12. Další zábavné ráno v chlapecké ložnici

14. července 2008 v 22:31 | NarcissaB. |  Navždy...
Haha, to se dneska činám, co? Njn, někdy se daří :-DDD.
A víte, co bych chtěla za tuhle kapitolu? Minimálně tolik komentů jako bylo minule. Zvládnete to? Já věřím, že jo.
A je věnována Ivískovi!!!

12. Další zábavné ráno v chlapecké ložnici
Jako první ze skupinky Pobertů se následující ráno probudil překvapivě Sirius, kterého obvykle nedokázali probudit ani kanonádou z děl. Obdivně hvízdnul při pohledu na budík na svém nočním stolku, jehož ručičky ukazovaly půl hodiny po poledni. Ten hlasitý zvuk rozříznul ticho v ložnici nebelvírských sedmáků, až sebou Remus prudce škubnul a otevřel svoje jantarové oči, aby je o vteřinu později mohl s bolestným zaskučením zase zavřít.
"Reme?" identifikoval hlas Sirius správně a prudkým trhnutím roztáhl rudé závěsy kolem své postele, které mu předchozího večera Sera starostivě zatáhla.
"Nemluv," přikázal mu Remus autoritativně, ale zvuk jeho hlasu ztlumil polštář, který si tiskl k obličeji, aby k jeho očím nemohly sluneční paprsky, a tak se k Siriusovi doneslo jen nesrozumitelné zamumlání.
"No tak, Reme, vstávej," pobízel ho hlasitě černovlasý mladík a s neobvyklým elánem se hrnul ze své vlastní postele k té vlkodlakově, aby mu škubnutím za závěsy mohl dopřát mnohem více slunce. "Nemáš chlastat," rozchechtal se Tichošlápek, když uviděl kamarádovu bolestí a nechutí stáhnutou tvář.
"Jak to, že tobě nic není?" nechápal Remus a, co nejpomalejšími pohyby vytáhnul svoje tělo do sedu a spustil nohy na podlahu.
"Jo, kdo umí pít, ten se má, kdo neumí…" Sirius schválně nechal větu nedokončenou a doprovodil poznámku úšklebkem, za který by se ani Severus Snape nemusel stydět.
"Musím do koupelny," prohlásil zničehožnic Remus téměř bez dechu a vyrazil ke jmenované místnosti, doprovázen veselým smíchem svého kamaráda, protože jakmile Sirius uviděl Remusův pomalu zelenající obličej, dostal záchvat smíchu.
"Já mezitím vzbudím ostatní," oznámil mu přes dveře rozveseleně černovlasý nebelvírský Casanova, když se dost nasmál. Nejdřív si to zamířil k Petrově posteli. Hned na uvítanou mezi rozevřenými závěsy se ozvalo Petrovo hlasité zachrápání.
"Teda, Červíčku," zachechtal se Sirius. "za tohle by se nemusel stydět ani dřevorubec u pily," poznamenal pobaveně. "No, tak vstávej," zatřásl s kamarádem prudce a nesmlouvavě, ale úsměv z jeho tváře nesmazalo ani to, že se Petr i přes jeho snahu přetočil na druhý bok a vesele spal dál.
"Po dobrém to nemá cenu!" křiknul na něj z koupelny Remus, ale k tomu, aby vylezl, se ještě pořád neměl. Musel se maličko probudit pořádně ledovou sprchou. A hlavně se tím krutým, ale osvědčeným způsobem alespoň částečně zbavit kocoviny, protože jinak ani vylézat nehodlal.
"Ok," usmál se zlomyslně Sirius a dvěma skoky se ocitl u svého nočního stolku, který byl roky používání notně omlácený, a sebral z něj svoji hůlku. Ten malý kousek dřeva Petr o pár minut později hodně hlasitě a šťavnatě proklínal, protože ten ledový proud ledové vody, který z hůlky vystřelil, ho probudil hodně, ale hodně krutě. Ale ne, neproklínal hůlku, ale Siriuse, který se v tu chvíli lámal smíchy v pase, a z šedých očí mu skoro tekly slzy smíchu.
"Já- já ještě vzbudím Jamese," chechtal se Sirius a rozmrzelý, ale dokonale probuzený Petr si s tiše mumlanými kletbami a výhružkami, vyměnil místo s Remusem v koupelně.
"Jamesi-," Sirius s načatou větou prudce rozškubl závěsy Jamesovy postele od sebe, ale ona věta už nebyla dokončena, protože Sirius zalapal překvapeně po dechu a hodnou chvíli nebyl s to promluvit ani slovo. Remus mu nakoukl přes rameno, aby zjistil, co jeho přítele tolik překvapilo a málem zalapal po dechu také.
V Jamesově posteli neviděli jako obvykle nějak bizardně rozvaleného Jamese, ale tentokrát hnědovlasý famfrpálový kapitán ležel na boku, ale nejvíce šokující pro ně dva bylo, že v posteli neležel sám. K zádům se mu tiskla Sera a jejich dlaně byly spojeny propletenými prsty. Oba měli na rtech podivný úsměv a sladce spali.
"Budíček!" dostal ze sebe po chvíli Sirius a potřásl hlavou, aby se vzpamatoval z toho šoku.
"VSTÁVAT! BUDÍČEK!" zkusil to Sirius znovu, když viděl, že ani s jedním z nich to nehne.
"Siriusi?" zamumlal překvapeně James a rukou si zastínil oči proti světlu, které k němu pronikalo mezi roztaženými závěsy.
"Ano, tady je tvůj nejlepší přítel, věrný pes a Sirius Black," zašklebil se pobaveně Sirius a jen sledoval, jak Sera unaveně zamrkala a až po dlouhé době opravdu otevřela oči.
"Člověk si myslí, že na pokoji zrovna s vámi se vyspí a ono nic," zahuhlala nespokojeně a se zíváním se odtáhla od Jamese.
"Taky na to teď myslíš?" usmál se na ni James a ospale se protáhnul na posteli. Sera musela se smíchem uhnout před jeho rukama, které natáhl daleko za sebe. Radši seskočila z postele a protahovala se tam.
"Co to máš na sobě?" ptal se napůl překvapeně, napůl pobaveně Remus, když si dívku pořádně prohlédl.
"Jamesovu košili," pokrčila rameny nevinně. "Usoudili jsme, že sukně a školní košile nejsou vhodně svršky na spaní,"
"Takže tys tu spala dobrovolně?" nedokázal uvěřit Náměsíčník a ještě víc ho šokovalo ledabylé přikývnutí.
"Co je na tom tak šokujícího?" zamračil se nechápavě James, když na ně ti dva pořád zírali.
"Nooo, nevím, kdo nás tu ještě nedávno trestal za to, že jsme ho nechali usnout vedle tohohle individua?" zakřenil se Sirius a ukázal prstem na Jamese.
"To bylo dáááávno," zívla Sera a ještě jednou se pořádně protáhla. "Kam já jsem jenom dala to oblečení?" rozhlédla se pátravě kolem sebe.
"Mám takovej matnej dojem, že… éé… že netušim, kam si ho dávala," zasmál se rozpačitě James. "Je někdo v koupelně?"
"Jo, Péťa," odpověděl trochu zaskočeně Sirius, ale v duchu si umínil, že si musí se Serenou promluvit a hlavně jí hodně obdivovat za to, že dokázala Jamese o obrovský skok přiblížit k tomu původnímu. V tu chvíli, kdy viděl na tváři nejlepšího kamaráda široký úsměv, který po ránu nebyl obvyklý ani dřív, byl tak šťastný, jak jen to šlo.
"Je vám hodně špatně?" optala se jich škodolibě Sera a pořád se po pokoji rozhlížela po svém oblečení, protože si za živého boha nemohla vzpomenout, kam ho večer, teda v noci, položila.
"Tady, Remíkovi bylo, viď?" prásknul ho pobaveně Sirius. "Ale studená sprcha spraví všechno," dodal.
"Aha, a Péťa se léčí, co?" narážela Sera pobaveně na zvuk puštěné sprchy, který k nim doléhal z koupelny. Potom se zase vydala na obchůzku kolem jejich ložnice, protože odmítala uvěřit, že by se to oblečení jen tak propadlo do země. Sirius si nemohl pomoct, ale když tak kolem něj prošla, pohledem uhrančivých šedých očí prolustroval její dlouhé, štíhlé nohy, protože Jamesova košile jí s bídou sahala nad kolena.
"Neřekl bych," reagoval na její poznámku Remus. "Ten totiž dostal ledovou sprchu hned při, ne-li před probuzením?" uchechtl se.
"Nevím, kdo mi tady poradil, ať to vezmu po zlém," obořil se na něj vyčítavě Sirius a odtrhl oči od Seřiny téměř dokonalé postavy.
"Já neřekl, ať to vezmeš po zlém. Já řekl, že po dobrém to nepůjde," opravil ho puntičkářsky Remus.
"Mohl bys mi říct, ty děde vševěde, jaký je v tom rozdíl?" nechápal Sirius.
"Téměř žádný," pokrčil rameny vlkodlak a tvářil se, jakoby všechno na světě bylo důležitější než jejich spor.
"Tak proč mi tu opakuješ, co jsi říkal před půl hodinou?"
"Aby sis to zapamatoval,"
"A proč si to mám zapamatovat?"
"Protože to není důležité," pronesl moudře Remus a tak věrně napodobil přísný a nabádavý hlas profesorky McGonagallové, že Sera i James vyprskli smíchy.
"Mám to!" vyjekla nejednou Sera a ukořistila, tak dlouho hledané oblečení. Bylo přehozené přes dveře Jamesovy skříně, zamotané mezi jeho famfrpálový hábit, který měl včera na sobě.
"takhle jsem to sem vážně naházela já?" zeptala se překvapeně a otočila se znovu na Jamese.
"Já nemám nejmenší tušení. Já byl otočenej," připomněl jí pobaveně, ale než mohla cokoli namítnout nebo poznamenat, rozlétly se dveře ke koupelně a z nich vyšel Petr. Byl kompletně oblečený, ale z vlasů mu kapala voda, takže pravděpodobně vycházela Seřina teorie o léčení se.
"Sero?" zamrkal překvapeně Petr a poté se téměř neznatelně začervenal, protože Sera byla přece jen pořád v Jamesově košili. "Co tady děláš?"
"Nechtělo se mi drápat se po těch dvou schodištích, a tak jsem zakotvila tady," usmála se hnědovláska mile, ale své vysvětlení doprovodila spikleneckým mrknutím směrem k Jamesovi a on jí ho oplatil. Jen Sirius si všimnul té výměny pohledu a úsměv na pohledné tváři se mu ještě více rozšířil.
"Koupelna je konečně volná, takže se můžu konečně pořádně probrat," řekl James a za chůze se protáhnul.
"Tak to ne," vyhrkla Sera rychle a stoupla si mu do cesty. "První jdu já. Musím se obléct," zamávala mu oblečením před očima a už už si to mířila k chlapecké koupelně, když ji James popadl kolem pasu.
"A to zase ne," zamumlal jí do vlasů, které se mu rozlétly do obličeje, když se s ní otočil a postavil ji na zem tak, aby byla čelem k ostatním, ne ke koupelně. "Jdu já!" a než mohla Hnědoočka cokoli udělat, třeba jen otevřít ústa k protestu, za Jamesem se zabouchly dveře, ale i přes ně byl slyšet jeho vítězný, veselý smích.
Místo aby se Sera cítila nějak uražená nebo naštvaná tím, že j AJmes takhle převezl, zářivě a šťastně se usmála. Podobný úsměv se rozlil i po tvářích ostatních. Byli šťastní díky Jamesovi. Už si mysleli, že se se smrtí rodičů nesrovná, už nikdy nebude jako dřív, ale jeho dnešní chování bylo tolik podobné tomu dřívějšímu. Přestože si Sera všimla drobného znepokojivého záblesku v Jamesových hlubokých hnědých očích, vesele se smála a doufala, že se James může přestat trápit a že pochopí, že rodiče udrží živé ve svých vzpomínkách. Šťastných vzpomínkách.
"No nevím, jak vy pánové," usmála se na ně Sera. "Ale já se musím převléknout. Ne, že by ta košile nebyla pohodlná, ale máte tu zimu," zakřenila se na ně.
"Dovolíš?" protáhla se těsně kolem Siriuse a zamířila zpět k Jamesově posteli. "Dobrou," broukla ironicky, než za sebou zatáhla závěsy.
Sirius se okamžitě začal převlékat také, protože se také nechtěl převlékat před ní. Málem se zamotal do košile, jak pospíchal. Když potom s odstupem pohlédl na příšerně zmačkané oblečení, musel se rozesmát.
"Kdo z vás mě nechal usnout oblečeného?" na neadresně položenou otázku odpověděla přes závěsy postele Sera.
"Promiň," řekla trochu sarkasticky. "Příště až tě budu ukládat do tvojí postele, tak tě svléknu do trenek, jo?" dodala se smíchem a poté vylezla již oblečená.
"Počkej, jak přesně myslíš to ukládat do tvé postele?" nechápal Sirius.
"Nooo, možná si to nepamatuješ, ale usnul si u Jamese na posteli," vysvětlovala Sera a Sirius jen mlčky přikývnul. To souhlasilo, protože si nějak nemohl vzpomenout, že by se přemisťoval někam jinam. "A my jsme tě s Jamesem nechtěli nechat u něj, protože přece jen se člověk nejlépe vyspí ve vlastní posteli. A tak jsme tě přenesli, já jsem ti sundala boty a kravatu, aby ses v noci neuškrtil. Jo a tu přikrývku, kterou si tak něžně skopal na zem, tak tu si měl původně na sobě," dodala s úšklebkem.
"Díky," zamumlal trochu rozpačitě Sirius.
"O vás dva jsme se nestarali, protože vy jste se dokopali do vlastních postelí," zasmála se Sera a netrpělivě si založila ruce a podupávala bosou nohou, protože už i nebavilo čekat, až se James konečně vyhrabe z té koupelny. Chtěla se umýt rovnou tady, aby se nemusela vracet do své vlastní ložnice.
"Jamesi Pottere! Trávíš v té koupelně víc času než moje spolubydlící!" křikla na něj. Samozřejmě to nebyla pravda, ale ona ho potřebovala nějak popíchnout.
"To není pravda!" zakřikl naprosto klidně v odpověď.
"Jak to dělá?" zamumlala si pro sebe. Nikdy nepochopila, jak James může vždycky naprosto přesně odhadnout, jestli je něco pravda nebo lež.
"Můžeme jít," O pět minut později James vylezl ven se zářivým úsměvem na rtech a uviděl Seru, jak se bláznivě chechtá a svíjí se na Remusově posteli, zatímco ji Sirius a Remus lechtali a evidentně se u toho dobře bavili.
"Co provedla?" zeptal se se zájmem.
"Jamesiiii! Pomooooc!" snažila se dovolat pomoci, ale šibalské jiskření v jeho oříškových očích jí napovědělo, že od něj se jí pomoci rozhodně nedostane.
"Prosíííím!" prosila usilovně a upírala na ně své velké medově hnědé oči. Ale nebylo jí to nic platné, protože se jí o vteřinu později zalily slzami smíchu, protože se Siriusovi podařilo najít opravdu lechtivé místo na jejím boku.
"Co provedla?" zopakoval svou otázku James.
"Už si ani nepamatuju," přiznal se Remus a vesele se smál a držel hnědovlásce ruce nad hlavou, aby na ně nemohla používat účinnou dívčí obranu jako kousání, škrábání a štípání. Teď už se nemohla vůbec nijak bránit.
"Řekla o nás, že kdyby nám někdo udělal culíčky a dal sukni, tak nikdo nepozná, že nejsme holky," napověděl mu Sirius. Už očekávali, že se k nim James připojí, ale on se místo toho hurónsky rozchechtal, až se musel opřít o sloupek postele, aby to ustál.
Sirius a Remus udělali tu chybu, že se na okamžik soustředili na Jamese a Sera se zavlnila jako had, kterého měla ve znaku zmijozelská kolej a ani se nenadáli a proklouzla jim pod rukama a s vítězoslavným smíchem se stejně jako James zabouchla v koupelně.
"Máte smůlu!" křikla na ně pobaveně přes dveře.
"Jednou musíš vylézt," poznamenal se zlomyslným úsměvem Sirius a sebevědomě se posadil před dveře, za kterými zmizela jeho kamarádka.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casey Casey | 14. července 2008 v 23:51 | Reagovat

Tak takhle kapča se ti fakt povedlo!!! Moc zábané čtení...... Doufám že bude co nejdřív další :-)))

2 Ivi Ivi | Web | 15. července 2008 v 10:25 | Reagovat

Děkuju za věnování x)

A užij si to Slovensko! A  nezapomeň psát x)!

a...tato kapitola se ti povedla!

3 Padfoot a Prongs Padfoot a Prongs | E-mail | Web | 15. července 2008 v 16:48 | Reagovat

Čágos,

chtěly jsme se tě upozornit na blížící se sraz v Prostějově. Konkrétní datum je 26.7.2008. Byly bychom rády, kdybys přišla! Více informací na htttp://dychanky.blog.cz nebo na http://p-srazy.blog.cz

4 Hanďa Hanďa | 15. července 2008 v 20:57 | Reagovat

super kapča:)pobavila jsem se:)doufám, že brzo bude další

5 Abogarth Abogarth | 15. července 2008 v 21:41 | Reagovat

wow.Opět krása.Ty to ani jinak nedokážeš:)).chudak Sera ...:D

6 Jenny Jenny | Web | 16. července 2008 v 10:46 | Reagovat

To bylo hezkýý:D Pobavila jsi mě...moc pěkný! Strašně se těším na další kapitolu =P

7 Teresie Teresie | E-mail | Web | 16. července 2008 v 21:42 | Reagovat

úááááááááááááá :D Já se jen tlemim :D To bylo celkem zábavný počteníčko :)) Moc se mi líbilo :)) Těším se na pokráčko zatím pááá :) jj a chceš se teda spřátelit?? :D

Terinkááá

8 Teresie Teresie | E-mail | Web | 16. července 2008 v 21:44 | Reagovat

jejda promin mě nenapadlo, že by jsi mi to mohla napsat do minulejch komentů u týhle povídky :D počítala jsem stím,že mi to jako všichni napíšeš na blog :D fakt promiň

Tvoje Terinkáá

9 Kattie Kattie | Web | 16. července 2008 v 21:53 | Reagovat

A to už je konec? béé..):

XD

10 Irene(Mary) Irene(Mary) | Web | 17. července 2008 v 18:44 | Reagovat

Kattie, já souhlasím, ale mnohem hlasitěji BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ. Plošim další kapču... já se nějak do týhle povídky zabouchla....pls..... (plošim, plošim, smutně koukám.... psí oči alá Sirius v akci...).

11 Irene(Mary) Irene(Mary) | Web | 17. července 2008 v 18:44 | Reagovat

Kattie, já souhlasím, ale mnohem hlasitěji BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ. Plošim další kapču... já se nějak do týhle povídky zabouchla....pls..... (plošim, plošim, smutně koukám.... psí oči alá Sirius v akci...).

12 Irene(Mary) Irene(Mary) | Web | 17. července 2008 v 18:47 | Reagovat

jejda...ono se to seklo a já mačkala..... ;o) stává se mi to poslední dobou nějak často... .

13 weruška weruška | Web | 17. července 2008 v 19:09 | Reagovat

mazec.. tuhle povídku jsem přečetla jedním dechem.. se těším na další :o)

14 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 18. července 2008 v 10:02 | Reagovat

Krása !

15 Vlasta Vlasta | 20. července 2008 v 19:03 | Reagovat

HODNĚ DOBRÝ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

16 Máka Máka | E-mail | 20. července 2008 v 20:51 | Reagovat

Úžo, žúžo, počteníčko:)...kocovina ja kocovina...:D

17 Imala Imala | E-mail | 22. července 2008 v 13:15 | Reagovat

Super kapča!

18 weruška weruška | Web | 22. července 2008 v 21:42 | Reagovat

týjo..tak už nenapínej..dej další prosím

19 Amy leeeee Amy leeeee | E-mail | Web | 24. července 2008 v 13:53 | Reagovat

super jeko vždycky.........=D

20 Kikinaa(BellatrixB) Kikinaa(BellatrixB) | Web | 25. července 2008 v 20:08 | Reagovat

skvely :).. faakt mooc povedeny ;)

21 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 16:35 | Reagovat

ááááááá, to je tááák dokonalé (och, barbínštější to nemohlo být? jsem ale vocas XD) no to by člověka nenapadlo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama