19. To není z mojí hlavy

17. listopadu 2008 v 19:56 | Tagryjka |  Navždy...
Jsem strašná, co? Vždycky dlouho nic a pak sem plácnu dva články najednou... No nic, tohle je další kapitola k Navždy a je taková oddechová před těmi hrůzami co nás čekají :-D.
Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat mé milované kamarádce Abogarth, bez které by tahle kapitola nikdy nevznikla a já bych to bez její pomoci asi skončila...

No nic, tak si to užijte
Tagryjka

19. To není z mojí hlavy!

V celém hradě měli všichni studenti hlubokou půlnoc, no dejme tomu, že ne všichni, protože právě v ložnici sedmého ročníku Nebelvíru se jako obvykle nespalo. Majitelé pokoje se v tu chvíli zabývali velice zuřivou karetní hrou, zvanou poker. Ze všech Pobertů ji ovládala jenom Sera, která si tu malou sešlost nikdy nenechala ujít, přestože do chlapeckých ložnic to měla malinko komplikované, a James, ze kterého nikdy nedostali, kde se to naučil. A ostatní se je marně snažili porazit, ale úplně nejhorší byla Lily, protože ta se k nim přidala poprvé právě tohoto večera a předtím pro ni byl poker velkou neznámou.
"A jste zase namydlený," smála se ostatním Sera, když už po několikáté za sebou vyhrála a shrábla si svojí výhru, která se počítala na tabulky té nejlepší čokolády z Medového ráje. Při těchto hrách se jim zásoby vždycky decentně ztenčily, teda alespoň Siriusovi, Remusovi a Petrovi ano.
"Já to prostě nechápu," zazoufal si znovu Sirius, který obzvlášť těžce nesl neustálou prohru. "Přece nemůžou vyhrávat pořád," nechápal.
"Evidentně můžou," zašklebil se na něj Remus, když sklesle sledoval, jak si Sera vyrovnává další sloupeček čokolád a vesele se na ně šklebí.
"Když vás to tak nebaví, můžeme přestat," zubil se na kamarády James a chytil kolem ramen Lily, která všechny znepokojeně sledovala, evidentně nemohla pochopit, jak prohrála tentokrát.
"Tak to zase ne!" nevzdával se Sirius a najednou ožil, protože by nesnesl, kdyby se měl vzdát. "Já nepřestanu, dokud je alespoň jednou neporazím?" prohlásil rozhodně a svým sveřepým výrazem v ostatních jen vyvolal záchvat smíchu.
"Tak to máme do Vánoc co dělat, Tichošlápku," křenila se na něj Sera.
"Moc vtipné," urazil se a jako malé dítě se k nim uraženě otočil zády. Dělal to často, Sirius v sobě tu dětinskost prostě nehodlal potlačovat a někdy se tak choval i schválně, protože věděl, že je to někdy dovede spolehlivě vytočit.
"No, tak si konečně přiznej, že poker ti prostě nejde," chlácholila ho hnědovláska a snažila se potlačit smích, když ho zezadu objímala kolem ramen. Jak zjistila už někdy v prvním ročníku, nejlepší obranou proti Siriusovu dětinskému chování, je chovat se k němu jako k dítěti. Spolehlivě ho to naštvalo a to byl většinou účel.
"Když ses ho naučila i ty, není to věc, kterou bych nezvládl," trval si na svém mladý Black, ale koutky úst mu také začaly cukat, protože ho Seřiny vlasy lechtaly za krkem.
"Doufám, že si to nemám brát osobně?"
"Ne, vůbec ne," vložil se do jejich debaty ironicky Remus, aby je nějak pobídl ke hře, protože James se už konečně uráčil odlepit od Lily a rozdal karty.
"Já už hrát nebudu," odmítla Sera a začala se zvedat od Siriuse.
"Proč?" protáhl James ublíženě obličej. "Zrovna, když se nám tak dařilo," ukázal na hromádky čokolád, které se jim kupily vedle polštářů na sezení, co měli rozházené všude po pokoji. Byla to užitečná vychytávka, jež nedávno Remus někde vyštrachal v knihovně a to jí vyneslo první ocenění užitečnosti, jak to nazval Sirius.
"Mám tu…" Sera hbitě počítala tabulky čokolád. "… dvacet sedm čokolád. Nás je šest. Každému z vás dám pět a dvě si nechám," rozmyslela si a začala poctivě rozdělovat svou výhru.
"Víš, že na tyhle čokolády moc nejsem," usmála se na Siriuse, když je odmítal. "A navíc bystě mi je stejně všechny sežrali," obvinila je pobaveně.
"My?" zatvářil se andílkovsky Remus.
"Přesně vy, protože jak vidím, už nemáte skoro žádné zásoby, a tak byste se vrhli na ty moje."
"I to je možnost," pokrčil rameny téměř mladý vlkodlak a rádoby nevinně se na hnědovlásku usmál. Jelikož se Lily necítila v přítomnosti čtyřech Pobertů moc příjemně, začala se zvedat, aby Seru doprovodila. Mezi nimi sice pořád byl jakýsi odstup, ale obě se snažili ho omezit na minimum. Už jen kvůli Jamesovi.
"Dobrou noc," popřála jim všem rusovláska a políbila Jamese, který vypadal trochu zklamaně, na rozloučenou. Sera se spokojila s pouhým zamáváním ve dveřích od pokoje.
Celou cestu do ložnic dívčích sedmých ročníků dívky zvládly mlčky a bez problémů a v pokoji se ani jedna nenamáhala s přáním dobré noci. To bylo, podle mínění obou, až příliš přátelské.

Měla takový zvláštní pocit něčeho nepatřičného, jako by byla někde, kde neměla co dělat. Taky že jo, pomyslela si Sera zděšeně, když pohlédla dolů na své tělo a spatřila zářivé bílé nadýchané šaty, které vypadaly… Panebože! To jsou svatební!Prolétlo jí hlavou a ona jen vytřeštila oči. Když se trochu projasnila mlha kolem ní, Sera spatřila chrámovou loď nějakého kostela plného lidí evidentně svatebčanů a celé to vypadalo velkolepě. Vypadalo by, kdybych NEMĚLA SVATEBNÍ ŠATY!
"Tváříš se nějak zvláštně, miláčku. Stalo se něco?" ozval se za ní úlisný hlas, který by poznala mezi tisíci, ale tenhle měl zvláštní podtón něhy, až ji to děsilo. Pomaličku se ve svých načechraných sukních otočila a uviděla Luciuse Malfoy navlečeného ve svátečním obleku, jak se na ni mile (!) zubí. Ten pohled ji děsil víc, než jeho obvyklý arogantní výraz.
Zatřásla hlavou, aby se dokázala probudit, ale to jen Lucius vzal jako svojí odpověď a ještě víc se na ni usmál.
"Vypadáš úžasně," složil ji lichotku a Sera nevěděla, co říct, ale její tělo jí neposlouchalo.
"Děkuji," řekla a ke svému vlastnímu zděšení se na toho odporného slizouna usmála. Mladý malfoy jí věnoval další úsměv a zamířil až k oltáři na druhé straně kostela a cestou se široce zubil na všechny přítomné, mezi nimiž Sera zhlédla Malfoyovy, Severuse Snapea, mnoho zmijozelských studentů a dokonce i Albuse Brumbála, ale nikde nezahlédla nikoho sobě blízkého a běhal jí z toho mráz po zádech.
Jako by tohle už nestačilo, celý kostel se rozezněl Svatebním pochodem, který byl známý jak v mudlovském, tak v kouzelnickém světě a Seře se z něj ježily vlasy, samozřejmě pouze v metafoře, protože pochybovala, že by se byť jediný vlas dokázal vzdorovat množství vlásenek a laku na jejích vlasech.
Tohel už je vážně hrůzyplné, doufám, že se už brzo probudím, zoufala si v duchu, zatímco její nohy se automaticky a zcela přirozeně pohnuly směrem kupředu a tudíž mířila přímo k Luciusovi, což jí bylo zcela proti mysli.
"Drazí milovaní," začal svůj proslov stařičký roztřesený kněz a hnědovlásce to čím dál víc připomínalo noční můru a tohle oslovení jí doslova vyděsilo, ale nemohla ani otevřít ústa, aby mohla protestovat, že Lucius není žádný její "drahý milovaný".
Po celou dobu, co mluvil kněz, se snažila nějak vymyslet, co se to sakra děje, proč se na ní všichni zářivě usmívají a proč si SAKRA BERE LUCIUSE Malfoye? (protože to tak zákeřná autorka chtěla :-D)
"Luciusi Malfoyi berete si zde přítomnou Serenu Natalii Williamsovou za svou zákonitou manželku?" Tahle věta Seru vytrhla ze zamyšlení a šokovaně sledovala, jak Lucius s úsměvem otevírá rty a říká: "Ano."
Ve chvíli kdy se kněz obrátil k ní a zopakoval podobnou větu a ona si se zděšením uvědomila, že hodlá udělat totéž, tak… se vymrštila na své posteli v Nebevírské věži.
"Panebože," vydechla nahlas a hned se chytila za pusu, když si s úlevou uvědomila, kde je.
"Klídek, byl to sen, byl to sen, celou dobu to byl jen sen…" utěšovala se polohlasem. Ale protože byla celá zpocená hrůzou, věděla, že nemá naprosto žádnou šanci znovu usnout, a tak si kolem sebe hodila župan a vydala se dolů do důvěrně známého prostředí nebelvírské společenky, kde stále plál v krbu uklidňující oheň.
Usadila se v křesle a pomyslela si, že taková kravina se může zdát jen jí, ale dál své úvahy rozvinout nemohla, protože se za ní ozval ospalý, ale přesto uklidňující hlas Siriuse Blacka.
"Sero, co tu děláš teď v noci?"
"Možná bych se tě mohla zeptat na totéž," pousmála se.
"Nemohl jsem usnout, tak jsem si hrál s Pobertovým plánkem a viděl jsem tě, jak jdeš do společenky," vysvětloval Sirius a praštil sebou do křesla potaženého pohodlným sametem v klasické rudé barvě, které byla jejich společenka plná.
"Noooo, já měla takovou menší noční můru," vysvětlila neochotně a ani v nedostatečném osvětlení, které jim poskytovaly plameny z krbu, Sirius nemohl nevidět, jak zrudla.
"O čem se ti zdálo?" zeptal se pobaveně, ale ani v nejmenším ho nenapadlo to, co řekla.
"Že jsem se málem provdala za Luciuse Malfoye," pípla potichu a tváře se jí zabarvily ještě sytěji, protože jí nebylo příliš po vůli říkat to zrovna Siriusovi.
"Cože?!" Sirius šokem vyletěl z křesla, co kterého ho Sera o vteřinku později zase shodila.
"Pššššt," tišila ho, protože takovéhle výkřiky ve tři hodiny ráno ve věži plné spících lidí nedělaly dobrotu. "Buď potichu," upozorňovala ho důrazně.
"O čem, že se ti zdálo?" zeptal se Sirius šokovaně a přestože mluvil potichu, říkal to důrazně, protože to jeho ospalému mozku stále nemohlo dojít.
"Siriusi, nenuť mě tu hrůzu ještě jednou opakovat," doporučila mu celkem výhružně, neboť uviděla v jeho očích pobavené jiskřičky a teď opravdu nechtěla, aby si z ní dělal srandu. Evidentně to nepomohlo, protože mu k tomu ještě začaly cukat koutky a o okamžik později se začal nezřízeně smát.
"Siriusi," okřikla ho pohoršeně, ale trochu i pobaveně, když viděla, jak se její černovlasý přítel svíjí v křesle.
"Když… když to je strašná představa…" vyrážel ze sebe Sirius v záchvatech smíchu, který se snažil tlumit polštářem, aby nevzbudil a nepřilákal do společenky všechny Nebelvířany.
"Myslím, že si radši půjdu lehnout," zavrtěla nad ním hlavou a zvedla se z křesla. "Dobrou noc, ty vytlemené pako," smála se mu a dokonce i nahoře na schodech slyšela jeho tichý smích a cítila se zase klidně, a to možná proto, že netušila, co ji a její přátele čeká v následujících dnech a měsících.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nelll Nelll | Web | 17. listopadu 2008 v 20:17 | Reagovat

Krása, ale už si nějak dlouho nenapsala nic k Nikdy neříkej nikdy....:(

2 Abogarth Abogarth | 17. listopadu 2008 v 21:11 | Reagovat

Hezký..xDD:...to ej dobry ze se ji zdalo ze si malem vzala Luciuse...nahodu bych jim to pralaxP...Pekná kapitolaka dekuju za venovani...jiank i beze mě by si to napsala, a urciet by si neskoncila to bych te jiank vzteky zadupala do zeme xD.

3 Zuzza Zuzza | Web | 18. listopadu 2008 v 16:16 | Reagovat

nádhera... ae nechodil Malfoy zároveň se Snapem??? jinak super kapitola a takhle bys mohla přidávat víckrát:-)

4 Tagryjka Tagryjka | Web | 18. listopadu 2008 v 20:33 | Reagovat

Pro Zuzzu: Podle Rowly chodil Lucius Malfoy do pátého (nebo šestého) ročníku v době, kdy Severus Snape (společně s Poberty) nastoupil do Bradavic ;-).

5 Jasmína Jasmína | E-mail | Web | 18. listopadu 2008 v 21:38 | Reagovat

daší hezký dílek :))

6 Leena Leena | Web | 20. listopadu 2008 v 19:57 | Reagovat

pěkný pěkný :-)) fakt nádhera :-) už se těšim na další

7 Imala Imala | E-mail | Web | 21. listopadu 2008 v 14:35 | Reagovat

vážně nádherný

8 Mary Mary | 21. listopadu 2008 v 16:04 | Reagovat

Hej, hej hej...chceš abych dostala infarkt?????????! to nesnáším!!!!! ... "...a to možná proto, že netušila, co ji a její přátele čeká v následujících dnech a měsících. ..."

to bych pak aj vraždila!!!!!! To se dělaá mě takhle napínat!!!!!

To je dost nelidský!!!!!

A je jediná věc jak to odčinit!!!!!

DALŠÍ KAPITOLA!!!!

;o)

9 kajush kajush | 24. listopadu 2008 v 9:10 | Reagovat

JO NO SKOUHLASÍM S MARY...XD

10 Maka Maka | 26. listopadu 2008 v 21:05 | Reagovat

Moooc napínavé, moooc ůžasmé a mooooc skvělé :D

11 Teresie Teresie | E-mail | Web | 1. prosince 2008 v 21:11 | Reagovat

Tou poslední větou to vždycky umocníš :D skládám ti poklonu spisovatelko ;) :D já se asi zblázním :D to byla úžasná kapča jako všechny tvoje :)) rychle pokračuj!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

12 Mary(jinak taky Irene, Irušák... a ten mimoň veldle mě:...) Blackfight (jinak taky buFáč, BiFialintilie, pár stováčků let před letopočtem... říkejme tomu individuu australopytékus... ne.... BlaFina!) Mary(jinak taky Irene, Irušák... a ten mimoň veldle mě:...) Blackfight (jinak taky buFáč, BiFialintilie, pár stováčků let před letopočtem... říkejme tomu individuu australopytékus... ne.... BlaFina!) | Web | 15. prosince 2008 v 15:22 | Reagovat

No, tak zaprvé: Chybí tomuhle blogu, ale vážně moc!!!! další kapitola!

A za druhé... nechtěla by si se spřátelit s jistým nejmenovaným magorem a mnou(teď si tak vybrat...) ????

13 Anet Anet | E-mail | Web | 19. prosince 2008 v 17:44 | Reagovat

Tolik super blogů o HP!Já ani nestíhám číst...je to skvělé!

14 Nichie Nichie | Web | 21. prosince 2008 v 23:13 | Reagovat

Ahoj:)

SOUTĚŽ O NEJ POVÍDKÁŘE/KU SE PRÁVĚ ROZBĚHLA! NA MÉ STRÁNCE MŮŽEŠ NAPSAT JMÉNO SVÝCH FAVORITŮ.

Nejde mi o reklamu, chci dát dobrým povídkářům šanci, aby si každý zvolil svého oblíbence:)

15 tabby tabby | Web | 30. prosince 2008 v 17:39 | Reagovat

Super kapitolka, tak by mohlo nastat i super pokračování co říkáš :D i Když někdy je to těžké se přinutit něco napsat, což?

16 kajush kajush | 31. prosince 2008 v 16:05 | Reagovat

pls napis uz dalsi....

17 Pantagruela Pantagruela | 9. ledna 2009 v 19:49 | Reagovat

dalsi dalsi dalsi dalsi dalsi!!!!

18 Zuzza Zuzza | Web | 19. února 2009 v 13:40 | Reagovat

chtělo by to další kapitolku!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

19 nel-ly nel-ly | 22. února 2009 v 0:24 | Reagovat

No tak, ale teď musíš začít psát rychle!:D

20 Alex Alex | Web | 28. února 2009 v 12:21 | Reagovat

Hustě... :D :D takže dočteno a moc se těším na další díly :)

21 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 17:34 | Reagovat

dobře dobře...ale opovaž se ji provdat za Malfoye a nikoho nevraždi!

22 Nikol Nikol | E-mail | Web | 21. března 2009 v 17:35 | Reagovat

mimochodem, nedržím rekord za přečtenou a úžasnou povídku? zvládla jsem to během hodiny a půl XD

23 Nelll Nelll | Web | 30. března 2009 v 18:08 | Reagovat

Nebylo by pokráčko?

24 Zuzza Zuzza | Web | 30. dubna 2009 v 17:22 | Reagovat

pro-tes-tuju-pro-tes-tuju...... chci dááálší.........

25 Kattelin Kattelin | E-mail | Web | 3. května 2009 v 19:47 | Reagovat

přidávám se ke všem ostatní....pokráááčko....máš tu dvacet komentů...tak šupito presto

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama