9. Ztráta je zkázou srdce

25. června 2008 v 22:05 | Tagryjka |  Navždy...
A už jsem tu zase! Už se mě nezbavíte :DDD. Slíbila jsem, Abogarth co nejvíc povídek a tak slib plním. Je tu kapitolka k Navždy, ale varuji vás, že není moc optimistická. Původně to měla být depkoidní jednorázovka, ale já to zamotala do děje.
Jo a vím, že jsem zase z jedné postavy udělala někoho, kdo není, ale znáte můj postoj ke stálým charakterům od J.K.Rowling.
Takže si to užijte a napište taky nějakej komentík. Doufám, že jich nebude tak málo jako k minulé kapitole.
Váš Tagýsek neboli já!!!
P.S. pro všechny nepříjemný matikářky a spálený ramena :DDD.

9. Ztráta je zkázou srdce
Sera se s úsměvem na rtech vřítila do Velké síně, ale hned při vstupu jí úsměv zmrazily pohledy všech přítomných studentů. Snažila se nedat na sobě nic znát a rychle si ti zamířila k večeřícímu Petrovi.
"Co všichni tak zíraj?" šeptla směrem ke svému kamarádovi a nedbale si jednou rukou přitáhla talíř se smaženými kuřecími stehýnky. Petrovi někdy tou ledabylostí a nedbalou elegancí připomínala Siriuse.
"Ty se ještě divíš?" odfrknul si pobaveně. "O tom tvém výstupu ve sklepení jsem se během dne doslechl asi ve třech verzích," dodal pobaveně na její nechápavý pohled.
"A sakra," vydechla překvapeně a letmo pohlédla na Lily Evansovou kousek od nich. S nepříjemným pocitem si všimla, že i ona ji pozoruje.
"Ach jo, nesnáším popularitu," povzdechla si útrpně a díky tomu Petrovi zaskočilo sousto a on se málem udusil.
"To myslíš vážně?" chechtal se celý rudý.
"Smrtelně," přikývla, ale stejně se při pohledu na něj musela s chutí rozesmát.
"Co ses dozvěděla na ošetřovně?" oslovil ji, když se konečně dostatečně vysmáli.
"Jak víš, že jsem byla na ošetřovně?" byla překvapená, protože u Remuse si na jeho vševědoucnost zvykla, ale Petr? To by mi ještě scházelo, pomyslela si pobaveně.
"Protože si celej den chodila jako tělo bez duše a na večeři ses přiřítila se zářivým úsměvem. Něco ho muselo způsobit," vysvětloval svojí logiku.
"Nooo, nedozvěděla jsem se v podstatě nic, ale jsem hrozně moc ráda, že je Sirius konečně v pořádku," prohlásila se skoro zasněným úsměvem na rtech, ale do přítomnosti ji rychle dostalo Petrovo uchechtnutí.
"To se ti ani James nepochlubil, že je zítra pustí z ošetřovny?"
"Cože?"
"Madame po Siriusově probuzení usoudila, že nemá důvod je tam držet více než je nutné. Což znamená pouhých čtyři a dvacet hodin," zašklebil se ironicky.
"Pouhých," zopakovala s úšklebkem Sera a docela škodolibě si představila, jak se tam ti tři budou nudit. Ona sama by to nevydržela.
***
"Konečně doma," vydechl Sirius potěšeně před obrazem Buclaté dámy, kam celá jejich skupinka zamířila, když je propustila madame Pomfreyová z ošetřovny.
"Nene," odporoval James. "Doma budu, až se natáhnu do svojí krásný měkounký postýlky," zasnil se a nevytrhnul ho z toho ani výbuch smíchu jeho přátel, protože jeho definice byla skutečně přesná.
"Odvážný a ctnostný," řekla nahlas Sera a Jamesovi to přišlo vytržené z kontextu, ale to by ani nebyl Sirius, kdyby an to nějak nejapně nezareagoval.
"Jo, to jsem," zazubil se a vypjal hruď, což se mu vymstilo v podobě pichlavé bolesti v čerstvě zhojených žebrech.
"Nechci ti kazit iluze, Tichošlápku," zasmála se Sera. "Ale to bylo heslo," dodala a Buclatá dáma to doprovodila pochvalným kývnutím a uvolnila otvor, kterým se vstupovalo do nebelvírské společenské místnosti.
Vždycky když Pobertové vstoupili do společenské místnosti, tak vzbudili rozruch, ale tentokrát o hodně víc, protože to těch drbech, co se rozšířily v Bradavicích, nikdo ani netušil, proč strávili James, Sirius a Remus takovou dobu na ošetřovně a už vůbec ne, proč byl Sirius v bezvědomí.
Nikdo z těch pěti nebral na vědomí šeptání a zaujaté pohledy studentů Nebelvíru, nebo to alespoň nedávali najevo. Komu by také bylo příjemné, kdyby ny ně někdo zíral jako na nějakou atrakci v zoo.
"Ale, ale, Pottere, ty už ses vrátil?" Lily Evansová se nedala poučit z toho incidentu ve sklepení a zase se navážela do Pobertů. Sera ucítila, jak James ztuhnul a drtil v železném stisku její ruku, kterou ho držela celou cestu z ošetřovny.
"Chyběl jsem ti, Evansová?" sice se zařekl sám sobě i svým přátelům, že si nebude té krásné rusovlásky všímat, ale tohle si také nechtěl nechat líbit. Ten pohrdavý a jízlivý tón si nezasloužil.
"Vůbec ne, Pottere,"
"Tomu nevěřím," ušklíbnul se posměvačně a v hlavě se mu mihly všechny ty hádky, které už měli s Lily Evansovou za sebou.
"Budeš muset," odsekla.
"Já nemusím nic, drahá Evansová," zazubil se vtíravě, ale nervózně si prohrábl vlasy. Tím Lily Evansovou ještě více popudil.
"Promiň, že jsem zapomněla," prskla vztekle. Seře se ta hádka čím dál víc přestávala líbit. Chtěla zakročit, aby zase některý z nich neřekl něco, co by nechtěl. Ale potom si v duchu řekla, že nejsou malé děti, i když se tak někdy chovají, a nají svou vlastní hlavu a v ní rozum.
"Tobě prominu cokoli,"
"Já tobě ne!"
"Vážně ne?" James naklonil hlavu škádlivě na stranu a to červenovlasou krásku ještě více rozlítilo.
"Ne!" zakřičela z plných plic."Nechceš ještě přehodnotit názor, Evansová?" zeptal se nedbale.
"Ne!" zaječela znovu a Sera jen bolestně zkřivila tvář, protože dívčí soprán nebyla její oblíbená melodie.
"Teď jsi mě ranila až do hloubi srdce," chytil se James teatrálně za hruď a Pobertům nad jeho hereckým výkonem zacukaly pobaveně koutky.
"To mě vůbec nemrzí, Pottere,"
"Proč mě to nepřekvapuje?" zamnul si James zamyšleně bradu a Lily v tu chvíli zatoužila vytrhnout ho jakkoli z té jeho oázy klidu. "Jo a jen tak mimochodem, Evansová, nechceš jít se mnou na rande?" vytasil se s větou, o které věděl, že ji vždy spolehlivě vytočí.
"Nikdy!" další hlasitý výkřik. Ta snad usiluje o to, abychom ohluchli, pomyslela si Sera.
"Ach jo," povzdechl si nebelvírský chytač hraně, protože ho už asi tisící odmítnutí nezaskočilo. "Ona mě už zase odmítla. Chápete to někdo?" otočil se na své obecenstvo s hereckým výkonem hodným Oskara,
"Ne, nechápeme," přisadil si Sirius a na rtech se mu usadil tak zářivý úsměv, že to mělo za následek to, že několik dívek přestalo sledovat hádku.
"Já taky ne," zaksichtil se James. "Proč mě odmítáš, Evansová?" otočil se na naprosto konsternovanou dívku naoko nechápavě.
"Protože jsi sebestředný ignorant, Pottere! Proto!" zavřískla nas… nasupeně.
"Tohle bolelo," zamračil se James a jen jeho nejbližší přátelé si všimli, že to vůbec nebylo hrané. Seře to dokázalo i ještě pevnější stisknutí její ruky.
"Super," zasmála se potěšeně Evansová. "Ale je to pravda! Jsi arogantní idiot, Pottere!" pokračovala vítězně v nadávkách.
"Jsi ke mně krutá, Evansová," zkusil James svou poslední obranu. Divadýlko.
"K tobě? S radostí!"
"Asi si půjdu pro kapesníček," zamžoural James očima a teatrálně si otřel imaginární slzu.
"To jdi a zmiz mi na hodně dlouhou dobu z očí," prskla po něm Lily a myslela si, že má hádku už vyhranou.
" Ty mě vážně doženeš k slzám!" konstatoval překvapeně James a pro všechny to znělo jako další zábavná replika. I pro Lily.
"To víš, že jo, Pottere. Jdi se vyplakat mamince na rameno jako správný malý chlapeček," zašišlala. James jí chtěl peprně odpovědět, ať do jejich hádek netahá jeho rodiče, ale přerušilo ho otevírání obrazu. K překvapení všech se na schůdcích do společenky objevila profesorka McGonagallová. A výraz její tváře nevěstil nic dobrého, ale všem přítomným málem spadla ústa až na podlahu, když oslovila jednoho z aktérů dnešní hádky.
"Pane Pottere, mohl byste jít, prosím se mnou?" James na ní málem zůstal neslušně zírat, protože to bylo snad poprvé, co ho požádala. Jindy nařizovala, ale tentokrát se muselo stát něco opravdu vážného, prolétlo Jamesovi hlavou a vzápětí se snažil potlačit všemožné hrůzyplné scénáře, které se v jeho hlavě vyrojily. Sera je zahnala povzbudivým stisknutím jeho ruky a hřejivým úsměvem.
"Pane Blacku, vy pojďte, prosím také," obrátila se ředitelka Nebelvíru na černovlasého mladíka a vykročila směrem k portrétu. Než se James a Sirius vzpamatovali ke kroku, stihla ještě Lily syknout: "Cestou se ještě stav vyplakat u maminky, Pottere,"
James to doprovodil jen poraženeckým ušklíbnutím, protože věděl, že už se nechce dál urážet a hádat a hlavně ho hrozně zajímalo to, co mu chce profesorka přeměňování sdělit.
Minerva McGonagallová si to chodbami rázovala tak rychle, že museli oba nasadit neobvyklé tempo, aby udrželi krok. Profesorka se na ně ani koutkem oka nepodívala, což jim bylo také divné. Kdykoliv jindy by je propalovala pronikavým přísným pohledem.
"Chce s vámi mluvit pan ředitel," oznámila jim nedaleko chodby s chrličem. Sirius s Jamesem si vyměňovali ustarané a zmatené pohledy a v hlavě se jim vytvářely různé teorie, ale ani jedna se neblížila pravdě.
"Dobrý den," pozdravili slušně, když je ředitelka Nebelvírské koleje strčila do ředitelny a sama zmizela.
"Nevím, jestli dobrý, ale také vás zdravím," řekl Brumbál zamračeně a vzhlédl od jakéhosi dopisu. "Posaďte se," pokynul jim, ale ona oba si sedali, jak na věnec z trní, protože nikdy ještě nezažili Brumbála v takové náladě. Nejdřív McGonagallová, teď Brumbál, pomyslel si James. Nemuseli být oba nějak vysoce inteligentní, aby si uvědomili, že se stalo něco hodně vážného, co se jim za žádnou cenu líbit nebude.
***
Po odchodu těch dvou se studenti vrátili k původním činnostem, ale nenadálý příchod profesorky přece jen podnítil jejich zvědavost. Sera, Remus a Petr se cítili jako na jehlách a doufali, že to nebude nic vážného. Lily se také necítila nejlépe, obzvlášť po pohledu, kterým ji počastovala Sera.
Najednou se obraz s hlasitým prásknutím otevřel a šťavnaté klení Buclaté dámy bylo utlumeno několika poděšenými vyjeknutími a práskáním židlí, protože všichni studenti úlekem vyskočili ze sedu.
Dovnitř vběhnul James. Nezastavil se ani pohledem, ani krokem na své cestě do ložnice sedmého ročníku. Tedy neměl to v plánu. Na místo ho přikovala jedna Lilyina poznámka, kterou chtěla znovu navázat na předchozí hádku.
"Tak co? Vyplakal ses u maminky?" James se k ní otočil a ona málem zalapala po dechu, protože si všimla, že se tomu vždy neochvějnému nebelvírskému chytači v očích lesknou slzy. Mrsknul po ní ublíženým a zklamaným pohledem plným bolesti a po třech bral schody do svého pokoje. Sera nečekala na vysvětlení. Ten jediný pohled jí stačil na to,a by pochopila, že James teď víc než cokoli jiného potřebuje oporu a tu mu chtěla poskytnout jako nejlepší kamarádka. Vyběhla za ním a ani se nesnažila vnímat překvapené pohledy, když jako dívka vyrazila do chlapeckých ložnic.
Zato Sirius si to zamířil přímo k Lily. I on měl v pohledu bolest a ztrátu.
"Evansová!" zasyčel jí výhružně přímo do obličeje. "Co ti James udělal? Co? Proč nedokážeš na chvíli držet pusu zavřenou, sakra!" rozčiloval se. "Opovaž se říct v následujících dnech i týdnech slovo rodiče!" prskl na ni, ale Lily stále nechápala. "Jamesovi dnes… zavraždili mu rodiče!" v té větě se mu zlomil hlas a Lily se zalily oči slzami, protože si uvědomila, co svými neopatrnými a krutými poznámkami způsobila. "Nedělej, že je ti to líto, Evansová. A dobře ti radím. Nepřibližuj se k Jamesovi," přestože se Siriusovi zadrhával hlas v hrdle potlačovanými slzami, zněl stále dost přesvědčivě.
James zíral z okna, které dokonale odráželo jeho náladu kapkami deště, které stékaly po hladké ploše. Podobné kapky se hrnuly i z jeho očí a on jim nedokázal a ani nechtěl zabránit. Cítil se v tu chvíli sám jako nikdy v životě. Jeho rodiče byli mrtví! Jen velice pomalu mu ta informace začala docházet, ale jediné co věděl, byl, že je sám.
Zničehožnic se kolem jeho pasu obtočily něčí ruce. Byla to Sera, která ho zezadu objala a položila si hlavu na jeho ramena. Byl jí tak vděčný jako snad ještě nikdy v životě. Zoufale potřeboval něčí objetí a ona mu ho bez ptaní, bez zbytečných slov poskytla. Otevřel ústa a chtěl něco říct, chtěl jí to vysvětlit, konečně vyslovit tu šílenou skutečnost, ale nedokázal promluvit. Jen se mu z oříškově hnědých očí spustily další slzy. Bylo mu v tu chvíli jedno, že kluci přece nepláčou.
"Nemluv," položila mu Sera ukazováček na rty, když viděla, jak těžce se mu něco říká.
"Musím," zašeptal zlomeně a přemohl svůj hlas. "Já… já… to musím vyslovit," Sera přikývla, ale i jí se začaly oči plnit slanou vodou, protože jí bodalo do srdce vidět Jamese takhle. "Moji… moji rodiče… Oni… oni jsou mrtví…" konec věty doprovodil bolestným zasténáním a Sera zesílila svoje objetí. "Zabil je… lord Voldemort…"
"Je mi to Líto, Jamesi… je mi to tak líto…" mumlala do jeho košile na rameni a on věděl, že od ní to nejsou pouze prázdná slova útěchy.
"Zůstal jsem sám…" zamumlal na hranici slyšitelnosti a srdce se mu sevřelo, když na něj s plným rozsahem dolehla ta bolestná pravda.
"Ne, Jamesi!" opravila ho rychle a natočila jeho hlavu na stranu tak, aby mu viděla do očí, ve kterých se zrcadlila prázdnota. "Nejsi sám… Máš nás…" mluvila od srdce a on neměl důvod jí nevěřit, celou svou bolestí naplněnou duší. "Mám tě ráda, Jamesi," zamumlala znovu do jeho košile, kterou o vteřinu později zmáčely slzy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 26. června 2008 v 6:38 | Reagovat

To je naprosto úžasná kapitola........

já nevim jak ty to děláš - že je to vždycky tak krásný........

2 Ivi Ivi | Web | 26. června 2008 v 7:49 | Reagovat

A sakra....blíží se velká můra s velkým M.....

Jen tak tak jsem stihla dočíst kapitolu...zase se povedla a je dokonce dlouuuhá!

Chtělo by to neco k Pohromě...

Sakryš ... já mizíím....začne přednáska.....

3 wisty wisty | E-mail | Web | 26. června 2008 v 9:44 | Reagovat

tý jo, to byla fakt nádherně napsaná kapča, ale byla jaksi moc smutná :(... no každopádně se už moc těším na další kapču, doufám že bude co nejdřív :)

4 Kayla Kayla | 26. června 2008 v 11:07 | Reagovat

uplne nadherny-je to vazne strasne krasny.Doufam, ze bude co nejdriv pokracovani!!!

5 Máka Máka | E-mail | 26. června 2008 v 15:58 | Reagovat

Smrt Jamesových mě vážně nenapadla..To byl fakt šok...Bude rychle pokráčko, že jo?

6 Abogarth Abogarth | Web | 26. června 2008 v 17:03 | Reagovat

To je krásný jako vždycky..:) Málem mě to taky rozbrečelo.Chudak James...

7 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 26. června 2008 v 19:23 | Reagovat

já už jsem uplnej závislák.....dneska sem tu snad potřetí...

rychle pokračování prosíííííím =-)

8 Casey Casey | 26. června 2008 v 20:51 | Reagovat

Fakt boží... ikdyž mi Jamesových rodičů líto... Ale jinak úpa povedená kapitolka

9 Mariana Mariana | Web | 26. června 2008 v 22:19 | Reagovat

Teda, měla jsem co dělat, abych tu Lily neuškrtila. Ale jsem si jistá, že se teď změní. Jimmyhoje mi líto. Ale přátelé ho podrží. Nejlepší bylo, jak se Sirius pustil do Lily.

10 Kikinaa Kikinaa | Web | 27. června 2008 v 20:43 | Reagovat

Je to mooooc moooc krásny :-*.. Mela sem co delat abych se nerozbrecela... je mi mooc lito jamese.. mno opravdu krasne ;)

11 Jenny Jenny | Web | 28. června 2008 v 13:01 | Reagovat

:( Tak to bylo opravdu smutný:( Chudák James :( Lily to tedy neodhadla:( Přestože tahle kapitola byla smutná, byla i úžasně napsaná. Báječná povídka. Děsně se těším na další kapitolu

12 Katie Katie | Web | 2. července 2008 v 11:27 | Reagovat

Jeee, chudak James.....to je mi moc líto :( Važně se ti ta kapitola moooc povedla.....fakt super ;)

13 Kattie Kattie | Web | 11. července 2008 v 23:27 | Reagovat

Jééj měla jsem slzy v očích...)-; začínám mít tu Seru ráda..jdu na další ;)

14 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 16:05 | Reagovat

božínku, to je tak smutné. jednou je Lily badmanka a patří jí to. dobře jí tak, ale chudák Jamie... :-(((

15 Angela Dumbledore Bleck Lupinova Angela Dumbledore Bleck Lupinova | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 17:07 | Reagovat

hmhmbeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee

a je je po nich ako ja len neznašam voldemorta

16 jackie jackie | 12. listopadu 2009 v 19:46 | Reagovat

mooooooooooooc pekna kapitolka.......malem sem plakala :( a jamese se mi fakt lito......ale sera je hodna...a jak se sirius pustil do ty lily bylo fakt bozi....pises krasne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama