16. Ve dvou se to lépe táhne

17. září 2008 v 20:29 | NarcissaB. |  Navždy...

Tak jsem tu! A konečně po dlouhé době s pořádnou kapitolou!
Teda, lidi, musím vám říct, že u téhle kapitoly jsem málem strávila mládí :-D.
Původně měla být sice o něčem úplně jiném, ale snad se vám i tohle bude líbit. Moje fantazie pomalu ale jistě selhává, takže jsem skoro ráda, že chodím do školy, protože tam je skvělé tvůrčí ovzduší. Obzvlášť při hodinách chemie, viď wixie :-D?
Omlouvám se za to, že mi to teď tak strašně dlouho trvá a vůbec nic nepřidávám, ale mám v téhle době strašně moc problémů a není pro mě zrovna procházka růžovým sadem jejich řešení.
Ale já pevně věřím tomu, že se to zlepší ;-).
No jinak nevím, co bych vám k tomu mohla říct, snad jen tohle: užijte si to a PROSÍM komentujte! U minulé kapitoly jste mě docela zklamali :-(.
Tak se mějte krásně a já se pokusím ozvat co nejdřív ;-).
NarcissaB.
P.S. Tahle kapitola je věnována všem, kteří mají tuhle povídku rádi stejně jako já :-).

16. Ve dvou se to lépe táhne

"Hněte sebou, jste dneska nějaký zpomalený nebo co," popichoval z výšky svůj tým na famfrpálovém hřišti James. Zase měli trénink, a protože měl James mnohem lepší náladu než obvykle, nedal jim ani na chvíli pokoj. Některé jeho hlášky rozesmály, jiné urazily. Jako třeba tahle.
"Jamesi Pottere!" zakřičela na něj přes půlku hřiště Sera napůl totálně naštvaná, napůl stále s úsměvem. "Jestli okamžitě nepřestaneš prudit, tak jdu do své ložnice a znovu "najdu"," naznačila rukama uvozovky. "ty tvoje fotky z dětství!"
"To bys mi neudělala!" zděsil se James.
"Chceš se vsadit?" ušklíbla se na něj. "Ale stejně pořád nevím, co proti těm fotkám máš. Vždyť tam vypadáš tak roztomile," zaculila se na něj škodolibě. Jejímu výrazu se ostatní prostě museli rozesmát, ale James jen bledl při představě, že by ty fotky viděl i někdo jiný.
"No právě," povzdechl si skoro zděšeně.
"neboj," konejšila ho za smíchu zbytku jejich týmu. Hádky mezi Poberty byly vždycky zábavné. Těch pět toho o sobě vědělo tolik, že jen tahali esa z rukávů. "Nikdo se nedozví, že ty fotky jsou v mém kufru, pečlivě složené mezi nočníma košilema. Hups," chytila se naoko provinile za pusu a na Jamesově tváři se objevil výhružný výraz.
"Sereno Natalie Williamsová!" přimhouřil oči. "Víš, co ti teď udělám?"
"Ne, Siriusův fanklub ne," vyděsila se při představě jeho obvyklé výhružky. A ne, že by nebyla opodstatněná.
"Bude to něco horšího," řekl a přiblížil se na koštěti až k ní. "už te nikdy nenechám spát v-," Slova 'mojí posteli' už nedořekl, protože mu Sera zacpala pusu. Už tak o nich kolovalo ve škole hrozně moc drbů a ještě k tomu tohle. To James vážně nepromyslel!
"Pche," ušklíbla se, zatímco jejich spolužáci je zvědavě pozorovali. "Jako bych potřebovala tvoje svolení," zaksichtila se vypočítavě.
"Opice jedna malá drzá," ulevil si pobaveně.
"Opice?" zopakovala se smíchem.
"Jo, opice," přikývl James a se smíchem uhnul před její dlaní, kterou ho chtěla za drzost proplesknout.
"Přece bys mi neublížila," vypláznul na ni jazyk a popoletěl na koštěti ještě dál.
"Dětičky teď se nedívejte," ušklíbla se na rozchechtaný zbytek týmu Sera a výhružně se dívala po Jamesovi. "Pan kapitán teď dostane od malé holčičky nabito! Ještě by mu klesla autorita," uchichtla se.
"To nejde," nechal se slyšet Chris a James ho za to propálil naštvaným pohledem.
"Dvě kolečka navíc, za trest," uplatňoval svojí pozici kapitána družstva, ale odpovědí mu byl jen smích. Nemohl si pomoct, ale rozesmál se s nimi. Chvíli se smáli jako cvoci (proč jako?) a několik trefných poznámek od střelců to ještě umocnilo.
"No," dostal ze sebe po chvíli James. "myslím, že si dáme ty dvě kolečka s Chrisem a rozpustíme to, co vy na to?"
"Já mám jinej nápad," ozvala se Sera a přihlásila se jako ve škole. "Co kdybyste se na kolečka dneska vykašlali? Já nevím, jak vy, ale já jsem už docela unavená," usmála se nevinně a upřela prosebný pohled na Jamese, který se jen zasmál její snaze, protože Sera běhání opravdu nesnášela a snažila se z něj nějak vykroutit.
"Tak dobře," kývnul k její radosti. Ale pak udělal něco, co opravdu nečekala. Naklonil se až ke své nejlepší kamarádce a popadl ji kolem pasu. Sera vyděšeně vyjekla, když si ji stáhnul před sebe na svoje koště.
"Chytej!" křikl James na Chrise a hodil mu Serenino koště. Chris ho překvapeně chytil a stejně jako jeho spoluhráči se nechápavě díval za mizející dvojicí.
"Ti dva spolu vážně nechodí?" divila se Angela při pohledu na objímající se dvojici na koštěti, která se od nich každým okamžikem vzdalovala.
"Prej ne," zašklebil se nedůvěřivě Chris a tak trochu Jamesovi záviděl. Sera byla opravdu skvělá holka, vtipná, milá a velice hezká. A také pro většinu kluků nedostupná, pomyslel si Chris napůl hořce, napůl pobaveně, když si vybavil, jak dobře jí Sirius s Jamesem, ale i Remus a Petr, chrání.
***
"Kam to letíš?" nechápala Sera a ještě víc se posunula dozadu a přitiskla se ke svému příteli. Necítila se moc jistá, když neměla vládu nad koštětem ve vlastních rukou a tak u Jamese hledala oporu, kterou ji v tuto chvíli ochotně poskytl.
"Uvidíš," usmál se tajemně, ale v tu chvíli Seře začalo docházet, kam s ní má James namířeno. Začal se pomalu vznášet nad klidným bradavickým jezerem a v nehybné hladině mohli vidět jejich odraz, který nezčeřily ani vlnky.
"Páni," vydechla Sera ohromeně a s rozšířenýma očima sledovala vodu, jak se zažíná zabarvovat do ruda. Západ slunce vedle hradu, vyvolával překrásnou scenérii, na které muselo spočinout oko i toho nejledovějšího a nejmrzutějšího člověka na světě. James jí ještě chvíli nechal kochat pohledem na zapadající slunce, a poté se rychle rozletěl k jedné z nejvyšších věží hradu. K nebelvírské věži.
Přesně věděl, které okno je do jejich pokoje a tak na něj se suverénností sobě vlastní zaklepal. Div se Serou nespadli z koštěte, protože Sirius se jich tak lekl, že cestou z koupelny ke své posteli zakopl a rozmázl se na zemi. Remus z úleku převrátil šachovnici, nad kterou se s Petrem bavili, a také svůj pohled upíral z okna, kde se vznášel na koštěti James a tiskl k sobě Seru. Jejich siluetu obkreslovalo zapadající slunce, ale i přesto si Remus všiml Jamesova pobídnutí. I Sirius to pochopil a hodil po remusovi Jamesovo náhradní koště a sám popadl svoje.
"Blázen," vydechl Remus, když jeho černovlasý přítel jen tak vyskočil z okna ve vysoké věži a svůj krkolomný pád vesele vyrovnal naskočením na koště.
"Souhlas," přikývl ještě trochu zděšeně Petr a nedůvěřivě se koukal na Jamesovo koště. Odjakživa nerad létal a teď byl jen rád, že "řídit" bude Remus.
"Co tu blbnete?" obořil se na Seru a Jamese Sirius naoko, ale skrýval smích.
"My?" vykulil oči nechápavě James a přistoupil tak na kamarádovu hru.
"Magor," zakroutil si ukazováčkem u spánku černovlasý mladík a vesele se zubil na svého nejlepšího kamaráda. "Totální," dodal pobaveně, a kdyby mohly pohledy vraždit, tak by se nevznášel kolem Nebelvírské věže, ale ležel by hluboko pod ní, protože Jamesovi se to označení jaksi nezalíbilo.
"Dovolíš?" naklonil se k Siriusovi a v očích mu zahořely šibalské jiskřičky, které pro Siria rozhodně neznamenaly nic dobrého.
"Ne," odmítl to rázně a než stačil James zareagovat, Sirius popadl drobnou hnědovlásku kolem pasu a docela nebezpečným pohybem jí přetáhl na svoje koště. Sera se rozhodně necítila příjemně, když si jí tam tak přetahovali a po zádech jí přejel mráz, když na okamžik zůstala viset jen tak ve vzduchu a před pádem jí jistily jen Siriusovy paže. Jistě, věděla, že by ji nenechali spadnout, ale přesto se jí útroby na okamžik sevřely.
S radostí se usadila znovu na koštěti, které pro ni paradoxně znamenalo bezpečí a "pevnou půdu".
"Ještě jednou si mě budete takhle přehazovat, tak se s váma vypořádám způsobem, který bude děsit i následující generace, jasné?" zavrčela výhružně a s úlevou se schovala Siriusovi do náruče.
"Ale, ale, naše maličká holčička se rozzlobila," zašišlal James provokatérsky a mrkl na Siriuse, který se jen souhlasně zakřenil.
"Ty!" vykřikla zuřivě hnědovláska a začala se po nebelvírské chytači sápat. Tedy, začala by, kdyby jí to Siriusovy paže umožnily.
"Klídek," zašeptal jí do ucha a stále jí pevně držel, přestože to znamenalo pustit násadu koštěte, ale Sirius uměl na koštěti velmi dobře, takže si to mohl dovolit. Potom nečekal, až se k nim James, anebo Remus s Petrem připojí a rychle se rozletěl přímo k bradavickému jezero, které jim poskytovalo nádhernou scenérii. Po chvíli, co se oba nemohli vynadívat na tu hru barev, Sera úplně zavřela oči a nechala si před očima ten nádherný obraz. V Siriusově náručí se cítila tak bezpečně, že dokonce doufala v to, že tahle chvíle nikdy neskončí.
"Kéž by to takhle zůstalo napořád," nechala své myšlenky sklouznout přes rty, aniž by si to pořádně uvědomila.
"Jak takhle?" nechápal Sirius a trochu starostlivě se zamračil.
"Prostě takhle bezstarostně, beze strachu z Voldemorta, beze strachu ze smrti a beze strachu o své milované," vysvětlila a otevřela oči, aby mohla vidět Siriusův starostlivě stažený obličej. V tu chvíli měl naprosto nepochopitelný pocit, že jí musí chránit před vším, co je venku, mimo Bradavice, čeká.
"Myslíš, že ten Voldemort je opravdová hrozba?" vyptával se jí, přestože on sám byl ujištěn tím, že rozhodně ano. Už jen to, co se stalo Potterovým, byl důkaz, pevný a nezvratitelný.
"Ano, myslím, že ano," povzdechla si tiše a znovu zavřela oči. "Chci se přidat k Fénixovu řádu," zašeptala tak slabě, aby jí neslyšel, ale Siriusovi to stejně neuniklo.
"To nemyslíš vážně? Nemůžeš se vystavovat takovému nebezpečí," protestoval.
"Musím pomoct. Vím to od mých rodičů," vydechla zdrceně, protože se jí před očima objevil onen dopis, který tolik otřásl všem v jejím životě, ten, který byl psaný úhledným, ale přesto nepřehledným písmem, které bylo dílem levé ruky její matky.
Drahá Sereno,
Ani nevíš, jak těžké pro mě je napsat ti dopis v této stále se zhoršující době. Jsem tak ráda, že ty sama jsi v bezpečném kruhu Bradavic. Tady venku se situace stále více stává neúnosnou, ale myslím, že se k tobě už dostaly zprávy přes Denního Věštce.
Vzhledem k neustálým útokům na kouzelníky i mudly, jsme se s tvým otcem rozhodli pro vstup do tajné organizace, která brojí proti lordu Voldemortovi, jménem Fénixův řád. Všechno ostatní ti vypovím, až dorazíš domů na Vánoční prázdniny, které jsou již nedaleko. Jsem si jistá, že jsi chtěla tyto Vánoce strávit se svými přáteli, ale já i Philip toužíme po tvé přítomnosti na našem rodinném sídle. Po tom neštěstí, co se stalo Potterovým, s tebou chci být alespoň těch pár dní, protože se obávám, že i naše rodina je v nebezpečí a to velmi vážném.
Ale nedělej si přílišné obavy, jen na sebe prosím dávej, co největší pozor.
S láskou líbá
Christina Williamsová
P. S. Měj oči na stopkách a nikdy nezapomeň na to, co jsem tě učil. S láskou, Philip Williams
Sirius jen zamlkle sklonil ruku, v níž svíral právě ten dopis, který pro Seru znamenal tak mnoho. Sera seděla v tureckém sedu na jeho posteli v ložnici Nebelvírských sedmáků a ostražitě pozorovala jeho výraz.
Dopis mu ukázala, když zde byli sami, protože si nebyla jistá, jak by na to zareagovali Remus s Petrem a James byl teď na svém prvním vysněném rande s Lily Evansovou, takže toho nemělo smysl vůbec o cokoli žádat. A hnědovláska se nutně potřebovala podělit s někým o ten strach, který se jí usadil na hrudi.
Jakoby Sirius pochopil, že jeho kamarádka nechce jen slova útěchy a prázdné sliby, o kterých by oba věděli, že nejdou splnit, ale opravdovou oporu, přešel Tichošlápek přímo k ní a bez váhání Seru objal. Sera se už podruhé v tomto týdnu vděčně choulila do mladíkovy hřejivé náruče.
"Budeme bojovat," pohlédl jí Sirius zcela vážně do očí. "To ti slibuju," prohlásil pevně a přesvědčeně a Sera mu za to byla vděčná. "Ale myslím, že první boj nás bude čekat za chvíli o sladkosti z Medového ráje," dodal ve snaze obrátit to všechno e vtip, když uslyšel na schodech dupot studentů vracejících se z Prasinek. Sera se úlevně rozesmála, a když se zaposlouchala do zvuku na schodech, něco ji napadlo.
"Pst," přiložila si prst na rozesmáté rty a Sirius ji jen zmateně pozoroval, když zamířila ke dveřím, ale ve chvíli kdy vyčarovala kbelík ledové vody, mu to všechno došlo a měl co dělat, aby se nezačal už teď. Ochotně jí pomáhal s umisťováním vody nad dveře a nemohl si pomoct, aby do jednoho kbelíku nenasypal zářivé, různobarevné třpytky, což Sera ocenila potlačovaným smíchem.
"Už se na ně těším," promluvila s potlačovaným smíchem v hlase.
"Tak to já taky. Doufám, že první přijde James," přisadil si Sirius a musel se kousnout do dlaně, aby se nezačal chechtat na celé kolo, už jen z té představy.
"Já bych zase v těch třpytkách ráda viděla Rema. To je ale představa," zasnila se naoko Sera a Sirius zabublal smíchy, až ho musela praštit do boku, aby je neprozradil. A opravdu, na chodbě vedoucí k ložnici sedmáků Nebelvíru se ozvaly kroky. A Sera to tipovala na Remuse, protože ty kroky byly rozvážné a klidné.
Těsně se přimkla k Siriusovi a ke stěně u dveří, aby měla na tu povídanou, co nejlepší výhled a už jen čekala, jak se to vyvrbí. Tichošlápek za jejími zády se otřásal potlačovaným smíchem a nedočkavostí. Ale realita nakonec předčila veškeré jejich představy.
Už jen to, že se dveře prudce nerozlétly, ale byly obyčejně otevřeny, naznačovalo, že po chodbě opravdu nešel nikdo z Pobertů.
Oba dva svorně zalapali zděšeně po dechu, když jejich pastička nespadla na jejich milované přátele, pro které byla právem určena, ale kbelík s vodou a třpytkami našel svůj cíl v největším kouzelníkovi současné doby a řediteli Bradavic, Albusovi Brumbálovi.
"Pro- profesore," vydechla zděšeně Sera a úplně ztuhla překvapením, protože Brumbál byl ten poslední, koho by tam v tuhle chvíli čekala.
"Velmi zajímavé," utrousil Brumbál pobaveně, zatímco si zaujatě prohlížel svůj promáčený plnovous, pokrytý zářivými třpytkami. V očích mu šibalsky jiskřilo, když pohledem modrých očí vyhledal naprosto zděšenou dvojici vedle dveří.
"Promiňte, pane profesore," vyhrkla rychle Sera a Sirius jen hbitě mávnul hůlkou, aby profesora zbavil vody a třpytek v hábitu, vlasech a vousech.
"Omlouváme se, pane," omlouval je rychle Sirius a jen čekal co z Brumbála vypadne za trest.
"Z vašich výrazů předpokládám, že to tu nebylo narafičené na mne, že?" ujišťoval se ředitel a měl co dělat, aby se nezačal smát.
"To ne," bránil je hned Sirius a trochu omluvně se na ředitele usmál.
"Potřeboval jste něco, pane řediteli?" ptala se Sera opatrně, protože jí bylo jasné, že by se tam neobjevil jen tak pro nic za nic.
"Chtěl jsem s vámi mluvit, ale vidím, že ostatní z vašich přátel tu ještě nejsou, takž bych byl rád, kdybyste se zítra odpoledne stavili v ředitelně. Vezměte s sebou pana Pottera, pana Lupina, pana Pettigrewa a může přijít i slečna Evansová, pokud bude chtít," mrkl na ně a s pozdravem se otočil ve dveřích ložnice a zmizel v chodbě.
Když se o pár minut později James, zářící štěstím z, k údivu všech, podařeného rande a Remus s Petrem dostavili do jejich ložnice s kapsami plnými sladkostí z Medového ráje a hloupostí od Taškáře, nestačili se divit.
Sera seděla na zemi, opírala se o Siriusovu postel a její zarudlé tváře a slzy smíchu svědčily o nedávném záchvatu smíchu, zatímco jejich černovlasý přítel se svíjel na posteli a zcela nezadržitelně se smál.
"Co se to tu děje?" nechápal Remus a třeštil oči, stejně jako Dvanácterák a Červíček. Tahle otázka jen Siriuse rozesmála ještě víc a Seře stačil jediný pohled na tu trojici ve dveřích, aby se začala smát na celé kolo znovu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KeiSsí KeiSsí | Web | 17. září 2008 v 20:32 | Reagovat

SuPa bLoG!!

2 Abogarth Abogarth | Web | 17. září 2008 v 21:42 | Reagovat

Moc dobrá kapitolka. Ta část s košťatama se mi mooc líbila....jinak chudacek brumbal...ale meli mu to nechat s trpytkama mu to urcite moc sluselo ;-)..Pises cim dal tim lip....Jo a k ty chemii co si psala na zacatku...dneska to bylo zajimavy...malem sem se utopila v kelimku s kapucinem ..mel dobrou hlasku...ti to reknu zitra...pp

3 Jasmína Jasmína | E-mail | Web | 17. září 2008 v 21:55 | Reagovat

to bylo hezky :D těším se na další dílek  ^_^ b

4 wixie wixie | 18. září 2008 v 8:54 | Reagovat

moc hezká kapitola a s tou chemii mas pravdu:-D neni nad inspiraci pocházející od našich drahých profesorů:-D

5 weruška weruška | Web | 18. září 2008 v 18:21 | Reagovat

jestli tvoje fantazie selhává tak já se snad dám na modlení =D... je to úžasný..sem se tlemila celou dobu =D..fakt dobrý *HAPPY*

6 Tagryjka Tagryjka | Web | 18. září 2008 v 19:30 | Reagovat

weruš: To aby sis začala shánět bibli xD.

7 Casey Casey | 19. září 2008 v 14:00 | Reagovat

pěkná kapitola

8 weruška weruška | Web | 19. září 2008 v 15:46 | Reagovat

Tagryjka: si skočím k bábí a budu ji mít hned třikrát =D

9 lonka lonka | 19. září 2008 v 17:25 | Reagovat

uplně nejlepší kapitolka:-) povedla se ti.

10 Mariana Mariana | Web | 19. září 2008 v 19:16 | Reagovat

Super! Vážně sjem jí nezáviděla to přendávání na košťatech. Trnula jsem hrůzou. Brr. Ale ti dva by se k sobě skvěle hodili. Taková romantika...

11 Kikinaa(BellatrixB) Kikinaa(BellatrixB) | Web | 19. září 2008 v 22:16 | Reagovat

jj.. souhlas.. jaji to taky moc zavidela.. ocitnout se v siriovu naruci *in love* mno jinak mooc krasny jako obvykle ;).. tesim se na dalsi kapitolku ;)

12 Appy Appy | Web | 20. září 2008 v 12:33 | Reagovat

hezká kapča.... pořád sou takové veselé takže čekám až se to pokazí (a až se dá Sera se Sirim dohromady;-) ).... doufám že to bude za dlouho.....:-) (ne ti dva:-D)

13 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 20. září 2008 v 19:10 | Reagovat

Koukám, že ses činila xD Se mi zdáal nějaká dllouhá xD Ale dějově je to vážně vynikající...taky začínám pochybovat, že mezi James se Serenou nic není,ale James má Lily a Tichošlápek asi...Seruk, ale kdoví xD

P.S. Hehe to je dobrý, konečně jsem napsala koment delší než 2 řádky a to se mi teď stává málokdy xD

14 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 20. září 2008 v 19:10 | Reagovat

No dobře tak to měly být 3 řádky ale tam se to jaksi..no nic xD

15 Teresie Teresie | E-mail | Web | 20. září 2008 v 21:25 | Reagovat

:D:D Se tlemim a tlemim :D Kapča skvělá jako vždy :D To s těma koštama bylo super :D A pak s tím Siriem *zasněný pohled do dálky*..... :D Už se nemůžu dočkat pokráčka :D  Tak pohni!!!! Těším se zatím pááá :))

Tvoje Terinkááá

16 Maka Maka | 21. září 2008 v 15:42 | Reagovat

Viset ve vzduchu to asi nic moc :D  Brumbál s třpytícím se plnovousem mě opravdu velice pobavil :D :D...Líbilo by se mi někam postrčit děj povídky, nějak mi to jednotvární...Piš pořád stejně hezky :)

17 Kate vlk Kate vlk | E-mail | Web | 21. září 2008 v 22:15 | Reagovat

Tak to bylo mrtě.Ikdyž s tím koštětem...no ale kdybych padala věděla bych jistě že by mě jen tak nenechali spadnout kdybych byla v její kůži:-) ale let na koštěti bych si chtěla vyzkoušet.Někdy fakt lituju že kouzla neexistujou.Už se těším na další.

18 Zuzza Zuzza | Web | 23. září 2008 v 15:14 | Reagovat

super kapitola, doufám že další bude co nejdřív...

19 Jenny Jenny | Web | 25. září 2008 v 15:08 | Reagovat

Wooow!!! :D:D Si mi touhle kapitolkou uplně zvedla nálada...byla opravdu děsně moc povedená! Nádhera...jen...uhm...tak nějak bych uvítala, kdyby si do povídky víc zapojila Seru a  její myšlenky, nebo tak. Nevím, jestli je srozumitelný to, co tu teď píšu, ale Serenu jsem si oblíbila a ráda bych o ní věděla víc. Mmch, ty třpytky mě pobavily:D

20 Zuzza Zuzza | Web | 25. září 2008 v 17:47 | Reagovat

mě by zase potěšilo, kdyby byly kapitolky rychleji:-))

21 Leena Leena | Web | 27. září 2008 v 15:38 | Reagovat

fakt nádhera Cissie ;-) de ti to skvěle :-) kapitola od kapitoly je lepší a lepší, pokud to je vůbec ještě možné :-D já vim že chystáš vražednej konec, ale stejně se těšim :-)

22 Katie (JamesP) Katie (JamesP) | Web | 27. září 2008 v 18:08 | Reagovat

Super kapča! :) To by se mi libilo letat na kosteti a navic se Siriem :) Juuu, jak ja ji to zavidim! :D :) A ty třpitky neměly chybu! :D Jinak pises moooc krásně a doufám, že se tu co nejdřiv objeví dalši kapitolka ;) :)

23 Mary Mary | 1. října 2008 v 17:33 | Reagovat

senzace......senzace a zase jnom senzac....to je prostš suprový.......božský, neopakovatlný a už mě nic efektního nenapadá...lda....sem s další kapčou....

24 Zuzza Zuzza | Web | 3. října 2008 v 14:14 | Reagovat

dalši kakpču!!!

25 kajush kajush | 3. října 2008 v 17:46 | Reagovat

joo noo chtelo by to je to fakt luxus si fakt dobra

26 kajush kajush | 3. října 2008 v 17:46 | Reagovat

joo noo chtelo by to je to fakt luxus si fakt dobra

27 Amy leeeee Amy leeeee | Web | 6. října 2008 v 11:36 | Reagovat

Moc pěkná kapitola.....

28 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 17:14 | Reagovat

já tě zaškrtííím! takovej geniální, dokonalej, nejlepší nápad ztentočkovat Brumlu! XD ty jsi fakt boží dílo. gratuluju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama