13. Taková normální skupinka

4. srpna 2008 v 17:15 | Tagryjka |  Navždy...
Tak už jsem tu zas. Nebojte nic mi není, přestože jsem tu už dlouho nebyla. Vysvětlení je jednoduché. Buď nemám čas, anebo chuť psát. A za to se omlouvám. Ale dneska jsem se do toho psaní doslova zakousla (a v tu chvíli nám vyletěl proud :-D) a tak je tu další kapča k Navždy.
Chtěla bych jí věnovat Abogarth, Kikině, Kattie a Máce, protože to kino bylo naprosto úžasný a já jsem ráda, že jste tam se mnou byly. A Abogarth? Na ten čtvrtek se strašně těšim :-D.
"Užijte" si kapču!
Vaše Tagryjka
P.S. Posledně jsem u jakékoli kapitoly marně čekala na dvacet komentů :-(. Teď se za ěn budu modlit. Prosím!

13. Taková normální skupinka
"Ehm… Siriusi?" ozval se zpoza zvřených dveří slabý a nejistý dívčí hlas jejich přítelkyně. Sirius se vítězně zašklebil an Jamese a Remuse sedící na posteli a hrající karty, protože je dlouhé čekání unavovalo. Siriuse nikoli. Celou dobu seděl pohodlně v tureckém sedu před dveřmi koupelny.
"Ano?" zvolal před dveře s nezničitelným vítězoslavným úsměvem.
"Pustíš mě ven?" zeptala se nejistě.
"Nikdo ti nebrání," zašklebil se pobaveně.
"A neuděláš mi nic, až vylezu?"
"To se ještě uvidí,"
"Siriusi, prosím," prosila úpěnlivě a věděla, že jí takhle Sirius neodolá. Vždycky se nechal přemluvit, přesvědčit.
"No dobrá, dobrá," kapituloval, přesně jak Sera předpokládala. "Můžeš vylézt a slibuju, že ti nic neudělám,"
Z koupelny se ozvalo nadšené zavýsknutí a o setinu vteřiny později se černé mahagonové dveře prudce rozlétly. Potíž byla v tom, že přímo před nimi stál Sirius a nějak si neuvědomil, že se otevírají do místnosti. A za svůj omyl zaplatil. Dostal pořádnou ránu dveřmi. Naštěstí se ještě stihl instinktivně otočit bokem, protože jinak by dostal takovou řachu do obličeje, že už by ho nikdy žádná holka nechtěla.
"Panebože, Siriusi!" vyjekla zděšeně Sera a zírala na Siriuse ležícího na zemi, zatímco Remus s Jamesem a Petrem se váleli smíchy po postelích.
"Tichošlápku, omlouvám se! Není ti nic? Jsi v pořádku? Promiň, je mi to líto, omlouvám se…" chrlila ze sebe Sera a přiklekla si ke kamarádovi, který bolestně úpěl.
"Budu mít modřinu," zkonstatoval napůl ublíženě, napůl pobaveně. "A pořádnou," dodal, když si ohmatal levé rameno.
"Omlouvám se, já nevěděla, že stojíš za dveřmi. Je mi to líto, Siriusi. Promiň, promiň, -," dál už se Sera nedostala, protože jí Tichošlápek položil prst na rty, aby se mu přestala pořád omlouvat.
"Jsem v pořádku," odmávl její starost. "A neomlouvej se, nemůžeš za to," zazubil se pobaveně při pohledu na chytající se kámoše. Remus se držel za břicho a měl co dělat, aby nespadl z Jamesovy postele. Jamesovi zase tekly slzy z očí, ani si je nestačil stírat.
"Hele, rozplakali jsme Jamese," konstatoval Sirius a sám měl co dělat, aby se nerozchechtal.
"To je mi líto," protáhla hraně Sera a vstala z podlahy, pořád ještě otřesená z toho, jak vylétla z koupelny.
"Děkuji ti, dobrá vílo," usmál se Tichošlápek na Seru, která k němu natáhla drobnou dlaň, aby mu pomohla zvednout se ze země.
"není zač, ošklivý skřete," odpověděla mu vesele oblíbenou průpovídkou, kterou se od ní za těch sedm let naučilo celé její okolí. Nikdy ni nikdo neodpustil situaci, kdy mohl tohle říct.
"Začíná mi to lézt na mozek," ušklíbl se Sirius kysele a už se po tolika letech ani nesnažil ohradit nad tím oslovením. Všiml si, že Sera má v oblibě právě jeho, jako terč pro toto oslovení.
"Neříkej, že nějaký máš, Tichošlápku, to bys mě opravdu překvapil," usmál se provokativně Remus, když se konečně dost nasmál, ale koutky úst mu pořád cukaly.
"On si z nás jen dělá legraci, viď Tichošlápku?" přidal se pobaveně James.
"Ale no tak, kluci," mrkla na ně Sera. "Přece si z něj kvůli něčemu takovému nebudeme dělat legraci, ne?"
Při pohledu na Seřin pobavený, provokatérský úsměv v Siriusovi zatrnulo. Vztekle zavrčel.
"Pomsta bude sladká," přimhouřil pomstychtivě šedé oči a ani si v tu chvíli neuvědomoval svou podobnost s nenáviděnou sestřenicí Bellatrix Blackovou. Sera si toho všimla, ale rozhodně o tom nechtěla přemýšlet. Věděla, že Siriuse s rodem Blacků pojí opravdu jen a jen fyzická podoba.
"Tomu ráda věřím," usmála se nevinně, ale než mohl Sirius cokoli říct nebo udělat, ozval se za nimi hlas, který by tu nečekali ani náhodou.
"Vidím, že se velice dobře bavíte, slečno Williamsová. Jak zábavné může být porušování školního řádu," prohlásila ředitelka Nebelvíru tak mrazivě, že to všechny Poberty přinutilo přemýšlet nad tím, co zase provedli.
"Paní profesorko? Co vy tady?" nechápal Sirius a stejně jako ostatní si všiml Lily postávající pár metrů za jejich profesorkou.
"To bych se měla ptát spíš já tady slečny Williamsové, ne pane Blacku?" usadila ho McGonagallová. "Kde jste byla celou noc, slečno?"
"noooo," poškrábala se rozpačitě Sera ve vlasech, které měla ještě pořád trochu rozcuchané, a pak hodila pohledem po klucích a doslova prosila o pomoc. Na všech bylo vidět, že jim v hlavě doslova šrotují kolečka, aby Seře mohli pomoct z toho maléru, že spala v jejich ložnici, což bylo samozřejmě proti pravidlům. První se nesměle ozval James.
"Ale paní profesorko, jak víte, že nebyla ve své ložnici?" To říká ten pravej, když spala zrovna v jeho posteli, zasmál se v duchu Remus.
"Prostě to vím," odsekla naštvaně McGonagallová, ale navzdory tomu se všem pohledy stočily na nervózně přešlapující Lily. Holčičí žárlivost je strašná věc, pomyslela si Sera pobaveně.
"usnula jsem tady, paní profesorko," prohlásila nakonec odvážně Sera a jen tak se rozmáchla rukou po ložnici.
"A víte, že přespávat v chlapeckých ložnicích je zakázáno kolejním řádem?" položila McGonagallová řečnickou otázku, přestože to bylo všem přítomným zcela jasné. Nikdo na to nic neřekl, jen se po sobě tak rozpačitě měřili pohledy mezi sebou, ale ve chvíli kdy James na ostatní rozpustile a pobaveně zamrkal, začaly jim cukat koutky a měli co dělat, aby se nezačali řehtat nahlas.
"Odebírám Nebelvíru deset bodů za každého z vás a vy slečno máte u mne do konce listopadu školní trest."
"Do konce listopadu?" vyjekla Sera nahlas, protože to byly celé dva týdny. Za takovou kravinu? Proletělo jim všem hlavou.
"Buďte ráda, že to není do Vánoc," vyštěkla na ni nas… supeně a rychle odkráčela z pokoje nebelvírských sedmáků. Hned jak se za ní zaklaply dveře s ohlušujícím prásknutím a na schodišti se ozval klapot jejích podpatků, v ložnici se všech pět Pobertů rozchechtalo.
"Tak tohle bylo dobrý," tlemil se Petr.
"To sakra jo," chechtal se Sirius. Ostatní radši nic neříkali, protože měli co dělat, aby náhlý záchvat smíchu ustáli.
"To nemohla skousnout, co?" zahýbal James provokativně obočím.
"Asi ne," přizvukoval mu Sirius. "To víš, je to-,"
"To stačí," uťala jeho větu Sera, aby se nedozvěděli, co profesorka přeměňování je.
"Ale já nedořekl větu," bránil se Sirius a na tváři měl stejně jako ostatní nezničitelný, široký úsměv.
"No právě," uchechtl se Remus.
"Nechcete už jít na snídani? Mám hlad jako vlk," odpoutal se Sirius od původní věty, protože věděl, že pojmenování McGonagallové už není aktuální.
"Chtěl jsi říct jako pes, viď Tichošlápku?" usmál se na něj Petr.
"Spíš jako opelichanej čokl."
"Cos to řekla?" obořil se na Seru Sirius a výhružně přimhouřil šedé oči.
"Já?" zatvářila se jako andílek, ale pro jistotu ustoupila o krůček k mahagonovým dveřím ložnice. Nejednou jí něco napadlo a dostala chuť to říct. Měla chuť je provokovat. "Já nic neříkala, že ne kluci?" otočila se s nevinným výrazem na ostatní. "Vy jste snad něco slyšeli?"
"Ne, neslyšeli," podpořil jí Remus, přestože nevěděl, o co jí jde.
"Ale já něco říkala," usmála se na ně vítězně a zároveň provokativně. "Asi jste ohluchli."
"Cooooo?" protáhl James a také výhružně svraštěl obočí.
"Slyšel jsi, nebo ne?" Jste dneska nějaký nahluchlý," uchichtla se provokatérsky. "Skoro jako čtyři nahluchlý starý báby." A s touhle větou už Sera opravdu prchla z ložnice, protože ty "čtyři nahluchlý starý báby" se za ní rozzuřeně vrhly.
Na schodišti, na které se při svém útěku se smíchem vyřítila, málem sejmula partu kluků z šestého ročníku, co postávali na předposledním schodě a doslova jí stáli v cestě. Ale i zdržení v podobě obdivně pískajících kluků pro ni bylo velkou překážkou.
"Už teď jsi mrtvá!" zařval na ni Remus spíš pobaveně, než naštvaně. Už jí byl s klukama v patách a jejich rozchechtanou honičku sledovala celá společenka. Tedy ti, co v ní byli.
"Že jsem si nevšimla," zakřičela se smíchem přes rameno, přestože od ní byli vzdáleni necelé dva metry.
"Všimneš," zasmál se ďábelsky chvíli předtím, než udělal dva dlouhé skoky, které ho doslova donesly až k nejlepší přítelkyni.
"Áááá," zaječela dívčím sopránem Sera, když ucítila dvě mužné paže kolem svého pasu. O vteřinu později ji někdo srazil na podlahu pokrytou rudým kobercem.
"A máme tě, princezno," zakřenil se na ni Sirius s Jamesem.
"Pomoc!" zakřičela Sera napůl zděšením, napůl se smíchem, když se k ní na zem vrhnul i James.
"Od nás ji nečekej," zakroutil hlavou pobaveně Petr. Sera se rozchechtala a skrz přivřené oči nad sebou viděla rozesmáté tváře a zářivé úsměvy svých přátel jako srocení andělů. (Sirius a anděl? Tady se někdo pořádně splet :-D.)
***
"Hněte sebou! Už mám strašnej hlad!" popoháněl své přátele Sirius, když se jich všech pět řítilo po schodech na pozdní snídani do velké síně. Seru vytrestali ve společence zlechtáním, až se nakonec nemohla ani nadechnout, jak ji od smíchu bolelo břicho a z očí jí tekly slzy.
"To nejsi sám," přisadil si Petr a bral schody dolů po dvou, div se u toho nezabil. "Já bych sežral třeba ježka," (Byla jsem v pokušení napsat velké J, co dámy? :-DDD)
"Jelen by ti nestačil?" uchechtla se Sera a provokativně zahýbala obočím směrem k Jamesovi.
"Škoda, že pumy se nejí," povzdechl si naoko Dvanácterák. "Ještě by mě z týhle zdechliny bolelo břicho," popíchnul Seru.
"Jaký zdechliny?" vyjela na něj pohoršeně.
"Tu neznáš," tlemil se nebelvírský chytač dál a pobaveně sledoval pomalu rudnoucí kamarádku.
"Ty koni jeden!" obořila se na něj naštvaně.
"Já?" napodobil její andílkovský výraz.
"Ne, ten za tebou," zakroutila nevěřícně hlavou, ale koutky úst jí cukaly, když sledovala, jak se James nedočkavě otáčí, aby mohl někoho za sebou vidět.
"Ha! Červíček! Já to věděl!" zajásal. "Ale, Sero, tys při kouzelných tvorech nedávala pozor? Krysy přece nepatří mezi koně a…" Potom už mu nezbylo nic jiného, než vzít nohy na ramena, protože role pronásledoval a oběti se obrátily v jeho neprospěch.
"Počkejte na nás!" zakřičel za nima naoko zděšeně Sirius v obavě, aby se k jidlu nedostali dřív než on.
Ten den byl vpád Pobertů na snídani něco jako bomba z čistého nebe. Nejdřív se do obrovské jídelny vřítil James se zářivým úsměvem na tváři tak, jak už ho dlouho nikdo neviděl a v patách mu pádila Sera s vlajícími vlasy a nebylo poznat, jestli je naštvaná nebo pobavená.
"Pomooooc!" chechtal se James, když mu malá brunetka přistála na zádech. "Trpaslíci útočí!"
"Jaký trpaslíci?" zašklebila se výhružně, zatímco celá Velká síň, kromě několika zmijozelských a profesorů, lehla smíchy. I profesoru Brumbálovi, který se v době jejich příchodu zaujatě bavil s profesorkou McGonagallovou, cukaly pobavením koutky úst.
"hej, Siriusi!" otočil se rozesmátě Dvanácterák na svého právě příchozího kamaráda, jenž byl ostře sledovaným objektem dívčí populace. "Něco mi přistálo na zádech. Asi nějakej skřítek," dodal, aby svojí kamarádku ještě více vyprovokoval. "Nemohl bys mě toho zbavit?"
"S radostí," zamnul si ruce černovlasý aristokrat a k pobavení všech vytáhnul hůlku.
"Siriusi!" zaječela na něj Sera, div Jamesovi nezalehlo v uších. "Opovaž se!"
"Opovážím," zahýbal provokatérsky obočím. "To máš ještě za tu ranní koupelnu," usmál se pomstychtivě a Sera zbledla, přestože věděl, že jako nejlepší kamarád by jí nic neudělal.
Sirius taky nepoužil žádné složité kouzlo. Jeho hůlka se pohnula v jednoduché formuli, se kterou se hmoždili už v první ročníku. "Wingardium leviosa." A pak se brunetka přesunula do výšky asi dvou metrů nad Siriusem.
"Dej mě dolů! Hned!" rozčilovala se na Siriuse, ale koutky úst jí také cukaly.
"Asi si to ještě rozmyslím," promnul si Tichošlápek přemýšlivě bradu. Na Seře bylo vidět, že by ráda něco řekla, ale nakonec jízlivou poznámku spolkla, protože věděla, že dolů by jí to rozhodně nepomohlo.
"Siriusi, prosím," zkusila to ještě jednou, ale tentokrát mile. Pod jejím psím pohledem by většina kluků v síni doslova roztála a neváhali by ani vteřinu, aby jí sundali, ale Sirius se nenechal obalamutit.
"Co za to?" zkusil to vychytrale. Sera zamumlala něco, co znělo jako "lázeň ve vroucím oleji", ale nakonec si rezignovaně povzdechla.
"Co bys chtěl?" vyzvala ho a založila si ruce na prsou v jednoznačném gestu.
"Co nabízíš?" popichoval a vítězně se šklebil na Remuse, který nad tím jen protočil oči v sloup.
"Cokoliv," procedila mezi zuby a znovu nasadila prosebný výraz.
"Můžu to brát tak, že když tě teď sundám dolů, uděláš všechno, co si budu přát?" smál se s výrazem malého dítěte u vánoční stromku a i jeho kamarádka se musela rozesmát na tím, jak pěkně to sehrál.
"čestný skautský," přísahala pobaveně.
"Ty nejsi skaut," připomněl jí zamračeně James.
"No a?" pokrčila rameny.
"Jaký no a?" popichoval ji ze země Remus. "Nemůžeš přísahat jako skaut, když nejsi skaut a navíc…"
"No dobrá, dobrá," zarazila jeho veselý monolog Sera. "Tak třeba," zamyslela se. "Už to mám! Čestný pobertovský!" usmál se vítězně. "Pustíš mě teda dolů?"
"No jo," pokýval hlavou Sirius a spustil kamarádku dolů s výrazem krále poskytujícího bůhví jakou laskavost.
"Děkuju. Víš, co bys zasloužil?" zašklebila se na něj a rukou naznačila rukou rázný pohlavek.
"To snad ne!" zděsil se naoko Sirius a zapadl na jejich místa u nebelvírského stolu.
"To ano," přikývla Sera a jako obvykle si k sobě přitáhla konvici s kakaem.
Vřele s tebou souhlasím," povzbudil jí Remus.
"Vždyť tys ho v tom ještě podporoval!" obořila se na mladého vlkodlaka Sera.
"Jen trochu," usmál se nevinně.
"Nene," vedla si svou hnědovláska.
"Jojo."
"Ne."
"Jo."
.
.
.
"nechtěli byste toho už nechta? Rád bych se v klidu nasnídal," přerušil jejich hádku, stávající se ze dvou slov, asi po pěti minutách James.
"A někdo ti brání?"
"Vy dva?," odpověděl Remusovi.
"To nás mrzí, viď Náměsíčníku?" mrkla na kamaráda hnědovláska a také se konečně vrhla na jídlo na svém talíři.
***
"Moment, kluci, musím si ještě něco zařídit," zastavila Poberty Sera, když se o několik snědených slanin, párků, topinek, vylitých hrníčků a jedné rozplácnuté koblihy o Siriusovu hlavu později všichni zvedali od snídaně.
"Počkáme na tebe ve společence, neva?" usmál se na ni James, ale Sera si všimla, že jeho pohled utíká k místu někde za ní a rozhodně by neprohrála, kdyby si vsadila, že právě tam sedí Lily Evansová.
"Ve Vstupní síni?" zamrkala na ně nevinně.
"Dobře," zasmál se Petr a spolu s ostatními se pomalým a loudavým krokem vydal pryč.
"Ahoj, Lily," pozdravila Sera slušně a usmála se, když si sedala k oslovené dívce.
Lily se po ní překvapeně podívala, ale taky se trochu nejistě a rozpačitě usmála.
"Lily nechci tě nějak otravovat nebo zdržovat, určitě máš na víkend jiné plány, než povídat si se mnou," řekla Sera mile a upřímně. "Jen se chci na něco zeptat."
"A na co?" pobídla ji Lily, když hnědovláska mlčela v očekávání nějaké reakce.
"Proč jsi šla dneska za McGonagallovou?" ptala se zvědavě a nebyla v tom ani stopa hněvu nebo nelibosti.
"No…" začala Lily, ale pak zrudla a sklopila hlavu, aby jí nebylo vidět do obličeje.
"No?" pobízela ji Sera s úsměvem, ale z Lily nakonec vyšlo pouze skoro nesrozumitelné zamumlání, které si ale Sera dokázala správně dešifrovat, a pak se jí po tváři rozlil hřejivý a upřímný úsměv.
"Chápu," mrkla na Lily a rychle se zvedla z lavice. "Měj se," mávla ještě na spolužačku a zamířila rychle za jejími přáteli, kteří poctivě čekali ve Vstupní síni.
V duchu si promítala Jamesův pohled, jakým sledoval jistou rudovlásku, a spiklenecky se křenila.
"Co řešíte?" vybafla na kluky, když k nim vesele dohopsala.
"Siriusovu obdivuhodnou schopnost nebalit každou holku na úplnou kravinu," odpověděl bleskurychle Remus a Sirius se jen naoko polichoceně usmál.
"Tak která je ta šťastná?" vyzvídala.
"Tvoje spolubydlící, Laura."
To snad ne," zasténala. "Nevydržím s ní," vysvětlila a ostatní se jen rozchechtali.
"A co ty si zjistila?" nevydržel zvědavě Remus a hodil významným pohledem po právě procházející Lily, která se jen začervenala.
Sera sice odpověď adresovala Removi, ale očima přitom vyzývavě propichovala Jamese.
"Že pokud o ní James ještě pořád stojí, tak je nejvyšší čas, požádat ji úspěšně o rande."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nnnn nnnn | 4. srpna 2008 v 18:06 | Reagovat

Náááádhera,nic jinýho na to řict nemůžu!

2 Aduš Aduš | 4. srpna 2008 v 18:34 | Reagovat

Úžasný, jinak se to říct nedá....tahle povídka je prostě skvělá, píšeš vtipně a to je dobře :-) Někdy se sice vyskytnou situace, které k smíchu nejsou, ale ty je dokážeš napsat úžasně :-) Jen tak dál :-)

Doufám, že brzy bude další kapitolka :-)

3 Vlasta Vlasta | 4. srpna 2008 v 19:58 | Reagovat

tak tohle byla úplně prefektní kapitolka sem se u ní zase nařechtala....šmírja to zase bylo s takovouhle to moje bránnice nepřežije...:D

4 Kikinaa(BellatrixB) Kikinaa(BellatrixB) | Web | 4. srpna 2008 v 21:52 | Reagovat

to s tim jezkem bylo skvely :D... ae i pres to preze vsechno se na Jezu docela tesim :D:D... mno jinak kapca absolutne vyborna ;).. ostastne jako vsechny tvoje kapitolka takze ja nemam co dodat ;).. snad jen to ze doufam ze bude brzo dalsi ;)... jen tak dal ;)

5 Abogarth Abogarth | Web | 4. srpna 2008 v 22:21 | Reagovat

Povedená kapitola jako všechny..:))S tim ošklivym skřítkem to nemá chybu :P.No a k tomu jezkovi(Jezkovi)..ehm byl by to opravdu chudak kdyby sned Jezka s velkym J...ne ze by bylo nejak dobry kdyby sned jezka s malym j...ale porad lepsi nez Jezek s velkym J...ale souhlasim s Kikinou..taky se an nej tesim ale na Cz. vic..:D:D...nejen kuli jeho hlaskam ze ano holky?

6 Tagryjka Tagryjka | Web | 4. srpna 2008 v 22:30 | Reagovat

Dámy vy jste fakt divný :-D. Já si od nich víc než moc ráda odpočinu. A mimochodem proč bych se měla těšit na Cz. když ne kvůli těm hláškám?

7 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 5. srpna 2008 v 12:47 | Reagovat

Abraa dabra ať tu jsou komenty ! Tak nic, ale ta kapitolka byla suprová !

8 Katie (JamesP) Katie (JamesP) | Web | 5. srpna 2008 v 16:10 | Reagovat

No...když se tady bavíte o spolužácích...tak já se do školy celkem tešim....a to na všechny....:) doma mě to pomalu začíná nudit....:D Jinak ke kapitolce.....je skvěle napsaná...prostě super :) Nemužu se dočkat na pokráčko ;) Vyvýjí se to čím dál líp...:)

9 Tagryjka Tagryjka | Web | 5. srpna 2008 v 18:30 | Reagovat

Izabela1996: Abraka dabra? mě ve spojitosti s komentáři napadá spíš Avada kedavra :-D.

Katie: Jak se může někdo těšit do školy? to prostě nidky nepochopim :-D. Já se těším na VÁS ne do školy :-D. A doma se taky nudit neumim :-D.

10 Teresie Teresie | E-mail | Web | 5. srpna 2008 v 21:47 | Reagovat

To bylo skvělýýýýýýý :D U týhle povídky se vždycky úpě nejvíc natlemim :D Rychle napiš další Prosííííííííííííííííííííííííííím :))

11 Hanďa Hanďa | 10. srpna 2008 v 20:22 | Reagovat

Tak to byla super kapitola.Skvěle jsem se pobavila:)fakt výborný:)

12 Jenny Jenny | Web | 16. srpna 2008 v 23:16 | Reagovat

Tahle kapitolka byla nádherná!!! Už jsem ti to sem psala, ale strašlivě se mi líbí vztah mezi kluky a Serou...prostě úžasný. U týhle kapči jsem se celou dobu culila jak trdlo:) jo, a moc se mi líbil ten konec :D Paráda!

13 maka maka | E-mail | 25. srpna 2008 v 19:12 | Reagovat

Normální skupinka? Co mi to jen připomíná? :DDD

14 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 16:45 | Reagovat

áááá, úplně se lámu smíchy! holka, ty mě dostáváš a to už jsem něco četla XD mama mia, ty jedeš!

15 Angela Dumbledore Bleck Lupinova Angela Dumbledore Bleck Lupinova | E-mail | Web | 6. dubna 2009 v 17:43 | Reagovat

jo hipjojo jupi pes ma modry chlupi hip hip je mmmm jo bezva

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama