23. Jak se to sakra mohlo stát?

27. června 2008 v 14:44 | Tagýsek |  Nikdy neříkej nikdy
Tak co lidičkové? Jak se máte dneska po vysvědčení? Upřímně řečeno já hrozně! Nejvíc mě dojalo to loučení. Na celé dva měsíce, fňuk :'(((((. Ale my se ještě uvidíme, viď, Abogarth? Máko? Jj, já budu doufat.
Tahle kapitolka je hrozně krátká a je to jen taková záplata, aby mezi minulou a příčtí nebylo prázdné místo. TAk si jí užijte a berte ji jako jeden z dárků za vysvědčení. Určitě si ho za tu celoroční námahu zasloužíte.
Mějte se moc hezky a užívejte si prázdnin, které dnešním dnem oficiálně odstartovaly!
Vaše Tagryjka

23. Jak se to, sakra mohlo stát?
V celé Velké síni různě posedávali a polehávali studenti všech starších ročníků a mezi nimi se motal celý profesorský sbor. To, ale nebylo nejhorší. Ze všech sálalo zoufalství, utrpení a bolest. Nebyl tam snad nikdo, kdo by nebyl nějak zraněný. Každá tvář, každá výraz byl poznamenán bojem, ale Sirius nechápal, co se mohlo stát.
"Siriusi!" najednou si ho všimla Lily postávající na kraji nebelvírského stolu. Nervózně si kousala nehty a když se vrhla k černovlasému chlapci, mohl na její tváři spatřit slzy.
"Lily, co se tu stalo?" vydechl jako v transu. Ve chvíli kdy v vypětím všech sil udělal další tři kroky spatřil důvod Lilyina rozrušení a málem se mu zastavilo srdce. Na léty poničené a studenty opotřebované staré dřevěné lavici ležel James. Byl bílý jako stěna a oči zavřené.
"Jamesi," vydechl Sirius se staženým hrdlem a do očí se mu najednou zničehožnic začaly drát slzy. Už jen pečlivě složené brýle vedle na stole značily, že se muselo stát něco vážného. James si brýle nikdy nesundala, natož aby si je tak pečlivě skládal.
"Pane Blacku," ozval se před ním Brumbálův uklidňující hlas a Sirius zastřeným zrakem pohlídl na největší autoritu svého života, hledajíc tak nějaké vysvětlení. "Co je slečně Roseové?" konečně se jakoby probral z letargie a šoku, který v něm vyvolalo kamarádovo tělo ležící jak mrtvé.
"Účinky kletby Cruciatus," vydechl skoro z posledních sil a o vteřinu později se mu podlomila kolena a on se zhroutil do kleku na podlahu. Odhalil tím svá záda, až oba, Brumbál i Lily, zalapali po dechu.
"Siriusi, proboha co se ti to stalo?" zděšeně si přitiskla ruce na ústa, ale pak musela Lily odvrátit zrak, protože pohled na krev ničící Siriusovu košili, jí nebyl příjemný.
"Jsem holt krvezrádce," povzdechl si unaveně. Lily si duchaplně uvědomila, že déle už Sirius Ewelin vážně neudrží a vyslala na její bezvládné tělo levitační kouzlo. Odměnou jí byl pouze Siriusův vděčný pohled.
"Co je Jamesovi?" dostal se konečně k otázce, která ho pálila na jazyku, ale nedokázal ji dostat přes rty. "Co se tu vůbec stalo?" rozhlédl se po raněných studentech a všude šedým pohledem narážel jen na bledé ustrašené tváře.
"Na dnešní odpoledne asi nikdo nezapomene," povzdechl si Brumbál a provinile sklopil hlavu, protože mu bylo jakoby udělal největší chybu svého života. Rozhodně si tak teď připadal. "Požádal jsem studenty o pomoc na oslavu Silvestra. Nevím už, čí to byl nápad, ale rozhodli jsme se ozdobil školní pozemky. A školu napadli Smrtijedi," vysvětloval Brumbál a Siriusovi mrzla krev v žilách. Sakra proč jsem tu do pytle nebyl? Nadával sám sobě v duchu. Mohl jsem jim pomoct! A nenechat je takhle napadat studenty, krucifix!
"Ty jsi v pořádku, Lily? A co Remus? A Petr?" strachoval se Sirius, ale kámen mu spadl ze srdce, když viděl oba kamarády sedět u Jamese a takhle z dálky nevypadali nijak zraněně. Remus se momentálně o něčem dohadoval s madame Pomfreyovou, což ostatně u jejich party nebylo nic obvyklého.
"Proboha, Pane Blacku!" zaječela zničehožnic ošetřovatelka. "Co se vám zase stalo? Otočte se!" zavelela a připoutala tím k němu pozornost ostatních. Remus se nejdřív pokusil usmát, když ho spatřil, ale pak mu při pohledu na jeho zranění a na bezvládnou Ewelin zmrznul úsměv do nehezkého úšklebku. Poděšeně se rozhlédl jakoby někoho hledal. Sirius to pochopil a musel němě zavrtět hlavou. Srdce se u sevřelo strachem, protože si při svém zběsilém útěku ani neuvědomil, že by mohl ostatním nějak uškodit. Bylo mu zle, když si uvědomil, co všechno se může stát Luciusovi, Bellatrix a Cisse. Hodlal je, co nejdříve nějak kontaktovat a zjistit, co se dělo po jeho "odchodu". Nechtěl, aby se jim něco stalo, ale věděl, že jeho a Ewelin by tam čekala smrt, tak ani nedomýšlel důsledky.
"Jak je Jamesovi?" Vytrhnul se z jemné, ale usilovné péče madame Pomfreyové a posadil se ke svému příteli, aby mu strach a bolest mohly sevřít útroby.
"Buď se necháte ošetřit, pane Blacku," osopila se na něj ošetřovatelka. "Nebo si informace o zdravotním stavu pana Pottera shánějte někde jinde."
Siriusovi nezbylo nic jiného než kapitulovat, protože zrovna teď neměl nijak moc velkou sílu se sní hádat.
"Siriusi?" z dalšího ošetřování ho vytrhlo slaboučké zamumlání jeho jména. To se Ewelin jen tak napolo probrala a vůbec nic jí nedávalo smysl. Poslední na co si pamatovala, bylo, že před ni Sirius skočil a ukončil tak její utrpení z hůlky Pána zla.
"Ewelin!" vrhnul se ke své snoubence a v tu chvíli mu bylo jedno, že mu hlava tepe bolestí a že má záda jak v jednom plameni. "Jak ti je?" vyzvídal starostivě a sklonil se k ní, aby jí zabránil se zvednout.
"Mizerně," odpověděla upřímně a radši ho poslechla, protože její tělo v tu chvíli nebylo schopné ani sebemenšího pohybu.
"Kde to jsme?" rozhlížela se kolem zmateně, ale i její bolest hlavy jí to po chvilce znemožnila.
"V Bradavicích, přemístil jsem nás," odpověděl unaveně na její otázku a toho dne si připadal skoro jako u výslechu. Stále se ho někdo na něco ptal, ale jeho otázky nebyly zodpovězeny. Ewelin schváceně položila hlavu zpět na studenou a nepohodlnou podlahu a těkala očima po celém svém zorném poli.
"Nejsou tu," přestože tu otázku nevyslovila, musel odpovědět, ale druhé slovo doprovodil bolestným syknutím, protože se k němu už potřetí přihnala madame Pomfreyová a jala se ošetřovat širokou ránu na zádech.
"Au," vyjeknul, protože čištění obyčejným mudlovským kysličníkem opravdu nebyla jeho oblíbená léčba.
"Neječte mi tu, pane Blacku," osopila se na něj prudce. Po dnešním dnu už toho měla opravdu dost. Spousta studentů tu byla ve vážném stavu a ona ještě nikdy předtím neviděla tolik zraněných dětí najednou. Nechápala,jak někdo může mít zálibu v takovém masakru na nevinných obětech.
"Pane řediteli, pomohl byste mi pak se studenty nahoru do ošetřovny.Tam budu mít lepší podmínky na léčbu a myslím, že pan Black a slečna de la Rose by si tam také měli nějakou tu chvíli pobýt," otočila se na ředitele, který ke zděšení obou jmenovaných souhlasně přikyvoval.
"Ale mě nic není," bránil se okamžitě. Na návštěvu ošetřovny teď opravdu neměl náladu.
"Mě také ne," pokusila se konečně zvednout Ewelin, ale zpět ji zatlačily tři ustarané a neoblomné pohledy. Sirius ten svůj doprovodili rukou na rameni, kterou jí chtěl zabránit v opuštění polohy ležmo.
"Ty se ani nehneš," přikývla Lily a nesouhlasně se zamračila i na Siriuse.
"Mě vážně nic není," bránil se ten černovlasý chlapec zuřivě a na důkaz svých slov znovu vyskočil na nohy, čím se již po bůhvíkolikáté vytrhnul madame Pomfreyové a rozčílil jí.
"Okamžitě si sednete, nebo si vás na lůžku nechám minimálně týden!" rozkřikla se na něj a Sirius konečně zmlknul a nechal si záda stáhnout pevným obvazem.
***
"Ještě se neprobral?" do ticha ošetřovny se ozval Siriusův unavený hlas. Otázka byla adresovaná na Lily, která se posledních několik hodin proseděla u Jamesovy postele. Sirius byl před chvílí ještě navštívit svou snoubenku a tím své nitro zahltil spoustou výčitek svědomí. Mučil se představami, že to všechno je vlastně jeho vina. Kdyby se o Ewelin tolik nezajímal, kdyby se s ní vůbec nebavil, Pán zla by Ewelin vůbec nic neudělal a ona by teď nemusela s bolestmi ležet na ošetřovně.
"Ještě ne," zakroutila smutně hlavou, ale potom si ji unaveně položila na Siriusovo rameno, když ji konejšivě objal rukou kolem pasu. V tu chvíli je spojoval hrozný strach o kamaráda a milovaného přítele.
"Měla by sis jít lehnout, Lily," oslovil ji vemlouvavě. "Sedíš tu už dost dlouho a nijak tím Jamesovi nepomůžeš," dodal.
"Já vím, ale já bych stejně neusnula," vymlouvala se.
"Ale usnula. Jsi unavená. Ráno přijdeš zase a třeba už bude James vzhůru,"
"Asi… asi máš pravdu," souhlasila potichu, ale celou dobu, co se zvedala a vycházela ze dveří ošetřovny s přáním dobré noci na rtech, nespustila z bledého Jamese oči.
Sirius si přitáhl židli od vedlejší postele a dal si na ní nohy. Tohle bude hodně dlouhá noc, pomyslel si s povzdechnutím a konečně dovolil, aby se ho zmocnily emoce. Z koutku oka mu vyklouzla jedna jedná slza a aniž by jí setřel, putovala po jeho tváři až ke koutku úst.
***
"Siriusi?" S trhnutím se probral z děsivého snu a první co uviděl byl Jamesova úšklebkem zkřivená tvář. Na oba dva dopadaly slabé sluneční paprsky, které se odrážely od sněhu na pozemcích školy a ukazovaly tak zuřivou spoušť, jež zde zanechal Pán zla a jeho poskoci. Všichni se po včerejším útoku začali ještě více děsit a obávat moci, kterou kolem sebe ten červenooký černokněžník shromažďoval.
"Jamesi! Ty ses probral!" zakřičel radostně Sirius, nebrajíc ohledy na zbylé pacienty, které si tu střežila madame Pomfreyová jako oko v hlavě. Pokusil se svého kamaráda se štěstím obejmout, ale vzápětí se se zasténáním zhroutil zpět na dřevěnou židli. Noc na ní mu moc nepřidala k tak už hodně bolavým zádům.
"Co ti je, Siriusi?" strachoval se jeho přítel, protože jak to tak vypadalo, zásnubní ples nedopadl moc dobře. Tedy pro Siriuse zjevně ne.
"Je to docela zajímavé vyprávění," uchechtl se nevesele. Pak vypověděl svému nejlepšímu příteli veškeré události včerejšího, ne zrovna povedeného, dne.
"Měli jste to teda fousem, Tichošlápku," to bylo první, co z Jamese vypadlo, když s otevřenými ústy doposlouchal kamarádův příběh. Než řekl Sirius všechno, sluníčko se na obloze dostalo mnohem výš a všechny zbytky po noci byly pryč.
"To mi povídej," uchechtl se hořce Sirius. "Měl bych dojít pro Lily," řekl potom a zvedl se ze židle. Ještě pořád ho záda hrozně bolela,a le za nic na světě by to teď nepřiznal. "Měla by vědět, že ses probral," dodala vysvětlivě na Jamesův nechápavý pohled. "Chtěla tu u tebe prosedět celou noc, ale poslal jsem ji spát, protože už toho taky měla dost,"
"Tak zatím a stav se co nejdřív," křiknul za ním zklamaně James, protože se mu vůbec nelíbilo, že by měl zůstat na ošetřovně sám. Tedy byla tu spousta dalších pacientů, ale ten klid! Na to James nebyl zvyklý, protože se Siriusem a Petrem na pokoji to tak ani nešlo.
Sirius na něj ve dveřích mávnul, jakože rozumí a vydal se do nebelvírské společenské místnosti. Měl v plánu napsat vzkaz Belatrix a ostatním. Hrozně moc chtěl vědět, jestli jsou v pořádku a nebyl si jistý jestli už jsou v Bradavicích a stejně by za nimi nemohl jít. A potom už si v duchu promítal svou měkounkou postel, kde doufal v dobití sil, které během Silvestru vyčerpal.
"Ale nejdřív musím zajít za Lily," napomínal sám sebe a unaveně ze sebe před Buclatou dámou vydoloval heslo.
"Sakra, jak se mám dostat nahoru?" zanadával sprostě před schody do dívčích ložnic, které pro něj v tu chvíli představovaly největší problém, protože jeho záda mu dnes opravdu nedovolovala namáhat se se šplháním po zábradlí, jak to měl obvykle ve zvyku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivi Ivi | Web | 27. června 2008 v 16:15 | Reagovat

To se ti pofééédlo!

A ani mi to moc krtáky nepřipadá...

Tak krásnéé práázdniny!

2 Abogarth Abogarth | Web | 27. června 2008 v 17:14 | Reagovat

Je to je hezký.A ja si tu kapitolku za vysvědčení určitě nezasloužim!mam skoro nejhorsi vyzo ze tridy..:(...jinak zitra jedu an tabor a nebudu tu celych 14 dni tak se mej pekne!pak t inapisu....:)

3 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 27. června 2008 v 19:03 | Reagovat

jééééé krásná ale co Bella  a Lucius,Cissa.......já strašně moc chci vědět co je s nima =-))))

4 KiVi KiVi | Web | 27. června 2008 v 22:59 | Reagovat

nádhera....teda já doufám že naši oblíbení zmijozeloví jsou v pořádku :)

5 Lia Lia | 28. června 2008 v 10:52 | Reagovat

noo teda..sila.chudaci..a dufam,ze su vsetci v poriadku

6 Jenny Jenny | Web | 28. června 2008 v 13:06 | Reagovat

Úžasný...nádherná kapitola. Neva, že krátká. A výplňová mi taky nepřišla. Takový dárky k vysvědčení, to si nechám líbit :D

7 Casey Casey | 28. června 2008 v 15:02 | Reagovat

povedená kapča... moc se mi líbila a doufám že bude co nejdřív další!!!

8 Máka Máka | E-mail | 29. června 2008 v 18:50 | Reagovat

Moc pškné. Dlouhá mi příjde tak akorát...

9 Kikinaa(BellatrixB) Kikinaa(BellatrixB) | Web | 1. července 2008 v 13:01 | Reagovat

mno mooc krasne.. uz se tesim na dalsi kapitolku.. doufam ze bude co nejdriv ;);)

10 Katie Katie | Web | 2. července 2008 v 11:30 | Reagovat

Konečně dalším kapitola, super. :)  Nevadí, mě krátká ani moc nepřišla, prostě akorád. Skvěle napsaná jako vždy :)

11 Nelll Nelll | 5. července 2008 v 15:58 | Reagovat

krasa...rychle dalsi pls :D a at se tem ostatnim nestane nic hroznyho :( :)

12 Leena Leena | Web | 6. července 2008 v 17:29 | Reagovat

jéé... wow... jak se to Voldovi povedlo?? =-o pomoc pomoc, se bojim o Bellu a Cissu a Luciuse...

13 weruška weruška | Web | 17. července 2008 v 14:00 | Reagovat

mazec... super... krása... další...

14 Goddy Goddy | E-mail | 24. července 2008 v 13:00 | Reagovat

A dal bude? Je to žužový x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama