18. Tohle už je vážný

9. listopadu 2008 v 19:26 | Tagryjka |  Navždy...
Tak lidičkové moji, milí. Slavte stavobrány, nebo jak se to říká :-D. Tagýs konečně napsala další kapitolu a radši nezjišťuji, jak dlouho to je od té poslední.

Měla jsem teď hodně problémů a pořád je mám, a moji blízcí ví, o co jde, ale já doufám, že teď se konečně houpačka vyhoupne nahoru a já se odrazím od toho pomyslného dna. Právě na tom jsem teď zůstala, ale přeji si, aby to nebylo na dlouho. Včera večer jsem udělala něco, na co nejsem hrdá a spousta lidí by mě za to asi odsoudila, ale mě to otevřelo oči, přestože tu scénu s tím, co jsem provedla, budu mít do smrti vyrytou ve vzpomínkách. Nevím, co mám dělat, ale stoprocentně už vím, co dělat nemám.
No, konec mých žvástů, určitě je stejně nikdo nečtete.
Užijte si kapitolu a budu ráda, když mi tu zanecháte alespoň malinkatý komentářek.

Mějte se krásně
Tagryjka

P.S. Odi et amo. A ty, které milujete, těm to řekněte...



18. Tohle už je vážný


"Už víte, co podniknete o Vánocích?" zahuhlal při večeři s plnou pusou Petr. Po dnešním dni už všichni sotva pletli nohama, protože jak už poznamenala Sera, profesoři se už definitivně zbláznili, a to všichni.

"Neblázni s Vánocema, Péťo," odmávnul to unaveně James, zatímco druhou rukou si podpíral hlavu, která mu padala do talíře. Ostatní na tom nebyli o nich líp. "Vždyť je teprve začátek prosince, do Vánoc času dost."

"To si jen myslíš, Jamesi," řekla Sera a pomalu napichovala jídlo na vidličku, ale únava jí úplně vzala chuť na kuře s hranolkama, které dnes skřítci podávali.

"Sera má pravdu," přidal se do debaty i Remus, jenž se výjimečně při večeři obešel bez knihy. "Ještě včera bylo září a Vánoce tu budou co nevidět," poučoval ho a James zvedl na znamení, že se vzdává, ruce.

"Dobře, dobře, Vánoce jsou tu co nevidět, spokojený?"

"A co máš v plánu?" vyzvídal Sirius na nejlepším příteli, ale vzápětí měl co dělat, aby se nechytil na pusu, když si uvědomil, co to zase plácnul. Nedošlo mu, že James vždycky trávil Vánoce s rodiči a teď…

"Babička s dědou mě zatoužili vidět, pojedu za nimi," odpověděl James hraně ledabylým tónem, ale byl vděčný, když mu Sera povzbudivě pod stolem sevřela ruku a vzápětí změnila hovor na jiné téma.

"Všimli jste si, že byl Křiklan dneska úplně mimo?" zasmála se hnědovláska při vzpomínce na střídavě rudnoucího a blednoucího profesora lektvarů.

"No to teda," chytil se toho hned Sirius.

"Serena Williamsová?" ozval se za nimi slabounký pisklavý hlásek, a když se jejich pětice otočila za tím pazvukem, uviděli malou prvačku, jak v ruce svírá pečlivě srolovaný kus pergamenu.

"Jo, to jsem já," usmála se na ni Sera.

"Tohle mám předat," pískla nesměle holčička a podala jí ruličku.

"Děkuju," řekla trochu zaraženě hnědovláska a zvědavě rozmotávala pergamen pokrytý úhledným vysokým písmem. Chvíli na něj třeštila oči, zatímco kluci pořád ještě diskutovali o Křiklanovi a jeho dnešním chování. Některé jejich teorie, jež slyšela jen tak na okraj jí vehnaly úsměv do tváře, přestože obsahu vzkazu vůbec nerozuměla.

"Co je v tom?" zvedl najednou hlavu Remus a umíral zvědavý pohled na list v jejích rukou.

"Mám jít za Brumbálem," pokrčila rameny a zvedla hlavu, aby pohlédla na druhou stranu Velké síně k profesorskému stolu, kde bylo velké křeslo v čele prázdné. Brumbál se tedy na večeři nedostavil, ale proč by s ní chtěl mluvit? Stejnou otázku vyslovil nahlas i James.

"Copak jsi provedla, že s tebou chce mluvit i ředitel?" zašklebil se pobaveně.

"To zrovna teď nevím. Kvůli kterému vašemu průšvihu mě tam asi tahá?" zamyslela se naoko Sera a potom udělala na Jamese dětinsky dlouhý nos.

"Malá a drzá," pokrčil rameny a vesele se rozesmál, když Sirius smíchy vyprsknul dýňovou šťávu, co měl v puse, na stůl před sebe.

"Tak dlouho říkali hop, až jim přeskočilo," zamumlala s protočením očí Sera a radši začala vstávat od stolu. "Pánové, je mi to strašně líto, ale musím vás opustit," chytila se teatrálně za srdce.

"Ne!" vyjekl hraně Sirius. "To bys mi přece neudělala!" řekl plačtivě.

"No fakt," přidals e k té komedii Remus, přestože mu cukaly koutky. "Zlomila bys mu srdce," konstatoval, jak nejvážněji to šlo.

"To mě mrzí, ale nějak to tu budete muset přežít, zlatíčka," zašišlala na ně a svižným krokem se vydala z Velké síně pryč, zatímco ti čtyři opravdu vybuchli smíchy, až se po nich půlka Velké síně otočila. Sera to ještě umocnila tím, když na ně ve dveřích mile zamávala, než zmizela v hlubinách hradu.

Šašci, pomyslela si pobaveně, když kráčela studenými kamennými chodbami směrem k ředitelově pracovně. Zaobírala se svými úvahami, čím si zasloužila návštěvu na koberečku, když najednou uviděla ve světle pochodní, které osvětlovaly prostor před ní, uviděla známě vypadající postavu.

"Á, slečna Williamsová," protáhl ten dotyčný tichým mrazivým hlasem. Sera se musela hodně ovládnout, aby nezalapala po dechu, protože Lucius Malfoy, dědic Malfoyovského impéria, byl poslední člověk, kterého by tu čekala.

"Pane Malfoyi," pozdravila ho oslovením a úklonou hlavy, jak bylo slušné podle pravidel, která ji učili její rodiče. Sice jí přišlo divné mu vykat, když vyšel školu teprve pře pěti lety a ona sama si ho ještě pamatovala jako prefekta ze svého prvního ročníku. "nečekala bych vás tady," vypustila z úst další ze zdvořilostních frází.

"Zavedly mě sem pracovní povinnosti," řekl studeně a Sereně vůbec nebyl příjemný pohled, kterým si ji pečlivě prohlížel. "Doufám, že se dostavíte se svými rodiči na Vánoční ples, který pořádá má rodina v Malfoy mannor, slečno," podíval se na i zpříma a ona měla co dělat, aby se netřásla pod jeho mrazivým pohledem a výhružným podtónem, který vycítila v jeho hlase.

"Nejsem si jistá, pane. Pravděpodobně zůstanu zde v Bradavicích i přes Vánoce," odmítla jeho návrh, přestože si byla vědoma, jakou nehoráznou lež vypustila z úst.

"S mudlovskými šmejdy?" vyprskl opovržlivě Lucius.

"Pane Malfoyi, zapomínáte na rozdíly mezi naší a vaší rodinnou filosofií," upozornila ho výhružně a najednou z ní spadl veškerý strach.

"To se možná brzy změní, slečno. Možná už brzy nebude vaše a naše, ale…" nedokončil větu a ani nemusel, protože Seře okamžitě došlo, co tím "ten zmetek smrtijedská", jak ho pro sebe v duchu nazývala, naznačuje. Vzedmula se v ní vlna oprávněného vzteku a v očích jí zaplály plameny zloby, které Lucius přesně zaregistroval, ale přesto se povýšeně usmál.

"Na to zapomeňte, pane Malfoyi, se vší úctou," ohradila se hněvivě a vzdorovitě zvedla bradu.

"Možná to není tak nereálné, jak si myslíte, slečno Williamsová," promluvil povrchně mladý Malfoy a na tváři mu stále vězel odporně samolibý úsměv.

"Můj otec by nikdy neprodal vlastní dceru!" zakřičela mu do tváře, když v ní tou poslední větou vyvolal tak strašný vztek, že přetekl i únosnou míru. Zato Malfoye to z jeho přezíravé pózy nevyvedlo. Naopak. Naklonil se k ní až moc blízko, než považovala Sera za vhodné.

"Nikdy neříkejte nikdy, slečno Williamsová. Prozatím," zašklebil se a zvedl koutek úst k vítězoslavnému úsměvu. Sera v sobě nenašla slova na obranu nebo na peprnou odpověď a tak jen mlčky sledovala, jak zvedl její ruku k ústům a na rozloučenou ji políbil.

"Zatracenej parchant," ulevila si, když silueta Luciuse Malfoye zmizela ve stínech bradavických chodeb i s celou svou namyšleností. "Já ho prostě nesnesu," vydechla zuřivě a v duchu počítala do deseti, aby se uklidnila a mohla se vydat znovu na cestu k řediteli. Usmála se, když si vzpomněla na podobnou situaci, kdy se s rodiči vrátila z jednoho velkolepého plesu, který se konal právě u Malfoyů a ona před rodiči rozzuřeně vyřkla tuto větu na adresu toho samého člověka jako dnes. Je dobré vědět, že alespoň něco se nemění, pomyslela si napůl pobaveně, napůl naštvaně.


"Dobrý den, pane řediteli?" pozdravila, když se konečně dostala do tolik známé pracovny, bradavického ředitele, a mile se usmála. Měla Brumbála ráda, byl spravedlivý, milý, přísný, vtipný, mocný a především hodně inteligentní. Povahou jí někdy připomínal jejího otce.

"Dobrý, slečno Williamsová," usmál se na ni. "Nedáte si se mnou citronovou zmrzlinu?" nabídl jí a Sera si s úsměvem vzpomněla, jak tím vykolejil ji i ostatní Poberty, když u něj byli v prvním ročníku poprvé na koberečku za to, že vymalovali celá sklepení na světélkující oranžovou.

"Ne, děkuji, pane řediteli. Proč jste si mě zavolal?" zeptala se a nepodařilo se jí zastřít zvědavost v hlase.

"Byl za mnou Lucius Malfoy," začal Brumbál nejasně a pokynul jí rukou, aby se posadila do křesla u stolu, přímo naproti němu. "A dal mi pro vás toto," řekl a v jeho hlase Sera vnímavě postřehla podtón nejistoty a znepokojení, když jí ukazoval obálku nadepsanou jejím jménem a Sera poznala, že ten přesný rukopis je dílem levé ruky jejího otce.

"Kde by vzal Lucius Malfoy dopis pro mě od mého otce?" ptala se nechápavě.

"To nevím, slečno, ale je tu pro vás," pokrčil Brumbál rameny a Sera si v tu chvíli vybavila samolibý obličej ledového aristokrata a její první myšlenkou bylo, že je to nějaký podfuk.

"Děkuji, pane řediteli," pokývala klidně hlavou a převzala od něj opatrně pergamenovou obálku. "Chtěl jste mi ještě něco?"

"Ne, slečno." A to Sera pochopila jako pokyn, že už může odejít. Už měla ruku na klice, když ji zarazil ředitelův hlas.

"Slečno, pamatujte, že ne vždy je všechno tak, jak se zdá. A už vůbec ne Lucius Malfoy," dodal tajemně, ale hnědovlásce došlo, že ho napadlo totéž co ji. Podvod.

"Budu na to myslet, pane," vzala jeho varování na vědomí a pomalu odcházela. Ještě na otáčejícím se schodišti z pracovny netrpělivě roztrhala pergamenovou obálku a rozložila list. Hned jí došlo, že tohle rozhodně nepsal její otec.


Doufám, že vám došlo, že to, co řeknu, myslím smrtelně vážně, slečno Williamsová. Tato malá hra je jen malou ukázkou.

S úctou

Lucius Malfoy


"Ten mě tak štve ten Malfoy," zaprskala vztekle Sera a věděla, že ten slizký zmetek se teď někde vítězoslavně šklebí, jak se mu povedlo napálit ji i Brumbála. "No počkej, Malfoyíčku, tohle si vypiješ," slíbila mu výhružně a na rtech se jí pomalu začínal rýsovat pomstychtivý úsměv. Ale stačil byť jen jediný pohled na dopis v její ruce a zase se jí zmocnil sžíravý vztek.

V téhle náladě zamířila rovnou do nebelvírské věže. Na všechny pozdravy na schodišti odpovídala jen vrčením, ale v půlce cesty to vzdala a vzala to osvědčenými tajnými chodbami a za minutku už stála u portrétu Buclaté dámy, na kterou jen vyštěkla heslo pro tento měsíc a s dupáním se vřítila do společenky.

"Sero!" uvítal ji tam Jamesův pobavený výkřik. Vydala se ke svým přátelům, kteří si hověli v pohodlných křesech u krbu.

"Co se stalo?" vyzvídal Sirius, když viděl její výraz totálního vytočení a hned mu bylo jasné, že tohle nemůže být Brumbálova práce.

"Nesnáším Luciuse Malfoye," procedila mezi zuby a práskla sebou na poslední volné křeslo. Ostatní, především Sirius, na ní zůstali jen němě zírat, protože jim nějak nedocházela ta souvislost s Luciusem Malfoyem.

"Kde jsi tak najednou splašila Malfoye?" vzpamatoval se jako první Remus.

"Já jeho? Spíš on mě… Je to ten největší blbec pod sluncem. I když při barvě jeho pleti by se dalo polemizovat, jestli slunce viděl jinak než na obrázku," zašklebila se zhnuseně, zatímco ostatní se museli začít smát, jak jejímu výrazu, tak tomu, co řekla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abogarth Abogarth | 9. listopadu 2008 v 19:55 | Reagovat

Jee to je dobrý.Dobrej nápad.Už se těšim na svatbu, doufám že bude ;-) xD. Jinak to s tim sluncem je taky pěný.Sem ráda, že sui konečně něco napsala, a doufám, že se z toho dna odrazíš a ráda ti pomůžu :-*

2 Jasmína Jasmína | E-mail | Web | 9. listopadu 2008 v 20:37 | Reagovat

mě se to taky líbí :) a těším se na pokráčko :))

3 Imala Imala | E-mail | Web | 10. listopadu 2008 v 6:29 | Reagovat

nádherný, jak jen to děláš?

4 Zuzza Zuzza | Web | 10. listopadu 2008 v 13:00 | Reagovat

upe supe trupe kapitola... po tak dlouhé odmlce je to super... vážně... a doufám, že další kapitola bude dřív než za dva měsíce:-)):-*

5 weruška weruška | Web | 10. listopadu 2008 v 20:50 | Reagovat

jupííí.. konečně další kapitolka.. je moc krásná :)

jen tam jak je  rozhovor mezi Malfoyem a Serou tak tam máš napsáno, že je divný mu tykat, asi tam mělo být vykat ne?.. :)..sry

6 Irene Irene | 12. listopadu 2008 v 18:31 | Reagovat

Kruci....a zrovna devátýho sem tady byla. No, ani bych se nedvila, kdybys to sem dala hned jak jsem vyžahla......achjo........

.........a co bude dál????? já jsem teďkom drobet mimo.......a k mý hrůze mě nenapadá, co by mohlo následovat!!!! please, pleas...další kapitolku!!!§A  kdyby to šlo aj trochu rychlejc.....tak se vůbec, ale vůbec zlobit nebudu!

7 Teresie Teresie | E-mail | Web | 12. listopadu 2008 v 19:54 | Reagovat

Wow!!!!! Tak to bylo něco!!! Toho Malfoye bych přerazila, ať už chystá cokoli určitě to bude něco strašnýho!!! :D Těším se na to jak se bude vyvíjet vztah mezi Siriem a Serou :)) už se nemůžu dočkat tak piš rychle!!!!! Jo a ještě jsi mi neodpověděla,jestli chceš spřátelit!! :D

Terinka

8 kajush kajush | 17. listopadu 2008 v 11:00 | Reagovat

SUPEÉR....DALSI KAPITOLKU ..ÁÁÁDOUFAM ZHE MALFOY NEBUDE SE SEROU PAC TA MI SEDI UPLNE U SIRIUSE...

9 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 17:26 | Reagovat

trochu podusíme Luciuska, osmažíme ho dohněda a předhodíme ho, tak bych to viděla XD Vivat Sera!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama