8. Nehody a návraty

7. června 2008 v 19:21 | Tagryjka |  Kdo vyhraje?
Jsem pomalá, já to vim, ale i přesto je tu osmá kapitola KV?. Doufám, že teď už bude všechno přibývat rychleji, protože se uzavírají známky, což znamená pohodu a klídek (tabáček ne :DDD).
Nejsem z téhle kapitoly zrovna moc odvázaná, ale přepisovat ji nebudu, protože mě to nebaví. Budete se muset smířit s tím, jaká je. A je hrozná :D.
Věnování tu mám dokonce čtyři. Pro Máku, Terezu, Abogarth a Ivi :DDD.
Užijte si to :D. Vaše Tagryjka neboli NarcissaB.

8. Nehody a návraty
V domě na Grimmauldově náměstí vládla, po dlouhé době, uvolněná, veselá nálada. Většina mládeže byla naskládaná v křeslech a pohovkách v obývacím pokoji, jak překřtili vstupní halu, až na Charlieho, který musel naléhavě odcestovat do Rumunska a na Ginny, protože tu si odtáhla paní Weasleyová na nákupy.
Ještě tam spolu s nimi byli Remus, Sirius a Tonksová, která neváhala všechny bavit svými přeměnami.
"Tak tohle se ti povedlo, Tonks," chechtal se Fred a stejně jako ostatní se držel smíchy za břicho, protože pohled na Siriuse v dívčí verzi opravdu stál za to. Své vzezření Tonksová ještě umocnila tím, že si přehodila nohu přes nohu v krátké mini, na všechny se vyzývavě, svádivě podívala a pak pohodila krátkou ofinou, která jí stejně jako Siriusovi, padala do očí a dokonale tak napodobila Siriusovo nejoblíbenější gesto.
"To mi připomíná tu aférku s ohnivou whisky ještě na škole, Tichošlápku," smál se Remus a škodolibě se na svého přítele podíval. "Vánoční prázdniny v sedmém ročníku," dodal pobaveně a všiml si, jak Sirius zbledl.
"Co se stalo?" ptal se hned zvědavě Harry, protože měl rád, když mu někdo vyprávěl o tom, co Pobertové vyváděli ve škole. Všichni mladší, neboli děti, jak je ostatní láskyplně nazývali, a Tonková se k nim nahrnuli, doufajíce v další zábavnou historku.
"To byl jeden z nejúžasnějších týdnů na škole," zasnil se Remus, zatímco Sirius zesinal, když si uvědomil, že jeho přítel hodlá, pro něj rozhodně ne zábavnou, historku vyprávět.
"Určitě by vás to nezajímalo, takže nečekejte žádné vyprávění," otočil se na mládež a upřel na Remuse prosící oči.
"Jsi si jistý, že mluvíme o tom samém?" zeptal se ho škodolibě vlkodlak. "Nevím, jak ty, ale já měl namysli ten lektvar pro změnu pohlaví," vlna smíchu překryla Siriusovo podrážděné zavrčení.
"Lektvar pro- pro změnu… pohlaví?" chechtala se Tes a z očí jí tekly slzy, když si představila pravého Siriuse v sukni. Ostatní na tom byli nejinak Sirius to jen zamračeně pozoroval. Hrozně nerad viděl, když se někdo bavil na jeho účet.
"Geniální výmysl Severuse. Obdoba mnoholičného lektvaru," vysvětloval Remus. "Když jsme v sedmém ročníku oslavovali, musím dodat, že velice bujaře, Nový rok, Severus se nějakým, pro mě záhadným, způsobem dostal k alkoholu v Nebelvírské věži. Do Siriusovy a Jamesovy lahve s whisky nalil tenhle lektvar a jeho účinky na sebe nenechaly dlouho čekat," Při té vzpomínce se Remus smál tak, že jeho tvář vypadala tak o deset let mladší a najednou jakoby ubylo vrásek nastřádaných vlkodlactvím. I Sirius se nakonec usmál přes tváře červenající se rozpaky. "Byl to jeden z nejveselejších týdnů v Bradavicích pro všechny a do teď se divím, že hrad nespadl, protože jsme se smáli opravdu nepřetržitě. Kdykoliv jsme se na ně jen koutkem oka podívali, začali jsme se chechtat. I profesoři. Byl to jeden ze Severusových nepovedenějších žertů,"
"Takové uznání mě těší, Lupine," ozval se za jejich zády nezaměnitelný hlas profesora lektvarů. Remus sebou trhl a trochu vyděšeně se otočil, když však viděl, že Severusovy rty se zkroutily do něčeho, čemu by se vzdáleně mohlo říkat úsměv, oddechl si. "Stálo to za to. Nikdy nezapomenu ta no, jak Potter v sukni a podpatkách běžel za Lily a hulákal za ní "Hej, Evansová! Půjdeš se mnou na rande?"," řekl s hraně zasněným výrazem Snape a všichni vyprskli smíchy, ale nejvíc Pobertové, protože si tu scénu dokázali přesně vybavit.
"A pamatuješ ještě na to, co mu odpověděla?" šklebil se Sirius, jakoby si vůbec neuvědomil s kým to mluví.
"Naprosto přesně: "Že jsi to ty, Potterová, tak půjdu,". Myslela to tehdy jako vtip, ale Potter jí vzal vážně," odrecitoval Snape.
"V podstatě za to, že se ti dva dali dohromady, můžeš ty," uvědomil si Remus a zaksichtil se na Severuse, se kterým to ale vůbec nehnulo.
"Rád napomáhám dobré věci," poznamenal a otočil se směrem ke dveřím do kuchyně, kde se měl za chvíli sejít s Brumbálem a Moodym. Zarazilo ho však zalapání po dechu.
"Co je?" zeptal se nevrle, když na něj všichni zírali a Sirius s Remusem dokonce s otevřenou pusou.
"Ty považuješ vztah Lily a Jamese za dobrou věc? Odkdy?" třeštil oči Remus a Snape si odfrkl.
"Lily byla do Pottera z, pro mě nepochopitelných důvodů, zamilovaná, a pak s ním byla šťastná. Tak proč ne?"
"všichni si vždycky mysleli, že se ti Lily líbí," řekl Sirius.
"To ste si mysleli, ale špatně," ohrnul ret Snape a už se konečně chystal vkročil do kuchyně, když ho zarazil Siriusův hlas.
"Ale vtip to byl dobrej. Tohle se ti vážně povedlo. A za Lily a Jamese jsme ti pořád vděční,"
"To nemusíte," prohlásil přes rameno trochu špičatě. "Pro mě bylo odměnou to, že Lily byla šťastná, tak jako já," Na tohle už nikdo neměl odpověď, a tak se Snape konečně dostal na schůzi s Brumbálem a Moodym. Nedopadla pro něj však moc dobře, protože jeho návrh neprošel. I Moody přiznal, že něco takového mu dokud bude živ nedovolí a Brumbál vykřikoval něco v tom smyslu, že větší kravinu od něj v životě neslyšel.
***
"Tak jsme domluveni, Harry, ano?" ujišťovali se Fred s Georgem ve dveřích od Harryho a Ronova pokoje. Harry souhlasně přikývnul, aby je měl co nejrychleji z krku, protože už chtěl jít spát. "Tak super. Dobrou noc!" zajásala dvojčata a s hlasitým prásknutím dveří zmizeli. Harry si oddechl. Konečně si mohl jít dát sprchu a jít spát. Shodil ze sebe mikinu a košili, do ruky vzal ručník a jen tak do půl těly vyrazil do koupelny.
"Sakra," zaklel, když zjistil, že jeho nejlepší přítel ho předběhl a on se do koupelny nedostane. Ze dveří dívčího pokoje se na něj šklebila Hermiona.
"Postav se do fronty," vyplázla škodolibě jazyk a Harry věděl, že dřív jak za hodinu se do koupelny nedostane.
Vždyť přece v prvním patře je ještě jedna koupelna, uvědomil si. Ale ta je Siriusova a Tes. Opravil se hned. Vzpomínal, kde viděl Siriuse a Tes naposledy. Jestli už spí nebo ne. Ještě před chvílí si spolu povídali v kuchyni a nevypadali, že by chtěli přestat. Určitě jim nebude vadit, když si půjčím koupelnu, pomyslel si Harry a vydal se dolů do prvního patra. Nikde nic neslyšel, jen velice tlumený zvuk hovoru z kuchyně, kde se teď nacházeli všichni dospělí.
Harry pomalu došel až k mahagonovým dveřím koupelny na konci chodby, kde měla pokoj jak Tes, tak na druhé straně Sirius. Zevnitř nic neslyšel, a tak zkusmo stiskl kliku, jestli náhodou není zamčeno.
"Super, jediná volná koupelna v domě," zajásal. Vešel dovnitř, stále s ručníkem přehozeným přes nahá ramena, a krve by se v něm v tu chvíli nedořezal. Ztuhl v půli kroku a třeštil oči přímo před sebe. Tes, která stála uprostřed místnosti úplně nahá s ručníkem k mokrých vlasech, zděšeně zalapala po dechu. Rychlostí blesku si ručník dala před své tělo.
"Promiň já- já… Promiň," zamumlal Harry a úplně rudý ve tváři rychle vycouval z koupelny. Tes zvedla hůlku a zamkla za ním, protože neměla na další podobná překvápka nervy a pomalu začala dostávat do zčervenalých tváří normální barvu.
"Díky, Siriusi," vypravil ze sebe Harry, když vešel rychle do kuchyně a vzal Siriusovi z ruky malou skleničku s ohnivou whisky. Neotálel a vyklopil ji do sebe.
Ani Sirius, ani paní Weasleyová nestihli říct vůbec nic. Harry se posadil vedle Siriuse, ale na vysvětlenou nic neříkal, přestože si byl moc dobře vědom jejich zvědavých a zmatených pohledů, upřených na něj.
"Co se stalo?" zeptal se nakonec Charlie, který seděl naproti němu.
"Byl jsem v nepravý čas na nepravém místě. Docela mi to jde," zašklebil se ironicky Harry, ale stejně z toho nikdo nic nepochopil. Trochu vysvětlení přinesla až o několik minut později Tes s mokrými vlasy. Hned jak spatřila Harryho a on ji, oba prudce zčervenali, protože tuhle reakci kůže ovládat nemohli.
"Koupelna je volná, Harry. Což se rozhodně nedá říct o té v druhém patře," poznamenala Tes. Harry jen něco zamumlal a prosmýkl se kolem ní ve dveřích.
"Co to bylo?" nechápal Remus.
"Ale nic," zamumlala zardělá Tes a s přáním dobré noci odešla do svého pokoje.
***
Na svůj večerní trapas Harry a Tes navázali hovor až dalšího dne ráno u snídaně. Jako každý den bylo v kuchyni hodně rušno, takže je nikdo neslyšel, kromě Siriuse a Charlieho, kteří seděli hned vedle a toužili se něco dozvědět. Nedávali to však najevo.
"Co to bylo včera?" otočila se Tes na Harryho a usrkla horkého kakaa z buclatého hrnku s výraznými zlato-černými čínskými znaky.
"Jak jsi řekla, koupelny v našem patře byla obsazená a vypadalo to na hodně dlouho," vysvětloval potichu Harry, ale nepodíval se na ni. "A tak mě napadlo, že bych mohl jít do té vaší. Myslel jsem, že ty ještě mluvíš se Siriusem v kuchyni,"
"Aha," pokývala hlavou Tes a trochu se pousmála. Byl to opravdu trapas jako hrom.
"Omlouvám se," zamumlal Harry a zvednul oči od vynikající snídaně, kterou mu paní Weasleyová naložila.
"V pořádku. Měla jsem se zamknout,"
"Ale já měl alespoň zaklepat," odporoval Harry, jejímu snažení hodit to na sebe.
"Stejně jsem se měla zamknout," trvala na svém. "Je to moje vina,"
"Ale není. Měl jsem zaklepat,"
"Ale je,"
"Není,"
"Je,"
"Není,"
"Je,"
"Nechtěli byste se přestat hádat?" přerušil je Remusův pobavený hlas, jehož pozornost přilákaly zvyšující se hlasy. Charlie a Sirius v sobě dusili stěží skrývaný smích., ale Remusovi jejich pomalu rudnoucí tváře neunikly. Teď už tušil, že se tu odehrál zajímavý rozhovor, který Sirius s Charliem zjevně neměli slyšet.
"Ne!" odsekli mu unisono Tes i Harry. Zněli trochu rozčileně, když se však na sebe potom podívali, uvědomili si ironii a směšnost jejich hádky a zplna hrdla se rozesmáli.
"Čemu se- uááá- smějete?" doprovodil Ron svojí otázku mohutným zívnutím, za což si vysloužil znechucený pohled od své matky.
"To bys nepochopil," odmávl to Harry s úsměvem a za stálého pochechtávání se pustil do snídaně, která se skládala z opečené slaniny, toastů a nějaké té zeleniny. Tes vedle něj ho napodobila a občas k jeho sluchu dolehlo i malé uchechtnutí, které neměl na svědomí nikdo jiný než usměvavá blondýnka.
"Dobré ráno všem," ve dveřích se zcela neočekávaně objevil Brumbál a všechny tím vyděsil. Neobešlo se to bez zvukových efektů o které se jako obvykle postarala Tonksová, když rozbila dva talíře, jež zrovna nesla do dřezu k umytí.
Opakovaný pozdrav se ozýval odevšad, když se všichni vzpamatovali z ředitelova nenadálého vpádu.
"Rád bych řekl, že jsem se na vás přišel pouze podívat, ale dohnaly mě sem pracovní záležitosti," usmál se na všechny, ale studenti Bradavic se zatvářili podezřívavě, protože pod pojmem pracovní záležitosti se jim vybavila škola.
"vedu novou členku Fénixova řádu. Pokud ti to nevadí, Siriusi, tak bude bydlet tady," otočil se na bývalého Azkabanského vězně.
"Čím víc lidí, tím líp," usmál se Sirius šťastně, protože měl kolem sebe rád společnost, která mu tak dlouho chyběla.
"Perfektní," usmál se Brumbál a odstoupil od dveří a odkryl tím postavu v dlouhém tmavě modrém plášti s kápí na hlavě. "Zbytek se dozvíte na večerní poradě. Seznámit se dokážete sami, viďte?" podíval se tázavě na osobu v plášti a ta rázně přikývla. "Dobře. Tak nashledanou večer," a už byl pryč. Ředitel Bradavic byl vždycky na rychlá a efektní mizení expert, i když tím mnoha lidem pil krev.
Když si pro ně neznámá osoba sundala kápi Sirius i Remus zalapali po dechu. Všem ostatním se ukázali pouze usmívající se hnědovlasá žena se zelenýma očima a sympaticky vypadajícím obličejem. Pro ně to však byla…
"He- he- Helen?" vytřeštil oči Sirius.
"Ahoj Siriusi, Remusi," usmála se na ně a jemně pokývala hlavou, přestože se jí v očích rozzářily jiskřičky, ne-li přímo hvězdy, štěstí a radosti ze shledání. Ale tušila, že první krok musí udělat oni.
"Co tu děláš?" vyzvídal Remus a zkoumavě si ji prohlížel Vypadala trochu jinak než, když se viděli posledně. Vlasy měla rovné, ale kolem očí jí přibyli nějaké vrásky, které však neubíraly kráse, a rysy její obličeje dostaly ostražitější vzezření. I ji válka poznamenala.
"Chci se přidat k Fénixovu řádu a začít něco dělat," řekla rozhodně a odhodlaně.
"Vážně?" zajiskřilo se Siriusovi šibalsky v očích a než to stačil kdokoliv postřehnout, vytáhl ze zadní kapsy džínsů hůlku a vypálil první kouzlo, které ho napadalo.
"Furnunculus," Ladně se mu vyhnula a nevypadalo to, že by ji nenadálý útok nějak překvapil nebo zaskočil jako ostatní. Odpověděla vlastním útokem, ale Sirius se nedal nachytat. Vrhali po sobě kouzla se zuřivostí jim vlastní. Zároveň si vyměňovali i uštěpačné poznámky. Nikdo kromě Remuse nechápal, proč se kuchyně změnila v bitevní pole, ale vlkodlak to sledoval s úsměvem na rtech a jiskřičkami v očích. Byl tak šťastný, jak myslel, že už být nemůže, protože po posledních několika dnech se zdálo, že minulost se vrací s veškerým smíchem a veselím, které mu tolik let chybělo.
"Expeliarmus!" vykřikli oba najednou a jejich hůlky uposlechli příkazu a vyletěly svým majitelům z ruky.
"Rád tě zase vidím," poznamenal Sirius s širokým úsměvem došel až k trochu udýchané brunetce a vřele ji objal.
"Chyběl jsi mi, Siriusi," zamumlala a chytila se ho trochu křečovitě kolem krku.
"A já jsem vzduch nebo co?" ozval se naoko dotčeně Remus, ale úsměv se mu zakrýt nepodařilo.
"Však ty taky, ty můj malej vlčku," oslovila ho škádlivě a než se mu vrhla do rozpažené náruče, pocuchala mu světlé vlasy.
"Takže, vážení," otočil se Sirius na osazenstvo kuchyně, které na ně jen nevěřícně a s naprostým úžasem vepsaným v očích zíralo. "Tahleta podivná osoba, co visí kolem krku našemu roztomilému vlkodlakovi-," začal s divadelní teatrálností. "-se jmenuje Helen Landová a je to moje, ehm naše, bývalá spolužačka, kamarádka a spolubojovnice, ale co tu dělá, to pořád ještě nevím," zakončil to tázavě a zase se na ni otočil.
"Jsem tu, protože se chci přidat k Fénixovu řádu," zopakovala vesele. "A navíc sem patřím,"dodala hrdě a hřejivě se na Poberty podívala.
"Sem?" nadzdvihl obočí Remus.
"Sem vedle uprchlého azkabanského vězně?" doplnil ho Sirius.
"A vedle nebezpečného, krvelačného vlkodlaka?" dodal Remus a tázavě se na hnědovlasou ženu podíval.
"Přesně sem," přikývla souhlasně a vesele se usmála. Byla doma.
"A co vedle lektvarového profesora Bradavic?" zeptal se hlas profesora Snapea, jehož majitel se okamžitě objevil mezi dveřmi a díval se neproniknutelným pohledem na trio před sebou. Helen se rozšířily oči překvapením a o vteřinu později se zalily průzračnými slzami.
"Severusi!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivi Ivi | Web | 7. června 2008 v 19:39 | Reagovat

POVEDLA SE!!!

jako vždy:D

a kuju za věnování....

asi se začínám červenat xD

jo....a další kapitola bude k...NNN

(sem nezapomněla, heč!)

2 barbora barbora | 7. června 2008 v 20:12 | Reagovat

:D wowy havi:DD to len tak:P uplne super kapca:D podarila sa:D

3 Lia Lia | 8. června 2008 v 0:03 | Reagovat

noo super..zaujimave..rychlo dalsiu:)

4 Casey Casey | 8. června 2008 v 13:00 | Reagovat

jůůůůů moc úžasná kapitolka!! fakt se ti moc pocedla a moc se těšim na další a doufám že bude co nejdřív

5 Abogarth Abogarth | Web | 8. června 2008 v 13:37 | Reagovat

je fakt uzasny jako vzdycky!....a sem rada,ze si Ivi rekla o NNN...uz se tesim doufam ze to bude brzo...

6 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 8. června 2008 v 15:59 | Reagovat

jéééééééé krásná kapitolka,moc pěkná povídka - všechny tvý povídky sou moooooc pěkný,píšeš krásně.........

7 tessa tessa | 8. června 2008 v 17:47 | Reagovat

Jéva, já tuhle povídku žeru :-D, že bude brzo dlší kapča??? :-D

8 maka maka | E-mail | 9. června 2008 v 19:09 | Reagovat

Moc povedená:):):):):)

9 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 15. června 2008 v 17:24 | Reagovat

lidííííííííí já chci novou kapitolkuuuuuuuuu......prosím dalšíííííí

10 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 26. června 2008 v 20:37 | Reagovat

heeeeeeeey jakoooo rychle rychleeeee dalshu =-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama