7. Stará (ne)dobrá ošetřovna 1/2

3. června 2008 v 22:10 | Tagryjka |  Navždy...
Tak se zase po hodně hodně hodně dlouhé době hlásím... Je tu ta slibovaná kapitola Navždy... a doufám, že se bude líbit. Asi budu teď mít víc času, protože se uzavíraj známky takže klídek a pohodička...
Tahle kapča je taková divná. Vůbec se mi nelíbí, ale přepisovat jí vážně nebudu, prtoože sjem jí psala celý ty dva týdny a už na to nemám náladu.
Užijte si (děsné) počteníčko! Vaše Tagryjka
P.S.Ivi, kde mám tu čokoládku :DD?

7. Stará (ne)dobrá ošetřovna
"Proboha, co jste to tu vyváděli?" zhrozila se madame Pomfreyová, když spatřila pět bradavických studentů sedících ležících na zakrvácené podlaze. Nikdo jí neodpověděl.
"Je vám dobře, pane Lupine?" otočila se na mladého vlkodlaka, který měl být tuhle situaci jejím jediným pacientem. Věděla, že na zbytečné otázky není čas. Neptala se, co zde dělají, ani jak přežili útok běsnícího vlkodlaka.
"Mě nic není, ale Sirius…" zamumlal Remus a zděšeně hleděl na svého přítele, který ležel v Serenině náručí.
"Slečno Williamsová, prosím vás, pomozte panu Lupinovi. Musíte se nějak dostat do hradu a on s tou nohou… A pan Pettigrew pomůže panu Potterovi," Serena jen se zděšením v očích sledovala, jak ošetřovatelka používá na jejího přítele kouzlo úplného spoutání a pak jej ukládá na rychle vyčarovaná nosítka. Zatřepala hlavou, aby se konečně vzpamatovala a přistoupila ke zraněnému Remusovi. Pocítila bodnutí viny, když viděla hlubokou, krvácející ránu na Remusově stehně. Přišlo jí to v tu chvíli tak moc líto, ale věděla, že nemohla jinak. Kdyby to neudělala, tak by mohli být klidně mrtví.
"Můžeš chodit?" zeptala se ho tiše starostlivým tónem a Remus jen mlčky přikývl. Byl jí však nesmírně vděčný, když si přehodila jeho paži kolem ramen a silně ho podepřela. V tu chvíli viděl, jak moc jej jeho kamarádka silná a nenahraditelná. Bylo na ní znát, že má za sebou boj s vlkodlakem a je nesmírně unavená, ale přesto se nevzdala a ani za okamžik nezakolísala.
Přesto všechno si ani jeden z nich pořádně nepamatoval, jak se dostali do hradu a nakonec i na ošetřovnu. Každý se zaobíral vlastními myšlenkami. Ale u všech to byly výčitky svědomí. Remus si nadával za to, že je vlkodlak a dostal milované přátele do této situace. Seře se do očí hnaly slzy, kdykoliv jen pomyslela na Remusovu ránu, kterou mu sama způsobila. Petr se zlobil sám na sebe, že si vybral tak pitomou zvěromágskou formou a nedokázal jim v tak kritických chvílích pomoci. A James? Ten ani nevnímal řezavou bolest v dlouhých škrábancích a spílal si, že se nechal tak hloupě vyřadit z "boje.
"Vy dva si okamžitě lehněte!" nařídila jim madame, hned jak došli na ošetřovnu, která jim byla až moc dobře známá. Sama bezvědomého Siriuse, který byl bledý jako stěny místnosti a veškeré povlečení na postelích, uložila na krajní lůžko.
"Pan Pettigrew dojde do skladu lektvarů pro Kostirost, dokrvovací a zacelovací lektvar. První police nalevo!" křikla za ním ještě, když už běžel do určené místnosti. "Slečno, vy mi pomůžete s panem Blackem. Kouzlo na napravování kostí je Fromeo (naprosto vymyšlená formule, postrádám fantazii), ale nevím, jak bude fungovat na jeho zlámaná žebra," udílela Sereně pokyny. Ta na nic nečekala a jedním rychlým škubnutím roztrhla Siriusovu zakrvácenou košili a odhalila tím jeho pochroumaný hrudník. Slzy jí při tom pohledu znovu vhrkly do očí a děsivý pohled umocňovala i jeho příšerně bledá pleť. Už pokolikáté slzy zahnala a namířila na přítele hůlkou.
"Formeo," pronesla zřetelně. Nic se nestalo. "Madame Pomfreyová! To kouzlo nefunguje!" volala zoufale. V tu chvíli se přiřítil Petr s kupou lahviček v náručí.
"Nalijte do něj Kostirost a zacelovací lektvar!" radila madame a sama se skláněla nad Jamesem a mazala mu rány na krku nějakou jedovatě vypadající mastí. Bylo vidět, že tu má už připravenou, když se chystala na ošetřování Remuse. Tem měl již svou hlubokou ránu převázanou a ošetřenou, ale teď těžce oddychoval v leže na posteli. Příšerně ho bolela poraněná noha a on věděl, že ještě dlouho bude, protože podle ošetřovatelky nešla pořádně zhojit kouzly.
Sera chytila roztřesenou rukou Siriuse za bradu a nalila mu do otevřených úst oba dva lektvary. Bylo hrozně těžké donutit bezvědomého člověka, aby nějak polkl, ale zvládla to.
Teď už jim zbývalo jen čekat než se Sirius probere. Serena i Petr se unaveně sklátili na jednu z postelí a namáhavě oddechovali.
"Nesedejte si, slečno. Potřebuji, abyste došla za profesorem Brumbálem, prosím vás, rychle," pobídla ji jemně ošetřovatelka a Sera se s bolestným povzdechem zvedla. Byla příšerně unavená, ale přesto se před ošetřovnou donutila k běhu. Zapojovala svůj orientační smysl, během let s Poberty vypracovaný na maximum, naplno a snažila se vyhledat, co nejrychlejší cestu k Brumbálově pracovně. Netrvalo jí to dlouho, ale ten běh ji vyčerpal úplně na doraz. Když si ale před očima znovu promítla Siriusovou smrtelně bledou tvář, donutila se k dalšímu a dalšímu kroku. Před chrličem si však zděšeně uvědomila, že nezná heslo.
Kurva, do prkenný vohrady, tohle se může stát jenom mně, sakra, krucifix! Nadávala v duchu a zoufale se snažila z paměti vydolovat heslo, které zde platilo minulý týdnem.
"Mám to! Lískooříškový dort!" vyhrkla vítězně. Chrlič uskočil stranou a za ním se objevilo pohybující se točité schodiště. Rychle se rozběhla, jak jen jí to únava prostupující žilami dovolila.
"Pane profesore! Pane profesore!" vykřikla, ani se neobtěžovala s klepáním. Ředitel seděl za svým stolem a přestože již bylo skoro ráno nevypadal, že by se chystal jít spát.
"Co se stalo, slečno Williamsová?" zeptal se překvapeně. Moc často se mu totiž nestávalo, aby mu ve tři hodiny ráno do pracovny vběhl nějaký student.
"Sirius je na ošetřovně! Madame Pomfreyová mě pro vás poslala," vychrlila rychle Sera a upírala na Brumbála zoufalý pohled.
"Tak pojďme," rozhodl se ředitel a rychle tak, jak by od něj Sera při jeho věku nečekala, vstal a vydal se ke dveřím od jeho pracovny. Už podruhé absolvovala Serena v tomto dni cestu ředitelna-ošetřovna. Tentokrát však delší trasou, protože přece jen nemohla ředitele vláčet všemi možnými zkratkami. Chvílemi musela dokonce obdivovat Brumbálovu vitalitu, protože si to chodbami rázoval tak, že občas i popoběhla.
"Poppy, co se děje?" vybafl ředitel na ošetřovatelku, hned jak rozrazil dveře nemocničního křídla a na postelích ležet tři chlapce. Původně si myslel, že se Serena ve spěchu, strachu a únavě přeřekla a chtěla říct Remus místo Sirius. Teď však ředitel viděl, jak se madame Pomfreyová sklání nad pohledným, černovlasým chlapcem, který byl ve tváři bledší než stěna za ním.
"Je těžce zraněný vlkodlakem. Ne, není pokousaný," dodala na jeho vyděšený pohled. "zlámaná žebra i tržná ranění jsem napravila a na nic víc jsem nepřišla. Ale on už se měl dávno probrat," vysvětlovala a do hlasu se jí vkrádal podtón paniky, který donutil ostatní Poberty zpozornět. Měli strach o Siriusův život a tohle sdělení jim na klidu rozhodně nepřidalo. Naopak. Všem čtyřem se útroby sevřely strachy a obavami.
Brumbál se ustaraně zamyslel a poté složitě mávl hůlkou. Z jeho hůlky vyletěl zářivý paprsek světla a vpil se do Siriusovy hrudi, aniž by ředitel cokoli vyslovil. Jen madame poznala kouzlo a zděšeně si přitiskla ruku k ústům. Nepředpokládala, že bude Siriusův stav vážný, aby vyžadoval…
"Teď už by měl být naprosto v pořádku," poznamenal Brumbál a stále se zkoumavě díval na černovlasého mladíka před sebou. Poté rychlým pohledem přeletěl osazenstvo celé ošetřovny a sdělil směrem k jeho přátelům. "Měli byste si jít lehnout a pořádně se vyspat. Pan Black se stejně probere až zítra ráno,"
Tato slova však probrala ošetřovatelku, která se hned otočila na podpatku a zamířila do skladu s lektvary a všemi možnými kouzelnickými i mudlovským mastmi, který byl mezi všemi studenty i učiteli pověstný.
"Pane Pettigrewe, slečno Williamsová, vypijte tohle," zavelela, když se vrátila zpět ke studentům a řediteli a v rukou svírala čtyři lahvičky. Namodralý obsah dvou z nich všichni bezpečně poznali. Povzbuzující lektvar. Sera a Petr jej do sebe beze slov kopli, protože se jim oboum už klížila víčka únavou.
"Evidentně vám dvěma nic není, takže nemám důvod si vás tu nechat," probodla je oba podezřívavým pohledem jakoby si myslela, že před ní ukrývají nejméně smrtelná zranění. "Ale jediné, co vám můžu přikázat je jít si okamžitě lehnout!" vyštěkla nakonec. Pak přešla mezi postele Remuse a Jamese, kteří nedůvěřivě pohlíželi na zbylé flakónky k její náruči. Věděli, že to pro ně nevěstí nic dobrého.
"A vy dva!" obořila se, když uviděla jejich zděšené a nedůvěřivé pohledy. "Vypijete tohle. Je to Uspávací odvar," dodala.
"Ale já nechci spát!" bránil se James a Remus zuřivě kýval hlavou na důkaz souhlasu. Ještě chvíli se s ošetřovatelkou hádali, až nakonec třískla s lahvičkami na Jamesův noční stolek.
"Prostě to vypijete a už se o tom odmítám s vámi hádat!" zavrčela a rázným krokem odešla do své pracovny. Cestou ještě stačila prosebně pohlédnout na Petra a na Serenu.
"No tak, kluci. Neblbněte," domlouval jim Petr.
"Koukejte to vypít!" přidala se i Serena a přísně se na kamarády podívala.
"Nebo co?" přimhouřil oči Remus.
"Nebo… nebo…" přemýšlela Sera, ale nic ji nenapadalo. I Petr si namáhal šedou kůru mozkovou a Brumbál je jen pobaveně pozoroval. Zajímalo ho co vymyslí.
"Nebo sem zavoláme Siriusův fanklub," vyhrkl vítězně Červíček a sledoval jak oba zbledli. Siriusův fanklub byla noční můra pro všech pět, protože ty uječený, vypatlaný bárbíny vyžadovaly velmi velkou dávku velmi pevných nervů, které neměl nikdo z nich.
"To bys neudělal," zazoufal James.
"Ale udělal. Stačilo by se jen malinko mínit, že je Sirius na ošetřovně a máte je tu ani nestačíte říct famfrpál," šklebil se.
"Ach jo. No dobře, vyhrál jsi," povzdechli si svorně a uchopili lahvičky s nevábně vypadajícím lektvarem uvnitř. Sera z vlastní zkušenosti věděla, že tenhle odvar je všech hnusných léčiv král. A taky se podle toho Jamesova i Remusova tvář zkřivila ve znechucený škleb.
"Dobrou noc," poznamenala Sera trochu sarkasticky, když se oběma chlapcům začala klížit víčka a o pár minut později jim hlava padla na nadýchaný nemocniční polštář.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | Web | 4. června 2008 v 18:51 | Reagovat

opravdu po hodně dlouhé době!!!

se divim že se Brumbál hned nezajímal o to jak se jim to stalo

2 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 15:42 | Reagovat

No no no, nemrzač je tolik... ale vzrůšo musí být XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama