Rozhodnout se? 2/2

10. června 2008 v 18:03 | Tagryjka |  *Jednorázovky*
To je napínavý, co? :-DD!

Ani náraz zaklínadla, ani bolest kletby však nepřicházela. Jen mlhavě k němu dolehl něčí výkřik a to ho donutilo otevřít oči. Před zraky mu však vběhla Hermiona. Se zděšením si uvědomil, co se odhodlala udělat, ale nestihl jí v tom zabránit. Tělo jeho bývalé studentky, nynější lásky se bezvládně sesunulo k zemi po nárazu smrtící kletby. Severus bez lítosti mávl hůlkou směrem k Smrtijedovi, který měl všechno tohle na svědomí a vyslal kletbu, která se nepromíjí. Netrefil se, protože podlý Smrtijed se přemístil. To ale znamenalo, že hradba proti přemístění, s jejímž vybudováním si dal práci samotný Pán zla, zmizela.
Důsledky toho všeho se Severusovi vypařily rychlostí blesku z hlavy, když se sklonil k dívce ležící u jeho nohou. Viděl, jak se Hermionino tělo otřásá bolestmi, a tak ji vzal něžně do náruče. Poprvé v životě se mu oči zalily slzami, protože věděl, že ji nedokáže zachránit. Musel se dívat na její tvář a na oči, které se pomalu zamlžovaly přicházející smrtí.
"Hermiono," vydechl zlomeně do jejích vlasů.
"Severusi," řekla jeho jméno z posledního dechu. Těch osm souhlásek se mu jako rozpálené ostří zabodlo do krvácejícího srdce. "Rozhodla jsem se," taková byla poslední slova Hermiony Grangerové vynikající čarodějky, nejlepší přítelkyně Harryho Pottera, ženy, která zemřela pro lásku, ale neslyšel je nikdo jiný než právě on, Severus Snape.
Právě ve chvíli, kdy Smrtijed schovaný za svou masku vyslovil ono osudné kouzlo, Harry Potter poprvé v životě vyslal kletbu smrti. Pán zla, Voldemort, Tom Rojvol Raddle neměl jedinou šanci se bránit, než do něj jedovatě zelený paprsek přinášející smrt a věčné zatracení narazil. Spolu s ním padla jeho kouzla a většina Smrtijedů. Zbytek z věrných nohsledů se skácel k zemi v bolestech, protože pouta s Pánem v podobě znamení na levém předloktí se trhala a rozhodně ne bezbolestně. Jedinému Severusovi Snapeovi se to vyhnulo, protože tomu jako největšímu zrádci a členovi Fénixova řádu zmizelo Znamení zla bez jediné stopy.
"Vyhráli jsme," vydechl zmoženě, ale hlavně překvapeně Harry a sklonil hůlku. Rozhlédl se po bojišti, po všech tvářích lidí, kteří mu pomáhali, po obličejích jemu nejbližších, po spoutaných Smrtijedech, ale i po mrtvých tělech, která mu vehnala slzy do očí.
"Harry!" ten výkřik poznal podle hlasu a také podle vlasů majitelky, které mu zakryly výhled na okolní svět, když se mu Ginny vrhla kolem krku.
"Ginny," zamumlal do té záplavy ohnivých vlasů.
"Harry, tys to dokázal," řekla bláznivě šťastně, a pak se chtěla odtáhnout. Nedovolil jí to a beze slova ji políbil, protože si chtěl dokázat, že tohle všechno není jen krásný sen.
Není to krásný sen, je to noční můra, opravil sám sebe, když se znovu rozhlédl po místě, kde se pro kouzelnický svět toho dne tolik změnilo. Uviděl totiž Severuse Snapea klečet nehybně na zemi a už jen tím pohledem se mu sevřely útroby děsem. Najednou se jeho bývalý profesor lektvarů zvedl na nohy, ale něco držel v náručí. Respektive někoho, něčí tělo.
"Hermiono!" Harrymu se přes rty vydral zoufalý výkřik a oči se mu naplnily slzami. Už ani neviděl mrtvou tvář své kamarádky, protože přes kapky slané tekutiny, které se mu o okamžik později rozlily po tvářích, neviděl nic. Ani strhanou a slzami zalitou tvář Severuse Snapea, ani bezmoc všech lidí kolem. První mrtvý obličej v nich zanechal hluboké zoufalství.
"Kdo?" vydechl vedle Harryho Ron.
"Já nevím," zavrtěl hlavou bezmocně Snape, ale oči od jejího mrtvého obličeje nezvedl. "Zachránila mi život," zamumlal skoro neslyšně a bojoval se slzami, které mu hrozily vylitím přes hradbu řas.
"Harry! Harry!" křičel Neville Longbottom a řítil se k jejich zkormoucené skupince. "Ha-," dál už nepokračoval. Dech a sílu něco říkat mu vzalo bezvládné tělo v Severusově náručí.
"Co-," zadrhl se Harrymu hlas. "Co se děje?" dokončil otázku třaslavě.
"Malfoy utekl," vydechl nakonec Neville a sklopil hlavu, jak na ni dopadly veškeré události toho dne. Zato v Harrym to roznítilo vztek.
"Kde je, hajzl jeden bezpáteřní?" vyštěkl zlostně. Nikdo nedokázal odpovědět, a tak Harry pozvedl hůlku. "Najdi Luciuse Malfoye," vycedil přes pevně stisknuté zuby a pustil hůlku z ruky. Ta odporovala zemské přitažlivosti a zůstala viset ve vzduchu. Sledována napjatými pohledy začala psát ohnivý nápis a později s ohnivé kličky písmen zformovaly do dvou slov. Malfoy manor.
"Jdu ho zničit," vyštěkl odhodlaně Harry. Už nehodlal nechat toho mrzkého hada znovu utéct. Tentokrát už ne!
"Jdu také," přikývl rozhodně Ron a zavrtal oči do země. Nedokázal se dívat na Hermionino mrtvé tělo.
"Já také," přidal se Snape. Už se nemohl nechat pohlcovat smutkem a bolestí, jež ho sžíraly zevnitř. A pomsta na Luciusi Malfoyovi bude více než dostatečná!
***
"Tak jsi mě přece našel, Pottříku?" posměvačný tón z Luciusova hlasu nezmizel ani, když ne něj mířilo pět hůlek, které byly ochotné ho na místě zabít. Harry jen zavrčel a tiskl svou hůlku s jádrem pera ptáka fénixe tak pevně, až mu zbělaly klouby na ruce. "Á, Severusi, to je milé překvapení," pokračoval zlomyslně, když pohledem vyhledal dávného přítele a spolužáka. "Také jsi mě přišel navštívit?"
"Přišel jsem tě zabít," procedil mezi zuby Severus.
"A proč jsi to neudělal, už když jsem zabil tu tvojí nebelvírskou mudlovskou děvku, co?" zašklebil se posměšně, ale to se mu stalo osudným.
"Hajzle!" zařval Severus a vyslal na Malfoye smrtící kletbu. Ten však s výsměšným úsměvem uskočil a Avada Kedavra udělala pořádnou díru do stěny za ním. Severusovi se vzteky zatmívalo před očima. Sledoval toho zmetka, který byl natolik podlý, aby mu poslal kletbu do zad a odnesla to Hermiona. Takovou touhu zabít ještě nikdy předtím necítil.
I Lucius se ho pokusil zabít, ale jeho zelený paprsek odklonil Harry. Smrt přinášející kouzlo však nenarazilo do zdi, jak všichni mysleli, ale obyčejné, pečlivě vyleštěné zrcadlo, co nevinně viselo na zdi, jej odrazilo. Kletba našla svůj zamýšlený cíl. Severus padl bezvládně, mrtev k zemi, sledován čtyřmi páry vyděšených pohledů. V duši měl klid. Věděl, že nezemřel nadarmo a že jeho i Hermionina smrt budou pomstěny. Poslední myšlenka patřila jí a také… Rozhodl jsem se…
***
Z celého hřbitova to odpoledne vyzařovala pochmurná nálada. Vzduchem byly cítit slzy, beznaděj, zoufalství. Několik lidí v černém se shromáždilo kolem hrobu, který byl umístěn na kraji hřbitova, protože byl nový. Dopadaly na něj nové slzy plné ztráty.
Harry se sklonil k černému mramorovému náhrobku, na němž se skvěla jména, která ho v srdci budou bolet nejvíc. Bílá lilie, darovaná s bolestí, našla své místo.
Všichni chvíli jen mlčky stáli a dívali se na dvě jména těch, co položili svůj život. A doufali, že ne nadarmo. Těch, kteří jim budou chybět v celém životě. Pomalu odcházeli pryč z tohoto ponurého místa a věděli, že na ty dva nikdy nezapomenou. Musí žít v mysli všech. Ani jeden nesmí být zapomenut, protože ani jeden si to pro svou moudrost, pomoc, povahu a lásku nezasloužil.
Na to všechno myslel i Harry, když tam zůstal sám. Vždycky budete mít místo v mém srdci. Nikdy na vás nezapomenu. Ani na Vás, pane profesore, ani na tebe, Hermiono. Budu myslet na to, za co jsme bojovali. Za co jste zemřeli, pomyslel si nakonec a setřel si slzy z tváře. Je čas jít, ale já se vrátím. Jednou se zase setkáme, slíbil.
A takhle skončily životy těch, kteří bojovali za lásku a také za ní zemřeli. O jejich osudu, moudrosti a odhodlání však mluví jen lidmi zapomenutý náhrobek na hřbitově v Godrikově dole, kde byli pochováni s bolestí a zapomenuti s láskou.
Nejméně se smrti bojí ti, jejichž život má největší cenu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abogarth Abogarth | Web | 10. června 2008 v 19:45 | Reagovat

Jeto hrozně pěkný a smutný,děkuju moc...:-*

2 Ivi Ivi | Web | 11. června 2008 v 15:52 | Reagovat

Dobrýý!!!!!!

3 Anet Anet | 14. června 2008 v 21:22 | Reagovat

OMG....bulím jak želva!

4 máka máka | 17. června 2008 v 12:47 | Reagovat

Nádherně smutné...

5 Katie Katie | Web | 17. června 2008 v 21:53 | Reagovat

Krásné a velmi smutné.....dokonce mi i slzička ukápla.... ;o)

6 Kattie Kattie | Web | 19. června 2008 v 13:15 | Reagovat

Ó :D neceš sprátelit tšebá?

7 Kattie Kattie | Web | 19. června 2008 v 13:35 | Reagovat

Jo a jako ted se mě máti ptá co se mi stalo,že bulim :D oujé,jsem strasná citlivka..:D

8 Pstrosice Pstrosice | Web | 19. června 2008 v 20:29 | Reagovat

Mas prekrasne zahlavi!!:-)

9 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 22. června 2008 v 18:45 | Reagovat

je to smutný ale moooooc hezký....

10 mishelka mishelka | 23. července 2008 v 18:45 | Reagovat

strasne pekna jednrazovka :o)....az ma pichalo u srdca ked som ju citala!!...nadhera mas talent!!!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama