10. Proč ne?

6. července 2008 v 21:35 | Tagryjka |  Kdo vyhraje?
No lidi, a už jse tu zase. prostě se mě nezbavíte, ať se budete snažit jakkoli. Jelikož jsem celý červen KV? zanedbávala, tak je tu další kapča.
Užijte si ji
Vaše Tagryjka
P.S. ne, nešálí vás zrak. Dneska tu vážně nejsou žádný dlouhý kecy :D.

10. Proč ne?

Helen se s bezradným výrazem otočila od kuchyňského stolu, kde ji zanechala paní Weasleyová, když odešla do Doupěte, kde si s Arturem potřebovali ještě něco zařídit.
"Umí někdo z vás vařit?" otočila se na osazenstvo kuchyně, kde se jako obvykle sešli úplně všichni. Všichni se po sobě tak nějak rozpačitě podívali.
"Tes, ty se vůbec nehlas," upozornil blonďatou dívku před sebou Sirius a pobaveně se na ní zaksichtil.
"A proč ne?" ohradila se naoko dotčeně. "Neumim snad vařit?"
"Ehm, mám odpovídat?" rozesmál se černovlasý muž a vůbec nic si nedělal z naštvaného pohledu, který na něj vrhla, ale o vteřinu později si málem vyrazil dech o podlahu. Tes na něj totiž potměšila skočila a protože si neuvědomila, že Sirius se na kuchyňské židle houpe jako malej kluk, přestože se ho tomu snažily paní Weasleyová a Helen odnaučit, a tak se jejím přičiněním ocitli na zemi.
"To je za trest, ty pse jeden drzej," usmála se provokativně a začala ho lechtat.
"Jo, pse?" přimhouřil oči Sirius, a aniž si to uvědomil, připomněl několika lidem v místnosti Bellatrix Lestrangeovou, protože společné rysy Blackových se zapřít nedaly, ať se snažil jakkoli. "Tak to teda ne," zasmál se a shodil Tes na zem a sám se přetočil nad ni.
"Šašci," zakroutila nad nimi hlavou Helen, ale koutky úst jí cukaly.
"Helen, ty neumíš vařit?" otočil se na ni Ron zvědavě, protože si neuměl vysvětlit tu její otázku. Všichni, kromě těch dvou na podlaze, se na ni otočili v očekávání odpovědi, která však přišla od úplně jiné osoby, než čekali.
"Než se Helen naučí vařit, já už budu dávno v důchodu a budu mít šest dětí," rozesmál se Bill Weasley, který vešel do kuchyně naprosto nepozorován ostatními ve společnosti Severuse Snapea.
"Bille? Co ty tady děláš?" ptala se překvapeně a pomalým krokem zamířila přímo k nejstaršímu Weasleymu.
"Jsem na dovolené. Přijel jsem se podívat na rodinku," mrknul na své sourozence, kteří seděli kolem stolu a naprosto nechápali, co se to děje, ale měli radost, že se Bill taky rozhodl dostavit. "Taky tu mám pár záležitosti, ale rozhodně jsem nečekal, že když jsi říkala, že se přesouváš do Anglie, tak budeš vařit ve Fénixově řádu," podotknul pobaveně a letmo ji objal jako starou známou.
"Víš, že já neumím uvařit ani kafe," ohradila se dotčeně.
"Vím," přikývl se smíchem. Pak se konečně otočil na svou rodinu. "Nazdárek, bando," usmál se a přistoupil k nim blíž, aby mohl obejmout svou jedinou sestru, protože Ginny se vzpamatovala první a jako první také vyskočila od stolu.
"Ahoj, Ginny," potom svojí sestřičce škádlivě rozcuchal dlouhé ohnivé vlasy.
"Ale no tak," zasmála se a hbitě uhnula, aby to nemohl udělat znovu. Bill už se potom s ostatními zdravil jen pohledem, protože přece jen jeho bratři si nijak nepotrpěli na objímání. Jen u Charlieho se překvapeně zastavil.
"Charlie? Ty nejsi v Rumunsku?" podivil se.
"Evidentně ne," podotkl pobaveně. "A odkud ty znáš Helen?"
"Tys jim neřekla, kde jsi strávila patnáct let svého života?" otočil se na hnědovlásku překvapeně Bill.
"Samozřejmě, že řekla," ohradila se dotčeně. "Ale některým se to vypařilo z hlavy, že?" mrkla trochu jízlivě na Charlieho i ostatní, co se tvářili nechápavě.
"S Helen jsme spolu pracovali v Egyptě," vysvětlil jednoduše, a pak se posadil k Charliemu na židli a začal si s ním povídat. Předtím se ještě pokusil pozdravit Siriuse, kterého znal z těch pár porad Fénixova řádu, jichž se zúčastnil, ale černovlasý muž byl plně zaměstnán drobnou dívkou, která ho s neuvěřitelnou vervou bušila pěstmi do hrudi, ale on se jí jen smál.
"Ty fakt neumíš vařit, Helen?" zamrkal překvapeně Snape a vrátil je tak k předchozímu tématu.
"Ne, ani lektvary mi nikdy nešly, pamatuješ?"
"Na to se nedá zapomenout," odfrknul si znechuceně při té vzpomínce. "Bylas horší než Longbottom a Potter dohromady, a to už je co říct, viďte pane Pottere?" otočil se jízlivě na Harryho, který raději zatnul zuby a nic neříkal, protože se s ním nechtěl dohadovat o lektvarech ještě před začátkem školy.
"No jo no, prostě mi to nešlo. A tak neumím ani vařit," usmála se se zdánlivě nevinným výrazem ve tváři.
"Já mám takovou smůlu, že všechny ženy v mém okolí neumí vařit," prohlásil Snape a v hlase měl lehký nádech pobavení.
"Počkej, jak to myslíš?" nechápal Remus, který doteď debatu pouze poslouchal. "Ariana neuměla vařit?"
"Pche, Ariana z vaření pochytila jen to, co jí bylo vlastní jako Malfoyové a to jedy. Jinak opravdu vařit neuměla. A že se snažila," dodal s téměř neznatelným úsměvem ve tváři, protože ho srdce bolelo při těch vzpomínkách, kterých bylo v poslední době více než mnoho.
"Ale moment," ozval se najednou Sirius, protože konečně zanechal rvačky s Tes a připojil se k nim. "Lily vařit uměla," dodal vítězně. Jenže to nezpůsobilo takovou reakci, jakou všichni očekávali. Helen vybuchla smíchy tak, že se ani neudržela na nohou a po tvářích jí tekly slzy. Ale všechny naprosto šokovalo, že se rozesmál i Snape. Do té doby možná viděly neznatelné úsměvy na jeho tváři, ale teď se rozchechtal na celé kolo.
"Pardon," pokrčil rameny a snažil se nahodit obvyklou necitelnou masku, ale s cukajícími koutky mu to šlo špatně. Já jen, že tohle byl ten nejlepší vtip, co jsem kdy slyšel. Lily by byla schopná v kuchyni připálit vodu na čaj," vysvětlil pobaveně a Helen se znovu mohla potrhat smíchy.
"Ale- ale-…" snažil se Remus najít ta pravá slova.
"Remusi, viděl jsi někdy Lily vařit?" pomohla mu Helen a otřela si z koutků očí slzy smíchu.
"Ne," přiznal po chvíli přemýšlení, skoro překvapeně.
"Předpokládám, že v rodině Potterových vařili skřítci, protože jinak by všichni po prvním týdnu umřeli na otravu," poznamenal Snape a pomohl tím rozřešit záhadu.
"No konečně bychom se mohli dostat k tomu, proč jsem vlastně přišel," poznamenal po chvíli Snape a nepatrně se zamračil. "Já jen, že Brumbál zase někam zmizel, takže to nemůžu oznámit přímo jemu. No, ale to je nepodstatné," zase nasadil svou chladnou a ledovou masku a všem tím vsugeroval dojem, že jeho smích byl jen prchavý sen, který zmizel ve stínech minulosti. "Dnes odpoledne je svoláno důležité shromáždění Smrtijedů. Svolejte na večer Fénixův řád. Myslím, že bude o čem mluvit," pronesl temně a všem přejel po zádech ledový mráz strachu. "Sbohem," zamumlal mezi dveřmi a hned vyrazil směrem k hlavním dveřím.
"Neshledanou," opravila ho Helen křiknutím do chodby. Nemohla si pomoct, ale to poslední slovo jí znělo jako poslední rozloučení a to rozhodně nechtěla připustit.
"Tak jsme to pěkně zakecali, ale já musím zopakovat svoji otázku," uchechtla se asi po pěti minutách Helen, jako by si na něco vzpomněla. "Umí tu někdo vařit?" nevinně zamrkala a rozhlédla se po osobách v kuchyni, ale všichni se snažili tvářit, jak že tam nejsou.
***
Pohodový podvečer na Grimmauldově náměstí, kdy se mládež pokoušela všemožnými i nemožnými prostředky přesvědčit dospělé a členy řádu, aby mohli na poradu a ti jen odmítali a smáli ve všem jejich, později už dosti zoufalým pokusům, byl přerušen nenadálým návštěvníkem z krbu. Většinou to nebylo nic neobvyklého, obzvlášť před poradou, ale tenhle člověk všechny vyděsil smrtijedskou maskou, z pod které se hned po vypadnutí ze zelených plamenů ozvalo sprosté zaklení, a smrtijedským pláštěm díky němuž si dotyčný vysloužil houf hůlek, které mu všichni strčili skoro až pod nos.
"Sakra, nechte toho!" rozlétl se místností nezaměnitelný hlas Severuse Snapea a ti, co ho znali lépe, si nemohli nevšimnout unaveného a bolestného podtónu. Když si obávaný profesor lektvarů ve spěchu sundal masku, všichni zalapali po dechu a ti slabší povahy dokonce vyděšeně zaječeli.
"Proboha, Severus, co se ti stalo?" rozeběhla se k němu okamžitě Helen a v patách měla Tes, Siriuse a Remuse, protože všichni byli dokonale vyděšeni krví, která černovlasému muži stékala po obličeji.
"To nic není," odmávl její otázku, ale obavy zaplašit nedokázal, neboť sebou při tom drobném pohybu bolestně trhnul. "Uhni," zavrčel na Siriuse a pokusil se kolem něj protáhnout pryč z kuchyně, ale ten se ho pokusil zastavit rukou, kterou ho chytil za rameno.
"Snapee, co-," víc už Sirius nestihl říct, protože ho zarazilo Severusovo bolestné syknutí. Raději jeho rameno urychleně pustil.
"Severusi, plášť," zavelela ostře Helen, protože teď neměla náladu na jeho vytáčky, výmluvy a nesnesitelnou statečnost. Potlačil povzdech, protože věděl, že s tímhle jejím tónem nemá cenu se hádat.
"Bohužel ti nemohu vyhovět, protože jsou tu děti a ještě by z toho měly noční můry," zasyčel vztekle a na druhý pokus vyšel z kuchyně. Přesto mu do jeho obvyklé chůze zasahovala bolestná škubnutí a trhané pohyby.
"Dovolíš?" zasyčel o chvíli později na Remuse, který mu stál v cestě ke krbu. Všichni věděli, že byl v laboratoři, kde byli i zásoby lektvarů a podle cinknutí, která se ve ztichlé kuchyni dokonale rozléhala, poznali, že si i nějaké lektvary bral.
"Ne," odpověděl pevně Remus a založil si neústupně ruce na prsou a neoblomilo ho ani Snapeovo vzteklé zavrčení, které by spoustu lidí dostalo vyděšené k smrti až na psychiatrii.
"Sedni si a sundej si ten plášť," rukou naznačeným gestem ho Sirius odkázal na nastavenou židli, kde si Snape později připadal jako pod výslechovou lampou. Nehodlal se s nimi hádat, protože věděl, že neustoupí ani jeden z nich a on by tím zbytečně ztratil čas. Poslušně se posadil a co nejrychleji ze sebe sundal plášť.
"Panebože," vydechla Tes a oči se jí při tom pohledu zalily slzami. Přes rameno jejího otce se totiž táhle hluboká, rozšklebená a hrozně krvácející rána. Až teď si všimli toho, co na první pohled nebylo na černočerném plášti vidět. Byl totiž celý nasáklý krví…
"Co se ti stalo?" zopakovala svou otázku Helen a tentokrát doufala, že se jí dostane odpovědi. "Nic. Pán zla si kontroluje věrnost a výdrž svých nejlepších Smrtijedů," odvětil naoko lhostejně a znovu se natáhl pro hábit, aby si ho mohl nasadit a odejít, ale jakmile pohnul rukou, vystřelila mu do ní řezavá bolest.
"Severusi, sundej si košili," poručila Helen, ale v očích se jí zračila starost a bolest z toho, že on musí takhle trpět. Hermiona zbystřila pohled určený pro ni a pochopila pokyny.
"Proč?" vyštěkl nevrle.
"Proč ne?" odpověděla mu otázkou, ale to už byla zpátky Hermiona a měla náruč plnou obvazů a pár lektvarů.
"Sundej si košili," zopakovala nesmlouvavě, ale odpovědí jí byl jen Severusův pohled plný vzdoru. Kdyby mohl, tak by si založil ruce na prsou.
"Sundejte si košili, pane profesore," stejným tónem jako Helen Hermiona vyřkla pokyn a přímostí vyrazila dech všem v místnosti, nejen Snapeovi. Do ruky chytla jeden kelímek s mastí, co jí podala Tes, která si vzápětí založila ruce na prsou a probodla svého otce takovým pohledem, že spolu s Hermioninými příkazy nedokázal odporovat.
Už potřetí toho večera zalapali všichni v kuchyni po dechu, protože Severus moc dobře věděl, proč si košili nechtěl sundat. Celou hruď a břicho měl pokryté drobnými jemnými rankami, které svým dojmem působily, jako by ho někdo pořezal velice ostrými žiletkami. Nikdo nepochyboval o tom, že je způsobilo kouzlo z černé magie.
"Medico," zkusil Remus univerzální léčící kouzlo a sám se divil, že na ty drobné ranky zabralo. Pomalu se začaly zatahovat a Severus mohl jen zatínat zuby, protože léčení neprobíhalo zrovna bezbolestně.
"Au!" zavyl náhle, protože mu Hermiona kápla na ránu na rameni trochu masti. "Grangerová," procedil Snape mezi zuby a Hermioně jen dlouhá trénink z Bradavic dovolil neutéct a neroztřást se pod jeho mrazivým pohledem.
"Děkuju za starost, ale jí už s dovolením půjdu," řekl mrazivě Snape o pár minut později, hned co mu Tes zavázala ránu na rameni.
"Kam jdeš?" vytřeštil oči Sirius, když si Snape začal nasazovat plášť a smrtijedskou masku.
"Hádej, můžeš třikrát," ušklíbl se Snape a ironie z jeho hlasu doslova odkapávala, ve chvíli kdy zase zmizel v záři zelených plamenů, než mohl kdokoli cokoli říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie (JamesP) Katie (JamesP) | Web | 6. července 2008 v 22:23 | Reagovat

Super kapča! :) Ale docela toho Snapea lituju, chudák. Nechtěla bych bejt na jeho místě... Jinak opět krásně napsané a moc se teším na pokráčko ;) Doufám, že bude co nejrychleji :)

2 Areneis Areneis | 6. července 2008 v 23:27 | Reagovat

pekna kapca

3 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 7. července 2008 v 8:39 | Reagovat

mooooooooooooc hezu Sevík je na tom fakt blbě....bych nechtěla dělat špeha Bumlovi.....

4 tessa tessa | 7. července 2008 v 19:50 | Reagovat

Chudák Sevík. Mě to bolelo pomalu za něho. Ale moc krásná kapča.

5 jess jess | 8. července 2008 v 9:24 | Reagovat

hezka kapca,,,,,,,,neni co dodat :-P

6 maka maka | E-mail | 9. července 2008 v 15:08 | Reagovat

Sevík je chudák a dost paličatej... Asi by potřeboval víc přátel.

7 Mariana Mariana | Web | 9. července 2008 v 16:58 | Reagovat

Parádní kapitola! A jak si Snape stěžoval, že v jeho okolí neumí žádná žena vařit..prostě nádhera! Doufám, že brzo bude další kapitolka!

8 Casey Casey | 11. července 2008 v 14:34 | Reagovat

Mno úplně úžasná kapitola!! to se musí nechat.... nejvíc sem nemohla z toho Grangorová :D:D:D z toho jsem byla mrtvá :D:D:D:D jsem magor já vim :D:D:D:D

9 Jasmína Jasmína | E-mail | 1. srpna 2008 v 19:14 | Reagovat

těším se na pokráčko :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama