11. Neztratit

4. července 2008 v 22:05 | NarcissaB. |  Navždy...
Halooo, lidi! Už se zase hlásim z prázdnin!
Myslím, že tahle kapitola se k rozjásané a veselé náladě prázdnin moc nehodí, ale já mám hrozně melancholickou a depkoidní náladu, takže z toho vzniklo tohle.
Mám tu pár věnování, které se vysloveně hodí k téhle kapitole, která je malou ódou na přátelství až za hrob.
Pro mojí sestřičku Bellatrix Blackovou neboli Kikinuu, pro Remuse Lupina neboli sestřičku Máku, pro Jamese Pottera neboli Katie a pro Severuse Snapea neboli Abogarth. A taky pro Ivíska, která je jednou z mých nejlepších kamarádek, přestože se známe poměrně krátkou dobu.
No jo, dost keců a "užijte" si kapitolku!
Narcissa Blacková

11. Neztratit
Nikdy poté Sera nepochopila, proč ji tenkrát Severus chytil. Co ho po té ranní hádce vedlo k tomu, aby jí zabránil zabít se o tvrdou a chladnu zem famfrpálového hřiště. Ale nastal tím pro ně zlom. Pro všechny.
"Panebože," vydechla Sera zděšeně, když sklopila zrak, neboť už nebyla schopná vydržet Severusův pronikavý pohled, a pár stop pod svojí hlavou jí do očí udeřil trávník, kterým bylo hřiště pokryto. Kdyby se Severus zpozdil byť jen o jedinou vteřinu, mohl později profesorský sbor uvědomovat její rodiče a smrti jejich jediné dcery.
"Do toho mám ještě hodně daleko," něco v Severusově napůl pobaveném, napůl ironickém v ní něco zlomilo a Seře vytryskly z očí slzy. V tak bezprostřední blízkosti smrti to snad ani jinak nešlo. Myslela si, že ji Snape bude mít za slabocha a zbabělce, ale on ji už podruhé v tomto dni naprosto ohromil. V jeho očích nečetla ani výsměch, ani pohrdání. Nic neřekl, jen se s ní v náručí spustil o něco níž a konečně se dotkl nohama pevné země. Ani jemu neudělal dobře ten krkolomný let vzduchem. Celou dobu ho hnala myšlenka, že pokud to nezvládne, pokud se zpozdí, pokud nebude dost rychlý, dost dobrý, tak se Sera zabije. U všech ostatních by také zasáhl. Byl nejblíže a měl z těch, co zareagovali, nejhbitější reflexy, ale ani to nebyl důvod, proč jí zachránil. Prostě musel. Něco ho nutilo. Nedokázal to pochopit.

Přátelství, to je někdy víc než láska,
je to víra v to, že ruka svírá pevně jinou dlaň…
Přátelství, to je plachá něžná kráska,
která mává na toho, co dává víc než citů daň….
Přátelství, to jsou slova,
která platí, stejně v tónech písní, jako v dešti střel…
Přestože se Serena už mohla pustit a postavit se na své, byť strachem rozechvělé, nohy, udělala naprostý opak. Přitiskla se ještě blíž ke svému zachránci a zabořila obličej, ve kterém měla naprosto otřesený výraz, do Severusova zmijozelského pláště. Potom řekla jedno slovo, které Severus neslyšel už dlouho, které zase otřáslo jeho vědomím.
"Děkuju," zamumlala a s vypětím všech sil se od něj odtáhla, aby se mohla už poněkolikáté za ten den a poprvé za svůj život, podívat do neproniknutelných očí Severuse Snapea. "Děkuji, Severusi," zopakovala už jasněji a ani si přitom neuvědomovala, že je skoro první, kdo mu řekl křestním jménem.
"SERO!" ozval se za jejich pro ostatní nepochopitelnou dvojicí nezaměnitelný hlas Jamese Pottera, tentokrát však podbarvený strachem, který nebelvírskému chytači i zkřivil obličej do bolestné grimasy.
Myslel si, že ji ztratí. Tolik se o ni bál. Měl ji rád jako ještě nikoho na světě. Nikdo ještě nebyl jeho srdci blíž, než ta drobná hnědovlasá dívka, která teď o vlásek unikla jisté smrti.
Přátelství je ozvěnou, co vrátí
tvoje touhy, sny a přání, vyznání a pousmání…
To je přátelství.
Pravé přátelství…

"Sero," řekl znovu, ale tentokrát mnohem tišeji, protože v příští vteřině James přitiskl Seru k sobě a skoro ji přidusil v tom láskyplném sevření. Když se mu podívala do očí, ze kterých doslova tryskal strach a bolest, uviděla i, že jeho oříškové oči jsou mnohem lesklejší než obvykle. V tu chvíli pochopila, co James cítil. K ní a v tu chvíli.
Nikdy dřív si James, Sera a Snape nebyli tak blízko, protože ve chvíli kdy k sobě James hnědovlásku přitiskl, ona ještě svírala v rukou Severusův zmijozelský plášť. Stáli tam jako němé sousoší, ale Siriuse, který se k nim řítil přes celé hřiště od nebelvírských tribun, ani v nejmenším nepřekvapili. Neměl totiž čas o tom přemýšlet. Běžel tak rychle, jak ho ještě nikdy nikdo neviděl…
Přátelství, to jsou stejné cíle v dálce,
je to síla křehká jako víla, přesto největší…
Přátelství neustoupí ani válce, ani v poušti
silné neopouští, slabé přesvědčí….
"Proboha, Sero!" vykřikl Sirius, ještě než k nim doběhl. I on už viděl svou kamarádku rozplácnutou na zemi stejně jako všichni ostatní. Pád z více než třiceti spot na tvrdou zem prostě nebylo možné přežít a nikdo si v té hrůze nevšiml zeleno-stříbrné šmouhy mířící přímo k bezvládně padající dívce.
"Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Tolik jsem se o tebe bál. Vážně ti nic není?" vychrlil ze sebe Sirius a skoro ji vyrval ostatním dvěma chlapcům z náručí, aby i on ji k sobě mohl přitisknout.
"Jsem v pořádku," vypravila ze sebe stále ještě otřesená Serena a nechala se tisknout k Siriusovi, protože to láskyplné a starostlivé náručí jí vracelo zpět do reality. Po chvíli se odtáhla a už naprosto vnímající pohlédla na Severuse.
"Ale nebýt Severuse…" dál nedokončila větu, protože si všichni dokázali naprosto přesně představit, co by se stalo. Sereně nešlo přes rty Snapeovo příjmení, prostě nedokázala jednoduše přejít to, že jí zachránil život.
Pod děkovnými pohledy těch tří se Severus málem nervózně ošil, ale nakonec se ovládl a s neměnným výrazem ve tváři popadl svoje koště, do té doby ležící na zemi.
"Rádo se stalo!" s tímhle výkřikem se vyšvihl na koště a zmizel ve výšce nad nimi. Rozhodilo ho, že poprvé v pohledech těch dvou Pobertů viděl něco jiného než nenávist a pohrdání. A navíc se nechtěl střetnout s madame Hoochovou, která mířila přímo k nim dolů. Mluvil pravdu, když říkal, že se rádo stalo. A v té chvíli si uvědomil, že se mezi nimi něco změnilo. A rozhodně ne málo.
Přátelství, to jsou světy plné lidí,
kde se zapomíná, jak se říká - sám...
Přátelství jsou oči, které vidí,
zná své cesty jako ptáci, jako slunce teplo vrací
lidem přátelství, pravé přátelství…
***
"Tohle byl rozhodně nejzajímavější zápas proti Zmijozelu, který jsme kdy hráli," zamumlala trochu huhňavě Sera v ložnici nebelvírského sedmého ročníku. Pobertové se tam uchýlili k malé soukromé oslavě, protože toho dne opravdu neměli náladu na velký shluk lidí, který ve společenské místnosti Nebelvíru rozhodně byl. Nebyla možnost oslavovat vítězství, protože snad poprvé v historii dopadl zápas mezi dvě znesvářenými kolejemi, dopadl nerozhodně. James nezklamal, ale sto padesát bodů na vítězství přece jen nestačilo.
"Obzvlášť akrobatický kousek tady naší Hnědoočky, že ano?" uchechtl se nevesele, ale hlavně opile Remus, protože tohoto večera toho všichni vypili mnohem víc než obvykle. Pili hlavně na šok, než na zápas. Všem totiž dopoledne proletěla hlavou myšlenka, že Seru opravdu mohou ztratit a všem na pár sekund zmrzlo srdce strachem.
"To víš, že jo," usmála se Serena, ale ani jí na tom nepřišlo nic zábavného. Prostě po tom šoku a pár panácích měli všichni melancholickou náladu a zjitřil se jim smysl pro černý humor.
"Už jsem si myslel, že tě ztratím," zamumlal jí do vlasů Sirius a přitáhl si jí pevně k sobě, protože hnědovláska byla celý večer opřená o jeho mužnou hruď. Nutně potřebovala nějakou oporu a Sirius byl vždycky pevným bodem v životě jich všech.
Je jenom několik takových slov.
Jsou prostá, vzácná a nezbytná.
Někdy je vyslovujeme příliš často,
a pak se nám zdají být všední a obyčejná.
"Měl jsem takovej strach," pokračoval šeptem, aby ho slyšela jen ona. Nebylo to nic složitého, protože James, Remus a Petr se ponořili do hádky o láhev vodky, která mezi nimi už poslední půlhodinu kolovala. James mluvil za ten večer hrozně málo a Sera věděla, co se mu honí hlavou. Jím to otřáslo ze všech nejvíc a otevřelo to ještě ani zpola zahojené hluboké rány na jeho srdci ze smrti rodičů. Sera tolik toužila po tom ho obejmout a dokázat mu, že ona je pořád tam, kde vždycky byla. V jeho blízkosti, přesně tam, kde ji potřebuje. On i všichni ostatní.
"Mám tě rád, Sero," tahle věta tiše šeptaná, ale zcela naplněná láskou jí vehnala slzy do očí.
Ale ten, kdo alespoň jednou poznal jejich pravou cenu,
jim už nikdy neukřivdí,
neboť jejich cena
je cenou a smyslem našeho života.
Nikdy nevěřila, že by byl někdo z jejích nejlepších přátel schopen vyslovit tuhle větu. Ne, že by si myslela, že jsou necitelní, ale nikdy si nepotrpěli na takové důkazy přátelství jako tahle slova. Zahřálo ji to u srdce.
"Já tebe taky, Tichošlápku," šeptla potichoulinku, skoro pro sebe, ale Sirius ji zaslechl. Hodně to pro něj znamenalo. Byla první, kdo mu to řekl.
***
"Už bysme měli jít spát," tohle byla a snad jediná rozumná věta, která z Jamese toho večera vypadla. Seře to dokonce přišlo i zvláštní, vzhledem k tomu jaké množství alkoholu vypil, ale souhlasila s ním stejně jako Petr. Jenom oni tři už zůstali vzhůru, protože Remus se před půl hodinou odebral s omluvami na půl zívající pusy do svojí postele a Sirius to zalomil na Jamesově posteli a nikdo si ani neuvědomil kdy.
"To je do - uáááá - brý nápad," zívl široce Petr a lehce motavými kroky se odpotácel ke svojí posteli s nebesy a málem se zamotal do rudých závěsů.
Serena a James se na sebe podívali a málem vyprskli smíchy, ale protože nechtěli vzbudit nikoho z jejich přátel, tak se ovládli. Sera odmítla Jamesův tichý návrh, aby Siriuse nechali v jeho posteli, s tím, že ve své posteli se vyspí nejlíp. Kouzlem černovlasého mladíka přenesla do postele nejblíže k oknu, kterou měl Sirius zabranou už sedm let, jelikož měl z nich nejblíže ke hvězdám, čemuž se všichni vždycky rádi zasmáli. Pečlivě a starostlivě mu zula boty a z krku stáhla rudo-zlatou kravatu v obavě, aby se během noci neuškrtil.
"Dobrou noc," broukla mile a se zářivým hřejivým úsměvem na rtech, když Siriuse přikryla prošívanou dekou a zatáhla mu závěsy kolem postele, aby ho ráno nevzbudilo sluníčko, které mu obvykle svítilo přesně do obličeje.
"Zůstaneš tady?" zarazil jí James svým dotazem uprostřed pokoje. Také se jí nechtělo odcházet z atmosféry přátelství a všech citů, kterými jich pět prosytilo celou místnost. V jejím pokoji nebelvídských sedmaček na ni čekaly jen nevlídné pohledy, otravné dotazy, nedůvěřivé úšklebky a závistivé a hloupé teorie.
"Smím?" odpověděla otázkou a James jí jediným gestem trochu pobaveně naznačil, že může přespat znovu v jeho posteli.
"Pokud ti zítra ráno nebude vadit, že jsme tě nechali, aby ses probudila vedle mě," připomněl jí s úsměvem onen ranní incident v prvním dni školy. Sera se začervenala, a aby přemohla rozpaky, začala si sundávat kravatu, hábit a boty.
"Promiň," zamumlala skloněná k tkaničkám bot. "Já jsem se jen to ráno hrozně lekla," řekla omluvně a vzhlédla, aby zjistila, že James už se stihl převléknout do pyžama. Nebo respektive do košile, kterou jako pyžamo používal. Na její omluvu nic neřekl, jen pohledem přelétl její školní oblečení, ve kterém hodlala spát, a jedním pohledem jí nabídnul košili podobnou té jeho.
"Díky," přikývla vděčně, protože si také byla vědoma toho, že krátká sukně a pečlivě vyžehlená bílá košile nejsou vhodné svršky pro spánek.
"Otoč se, prosím," požádala ho a James jejímu přání vyhověl. Pamatoval si, jak to dopadlo ve vlaku a při té vzpomínce se začervenal taky a byl rád, že to nemůže vidět.
"Dobrou noc," popřála po druhé toho večera Sera, když vklouzla k Jamesovi pod prošívanou deku v nebelvírských barvách, oblečena do jeho košile, která jí byla skoro až ke kolenům.
"Dobrou noc," zamumlal v odpověď a Sera si svým přirozeným citem všimla podivného podtónu v hlase. Bylo to, to co ho strašilo celý den od jejího pádu. Měl hrozný strach, že ji ztratí, jako mu osud vzal rodiče. Sera nechápala, jak může být život tak nespravedlivý, protože nepoznala šťastnější rodinu a hlavně skvělejší rodiče, jako byli manželé Potterovi, kterým lord Voldemort tak krutě přeťal nit života a tím způsobil v Jamesově srdci zdánlivě nepřekonatelnou prázdnotu, která tam po jeho nejbližších zbyla.
Přátelství je stiskem teplých dlaní,
Je to bílá přímka krásných setkání.
Přátelství je tím, co lidé chrání
jménem svým i lidí příštích.
Vždyť už dávno zkázu tříští právě přátelství.
Pevné přátelství.
Sera se rychle rozhodla. Původně nechtěla narušit křehký osobní prostor, který si mezi sebou vybudovali, ale při tom zoufalství, bolesti a prázdnotě, jež vycítila z Jamesova hlasu i z celé jeho osoby, si nedokázala pomoct. Pevně se přimkla k jeho zádům. Tolik to chtěla udělat. Chtěla naplnit tu prázdnou díru v jeho srdci. Chtěla mu pomoct. Nedokázala, stejně jako ostatní, sledovat to, jak se jejich přítel trápí a uzavírá se do sebe.
Nemusela nic říkat. Ani James ne. Všechno za ně řeklo jemné, ale hřejivé až do hloubi srdce a duše stisknutí Jamesovy dlaně tou Sereninou. To jediné gesto James potřeboval, potřeboval vědět, že u něj někdo je a někdo bude. To Sera dokázala.
O pár chvil láskyplného mlčení později se dech obou dokonale srovnal do bezesného spánku. Mysleli si, že takhle jim už nemůže nic ublížit. Že tímhle posledním odbourali všechny zábrany v přátelství legendárních Pobertů a jim pěti už nic neuškodí. Jak krutě se zmýlili, nevěda, co všechno s nimi krutý osud plánuje.
-----------------------------------------------------
Dodatek: Ty verše jsou textem písničky, která sice nepatří mezi nejnovější výstřelky hudebního světa, ale teď se mi sem hodila. Odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=ablIo_j_9W0
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kikinaa(BellatrixB) Kikinaa(BellatrixB) | Web | 4. července 2008 v 22:16 | Reagovat

mno tak to byo tak strasne moooc krasne.. dokonce i slzicka mi ukapla.. to se ti fakt povedlo.. a dekuju za venovani.. mimochodem mam te mooooc rada :-*..  a tesim se na dalsi kapitolku ;)

2 Katie (JamesP) Katie (JamesP) | Web | 4. července 2008 v 22:32 | Reagovat

No, tak to nemám slov! Vážně nádhera! Velmi dojemná kapitolka! Ty verše o tom přátelství mě dojaly úplně nejvíc.....skvěle se tam hodily. Dobře si to vystihla ;) Píšeš moc krásně :) Už se teším na pokračování, sem zvědavá, co si ten osud vymyslí  :)  :*

3 Tagryjka Tagryjka | Web | 5. července 2008 v 8:19 | Reagovat

Ehm.. aby nedošlo k omylu. Ty verše nejsou obyčejná básnička a už vůbec ne moje. Je to text písničky přátelství, ale zrovna teď si nevzpomenu, jak se jmenuje ten člověk co to nezpíval. Rezek, tušim...

4 Katie (JamesP) Katie (JamesP) | Web | 5. července 2008 v 10:11 | Reagovat

To nevadí...stejně to byl skvělej nápad je tam dát....Opravdu :) ;)

5 Giner Giner | 5. července 2008 v 12:23 | Reagovat

super kapitola:) fakt moc krásná:)

6 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 5. července 2008 v 16:19 | Reagovat

Krásný..........nemám slov

7 Ivi(Ivísek) Ivi(Ivísek) | Web | 5. července 2008 v 18:49 | Reagovat

Jůůů.....

Supéér!

A chtělo by to další....:D

Hele, jdeš někam na prázdniny?

Spíš jedeeš x)

8 wisty wisty | E-mail | Web | 6. července 2008 v 8:23 | Reagovat

hej nee, já necu aby to bylo smutný(tím mylsím podle toho konce)...  no ale Sera by se mohla dát dohromady s Jimmim:)

9 tessa tessa | 6. července 2008 v 12:27 | Reagovat

Jej to byla nádherná kapitola. Ta písnička je hezká. KDyž jsme byla malá tak jsem ji měla hrozně ráda. Doufám, že bude brzy následovat další kapča :-).

10 Jenny Jenny | Web | 9. července 2008 v 13:58 | Reagovat

Ty v...tahle kapitola mi vyrazila dech. Dojemná, plná citů, jednoduše úžasná. Něco tak emociálního jsem dlouho nečetla. Strašně moc chválím a děkuju za nepřekonatelný zážitek z této kapitoly.

11 maka maka | E-mail | 9. července 2008 v 15:43 | Reagovat

To se nedá komentovat...Já to teda nesvedu...

P.S.: Zopakovala bych se, sestřičko, ale šest dní je moc krátká doba, nic by nemělo zevšednět...Ale pořád to platí a snad navždy bude. :)

12 Casey Casey | 10. července 2008 v 12:15 | Reagovat

ty jo to bylo fakt úžasný!!! kapiolku jsem přečetla jednim dechem!! fakt moc krásná a krásně povedená!!!

13 Kattie Kattie | Web | 11. července 2008 v 23:54 | Reagovat

Už nevím jak ti tuhle kapitolu pochválit,aby ti komentář udělal radost,všechno jsem vyplýtvala v těch předchozích.Chyba, protože právě tahle kapitola si zaslouží můj zatím největší obdiv.Nemyslím že je nutný psát : nádherné , krásné : ale že stačí napsat jen : dostalo mě to.

Pro mě osobně by to byla  ta největší pochvala.

A Honem další kapitolu..prosím :) jo a mohla bys mi písnout na blog až ji sem budeš dávat ? Díky moc.

14 Teresie Teresie | E-mail | Web | 13. července 2008 v 22:29 | Reagovat

Nááááááááádhera!!!!! Tvůj blog jsem našla teprv před chvílí a jsem díky tomu strašně šťastná!!!! Tahle povídka je kráááásná!!!!! Já tady strašně fándím Siriusovi ani newím proč, ale tady je mi prostě strašně sympatickej :D I když normálně Severusem nepohrdám, tady mi prostě sedí Siri :)) No nic doufám, že hooodně brzo napíšeš pokáčko ;) jo a hned zítra si půjdu přečíst další tvoje určo skvělý povídky!!!! :)) Mimochodem nechtěla by jsi se spřátelit??? :)) Těším se na odpoveď a další kapču ;))) Zatím pá :))

Terinkááááááááááá

15 Tagryjka Tagryjka | Web | 13. července 2008 v 22:44 | Reagovat

Teresie: Spřátelím se určitě moc ráda...

16 Lara Lara | 14. července 2008 v 11:14 | Reagovat

Kdy bude hotovépokračování? Už se teším!

17 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 16:25 | Reagovat

holka, tys na zabití, nepovraždi je! XD no, Sera se hodí k Jamiemu a Siriovi, ale Lily je tu od toho, aby byl Harry XD ale byla zase k němu hnusná.. no nechám to na tobě, ale varuju tě .. :D

18 Angela Dumbledore Bleck Lupinova Angela Dumbledore Bleck Lupinova | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 17:25 | Reagovat

zaujmave ale daj jamesovi lili pleas lebo by nebolo chlapca ktori prežil a ten slizak by neumrel

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama