14. Jestli to nevyjde...

6. srpna 2008 v 22:46 | Tagryjka |  Navždy...
Já si prostě nedám říct, co? :-D. Přestože tam komenty pořád a pořád nejsou tak stejěn budu psát. No jo, mám holt psavou náladu. Ale zítra s radostí odfrčím k Abogarth a do soboty se tu neukážu, hahaha :-D.
Nad touhle kapčou se normálně divim, jak jsem dokázala jeden den natáhnout do tří kapitol :-D. To se budete potom hezky divit až nastane pořádnej konec :-D. to bude fofr.
Kapča je pro Abogarth.
Mějte se hezky!
Vaše Tagryjka

P.S. tohle video je tu protože, jsem ho poslouchala celou dobu co jsem tuhle kapču psala ;-). Prostě si tuhle písničku nemůžu odpustit, viď Abogarth? tu trošku smutnější melodii berte jako předehru... k čemu to neprozradím ;-)


14. Jestli to nevyjde…
"Myslíš to vážně?" ptal se James Sery už bůhví po kolikáté. Vždycky byla odpověď stejná.
"Naprosto," přikývla a zářivě se na něj usmála. Jen něco nesrozumitelně zahuhlal a zabořil se hlouběji do křesla v jejich ložnici. Po snídani se přesunuli rovnou tam, protože James byl tak v šoku ze Serenina prohlášení, že je nic jiného ani nenapadlo.
"Já tomu nevěřím," odporoval zase James. Odmítal uvěřit, že by ho Lily znovu neodkopla. "Co by se asi tak mělo změnit po těch pár měsících?"
"Jednoduchá odpověď," převrátila oči v sloup a Remus sedící na Siriusově posteli a hrající šachy se jen chápavě uchechtl a rozdrtil Siriusovi pěšáka. "Ty ses změnil. Copak to nevidíš?" naklonila se až k němu a opřela si lokty o opěrky křesla.
"Já?" podíval se na ni nechápavě. V posledních minutách měla Sera pocit, že James tu nechápavost vážně hraje.
"Takhle blbej nikdo být nemůže," odtáhla se od něj a frustrovaně si povzdechla. "Nenapadá vás něco, čím bych ho přesvědčila, aby Lily Evansovou pozval na rande?" otočila se po ostatních. Od Petra ani odpověď nečekala, protože ten skoro spal. Remus jen pokrčil rameny a zaujatě sledoval hru, ve které s přehledem vyhrával, ale Sirius se zoufale chytil jakékoli situace, jak od prohraných šachů vybruslit.
"Hele, Jamesi," obrátil se na kamaráda, který byl zjevně zahloubán ve svých chmurných myšlenkách na další odmítnutí. "Ber to takhle," radil mu. "Lily Evansová tě odmítla už sto pět a šedesátkrát. Za zkoušku nic nedáš, a když to nevyjde, bude to odmítnutí jen další v řadě. A když to vyjde…" Sirius se jen dramaticky odmlčel, protože ani nebylo potřeba dokončovat větu. Sera si všimla, jak se při té představě Jamesovi rozzářily oříškové oči.
"Ale, pořád nechápu, proč zrovna teď by měla to rande přijmout," vedl si James stejně pořád svou.
"Protože se do tebe evidentně beznadějně zamilovala," zahučela Sera.
"Cože?" vyletěl nebelvírský chytač jako čertík na pérku. "Lily je… ona… to… já… ale…" koktal naprosto vyvedený z míry a jen na Seru vytřeštěně zíral. Sirius s Remusem se jeho výrazu rozesmáli, ale Siriusovi úsměv brzo zmrzl, protože viděl, jak Remova královna začala vítězně a s neskrývaným nadšením drtit jeho krále.
"Jamesi," položila mu Hnědoočka dlaň na paži v konejšivém a téměř mateřském gestu. "Prostě to ber jako holý fakt. Lily Evansová se do tebe, z pro mě nepochopitelného důvodu, zamilovala a ty máš konečně šanci jí pozvat na rande. Tak se přestaň vymlouvat a koukej ji někam pozvat," nařídila mu velitelsky.
"Příští týden jsou Prasinky," zahlásil Sirius sice ještě pořád trochu rozmrzele z porážky, ale vesele.
"No vida," zajásala Sera. "To je perfektní příležitost," mrkla na svého přítele.
"Tak dobře," souhlasil váhavě James, protože se mu to v duchu pořád ještě příčilo. Nechtěl, aby ho zase odmítla jako vždycky a taky odmítal přijmout fakt, že by se do něj nedostupná Lily Evansová mohla zamilovat. Ale samozřejmě mu ta představa lichotila a byl z ní nesmírně šťastný. "Večer ji pozvu do Prasinek, ale ne teď," prohlásil rezolutně a Sera si s úlevou oddychla. Sice Lily zrovna nemusela, ale věděla, že James nikdy nemyslel na jinou dívku a pokud měl být šťastný s ní, tak si i ochotně zahrála na dohazovačku.
"Sláva," zajásala a unaveně sebou praštila na nejbližší postel. To se však ukázalo nebýt zrovna šťastnou volbou, protože jí hned do ucha zaznělo něčí bolestné zasténání. Byla to Petrova postel.
"Au, asi jsem přišel o žebra," zasténal světlovlasý mladík a Sera okamžitě vyskočila, jakoby si sedla na rozžhavenou pec.
"Promiň, Petře, omlouvám se," omlouvala se, zatímco Petr si mnul postiženou část těla. "Já vážně nechtěla, ale neuvědomila jsem si, že je to tvoje postel a ani jsem tě neviděla, prostě-," chrlila ze sebe, ale zarazil ji jeho pobavený výraz.
"To je v pořádku, jen se, prosím tě, příště koukni, kam padáš, ano?"
"Pokusím se. Příště než někam spadnu, tak se pořádně rozhlídnu, co ty na to?" usmála se vesele.
"Já to nechápu!" rozčílil se najednou Sirius.
"Co?" nechápala naopak Sera, ale pohled na samolibě culícího se Remuse jí dal odpověď.
"Jak mě může vždycky tak blbě porazit?" vztekal se Sirius, protože tentokrát byl jeho král připraven o korunu a rozcupován, v ještě kratším časovém intervalu než předtím.
"Prostě jsem lepší, smiř se s tím," usmál se hrdě Remus a s rukama za hlavou se natáhl na posteli.
"Ha ha ha," smál se ironicky Sirius. "Leda ve snu."
"Máš hodně zvláštní sny, Tichošlápku," chytila se toho hned Sera a škádlivě na něj mrkla.
"Hlavně, že nejsou o tobě," ušklíbl se na ni.
"Já řekla sny, ne noční můry," opáčila vesele, protože ani podobná poznámka jí nemohla vyvézt z míry. Sirius jen mávnul rukou a natáhnul se vedle Remuse, protože ten se bůhví proč, uvelebil zrovna u něj v posteli. Taky za to byl odměněn bolestivým šťouchnutím do žeber.
"Posuň se," přikázal mu Sirius a všemožně se vrtěl, aby mohl získat víc prostoru a tím i lepší pozici. Ale Remus ležel se zavřenýma očima a blaženým úsměvem na tváři a nemínil se evidentně hnout ani o centimetr.
"Hele, nechtěli byste jít ven? Dokud je ještě hezky," zaprosila Sera, která venku pozorovala jasně svítící listopadové sluníčko, které zářivě prosvětlovalo barevné listí. Takový pohled jí rozněžněl zrak a dostal do té správné romantické nálady. Počasí venku prostě nemohla odolat.
"Prosím, Siriusi," chytila ho za paži a jemně s ním zacloumala. Otevřel jedno oko a naoko lenivě se na ni podíval. "Prosím, prosím," udělal takový pohled malého štěněte, který často používal on sám, že prostě nedokázal odolat.
"Tak dobře," usmál se na ní něžně a vstal z postele. Cestou samozřejmě nezapomněl bolestivě šťouchnout do Remuse.
"Jamesi, vstávej!" vrhla se rozjařená a celkově šťastná Sera na druhého přítele a začala s ním cloumat, abys probrala ze zamyšlení v křesle.
"Proč?" nechápal.
"Půjdeme ven. Prosím, Jamesi," zaprosila, když uviděla jeho nepříliš ochotný výraz. Ani on nedokázal říct ne, protože její nadšený pohled ho zahřál u srdce. Vždycky měl radost, když byla šťastná stejně jako jeho ostatní přátelé.
"Jistě," usmál se a Seře se úsměv, pokud to šlo, ještě více rozšířil.
"To je skvělý," zajásala a vesele se zatočila kolem dokola. "Já se dojdu k sobě převléct a sejdeme se dole pod schodištěm, jo?" navrhoval s dětským nadšením a dva Pobertové se hned jali budit své spící dva kamarády.
"Čau, holky," pozdravila jásavě Sera svoje spolubydlící, které seděly v hloučku na jedné z jejich postelí a něco řešily.
"Ahoj," pozdravily ji váhavě, protože nevěděly, co způsobilo její skvělou náladu a navíc spolu nikdy nevycházely zrovna dobře.
"Co tak zvesela?" zeptala se nakonec Lily. Sera se zrovna převlékala ze školní uniformy do obyčejného mudlovského oblečení, protože se nechtěla venku procházet v tom příšerném plášti, jak často říkala.
"Dneska je úžasnej den," řekla Sera jednoduše a zrovna na sebe házela černý svetr a na něj sportovní hnědé sako. "já jdu ven, jo," oznámila jim už skoro ve dveřích a pořád s úsměvem na tváři.
"Sama?" zamračila se nedůvěřivě Laura, jedna z dívek, které patřily do ne zrovna inteligentního (čti - vypatlaného) fanklubu Siriuse Blacka.
"Ne, s Remusem, Siriusem, Petrem a Jamesem," vypočítala na prstech pobaveně Sera a ještě jim při odchodu zamávala, protože jejich zamračené tváře jí přišly nezměrně vtipné.
"Chytejte mě, tam dole!" zakřičela na Siriuse čekajícího pod schody a ty doslova sletěla. Původně to neměla v plánu, ale na vrchním schodu jí podjela noha a ona byla nucena vzít je dolů po třech, aby je neskutálela.
"Ale," zasmál se Sirius, když mu přistála, za žárlivých pohledů ostatních dívek, v náručí. "Naše neřízená střela je tady," oznámil svým přátelům, kteří se rozesmáli. Dokonce i Sera se pobavila na svůj účet, protože v tu chvíli jí nemohlo zkazit náladu vůbec nic.
"A víš, že to s tou procházkou byl nakonec docela dobrý nápad, Sero?" uznal to Remus, když se procházeli, pobíhali po školních pozemcích. Na to, aby si sedli pod "jejich" vrbu u jezera, byla moc zima, ale vzájemné pošťuchávání a prodírání se kopou barevného listí, bylo k popukání. Často museli jeden druhému vytahovat listí z kapes, záhybů bund nebo svetrů, vlasů.
"Já mám samé dobré nápady," zaculila se samolibě.
"Já mám taky jeden nápad," prohlásil Sirius a v očích se mu šibalsky zajiskřilo. Tyhle jiskřičky na něm Sera milovala, protože mu dodávaly něco, čím se lišil od své rodiny. Duši.
Její kamarád se kolem sebe obezřetně rozhlédl, a když zjistil, že v širokém okolí je maximálně Hagridova smečka malých psíků, kterou si pořídil velice, nedávno, stál tam místo velice pohledného černovlasého mladíka, velký černý huňatý pes.
"Siriusi!" okřikli ho jedním hlasem všichni ostatní, ale nedal jim šanci se dál rozčilovat, protože skočil své kamarádce na ramena a povalil jí tím do obrovské hromady zářivě a pestře barevného listí, jež se tím rozlétlo do všech stran, až se v tom víru malá hnědovláska skoro ztratila.
Sirius se jí potom ve své psí podobě rozhodl vyhrabávat a způsoboval tím ostatním přátelům záchvaty smíchu, protože ten pohled byl doslova k popukání. Sera to Siriusovi také moc neulehčovala, neboť se taky smála jako blázen.
"Siriusi, ty pako!" otitulovala ho pobaveně, když byla už z listí vidět. Pes jen vesele zavrtěl ocasem a začal kolem té čtveřice rozverně poskakovat.
"Kam na ty kraviny chodí?" nechápal James a skoro nevěřícně svého šedookého přítele pozoroval.
"Na mě se vůbec nekoukejte," ohradila se Sera se smíchem a pomalu se hrabala ze sedu na zemi. Hned jak stála konečně na pevné zemi, tak kolem ní Sirius začal poskakovat a dovádět, jako malé bláznivé štěně. Nechala se strhnout jeho veselím, stejně jako on předtím jejím, a běhala s ním jako se psem v širokém okruhu kolem svých přátel, kterým se na tvář dostal nesmazatelný přátelský a láskyplný úsměv.
"Nějak nechápu, o co se ti dva snaží," prohlásil zničehožnic James a nepřestával své přátele pozorovat.
"Sirius se jí snaží podrazit nohy a Sera jeho zase vykoupat v listí," objasnil mu to Remus. "Protože pořád stojí, tak se jim to evidentně nedaří. Beru zpět," řekl v následující vteřině, zatímco James s Petrem se naplno rozchechtal.
"Pse jeden praštěnej," označila hnědovláska svého přítele, kvůli kterému skončila zase v listí, ale i jí se ho podařilo dostat na zem a to doslova. Skončili v podivném pletenci lidských a psích končetin. Kdyby se mohl Sirius jako pes smát jistě by jejich duo znělo až do Bradavického hradu.
"Cvoci," ozvalo se nad nimi. "Co jste dělali?" nechápal Petr a podával Seře pomocnou ruku, i když James a Remus se lámali smíchy v pase. V té chvíli všichni věděli, že na tohle zářivé dopoledne nikdy nezapomenou. Celý pobyt Pobertů v Bradavicích byl plný veselých historek, zážitků, zábavy a žertíků, ale v této době sami na vlastní kůži poznali, jak začínají být úsměvy vzácné a tenhle den jim jich naložil plnou náruč.
"Já za to nemůžu!" ohradila se dotčeně.
"Ale jo jo," odporoval Sirius, který se celý rozesmátý přeměnil do své normální podoby.
"Jojo si nech na hraní," poškádlila ho.
"Ty!" vrhnul se po ní Sirius naoko zuřivě.
"Já!" zvolala zvesela přes rameno, při fingovaném útěku, který zase skončil oboustranným pádem do hromady listí. Náhodou do té samé jako předtím.
"Mám tě ráda, Siriusi," prohlásila najednou zničehožnic Sera, když se ani nenamáhali zvednout z kupy listí. Nevěděla, proč to na něj vyhrkla tak náhle, ale přišlo jí to prostě tak nějak přirozené.
"Já tebe taky, Sero," usmál se na ni a pomohl se jí zvednout na nohy.
"Začíná mi být docela zima," přiznala drobná hnědovláska, když se se Siriusem dostali k ostatním.
"To bude tím, jak se pořád válíš v tom napůl mokrém listí," prohlédl si ji naoko znalecky James.
"Ty si radši chystej projev pro Evansovou, šťourale jeden," popíchla ho nazpět, ale očekávaná reakce se nedostavila. James se jen při vyslovení toho jména začal zasněně usmívat. Nejistota se mu dostavila až o půl hodiny později, kdy se konečně po několika dalších koupelích v listí, několika drobných pošťuchování, jednom domluveném rande, zákeřném schodišti a hádce s Buclatou dámou, dostali do společenské místnosti Nebelvíru. Situace jim přála. Tedy Seře, Siriusovi, Remusovi a Petrovi. James by v tu chvíli uvítal, aby Lily byla obklopená kamarádkami a on se z toho mohl nějak vykroutit, ale při pohledu na odhodlané pohledy přátel, především Sery, která vzala úlohy dohazovačky vážně, se už nezvládal bránit.
"Tak běž," popostrčila ho Sera dopředu. "Hned," dodala nesmlouvavě na jeho pohled dozadu za sebe, žádající o pomoc.
"Jestli to nevyjde…" pohlédl výhružně na hnědovlásku.
"Já vím, tak mě upečeš, uškvaříš na vroucím oleji, vykucháš, uškrtíš, oběsíš, předhodíš Tichošlápkovu fanklubu a vyhodíš z okna vašeho pokoje. Zapomněla jsem na něco?" zeptala se s úsměvem a sama si odpověděla. "Ne! Veškerou odpovědnost beru na sebe, ale ty už běž," strčila do něj znovu.
"My počkáme nahoře," usmál se Remus a všichni Pobertové se, co nejnenápadněji pokusili dostat do chlapeckého pokoje sedmých ročníku, zatímco James, nervózní až ke konečkům prstů, došel až k Lily, která se na něj překvapeně podívala.
***
"Tak co?" vyletěl z křesla Sirius hned, jak se klika u dveří jen pohnula. Sera se nepotřebovala vůbec na nic ptát, protože jí Jamesův zamilovaný výraz ukázal odpověď dřív, než neskonale vděčný pohled vyslaný jejím směrem.
'Nemáš zač,' kývla se na Jamese bezhlesně, a pak se hřejivě a šťastně usmála.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aduš Aduš | 6. srpna 2008 v 23:00 | Reagovat

Krásné :-)

2 Aduš Aduš | 7. srpna 2008 v 0:43 | Reagovat

Jo a nádherná písnička...jedna z nej kterou Nightwish nazpívali :-)

3 Abogarth Abogarth | Web | 7. srpna 2008 v 9:32 | Reagovat

Jo krásná kapitolka a krásná písnička :)).Jinak mě docela pobavila představa Jamese jak vyletěl jako čert na pérku..:D:D:.kam t yna ty věci chodíš?:D...a bojim se co bude následovat...:(

4 Vlasta Vlasta | 7. srpna 2008 v 12:42 | Reagovat

PERFEKT.....a nejlepší bylo jak se sirius přeměnil v psa a to co se dělo potom,....opravdu dobrý :D:D:D

5 Jasmína Jasmína | E-mail | 7. srpna 2008 v 13:58 | Reagovat

super :)))

6 nicky nicky | 7. srpna 2008 v 22:23 | Reagovat

uzasny moc pekný... kdy bude dalšíí???

7 Katie (JamesP) Katie (JamesP) | Web | 8. srpna 2008 v 9:26 | Reagovat

Kapitolka je skvělá a písnička taktéž :) Od Nightwish ji mám moc ráda ;) Jinak tešim se na další pokráčko ;) A užij si to u Abogarth ;)

8 Tereza Tereza | 8. srpna 2008 v 17:20 | Reagovat

Ahojky, byla to vážně parádní kapitola. Píšeš moc hezky, takže jen tak dál. :)

9 Hanďa Hanďa | 10. srpna 2008 v 21:04 | Reagovat

krásná kapitolka...fakt, doufám, že brzo bude další

10 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 10. srpna 2008 v 21:07 | Reagovat

Jéé moc hezká kapitola......

11 Hanďa Hanďa | 10. srpna 2008 v 21:48 | Reagovat

nádhera, těším se na další, doufám, že bude brzo

12 Casey Casey | 11. srpna 2008 v 22:21 | Reagovat

tahle kapča se ti opravdu povedla

13 Jenny Jenny | Web | 17. srpna 2008 v 11:05 | Reagovat

Awwww!!! Nádherná kapitola! Já se pořád opakuju, ale nemůžu jinak! Umíš uplně báječně vystihnout atmosféru...prostě jenom zírám! A ten konec byl třešinka na dortu.

14 Kikinaa(BellatrixB) Kikinaa(BellatrixB) | Web | 17. srpna 2008 v 20:18 | Reagovat

nadherna kapca :)... ostatne jako vsechny ostatni xD... doufam ze dalsi bude co nejdriv xD...

15 Goddy Goddy | E-mail | 17. srpna 2008 v 20:54 | Reagovat

Fufííííííííí!"

ťutííííííí! Dal dal dal! ^^

16 Teresie Teresie | E-mail | Web | 19. srpna 2008 v 9:50 | Reagovat

Nádherný!!! Bombastický!!! Úžasný!!!! Rychle napiš pokráčko tahle kapitola byla úpě skvělá jako tvoje všechny :)) To jak řekla Sera Siriovi, že ho má ráda a on zas ji bylo nádherný :)) Jinak se těším na další :)) pá :))

Tvoje Terinkáááá

17 Mary Mary | 19. srpna 2008 v 20:11 | Reagovat

Nejlepčí....par exelent...., suprový prostě mega boží..... úžasná povídka

18 Andy Andy | 23. srpna 2008 v 23:02 | Reagovat

Fakt paráda až dneska sem našla tvůj blog, ale určitě se sem budu vracet

19 máka máka | 6. září 2008 v 11:28 | Reagovat

Že jim to ale trvalo, dát se dohromady :) Kapitolka krásná jako vždy a už se těšim na další :D

20 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 16:56 | Reagovat

nu dobrá, předpoklady jsi splnila, budiž ti sláva XD hele, já vím, že jsem trochu přidrzlá, ale kde bereš tyhle nápady? takový kecy nemám snad ani já XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama