvila hlasem staženým strachem a potlačovanými slzami, ale stále mu zarputile s přimhouřenýma očima ošetřovala rány.
"Ariano, to nejde… Když se teď přidám definitivně k Brumbálovi a ukážu s jako zrádce, budeš ty i já na prvním místě v "seznamu"," naznačenými uvozovkami ukázal jaký seznam myslí. " To nemůžu dovolit, nechci tě nijak ohrozit. Rozehrál jsem složitou hru a hodlám ji dovést až do konce…" ke konci znaveně, ale přesto odhodlaně vzdychl.
"Dokázal bys mi něco slíbit?" zeptala se ho pevně, jen v očích měla jakousi nejistotu.
"Tobě cokoli… Udělám všechno, co bude v mých silách, abych ochránil tebe… Nás… Nás dva…" Ariana namazala mastí poslední ránu a chytila ho za ošetřenou ruku.
"Nás tři…" řekla potichu, ale pak se mu zadívala do černých očí. "Jsem těhotná, Severusi," Černovlasý muž nic neříkal, přestože se na něj v tu chvíli upíral úpěnlivý pohled jeho milované manželky i dvou vzpomínkových návštěvníků. Po krátké chvíli si krásnou blondýnku přitáhl k sobě a láskyplně ji políbil. Sirius a Tes jen sledovali mladý pár a to, jak Arianě tečou z očí průzračné slzy. Ani jeden nedokázal říct jestli slzy štěstí anebo smutku… Víc se nedozvěděli, protože je zase pohltil vzpomínkový vír. Po chvíli nejasných záblesků z různých vzpomínek, se objevili v té samé místnosti. Opět tam byl jen Severus a Ariana. Stáli naproti sobě uprostřed místnosti a propalovali se pohledy. Ariana vypadla odhodlaně a Severus též. Asi potřetí v životě měl Sirius možnost vidět Snapea bez chladné a kamenné masky ve tváři a všiml si, že tak vypadá mnohem víc jako obyčejný člověk. Ani jeden z nich nepromluvil, ani náznakem nedal najevo, proč tam proti sobě tak stojí. Odpověď pro Siriuse a Tes, však přišla v podobě jasně zelených plamenů v krbu, ze kterých se za okamžik vynořil Brumbál.
"Dobrý večer, pane profesore," pozdravila ho zdvořile Ariana a odtrhla zrak od svého muže.
"Dobrý večer. Rád Vás zase vidím, Ariano," usmál se ředitel Bradavic a Severusovi na kývnutí odpověděl stejným způsobem.
"Jsem ráda, že jste přišel,"
"Udělal jsem to rád, ale pořád nechápu, co bych pro vás vlastně mohl udělat," podíval se na oba zvědavě a čekal na vysvětlení, kterého se tentokrát chopil Severus.
"Chtěli bych, abyste se stal pečetním svědkem neporušitelného slibu," Brumbál překvapeně nadzdvihl obočí a Sirius s Tes zalapali po dechu. Terese už začínalo docházet, co myslel její otec tím, že by ho zabil buď Pán zla anebo její matka. Ale pořád nic nechápala.
"Ale… Ale chtěli bychom Vás poprosit, jestli bychom vám mohli tem slib vymazat z mysli," vychrlila rychle Ariana. "Nechceme, aby o tom někdo věděl,"
"Je-li to vaše přání, tak to samozřejmě udělám," přikývl Brumbál a rozhodným krokem přešel do středu místnosti. Severus a Ariana se chytili za ruce a Brumbál na ně položil svou hůlku. Blonďatá žena ostře vydechla, jakoby se chtěla uklidnit. Poté začala předříkávat části neporušitelného slibu, kterým chtěla zavázat svého manžela.
"Přísaháš, Severusi Snapee, že vždycky budeš opatrný na svůj vlastní život a nikdy se nebudeš vrhat do nebezpečí, ať už z jakéhokoli důvodu?" Severusovi se rozšířily oči překvapením. Už tušil, kam ho chce přísahou dohnat.
"Tak přísahám," řekl pevně a z Brumbálovy hůlky vyšlehl zelený paprsek a omotal jejich spojené ruce.
"Přísaháš, že pokud by mě zajal Pán zla, nikdy se mě nepokusíš zachránit za cenu něčího života?" pokračovala, ale hlas se jí začal mírně třást.
"Tak přísahám," vydechl, i když měl chuť jí ruku vytrhnout.
"A přísaháš, že uděláš cokoli, abys zachránil naše dítě, cokoli i třeba mou smrt?" Severus zacukal rukou,a le nedovolila mu to ve svém sevření. Dívala se mu do očí s úpěnlivou prosbou.
"Tak přísahám," zašeptal zlomeně. Třetí a poslední světelný paprsek se obtočil kolem jejich rukou a společně s ostatními jejich ruce uvěznil jako pevný had.
"Severusi, jsi jako kluzký had. Nevím, zda ti mám stále věřit," pronesl lord Voldemort a svým hadím pohledem propichoval jednoho ze zakuklenců stojících v půlkruhu.
"Věřte mi, můj pane, že jsem Váš zcela oddaný služebník," řekl Snape hlasem plným pokory a byl dokonale vděčný za neprůhlednou Smrtijedskou masku a za Brumbálův kurz Nitrobrany.
"Sundej si masku a dokaž mi svou věrnost," vyštěkl na něj Pán zla. Severus si opravdu sejmul masku z tváře.
"Jak, můj pane?" zeptal se.
"Máš štěstí," usmál se Voldemort ledově a většině přítomných z toho přejel mráz po zádech. "Zrovna dnes moji věrní Smrtijedi chytili jednu krvezrádkyně, která není hodná svého jména a dělá ostudu čisté kouzelnické krvi, která ji koluje v žilách. A navíc se přidala k tomu mudlomilovi Brumbálovi," odfrkl si Voldemort znechuceně a Severusovi zatrnulo. Měl pocit, že mu krev zamrzá v žilách, jak se ho zmocňovalo neblahé tušení. Doufal, že se mýlí.
"Přiveďte ji," štěkl Pán zla na dva Smrtijedy na okraji půlkruhu. Asi po pěti minutách hluchého ticha se dva zakuklenci vrátili a Severusovo tušení se naplnilo. Po zádech mu steklo pár kapek ledového potu. Smrtijedi vlekli mladou ženu, která se zběsile vzpírala a bylo vidět, že to s ní nemají lehké. Pustili ji pár metrů před Voldemortem a beze slova se zase zařadili na svá místa. Blondýnka stála hrdě se vztyčenou hlavou a jakoby nevnímala krvavé šrámy, které měla po celém těle. Když ji uviděla a poznala Tes, jen zděšeně zalapala po dechu a do očí ji vhrkly slzy, protože si uvědomila, co se bude dít a čemu nemá možnost zabránit. Sirius přešel těsně k ní a konejšivě ji objal kolem ramen, ale oči nespouštěl z hrůzného divadla, přímo před sebou.
"Ariana Malfoyová," zasyčel Voldemort a díval se jí svýma červenýma očima přímo do jejích zelených. Hrdě mu pohled oplácela. Z jejího postoje i chování bylo vidět, že přece jen něco málo si z čistokrevnosti zanechala.
"Vy dva jste spolu byli v ročníku, že?" zašklebil se Voldemort škodolibě a tím Arianinu pozornost navedl na Severuse, který měl jako jediný sundanou masku. Ariana nepotřebovala být jasnovidka, aby si uvědomila, co ji čeká.
Snape na vyřčenou otázku jen suše přikývl a oči nespustil z krásné ženy, o které věděl, že ji bude muset zabít a i kdyby sebevíc chtěl, nemůže tomu zabránit.
"Ona bude tvá zkouška, Severusi. Víš, co máš dělat," zavrčel Pán zla. Severus velice pomalu vytáhl hůlku a přitom zíral své ženě do očí, které tolik miloval. Tes se při tom obraze rozvzlykala ještě víc. Sirius jen bez hlesu pozoroval jak se Snape chystá udělat něco, k čemu by on nenašel odvahu. Pak se však stala věc, kterou neměl možnost zaznamenat nikdo v místnosti, ani Tes a Sirius. Ariana díky pokročilému Nitrozpytu poslala muži, kterého milovala myšlenku.
"Severusi, prosím… Zachraň naši dceru," zněla zoufale, jako žena, které donutila milovaného muže, k vraždě, ale i odhodlaně jako matka, která chce za každou cenu zachránit své dítě.
"Odpusť mi," měl, co dělat, aby potlačil slzy, které se mu draly do očí, když prosil o odpuštění v myšlenkách.
"Nemám, co odpouštět," jemně se usmála, a pak zavřela oči. Slepě čekala na smrt z rukou člověka, jenž jí byl za světě nejdražší.
"Avada Kedavra," kletbu smrti vyřkl Snape skoro neslyšitelně. Zelený paprsek narazil do hrudi mladé ženy, přesně na místo, kde měla srdce. Byla tak mrtvá dřív než dopadla na zem.
Sirius s plačící Tes naprosto konsternovaně vypadli z myslánky. Oba byli příliš zahlceni vlastními myšlenkami, takže dlouhou dobu mlčeli. Ticho přerušil až Sirius.
"Půjdeš za ním?" Tiše položená otázka Tes vehnala do očí proudy slz, které se jí o vteřinu později rozlily po tvářích.
"Já… Já nevím, Siriusi…" rozeštkala se hlasitě. Na nic nečekal a pevně ji objal. Vděčně mu zabořila obličej do košile a začala mu ji na hrudi máčet svými slzami.
"Tolik jsem mu ublížila… Já… Vůbec jsem to ne… neměla říkat. Jsem úplně pitomá! Tolik jsem mu ublížila…" opakovala mezi vzlyky.
"Ššš… nevěděla jsi to. Nemůžeš za to…" konejšil ji tiše.
"Měla jsem mlčet… sakra! Tolik… tolik toho prožil a… a pak mu vlastní dcera řekne…" všechna zbylá slova nebyla vyřčena, protože byla přetlumena dívčiným pláčem.
Tes plakala dlouho a Sirius ji celou tu dobu nepřestával svírat v náručí a říkat konejšivá slova. Když už se uklidnila podívala se na něj zarudlýma očima, viděl, že na ni dnešní den byl až moc a že je k smrti unavená.
"Pojď si lehnout," řekl jí a už ji vedl k její posteli s nebesy uprostřed pokoje. Jediným mávnutím hůlky změnil domácí oblečení za pohodlné pyžamo a Tes se na něj jen vděčně podívala. Pečlivě ji uložil do postele a chystal se odejít, když ho zastavila chytnutím za ruku.
"Mockrát ti děkuji. Jsi opravdový přítel, Tichošlápku," poděkovala mu, ale nejvíc vděku vložila do jeho pobertovské přezdívky. Usmál se a její ruku, kterou ho držela zasunul zpět pod peřinu, a pak ji, skoro jako by to byla jeho dcera, políbil na otcovsky čelo.
"Dobrou noc," popřál jí a odešel z pokoje.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tessa tessa | 19. května 2008 v 11:50 | Reagovat

Jejku, to je tak krásná kapča....Chudák Sevík, tolik si toho musel vytrpět. Ale doufám, že za ním Tes zajde a udobří se...

2 wisty wisty | E-mail | Web | 19. května 2008 v 12:17 | Reagovat

krááásný:)

3 barbora barbora | 19. května 2008 v 14:08 | Reagovat

super kapca:D chuderka tes:( a mohla by som teda kapcu k navzdy? :)

4 Ivi Ivi | Web | 19. května 2008 v 14:19 | Reagovat

No.....co na to rict? Krasneee napsanyy xD

A tessa na neco zapomnela:-D

5 maka maka | E-mail | 19. května 2008 v 16:18 | Reagovat

Moooc pěkné! Slovo mudlomil je naprosto senzační:))) Udobří se Tes s tátou, že jo? Jen vesele pokračuj!

6 Appy Appy | Web | 19. května 2008 v 18:29 | Reagovat

takový dojemný .... asi poprvé co lituju Srabuska:-)

7 Tereza Tereza | Web | 21. května 2008 v 13:10 | Reagovat

doják

8 Ewilan Ewilan | Web | 22. května 2008 v 18:27 | Reagovat

jééé, moc děkuju za věnování:-))

kapitolka byla úžasná..bylo mi strašně líto Sevíka..mám ho ráda a radila bych Tes, at za ním jde a pěkně si to vyříkají, prostě se udobří...

náadherné!!!jak to děláš, že tvoje kapitoly jsou vždycky taak dokonalý?:-)

9 Lia Lia | 7. června 2008 v 23:56 | Reagovat

uf..smutne..ale pekne:)

10 Wonderland Syndrome Wonderland Syndrome | 28. února 2009 v 21:12 | Reagovat

to je fakt dobre,  sice trochu klise ale paci sa mi to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama