24. Jsme v pořádku

24. července 2008 v 14:08 | Tagýsek |  Nikdy neříkej nikdy
To se dneska snažim co? jen tak mimochodem tahle kapitolka vznikla za rekordní čas. Za dvě hodiny. Psala jsem kapču od deseti do půlnoci, takže je taková unavená a nudná, ale stejně pořád doufám, že se vám bude líbit.
Mám tu další věnování. tentokrát je pro TEREZU, která má dneska narozeniny. Přeji ti všechno nejlepší a... no vždyť to znáš.
Užijte si kapču. Další bude za hooodně dlouho.
Vaše Tagryjka

24. Jsme v pořádku
Najednou se dolů ze schodiště vyřítila jeho záchrana. Malá prvačka už se chystala kolem něj proběhnout na snídani, ale nepovedlo se jí to, protože Sirius jí v běhu čapnul za paži a otočil čelem k sobě. Ty prváci jsou čím dál menší, pomyslel si pobaveně.
"Hele, prcku, mohla bys pro mě něco udělat?" Jen horlivě přikyvovala a div si nevykroutila krk, jak se na něj dívala. Přece jen byla mnohem, mnohem menší. "Skočíš nahoru," ukázal prstem přes rameno ke schodišti k dívčím ložnicím. "A zajdeš vzbudit Lily Evansovou, jasné? Víš, kdo je Lily Evansová, že jo?" Odpovědí mu bylo další ze série přikývnutí a o vteřinu později se malá holčička vyřítila po schodech nahoru. "A vyřiď, že tě posílá Sirius Black," zakřičel za ní ještě a posadil se na schody, aby u toho čekání nemusel stát, protože byl přece jen příšerně unavený a záda ho bolela jako by si do těch ran nasypal sůl. Jenže ty schody, to nebyl dobrý nápad, protože se o okamžik později změnily v obvyklou skluzavku a ten metr, co sjel Sirius, až k podlaze mu na bolavá záda rozhodně nepomohl.
"Snažil ses dostat nahoru?" ozval se za ním, teda spíš nad ním, napůl pobavený, napůl starostlivý dívčí hlas.
"Ne, jen jsem si sednul," odsekl rozmrzele.
"Měl bys nechat madame Pomfreyovou, aby tě pořádně ošetřila," domlouvala mu Lily, protože jí okamžitě došlo, proč si chtěl sednout a že ta záda nemá tolik v pořádku, jak se tváří.
"Nic mi není," odmávnul její obavy, ale v té chvíli mu do ran vyrazila nová spirála bolesti, takže musel zapojit veškeré sebeovládání, aby to na jeho postoji nebylo znát. "Měla bys jít za Jamesem, už se probral," oznámil jí unaveně. "Já si půjdu na chvíli lehnout a… napsat jestli jsou v pořádku… er… ostatní," dodal neurčitě a doufal, že to Lily pochopí, protože ta malá prvačka pořád zůstávala za Lily a poslouchala jejich rozhovor.
"Fajn, tak se alespoň pořádně vyspi," kapitulovala Lily ve svém snažen přinutit Siriuse, aby znovu navštívil ošetřovatelku. Potom chvatně odkráčela ze společenky a Sirius na ní viděl, že by nejradši hodně rychle utíkala za Jamesem na ošetřovnu.
Sám se vydal nahoru po schodech do ložnice nebelvírských sedmáků. Ve dveřích se skoro srazil s Remusem, který se asi o půlnoci odebral z ošetřovny se slovy, že se jde vyspat, a teď šel zase navštívit Jamese a Ewelin.
"Siriusi?" ujišťoval se překvapeně a následoval pohledem černovlasého mladíka do pokoje. Potom se po krátkém rozhodování vydal za ním.
"Jestli jdeš za Jamesem, tak tam teď šla Lily," oznámil mu Sirius unaveně. A vzal ze svého stolu u okna kalamář, brk a kousek pergamenu.
"Co jdeš dělat?" nechápal Remus a se zamračením si všiml Siriusovy bolestí stažené tváře.
"Musím napsat Cisse, jestli jsou v pořádku. Nevím, co se tam dělo poté, co jsme utekli." Vysvětloval Sirius a naškrábal na pergamen krátký vzkaz. Potom se trochu rozpačitě otočil na Remuse. "Remusi, myslíš, že bys to mohl vzít do sovince? Mám takové obavy, že bych tam ani nedošel," celé té větě přidal Sirius na vážnosti, protože si na konci spontánně zívl a hned si se smíchem přikryl pusu rukou.
"Jasně, že to tam vezmu," přikývl Remus a pousmál se na něj. "Ty se alespoň pořádně vyspi," doporučil mu.
"Jsi už druhý, kdo mi to dneska říká. První byla Lily," dodal na jeho zvědavý pohled.
"Tak to jo," usmál se Remus a rychle vyšel z pokoje. Ještě než za sebou zavřel dveře, tak uviděl siriuse, jak se s bolestným úšklebkem natáhl na svou postel, ale na břicho, což u něj rozhodně nebylo obvyklé.
***
"Ještě ne, ještě nebudu vstávat!" mumlal Sirius ze spaní, do kterého mu pronikala klepání na sklo okna. Na okenním parapetu totiž seděla jeho černá sova a netrpělivě klepala zobákem na okenní tabuli, ve snaze Siriuse vzbudit, což se jí evidentně vůbec nedařilo. "Ne, vyučování počká," černovlasý mladík si přes hlavu přetáhnul polštář a rukou odháněl imaginárního buditele. Ještě pořád se pořádně neprobudil a neuvědomoval si kde a kdy je. Sovu to přestalo bavit a tak hodně nahlas podrážděně zahoukala a to Siriuse dokonale probralo.
"Co?" vyletěl do sedu a měl jediné štěstí, že nebesa postele byla o něco výš, jinak by ke zraněným zádům měl i pěknou bouli na hlavě. "No jo, vždyť už vstávám," zamručel nevyspale a pomalu se hrabal z postele, zatímco se mu vybavovaly včerejší události.
"Tak pojď sem," zamručel na sovu, když otevřel okno. Sova se nenechala dlouho pobízet a jen po něm hodila pohledem, který jasně říkal, no to je dost. Pokud by se mohly sovy tvářit povýšeně, tvářily by se jako Siriusova černá sova, ve chvíli kdy mu předávala úhledně poskládaný vzkaz.
"Se nezblázni," zasyčel na ní Sirius a vysloužil si tím klovanec do ruky. "Au! Potvoro," zavrčel za sovou, která s téměř spokojeným výrazem odlétla oknem pryč.
"Konečně," oddechl si potichu s úlevou a nadějí, když uviděl dobře známé úhledné písmo a jím napsaný krátký vzkaz.
***
"Nazdar, Jamesi! Koukám, že už jsem ani nemusel chodit. Návštěv tu máš docela hodně," rozesmál se Sirius kousek od Jamesovy postele an ošetřovně, kam vpadnul jak neřízená střela. Měl docela pravdu, protože o návštěvy v tu chvíli James opravdu neměl nouzi. Seděla u něj Lily, Remus a dokonce se o pelest jeho postele opírala i Ewelin, ale zcela překvapivě na sobě neměla nemocniční mundůr, ale normální oblečení.
"co ty tu děláš?" vyjel okamžitě na Ewelin, než měl kdokoli možnost cokoli říct, třeba jen pozdravit.
"Taky tě ráda vidím, Siriusi," ušklíbla se na něj Ewelin, zjevně nevzrušená jeho dotazem a vůbec nevyvedená z míry jeho nepříjemností.
"Hahaha, na vtipy tě užije," zaksichtil se ironicky. "Co tu děláš? Nemáš náhodou ležet?"
"Náhodou ne. Madame Pomfreyová mě pustila."
"Cože?! Kdy?" vyletěl Sirius zděšeně. Ani sám si neuvědomoval, jaký měl o Ewelin strach a starost.
"Asi… hm… před deseti minutami," odpověděla líně po letmém pohledu na náramkové hodinky.
No nazdar," povzdechl si Sirius a přitáhl si k Jamesově posteli konečně židli a zazubil se na svého přítele.
"No to je dost, že sis mě taky všimnul," zasmál se James, který měl očividně dobrou náladu. "Co potřebuješ?" provokoval dál.
"Copak nemůžu navštívit kamaráda?" usmál se nevinně Sirius a měl hroznou radost z toho, že je James v pořádku, dokonce ve své "provokatérské kůži", jak Sirius s oblibou říkával.
"Začínám se bát," zděsil se naoko.
"Nemáš čeho," usmál se zářivě Sirius. "Já jsem jen posel dobrých zpráv," dodal šťastně.
"Už teď se bojim," vložil se do jejich rozhovoru, pokud se to tak dalo nazývat, pobavený Remus. "Co nám neseš, ty posle z pekla?"
"No dovol," ohradil se Sirius, zatímco Ewelin a Lily se potichu rozesmály, protože nechtěly ještě více popudit madame Pomfreyovou, která už tak po tom jejich hloučku vrhala nepřívětivé pohledy. "Mám tu dopis," prohlásil rozzářeně a jal se mávat nad hlavou tím kouskem pergamenu, který jásavě a vítězně vytáhl z kapsy jeho černých džínsů, které do sebe po probuzení před cestou an ošetřovnu v rychlosti navlékl.
"Od koho," dychtila po vysvětlení Lily, přestože stejně jako všichni přítomní tušila, ne, doufala v určitou odpověď.
"Od Narcissy," snížil Sirius hlas tak, aby ho ani nezaslechly nějaké nesprávné uši, jakých se v ošetřovně v tu chvíli vyskytovalo mnoho, nevyjímaje všetečnou ošetřovatelku, která se kolem nich nesouhlasně ochomýtala pořád dokola.
"Co píše?" vyhrkl až příliš dychtivě Remus, protože doslova prahnul po informacích o tom, co je s jejich "zmijozelskými přáteli". Teda hlavně chtěl vědět, že jsou všichni (hlavně Bellatrix ;-)) v pořádku.
"Jsme v pořádku. Tak za půl hodiny dorazíme do hradu. Ve dvě sraz v KNP. N." přečetl Sirius nahlas krátký vzkaz od jeho, do nedávné doby neoblíbené, sestřenice, a pak si se všemi vyměnil zkoumavý pohled.
"Je skoro dvanáct," mrkla Ewelin znovu na hodinky.
"Tak proto mám takový hlad," podotkl vesele James a všichni se rozchechtali, čímž se vtipně uvolnila atmosféra.
"Jamesi, nemáš ponětí, kdy tě pustí?" otočil se na Dvanácteráka Sirius a ten se jen znovu vesele zakřenil.
"Zrovna jsem se ti to chystal říct. Přesně za…" prudce se natáhl a chytil Ewelin za levé zápěstí, aby mohl sledovat dvě ručičky hodinek. "… padesát minut," oznámil mu vítězoslavně.
"Fakt?" nevěřil Sirius, protože mu nešlo na mozek, že by se ošetřovatelka vzdala už druhého pacienta tak podezřele rychle.
"Taky jsem čuměl, jak tele na nový vrata," ušklíbl se James a všichni zase museli dusit nový záchvat smíchu.
"To není žádná novinka," popichoval ho Remus.
"Drzej jako opice, fakt," kroutil nevěřícně hlavou James.
"Ale no tak, Jamesi," okřikl ho pobaveně Sirius. "Jak to mluvíš o naší malé opičce?" zachechtal se, ale musel hbitě uhnout před Remusovou dlaní, kterou po něm mladý vlkodlak vystartoval. Ewelin se hryzla do dlaně, aby nevyprskla smíchy, ale madame Pomfreyová z toho jejich škádlení příliš velkou radost neměla.
"Tohle není hřiště, pane Lupine. Pokud se chcete prát, běžte laskavě ven! Tohle je ošetřovna! Tady mají mít pacienti klid!" zaječela na něj a Remus se kousal do rtu, aby nevyprskl smíchy, ale rychle jí všechno odkýval, aby ho mohla obdařit posledním pohoršeným a nesouhlasným pohledem a otočit se pryč.
"Stejně nejvíc hluku nadělá ona tím svým ječením," sykl koutkem úst Sirius a všichni měli zase co dělat, aby se nerozchechtali naplno. Už se nemohli dočkat, až vypadnou a Sirius jim to čekání svými poznámkami rozhodně neulehčoval, když se tomu ani nemohli pořádně od srdce zasmát.
***
"Kdo z vás zase zdržuje?" obořil se na své kamarády (A kamarádky ;-)) Remus cestou po schodech do sedmého patra a dal velký důraz na slovo zase. Bylo to na místě, protože v jejich partě, nebo spíš v té skupince, která se z těch různorodých lidí utvořila, pořád někdo dělal jednu velkou brzdu a většinou, když se někam spěchalo. Tedy teď spěchal zrovna on, protože chtěl co nejrychleji na vlastní oči vidět, že je Bella v pořádku.
"Sirius," ozvala se dívčím hlasem přidušená odpověď z nižšího odpočívadla.
"Víte, co přátelé?" naklonil se netrpělivě, ale s ďábelským úsměvem přes zábradlí.
"Ne," odpověděl mu pobaveně Sirius.
"Kašlu na vás," sdělil jim s andělským úsměvem a rychle nasadil tempo a vybíhal schody, co nejrychleji to šlo. Za okamžik už stál zády k vtipnému gobelínu v sedmém patře a ani jej neudivilo, že nemusel přecházet třikrát za sebou a dveře tam rovnou byly.
"No hurá, kde jste takovou dobu?" přivítal ho Luciusův napůl pobavený, napůl unavený hlas.
"Mám jen pár minutkové zpoždění a nemusíš mi vykat," zasmál se Remus, ale očima vyhledal Bellatrix. Vypadla trochu otřesená, více unavená, ale jinak v naprostém pořádku. Když ho uviděla, dokonce se pokusila i o široký úsměv a vstala mu vstříc z pohodlného gauče, který pro ni komnata nejvyšší potřeby vyčarovala.
"Jsi v pořádku?" zeptal se jí tiše a natáhl k ní ruku. Nevnímala překvapené pohledy Luciuse a Cissy a nechala se Remusem vtáhnout do náruče a něžně políbit. V tu chvíli Luciusovi i jeho snoubence spadly brady překvapením skoro až na zem a dveře za Remusovými zády se rozletěly.
"Nazdar! Hele, když se něčemu divíte, tak zavřete…" začal Sirius rozjařeně, protože mu pohled jako první padl na překvapeného Luciuse a Cissu, ale zbytek věty utonul v překvapeném zalapání po dechu, když si všiml i líbajícího se páru.
"Co tu stojíš, jak solnej sloup?" nechápal za jeho zády James. "Pusť dovnitř taky nějaké civilizované osoby," zasmál se pobaveně a za ním i Lily s Ewelin. Ale i těm třem poklesla brada v ohromení, když vlezly dovnitř.
Remus a Bella se od sebe po chvíli odtrhli a pohled jim padl na doslova zírající přátele.
"Tohle by chtělo foťák," pronesl se smíchem Remus. Bylo to myšleno jako vtip, ale tenhle pojem Komnata nejvyšší potřeby zjevně neznala, protože v tu chvíli mu zmiňovaný přístroj vykouzlila do ruky. To už se i ostatní vzpamatovali a nebýt silných ochranných kouzel kolem nejzáhadnější, nejtajemnější a rozhodně nejčarovnější komnaty Bradavic, byl by jejich uvolněný a radostný smích slyšet až ve Velké síni.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abogarth Abogarth | Web | 24. července 2008 v 16:23 | Reagovat

Jee to je moc pěkná kapitolka.S tím foťákem se to povedlo..:D:..A nebo s tím, že když se něčemu diví, měli by zavřít psu..:D:D:...Už se těšim an další kapitolku.:))

2 Vlasta Vlasta | 24. července 2008 v 17:32 | Reagovat

tak to se fakt povedlo.....bylo to pěkný...hlavně když byli všichni udivení když viděli líbat se Remuse s Belatrix.....fakt pěkný.prosím další kapču.dík

3 Kayla Kayla | 24. července 2008 v 19:46 | Reagovat

moooooc pekne!!!

4 Lia Lia | 24. července 2008 v 23:01 | Reagovat

no krasa..co dodat?:)

5 Leena Leena | Web | 24. července 2008 v 23:01 | Reagovat

krása krása KRÁSA!!! píšeš fakt čím dál líp a to už je co říct :-))) ani sem netušila že to ještě líp jde :-))) fakt skvělý :-)

6 Goddy Goddy | E-mail | 24. července 2008 v 23:02 | Reagovat

Jupíííííííí! Bomba! Teď to prosím nenatahuj na moc dlouho,jasnýýý!? x__O Zbožnuju těěě XD

7 Kikinaa(BellatrixB) Kikinaa(BellatrixB) | Web | 25. července 2008 v 21:01 | Reagovat

mno tak to je uzasny xD.. konecne sem s remuskem :).. ze to ae trvalo..ty jo..ae to bych fakt chtela videt..ajk jim spadli brady az na zem xD..to by muselo bejt vazne originalni xDxD..faaaakt super tesim se na dalsi kapitolku :)

8 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 27. července 2008 v 21:42 | Reagovat

dokonalýýýýýýýý

9 Kattie Kattie | Web | 28. července 2008 v 10:52 | Reagovat

Úžasný ..fakt moc krásně napsaný a vůbec, celý takový úžasný :D

10 Máka Máka | E-mail | 28. července 2008 v 11:13 | Reagovat

Tak to bylo něco :D  Staré dobré padající brady...:D Moooc se těšim na pokračování!

P.S.: Kikino, máš mě tak moc ráda? :D

11 Ewilan Ewilan | Web | 28. července 2008 v 21:51 | Reagovat

Já se kaju:-D:-D strašně moc moc moc moc se omlouvám, že nekomentuju..ale čtu, to se neboj, přece si nenechám svojí oblíbenou povídku ujít.ale ted skoro vůbec nestíhám, je toho moc, jsem ěnkdy ráda, že písnu kapču..

ale dost žvástů o mě:-D:-D

tohle bylo krásnýýýýý! nemělo chybu, jak čučeli:-D:-D z toho jsem nemohla a jako nenapínej mě moc dlouho:-D:-D už jsem ti říkala, jak tuhle povídku zbožnuju? a hlavně ten vztah ewelin a siriuse a ted jen zírám, jak popisuješ bellu a remuse.konečně je v nějaké povídce remus normální a není to žádný utápnutí a tichý kluk..prostě poberta:-))

těším se moc moc moc na další a slibuju komenty!

12 Tagryjka Tagryjka | Web | 29. července 2008 v 9:21 | Reagovat

Ewilan: To jsem ráda, že jsi se tu na mém malém bločku taky objevila :-D. Docela tě chápu, já podobné nestíhárny znám :-D. A díky za chválu ;-).

13 Jasmína Jasmína | E-mail | 31. července 2008 v 20:14 | Reagovat

čau, máš pěknej blog a stašně hezké povídky. určitě se ještě stavím :D

14 tejinka tejinka | E-mail | 1. srpna 2008 v 19:50 | Reagovat

Ten příběh je báječnej, doufám že brzo bude další díl. Hodně brzo, jo a seš vážně dobrá!!! :-P

15 Jenny Jenny | Web | 3. srpna 2008 v 20:46 | Reagovat

Jůů, to bylo fakt krásný!! Hlavně ten konec:D A to přátelský popichování mezi Pobertama...to nemělo chybu:) Vážně krása, děsně moc se těším na další kapitolku!

16 Katie (JamesP) Katie (JamesP) | Web | 4. srpna 2008 v 9:33 | Reagovat

Super! Vážně moooc krásná kapitolka! :) Tešim se na pokráčko ;)

17 nnnn nnnn | 4. srpna 2008 v 11:58 | Reagovat

Nádhera!Doufám,že brzo bude další kapitolka.

18 Rose Rose | 4. srpna 2008 v 14:13 | Reagovat

Je to vážně super povídka, včera jsem objevila tvůj blog a zhltla ji jedním dechem. Už se moooc těším na další kapitolku. Neprozradíš nám, kdy bude?

19 KiVi KiVi | Web | 5. srpna 2008 v 20:15 | Reagovat

jéééé ;) miluju pár Bela-Remík...a Lucík...mhmmm už jen při tom jméně slintám :D

20 Teresie Teresie | E-mail | Web | 5. srpna 2008 v 21:07 | Reagovat

Nádhernýýýýý!!!!!!!! :)) Prostě je to krása. Těším se na pokráčko :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama