22. Zvrat

24. června 2008 v 21:33 | Tagryjka |  Nikdy neříkej nikdy
Hurá! A je tu další kapitolka! Vím, že mi to trvalo hrozně dlouho, ale slibuju, že teď se to zlepší, protože budu mít hafo času! A navíc jsem to slíbila zlatíčku Abogarth.
Tahle kapča k NNN je taková hrozná kravina, ale potřebovala jsem nějak pohnout dějem a posunout ho tam, kam chci. TAkže snad se vám to bude líbit. Jo a mimochodem. Limity sem dávat nebudu, ikdyž jste mě hrozně zklamali s komentama u navždy a u ostatních povídek. Na to kolik vás sem chodí je to dost málo!!!!
Vaše smutná Tagryjka
P.S. Kapitolu věnuji Abogarth, protože mě má nejradši (až po Siriusovi a Severusovi, co?) a protože je s ní zábava a v poslední době je takový moje sluníčko a vytrhnutí z chmurných myšlenek.
P.P.S Jestli chcete vědět na co jsem u toho myslela tak si pusťte nějaký písničky od Within Temptation.
P.P.P.S A Abogarth? Stejně ho zabiju :DDD.

22. Zvrat
Bellatrix s neutrálním výrazem na tváři sledovala dění ve velkém slavnostním sále sídla rodu Malfoyů. Tento večírek se podle ní vůbec nelišil od té spousty jiných, které již navštívila. Ale právě návštěva tohohle jí byla bytostně nepříjemná. Zásnubní hostiny sester Blackových, taková pitomost, odfrkla si Bellatrix v duchu. Viděla Siriuse a Ewelin společně stojící v jednom rohu sálu a obdivovala jejich sebeovládání, protože ona sama měla, co dělat, aby řezavou bolest hlavy vůbec ustála. Přesto si nemohla pomoci a stále myšlenkami zabíhala k předchozímu večeru. Velkou schopnost "ledové masky", jak to pro sebe v duchu nazývala, musela také prokázat, když se snažila zakrýt zasněný úsměv, který se jí na tváři usazoval vždy, když se jí vybavily vzpomínky na kouzelný večer, za který vděčila partě nebelvírských ztřeštěnců.
Hlavně jednomu z nich, připomněla si v duchu a pod clonou svých havraních vlasů se něžně usmála. Už hrozně dlouho neprozářil její tvář takový úsměv a ona byla vděčná za tu možnost. Ale hlavně za včerejší večer, který byl zlomový pro mnoho lidí v jejím okolí.
"Neviděli jste, kam zmizela Bellatrix?" otočil se zmateně Remus na Siriuse a Ewelin, kteří stále nezměnili svou výchozí pozici u pultu s nápoji. Alkoholickými nápoji, nutno dodat, pokud by někdo zapomněl. Chvíli se zastavil na pár slov s Narcissou a Luciusem, protože potřeboval, stejně jako černovlasá dívka, několik vteřin na vzpamatování z toho tance. Cítil se hrozně zvláštně, když tu překrásnou zmijozelskou dívku svíral v náruči a nenápadně koutkem oka sledoval její jemnou pleť a nádherné hluboké oči. Chvílemi musel sám sebe napomínat a nedokázal by ani spočítat, kolikrát už si za ten večer připomněl, že je zasnoubená. Tedy od zítra bude.
"Ne, neviděli," zavrtěl hlavou Sirius a Remusovu trénovanému sluchu nemohlo uniknout lehké motání jeho jazyka, protože jeho přítel už určitě nepatřil mezi čistě střízlivé.
"Viděli," odporovala mu Ewelin. "Myslím, že jsem ji viděla vycházet z komnaty," dodala směrem k Remusovi a doplnila poznámku spikleneckým mrknutím, které on ani nezaregistroval, neboť se hned dlouhými kroky vydal napříč komnatou ke dveřím ven. Ewelin se pro sebe skrytě usmála. Nemohla se nevšimnout pohledů mezi její nejlepší přítelkyní a tím veselým a milým chlapcem z Nebelvíru. O chvilku později se usmála o něco zářivěji na Siriuse, který ji úsměv krásně oplatil.
"Bellatrix?" Remus se skoro lekl ozvěny svého hlasu, který se rozlehl po zcela opuštěné chodbě. Teda alespoň tak vypadala. Na druhý pohled si musel všimnout dívčí postavy ve stínu u okna. Asi doufala, že si jí nevšimne. "Bellatrix," zašeptal jemně a došel až k ní. V tu chvíli se ho zmocnila nepříjemná nervozita, stejně jako vždy v její blízkosti.
"Ahoj," zasmála se vesele a v duchu doufala, že si nevšiml, jak se jí klepou prsty nervozitou. Přesto však vystoupila do měsíčního světla, které na chodbu pronikalo velkým oknem a stříbrné paprsky pohladily její tvář. Remus měl co dělat, aby nezalapal po dechu, protože tentokrát, jím tolik nenáviděný měsíc, dokonale obkreslil její siluetu tak, že v jeho očích vypadala jako anděl. Pozemský anděl, pomyslel si Remus, při pohledu na černočerné vlasy a hluboké oči.
"Proč si nezůstala uvnitř?" zeptal se tiše, protože nechtěl znovu narušit chvějící se ticho v chodbě.
"Potřebovala jsem si něco ujasnit," odpověděla nejasně a Remus její odpovědi nerozuměl. Nebo spíše nechtěl rozumět?
"Děje se něco?" otázka se mu vydrala přes rty, když spatřil záblesk strachu a smutku v jejích očích, od kterých nedokázal odtrhnout pohled. Blbče, nadával si vzápětí v duchu.
"Já…" začala nejistě. Viděl ji tak prvně. Vždycky byla skoro vzor sebejistoty,a le v tuhle chvíli nevěděl co říct. Nevěděla jestli mu může věřit. Jestli mu to může říct. A hlavně nevěděla, jak to říct. "Nechci se vdávat," šeptla konečně. Jakoby jí tím spadl velký balvan ze srdce. Tou jednou jedinou větou se jí hrozně ulevilo. Najednou cítila potřebu všechno to ze sebe vysypat. Jemu. "Nechci si nikoho vzít a už vůbec ne z donucení. Nechci mít za manžela krutého, nebezpečného a tyranského Smrtijeda. Nechci, aby celý můj život řídili mí rodiče. Já…" tady se jí zlomil hlas, ale něco v Remusových jantarových očích jí donutilo pokračovat. "Chtěla bych, ab můj život byl podle mě. Chci dělat to, co chci já…" S touhle větou už s slzy našly cestu do jejích očí. Černé hlubiny, které tolik přitahovaly Remusův pohled se zalily slanou vodou a netrvalo dlouho a slzy se přehouply přes hradbu hustých černých řas a smáčely dívčinu hebkou tvář.
"Proč se nevzepřeš své rodině? Sirius-," Remusova věta však neměla být vyřčena. Přerušila ho.
"Sirius má odvahu, kterou já mít nikdy nebudu. Já to nedokážu…" další věta se mu zaryla do srdce a on už se nevydržel dívat na plačící dívku před sebou a něžně ji objal kolem pasu. Bellatrix překvapeně zalapala po dechu, když se její tváře lehce dotkly Remusovy prsty. Jemně ji palcem setřel slzy z líček a pokusil se hřejivě usmát. Víc než na jeho tváři, četla Bellatrix úsměv v jeho očích.
Sakra, proč já se musím zamilovat do nejkrásnější holky v Bradavicích, která navíc nikdy nebude moje? Ptal se sám sebe Remus. Když sám sobě v duchu přiznal, že je do Bellatrix zamilovaný byla mu náhle mnohem blíž. Nechápal však sám sebe, ve chvíli kdy se naklonil v černovlásce ve svém náručí, nepřestávaje se utápět v těch zářících hlubinách. Právě v tu chvíli se zastavil vesmír, alespoň pro ně dva, protože v tu chvíli se jejich rty poprvé setkaly v jemném a něžném polibku, který oba zahřál až do hloubi duše a rozdmýchal tak dosud nepoznaný cit.
"Proč jsi zalezlá tak vzadu?" Při svém zasněném vzpomínání si ani neuvědomila přítomnost černovlasého chlapce, který k ní došel skoro přes celý sál.
"Siriusi, nevšimla jsem si tě," vydechla překvapeně a on měl co dělat, aby potlačil pobavený úsměv.
"Tomu se vůbec nedivím, když tu sníš s otevřenýma očima," Kdyby Sirius mohl, tak by okamžitě po tom prohlášení zkřivil obličej do bolestné grimasy a chytil se za hlavu, ve které mu tepalo bolestí.
"Nemáš chlastat," i z nepatrného škubnutí obličeje si Bellatrix utvořil správný závěr. Než se Sirius stačil jakkoli ohradit proti té výtce, sálem se rozezněl potlesk směřovaný k dvojici v čele sálu. Lucius právě nasadil Narcisse zásnubní prstýnek z pravého stříbra se zelenými drahokamy. Podobný tížil na ruce Siriuse i Bellatrix, ale přesto se přidali ke gratulacím snoubencům.
"Přeju jim to. Oni se snad jako jediní z nás nebudou brát z donucení," zašeptala Bellatrix a stěží se jí povedlo udržet si lhostejnou masku. Na tohle Sirius nic neřekl, přestože si myslel to samé. Měl radost, když viděl Narcissin štěstím rozzářený pohled. Ale Bellina následující věta ho doslova šokovala. "Luciuse jsem si měla původně vzít já,"
"Cože?" vytřeštil na ni oči, ale ona se jen nevesele ušklíbla.
"Rod Malfoyů je významnější než Lestrangeů. A já jsem ta starší dcera. Ale už odmala jsem věděla, že se Lucius Cisse líbí. Ani jeden z nich to neví," dodala na vysvětlenou, když střelil překvapeným pohledem po těch dvou.
"Jak jsi to dokázala?" zeptal se zvědavě a stále trochu šokovaně. Nedokázal pochopit, jak dokázala přesvědčit vždy zatvrzelé aristokratické rodiče ke změně tak vážné věci. A čím dál víc si vyčítal, že k ní byl nespravedlivý a myslel si, že je stejná jako celá rodina a přitom ji vůbec neznal.
"Těžko," přiznala upřímně a Sirius na ní viděl, že se v tom nechce dál pitvat.
"Co jste vlastně včera s Ewelin dělali, že jste se tak opili?" otočila Bellatrix rychle téma. Sirius by se normálně zaksichtil, ale zaprvé mu to nedovolila přítomnost jeho matky a ostatních aristokratických mozků nemozků, jak je pro sebe nazýval a zadruhé by mu praskla hlava.
"Co je tohle?" zeptala se rozjařeně Ewelin a vytáhla z kupy různorodých lahví jednu zelenou fašku s pochybným obsahem.
"A víš, že ani nevim," zablábolil Sirius a také si pití zaujatě prohlížel. "A víš, jakej je nejjednodušší způsob, jak to zjistit?"
"Zkusit to?" protáhla nejistě a plácla sebou zpět na pohovku k Siriusovi, aby se jí nepodlomila kolena, protože přece jen na takové množství alkoholu nebyla zvyklá.
"Chytrá holka, učíš se rychle," pochválil ji přiopile černovlasý aristokrat a natáhl ruce se dvěma skleničkami. Když se konečně napili neznámého alkoholu, hned se oběma zkřivila tvář odporem a znechucením a blah jejich úst v tu chvíli letěl daleko před pohovku, na které seděli.
"To je ten hnus, cos mi nalil prvně!" vyhrkla Ewelin v náhlém poznání.
"Fuj!" ulevil si Sirius a znechuceně vyplázl jazyk. Hned na to popadl láhev whisky a rozlil do skleniček štědrou dávku zlatavé tekutiny.
"Na spravení chuti," podotkl a podal jí skleničku, kterou do sebe oba s povděkem obrátili.
*o dvě hodiny později*
"Ehm… Siriusi… teda, Blacku? A víš… že, že… že jsem ani netušila, že mě… chceš opít?" blábolila opile Ewelin a dívala se na Siriuse, který toho vypil na kapičku stejně jako ona.
"Ale já… já tě nechtěl… opít. Teda alespoň myslim," Siriusova zamyšlenost zase zmizela jako mávnutím proutku, protože pohlédl Ewelin do jejích jasně, zářivě modrých očí a jeho opilost udělala své. Chvíli se v nich utápěl, zatímco Ewelin se tvářila zmateně a poté pohled opětovala. Začal se k ní pomaličku naklánět, protože alkohol lámal zábrany, předsevzetí a sliby. Zničehožnic mu na rtech přistál něčí ukazováček. Tím někým nebyl nikdo jiný než Ewelin. Opilost z něj zmizela jako mávnutím kouzelného proutku a on se najednou cítil střízlivější než kdy jindy.
"Nechci to zkazit, Siriusi," zašeptala trochu smutně. "Slíbili jsme si přátelství, prosím," to Sirius nemohl popřít a souhlasil s ní. Ach jo, proč je to jen tak složité? Povzdechl si v duchu.
"Jsem hro- uá- zně unavená," zazívala na plnou pusu Ewelin, a pak se trochu začervenala.
"To já taky," přikývl Sirius a pohodlně se rozvalil na pohovce mezi polštáři, které se tam díky Komnatě zničehožnic objevily.
"To si dám líbit," zasmála se Ewelin a popadla jednu z hebkých a teplých dek. Na pohovce už zbývalo jen málo místa, ale i přesto se tam uložila. Siriuse to sice překvapilo, ale rozhodně nemínil protestovat, právě naopak. A jeho dušička se zatetelila radostí, když Ewelin nic nenamítala proti jeho ruce, kterou ji něžně, ale pevně objal kolem pasu a přitiskl ke svému tělu.
"Dobrou noc," uslyšela černovláska zašeptání ve svých vlasech, než s láskyplným úsměvem na smyslných rtech upadla do uklidňující říše spánku.
"Hele, nezdá se vám taky, že tu hrozně moc lidí chybí?" ozval se vedle Bellatrix a Siriuse Ewelinin sametový hlas. Sirius sebou skoro trhnul úlekem, protože se mu moc často nestávalo, že by se mu předmět jeho myšlenek zhmotnil přímo před očima. Pak se ale zamyslel nad tím, co Ewelin říkala a pořádně se rozhlédl po sále. Měla pravdu. Mnoho lidí především nedávných absolventů Bradavic tu chybělo a dokonce i Bellatrixin snoubenec Rudolfus se někam vypařil.
"Kde jsou?" sykl potichu směrem k dívkám.
"Nemám tušení," pokrčila zamračeně a nejistě rameny Bella. Ale pro ně nemilá odpověď přišla vzápětí. Ti tři se vyděsili a jen pečlivé a přísné aristokratické vychování jim umožnilo nenadskočit a poděšeně nevyjeknout. Doprostřed sálu se v mžiku přemístil asi tucet lidí v černých pláštích a mezi nimi osoba, kterou všichni bezpečně poznali. Lord Voldemort. Sirius věděl, že kdyby se on a jeho poskoci objevili kdekoliv jinde vzbudilo by to zděšení, strach a paniku, ale tady se nic z toho nestalo. Jejich příchod byl doprovázen uctivým tichem a několika podřadnými kývnutími hlavou.
"Pane," sklonila se před ním pokorně hlava rodu Malfoyů, Luciusův otec. "Jsme poctěni Vaší přítomností," zasyčel podlézavě.
"Přišel jsem vskutku rád," protáhl hlasem plným arogance takzvaný Temný pán a rudýma očima přejížděl po sále. Siriusovi se na chvíli zdálo, že když spočinul zrakem na nich třech v očích se mu zablýsklo… čím? Hněvem? To nevěděl. "Konečně některý rod, který dodržuje tradici čisté krve a nedovolí žádné zneuctění svého rodu," přikývl spokojeně a zkoumavě si prohlédl Luciuse a Narcissu, která svému snoubenci drtila nenápadně ruku strachy.
"Proslulý a vznešený rod Blacků," zašeptal zlověstně Pán zla a jeho zrak se konečně usídlil na Siriusovi a Bellatrix. Tichými kroky, které se však rozléhaly po celém sále se vydal až k nim. "A Ewelin de la Rose," protáhl mrazivým hlasem až všem přeběhl mráz po zádech. Báli se ho. Všichni.
"Tak rád vidím mladou krev, ale musím vám oznámit, že jsem z bradavických zdí slyšel jednu neblahou novinu," další chladná věta otřásla všemi a Siriusovi se stáhli útroby strachem. Bál se o své nově nabyté přátele ze Zmijozelu. O Bellatrix, Ewelin, Cissu a Luciuse. Netušil, jak by se o jejich zakopané válečné sekeře mohl kdokoli dozvědět, ale měl neblahý pocit, že to je ta zlá zpráva. "Přátelství s Nebelvírem je nanejvýš nevhodné, to všichni víme. Ale někdo z nás tady to pevné pravidlo porušil," po této větě stálo Bellu hodně úsilí, aby sebou netřískla na mramorovou zem slavnostního sálu. Věděla, co čeká zrádce. "Sirius Black," vyslovil konečně Pán Zla jméno a jmenovanému paradoxně spadl kámen ze srdce.
Vzápětí ucítil prsty chladné jako led, jako ten nejstudenější kámen na své bradě a byl pevným stiskem donucen dívat se do červených očí krutovládce.
"O tvé zradě všichni víme," protáhl ponuře Voldemort. "Ale to, že na druhou stranu přetahuješ zástupce jiných čistých rodu ti neodpustím. A ani jí!" vyštěkl zlostně a konečně černovlasého mladíka pustil. Ewelinina tvář nabrala ještě bledší odstín, jelikož pohled pána zla se přemístil od Siriuse k ní. Než stačil kdokoli cokoli udělat už do jejího těla ve skvostných společenských šatech narazil zářivý paprsek barevného světa. Vyklouzl z hůlky Pána zla spolu se zašeptáním mrazícím do morku kostí.
"Crucio!" Ewelin již zažila několik zakázaných kleteb z rukou svých rodičů, stejně jako mnoho dětí čistokrevných rodů, ale tahle bolest byla to nejhorší, co kdy zažila. Měla pocit, že nic takového ani nejde vydržet a své utrpení dokazovala bolestným křikem, který se odrážel od křišťálových lustrů v sále a bodal přímo do srdcí její přátele.
"Zrada," procedil skrze zlostí zaťaté zuby. "To je to nejhorší, čeho se může čistokrevný kouzelník dopustit," jeho vzteklý mrazivý hlas byl slyšet všude, i přes skoro nelidský křik, deroucí se z dívčiných rtů.
"Zrada," pokračoval, jak v monologu, tak v mučení. "To je to, co se netoleruje! Nikdy!" vyštěkl zuřivě a všechnu pozornost sledoval zmítající se dívce. Ale to už Sirius nevydržel. Její bolest se dotýkala i jeho a největší muka mu působily Ewelininy bolestné steny a slzy vytékající z jejích křišťálově modrých očí.
"Dost!" zařval nepříčetně a v jeho hlase zazněla bolest nad utrpením dívky, kterou miloval. Bez přemýšlení se vrhnul proti zářícímu paprsku a dosáhl svého. Když Pán zla jeho úskok zaznamenal šokem zrušil kletbu. Poté se bezkrvé rty lorda Voldemorta zkroutily v nehezký úšklebek a z jeho hůlky znovu vyletěl světelný paprsek a narazil do Siriusových zad, protože Sirius rozpřáhl ruce a celým svým tělem se snažil ochránit svou snoubenku a nastavil tak nepříteli záda. To mu zachránilo život. Kdyby se ohnivým bičem Pán zla trefil do Siriusovy hrudi, nemusel to Tichošlápek vůbec přežít. Takhle mu zůstala rozšklebená, ale život neohrožující, rána přes celá záda.
Sirius zařval bolestí, ale i přesto si zachoval zdravý rozum, aby nahmatal ve vnitřní kapse malou dřevěnou tužku, kterou mu toho dne daroval sám Brumbál. V tu chvíli si Sirius uvědomil, že ten stařík, vykonávající funkci ředitele školy a úlohu nejmocnějšího kouzelníka všech dob, je vážně vševědoucí. Přenášedlo, které jako jediné mělo možnost přemístit je na bradavické pozemky jim v tu chvíli zachránilo život.
"Nikdy jsem to tu neviděl radši," vydechl Sirius, když před sebou spatřil bránu Bradavického hradu. S Ewelin v náručí za sebou nechával rozzuřeného Voldemorta se zběsilým výkřikem na rtech. Byl tak strašně rád, že nemusí jít daleko, protože záda ho nesnesitelně bolela a chvílemi se mu dělaly i mžitky bolesti před očima a měl pocit, že Ewelin každou chvílí víc a víc pouští ze své náruče.
"Pane profesore!" se zoufalým výkřikem Sirius kopnutím otevřel dveře do Velké síně, ale ztuhnul v půli pohybu. Obrázek, který měl před sebou se mu zaryl do paměti jako přilnutý kouzlem a zapsal do srdce jako vypálený žhavým železem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 www.trackblog.blog.cz www.trackblog.blog.cz | 24. června 2008 v 21:45 | Reagovat

www.trackblog.blog.cz

2 Abogarth Abogarth | Web | 24. června 2008 v 21:51 | Reagovat

Tyjo to je napínavý!To sem zvědavá co viděl...Už tam byl Voldemort?...to byl moc pěknej díl.Chudák Bellatrix jí lituju a Remuse taky...všechny lituju.A díky za věnování, jinak sem ráda, že ti aspoň někdy zlepšim náladu-teda doufám.Bylo to mc pěkný.A další apitolku bych poprosila k Navždy

3 Sawarin Sawarin | E-mail | Web | 24. června 2008 v 22:40 | Reagovat

Ne... Jak si to mohla takhle ukončit.. Víš jak jsem teď napnutá..? Prosím ať je co nejdřív pokráčko. To je střesně napínavý.. Jinak úžasně napsaná kapča.. :)

4 Kayla Kayla | 25. června 2008 v 12:17 | Reagovat

to je strasne tak to ukoncit honem dalsi kapitolku prosíííííííííííím!!

5 Leena Leena | Web | 25. června 2008 v 14:51 | Reagovat

ježiiiiiiiiiiiiiiš!!!! co viděl? co viděl? pomooooooc!!!! takhle to utnout!! ach ta krutost!!!

6 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 25. června 2008 v 17:06 | Reagovat

áááááááá rychle dalšíííííííííí........jak si to jako představuješ.....utneš to v nejnapínavějšim jakoby nic =-)

7 Máka Máka | E-mail | 25. června 2008 v 19:05 | Reagovat

Tak to je opravdu zákeřné, takhle to skončit! Jinak povedené:) Co nejrychleji pokráčko! Prosím!

P.S.: Komentářů ti mohu napsat hodně, ale asi budou nesmysluplné...A hodně, vždyť mě znáš :)

8 annetta annetta | E-mail | Web | 25. června 2008 v 19:06 | Reagovat

jééé, takhle to ukončit!!!! to je pěkně bezcitný. kapitola je úžasná ale dej sem rychle další nebo mě klepne

9 Casey Casey | 25. června 2008 v 21:24 | Reagovat

takhle to ukončit!! no že se nestydíš!! teď jsem napjatá jak struna takže moc tě prosím honem další

10 Ivi Ivi | Web | 26. června 2008 v 7:47 | Reagovat

Vidíš co kvůli tobě dělám?

Místo abych dělala ty stupidní já nevím co, tak tu surfuju po netu! Učitelka mě zabije...

No co, kapitola se ti povedla!

Ale za ten konec tě zabiju...i když to už budu vlastně mrtvá já....

11 wisty wisty | E-mail | Web | 26. června 2008 v 9:54 | Reagovat

héj!!! co se stalo? honem další!! :)

12 lonka lonka | 26. června 2008 v 13:43 | Reagovat

No tak to bylo ale napínavý , super kapitola honem dalšííí :-)

13 KiVi KiVi | Web | 26. června 2008 v 18:16 | Reagovat

hééé co co co???? já sem napnutá jak struna!uáááá já to nepřežiju do další kapči....byla výborná! úžasná! a já osobně zbožňuju pár Bela/Remus...je to tak neobvyklý a originální :)))

14 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 26. června 2008 v 20:33 | Reagovat

Rychle dalshííííííííííí já asi dostanu infarkt!!=D

15 Jenny Jenny | Web | 26. června 2008 v 21:22 | Reagovat

Uáááá, to bylo naprosto bombastický!! Ani jsem nedýchala, jak ji mučil:( Hnusák xD A ten konec...uf, takhle to seknout! Strašně se těším na další kapitolu!

16 Lia Lia | 27. června 2008 v 0:37 | Reagovat

ako tedaaaaa..to je napinave..rychlo dalsiu kapcu:)

17 Kikinaa(BellatrixB) Kikinaa(BellatrixB) | Web | 1. července 2008 v 12:27 | Reagovat

mno krásne... a co se stalo s mym budoucim nechtenym manzelem Lestrangem? ze by byl pod kytickama *DABELSKY SMICH* :D...

je mi hrozne mooc lito siriuse a ewelin :(:(,, debilni voldemort!!! :-///

18 Tagryjka Tagryjka | 1. července 2008 v 17:15 | Reagovat

Bellinko, miláčku, tvůj manžel si momentálně asi užívá prázdninové sluníčka. Jelikož mě jste Luciuse udělali ze Zachyho, tak se těš!! Dopadneš hůř!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama