15. Asi to vyšlo...

31. srpna 2008 v 21:31 | Tagryjka |  Navždy...
Tak ahoj, lidi! Jsem tu s další kapitolou, kterou se snažím rozčeřit povětšinou velmi pochmurnou náladu těsně před prvním dnem školy. Je to děs, co?
Tahle kapča mi trvala tak straaaaašně dlouho, až je naprosto hrozná. Myslím, že tam hodně brzo musím dát nějakou akci nebo se zblázním!
Doufám, že se vám bude líbit.
Víc keců k tomu dneska nebude.
Kapča je věnována všem co se do školy netěší stejně jako já a co jí nenávidí stejně jako já! A taky všem co budou na prázdniny, volný čas a profesory nerušené a neničené dny, s nostalgií vzpomínat. Jako já!
"Užijte" si kapču!
Tagryjka

15. Asi to vyšlo…

"Hepčí!" hlasité kýchnutí se rozlétlo celou učebnou lektvarů a od kamenných zdí se to odrazilo s nečekanou razancí.
"Slečno Williamsová!" zvolal pobouřeně od katedry profesor Křiklan, ale tvářil se trochu ustaraně, zatímco všichni ostatní studenti, ať už z Nebelvíru, nebo Zmijozelu vybuchli smíchy.
"Promiňte, pane profesore," pípla Sera a zajela ještě hlouběji do své lavice v poslední řadě. James vedle ní se rozesmál ještě víc, protože takhle, ještě s nosem červeným od rýmy, vypadala víc než směšně.
"Hepčí!" A další výbuch smíchu otřásl učebnou a Křiklan znovu probodl studenta nepřívětivým pohledem. Ale tentokrát to nebyla Sera, ale Sirius. Rýmu totiž chytili oba, při odpoledni stráveném společně "v hromadách listí", jak to nazval James. Jak tak seděli vedle sebe se zarudlými nosy, profesoru lektvarů to nedalo a došel až k nim, mezitím co se ostatní, byť neochotně, vraceli ke svým kotlíkům s nedodělaným lektvarem.
"Byla jste na ošetřovně, slečno Williamsová?" začal se starat obtloustlý mrož.
"Ne, pane," zavrtěla hlavou. "Je to jen rýma, nechtěla jsem madame Pomfreyovou obtěžovat," řekla Sera úlisně, protože se Křiklana chtěla, co nejdříve zbavit. Pobertové jen nad jejím, malinko unaveným, ale přehnaně milým úsměvem skrývali úšklebky do dlaní, nebo do kotlíků, ve kterých probublávaly pochybné, temně zelené břečky.
"A co vy, pane Blacku?" pokračoval ve vyptávání Křiklan a Sirius se musel ovládat, aby nevyprsknul smíchy.
"Ne, pane profesore. Je to jen rýma, ta dá za pár dní pokoj."
"Vážně by mě zajímalo, co jste vy dva vyváděli," promnul si Křiklan zamyšleně knír a ještě zamyšleněji si oba prohlížel. Všichni studenti špicovali uši, neboť Pobertové vždycky vyvolávali pozornost a hlavně podněcovali přirozenou zvědavost.
"Já bych věděl," uchichtnul se James.
"Ani slovo, Pottere," zavrčela Sera, protože Jamese moc dobře znala a věděla, že by použil takovou verzi, která by na její popularitě mezi dívkami rozhodně nepřispěla.
"Měli byste si zajít na ošetřovnu. Oba dva," nařídil jim oběma starostlivě Křikla a obrátil své mohutné a obtloustlé břicho na druhou stranu a vydal se na, pro něj, namáhavou obchůzku po sklepní učebně a jemně kritizoval výkony všech studentů. U některých, obzvláště těch čistokrevných, i pochválil, nadělil body, anebo poradil.
"Uf, je celých těch sedm let neskutečně otravný a pořád stejně nesnesitelný!" postěžovala si Sera, sotva po hodině vylezli ven ze sklepení a zamířili na oběd. Větu samozřejmě nezapomněla prokládat hlasitými kýchnutími, ve kterých jí ochotně Sirius sekundoval.
"Taky si říkám, že jsme mohli dál mít tu mladou profesorku, jako na začátku roku," povzdychl si Remus a snažil se nějak za chůze seskládat knihy do své brašny.
"No jo no, bohužel nemohl mít profesor Křiklan naléhavé zdravotní potíže déle," povzdechl si Sirius a vřele u toho napodobil Brumbálův osobitý styl. "Taková hezká, mladá, sympatická učitelka a oni ji vymění za tohohle patolízala."
"Proč se mi zdá-," začala Sera potměšile. "-že jsi úmyslně zdůraznil to slovo hezká?" dokončila se zamrkáním.
"Noooo," podrbal se černovlasý mladík rozpačitě ve vlasech.
"Siriusi!" okřikla ho dílem znechuceně, dílem pobouřeně a částečně pobaveně. "To snad nemyslíš vážně!" vytřeštila nevěřícně oči na svého kamaráda. Odpovědí jí byl jen další rozpačitý pohled. Nechtěl to s ní probírat, protože to sice byla nejlepší kamarádka, ale pořád to byla dívka.
"Radši to nebudu řešit," povzdychla si, ale vzápětí byla donucena se zaškaredit, poněvadž ji James vesele pocuchal ve vlasech.
"Jamesi!" okřikla ho nevrle, protože na taková gesta si nikdy nedokázala zvyknout a oni si je z čisté potměšilosti nikdy nedokázali odpustit. Její černovlasý přítel celý ztuhnul uprostřed pohybu a Sera zapochybovala, že by to bylo jen díky její pobouřené rekci. Ne, z učebny lektvarů se přímo k nim blížila Lily Evansová, mile se usmívala a bylo na ní vidět, že se snaží nečervenat pod Jamesovým upřeným pohledem.
"Ahoj," usmála se na ně.
"Ahoj," pozdravila trochu podezíravě Sera, neboť jí nečekaná milost rudovlasé slečny přišla až moc podezřelá, ale i přesto kopla Jamese hodně silně a bolestivě do kotníku, aby ho přiměla k něčemu jinému, než jen ustavičnému zírání. Bolestně se zašklebil, ale nic víc.
"No, je jsem ti chtěla dát tohle," odkašlala si rozpačitě Lily a vyndala ze své brašny malou lahvičku se zářivě oranžovým lektvarem proti nachlazení. "Předevčírem jsem ho vařila pro Lauru a něco mi zbylo. Myslím, že je ho dost pro oba," mrkla Lily na Seru i na Siriuse.
"Teda, díky," vydechla překvapeně a vděčně Sera. "a… hepčí!" kýchla znovu s razancí otrlého námořníka.
"Na zdraví," uchichtla se Lily a s pohledem upřeným na mlčky zírajícího Jamese odkráčela ze sklepení směrem do Velké síně.
"Co si myslíš, že děláš?" pustila se po jejím odchodu Sera do Jamese, lahvičku s lektvarem podala Siriusovi, který po vzoru Remuse obrátil oči v sloup.
"J- já?" zakoktal se James a stále zíral na místo, kde ještě před chvílí stála Lily Evansová. Zatím se jen těžko smiřoval s představou, že překrásná rudovláska přijala jeho pozvání na rande a teď ještě naprosto dobrovolně přišla až k jejich partě a usmívala se na něj! Nedokázal pochopit proč najednou ta změna.
"Jistěže ty," protočila oči hnědovláska. "Jamesi," začala k němu mluvit, jako ke tříletému dítěti. Občas si tak se svými přáteli připadala. James byl nesnesitelný v záležitostech kolem Lily Evansové, Remus kolem vlkodlactví, Petr tak nějak celkově v určitých situacích a Sirius měl nesnesitelnost v povaze. Neměla to s nimi jednoduché, ale milovala všechny čtyři a byla s nimi šťastná. Kdyby neměla pevné nervy, nepřežila by v jejich společnosti ani první ročník. A čím starší byli, tím lepší nervy potřebovala, protože tím rychleji postupovala závist a žárlivost mezi ostatními dívkami v Bradavicích a ty někdy dělaly všechno možné, aby ji odsud vyštvaly. Ale měly jedinou smůlu. Byla Poberta.
"Nemůžeš se k ní chovat, jako bys jí neznal," peskovala ho. "Za několik dní spolu jdete na rande a ty jí nemůžeš říct ani ahoj!" rozčilovala se nad ním a nutila ho cítit se jako malý, hloupý kluk.
"Jo," přikývl stále ještě trochu mimo z toho náhlého zvratu.
"Je to ztracenej případ," povzdechla si Sera a nechala se Remusem a Siriusem chytit kolem ramen a odvést do Velké síně na oběd. Petr popadl Jamese a táhl ho za sebou jako hadr.
"No tak," klidnil Seru konejšivě Sirius. "uklidni se. Však on to zvládne sám," kývl hlavou k Jamesovi.
"Tak tomu nevěřím. Zkazil to už tolikrát, že další pokus se rovná sebevraždě," a znovu vrhla po svém příteli všeříkající pohled, zatímco Sirius se rozesmál.
"Zvládne to," kývl povzbudivě Remus, když se konečně dovlekli k nebelvírskému stolu a posadili se k lákavě vypadajícímu obědu. Skřítci vařili přímo božsky a všichni studenti (obzvláště ti nenažraní) si nemohli jejich kuchyni vynachválit.
"Mňam," vrhnul se na plné talíře a mísy hned Petr s neskrývaným nadšením, ale ostatní Pobertové ho vřele napodobili.
"Proč se mi zdá, že to do vás pěti vždycky padá, jak Němci do krytu?" (Sorry, to jsem si nemohla odpustit :-D) ozval se za jejich nacpávající se skupinkou pobavený hlas nebelvírského střelce.
"Zdá se mi to, nebo se mu to nezdá?" neodpustil si slovní hříčku Sirius a všichni se rozchechtali. Chris sebou plácnul na lavici ke stolu vedle Siriuse a s úsměvem si k sobě přitáhl plný talíř jídla a začal se cpát stejným stylem jako oni předtím.
"Ty máš co říkat," zahuhlala Sera s plnou pusou. Chrisovu poznámku uťalo hlasité bouchání něčeho tvrdého o kamennou podlahu, někde vedle nich. Podle toho zvuku to Remus odhadoval na těžké knihy a svou domněnku si potvrdil pohledem na Lily Evansovou sedící pár metrů od nich, která právě hlasitě klela nad učebnicemi rozházenými po podlaze, kam se sesypaly z její tašky nedbale pohozené na lavici.
Než stačil kdokoli cokoli říct a třeba jenom zamrkat, James se vymrštil rychlostí blesku ze svého místa a už se řítil ke své rudovlasé lásce a jal se všechny knihy ochotně sbírat a vstávající Lily se nad jeho netradičním chováním nestačila divit.
"Zjevně si vzal tvojí radu k srdci," podotkl Remus k Seře a sledoval Jamese, jak skládá učebnice pěkně zpět do Lilyiny tašky.
"Hlavně, aby něco nezvoral," zalomila rukama ve všeříkajícím gestu k nebi (teda spíš k začarovanému stropu síně, ale to se taky počítá jako nebe, ne? :-D). Všech pět, i strašně zvědavý Chris, jich pozorovalo scénku před sebou, ale jaksi beze zvuku, protože dvojice stála docela kus od nich. Němě pozorovali, jak James pokládá tašku na lavici, ale když si ji chce Lily hodit přes ramena, tak jí něco zuřivě vykládá. Debata evidentně končí tím, že tašku bere do rukou James a spolu s Lily, které se na tváři usadí zářivý úsměv, věnovaný pouze Jamesovi, odcházejí z Velké síně.
"Takovej starej trik," podotkne zoufale s převrácením očí v sloup Sirius, nad balícími technikami svého nejlepšího přítele.
"Ale pořád účinej," zazubí se na něj Serena a kamarádsky ho dloubne do žeber.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abogarth Abogarth | 1. září 2008 v 11:49 | Reagovat

Pěkná kapitolka, sice trochu kratší, ale jinak je super. Hlavně že už tu je. Jsem na tom závyslá. Jinak to, že to do nich padá jak němci do krytu je fakt dobrý..:D:D

2 weruška weruška | Web | 1. září 2008 v 15:05 | Reagovat

hey dobrý.. =D... teším se na další =)

3 Teresie Teresie | E-mail | Web | 1. září 2008 v 15:54 | Reagovat

Tagry!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :D To bylo skvělý!!!!!!! A hlavně to jak Sera se Siriem kýchali :D A pak to s tou Lily bylo taky super :D a jak ta Sera byla úplně zhroucená z toho Jamesova chování :D a teď jak se Jamie vzchopil a pomohl Lily!!! To nemělo chybu!!! :)) A teď jak tam byl ten Chris zajímalo by mějestli tam bude hrát nějakou roli :)) a nebo jestli bude Sera nakonec se Siriem nebo s kým to vlastně bude :D Rychle pokračuj!!!! Prosííííím!!!! Už se nemůžu dočkat!!!! :)) Zatím páá :-*

Tvoje Terinkááá

4 Appy Appy | Web | 1. září 2008 v 22:03 | Reagovat

hezký!:-D ..... sem zwjedavá jak to jejich rande dopadne i když je mi to nejspíš mírně jasné předem... jedně že bys překvapila....????:-D no uvidíme....

5 Mary Mary | 3. září 2008 v 14:48 | Reagovat

super, super, a super na druhou, ale jak dál?????!!!!!! Please co nejdřív!!!!

6 Kikinaa(BellatrixB) Kikinaa(BellatrixB) | Web | 5. září 2008 v 19:12 | Reagovat

ja myslim ze to je povedene..., :)... jjj sem taky strasne zvedava jak to rande dopadne.. jinak se tesim na dalsi dil :)

7 lonka lonka | 6. září 2008 v 19:10 | Reagovat

Uplně nejlepšííí povidka kterou jsem kdy četla skvělá kapitolka jen tak dáál :-))

8 Casey Casey | 8. září 2008 v 14:22 | Reagovat

bezva.. moc se ti to povedlo

9 Kate vlk Kate vlk | Web | 13. září 2008 v 13:45 | Reagovat

Ahoj, tahle povídka se mi moc líbí, strašně se u ní chechtám to snad ani není normální každopádně je to skvělý a těším se na další.A ještě jsem tě chtěla poprosit jestli si tě můžu přidat do přátel blog teprve začínám ale....však se koukni a uvidíš zatím ahoj

10 Jenny Jenny | Web | 14. září 2008 v 20:01 | Reagovat

Teedy, to byla pěkná kapitolka! Pohodová, celou dobu jsem se u ní usmívala:) Moc moc moc a ještě jednou MOC se těšm na další kapitolu!

11 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 17:04 | Reagovat

ach ano, přírodní talent. to bych nebyla já, abych neměla poslední slovo. nu kapitolka na kapitolku...všechno dokonale vymakané. docela ti závidím, víš o tom? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama