13. Potíže? Jo, v Bradavicích...

5. ledna 2009 v 22:40 | NarcissaB. |  Kdo vyhraje?
Zdravím vás všechny v novém roce!
Vím, že ta pauza, kterou jsem na blogu nastolila, ale věřte, že nechtěně, byla hodně dlouhá, ale teď jsem se konečně dokopala k nějakému vkládání a doufám, že kapitoly budou přibývat pravidelně. Mám napsáno něco dopředu, ale brzo určitě začnu dohánět sama sebe.
Za odmlku se omlouvám, ale osobní problémy zničily veškerý můj elán, chuť do psaní a zadupaly do země všechnu fantazii. Pomalu se začínám dávat dohromady a s tím i můj blog.
Nová kapitola je ke KV? a jen doufám, že se bude líbit. Konečně už mám všechny figurky na šachovnici i v celkem správných pozicích a teprve teď se začne hrát *ďábelský škleb*. Tak si to užijte!

Vaše NarcissaB.




13. Potíže? Jo, v Bradavicích…

"Vstoupím do dějin!" oznámila Tes vítězně, když si za ohromného potlesku sedala po Zařazování k Nebelvírskému stolu ve Velké síni a ještě vítězněji se šklebila na Rona, zatímco si tleskla s Harrym a všem v okolí tak bylo jasné, že ti tři se o něčem vsadili a mladý Weasley očividně prohrál. Obsahem sázky byla kolej, do které Tes zapadne. Ron tvrdil, že Tes půjde kamkoli jen ne do Nebelvíru. "Někdo s mojí krví je v Nebelvíru, největší paradox v dějinách Bradavic," smála se Tes a pobaveně se šklebila přes stůl na Hermionu.
"To snad není možný," vrtěl hlavou nechápavě Ron a pořád si prohlížel Moudrý klobouk, ke kterému se blížila profesorka McGonagallová, aby jej zase na rok uklidila do ředitelny. Měl dojem, že se kouzelný artefakt musel zbláznit, když poslal potomka Snapeů a Malfoyů do Nebelvíru, ale i když s Tesiinou povahou…
"Evidentně je, Ronalde," pokrčila rameny Hermiona a chtěla ještě něco dodat, ale zmlkla, protože ředitel Brumbál vstal a chystal se ke svému každoročnímu proslovu.
"Tak vás zde vítám po letních prázdninách, které vám jistě utekly až příliš rychle na zábavu a odpočinek od školy, ale jistě dost rychle na to, abyste zapomněli všechno, co jsme se vás v loňském roce snažili naučit," usmál se na všechny přívětivě, ale podle výrazu většiny profesorů s ním jeho kolegové moc nesouhlasili.
"Nebudu vás dále zdržovat od naší skvělé hostiny, přeji dobrou chuť."
"Říká každý rok totéž a totéž," vrtěl hlavou kousek od Tes Fred a když si všiml, že ho sleduje, vrhl jejím směrem oslnivý úsměv. Zavrtěla pobaveně hlavou a dál putovala očima po Velké síni, po svých nových spolužácích. Být ve škole pro ni bylo něco zcela nového, protože ji vždycky vyučoval Albus u nich "doma" a to bylo něco úplně jiného, ale nehodlal nic namítat.
Najednou její oči zahlédly odlesk světla od zářivě blonďatých, téměř bílých, vlasů, které doslova svítily od zmijozelského stolu. Draco Malfoy se prostě nedal přehlédnout. Zaujatě, ale nenápadně, si ho prohlížela. Už jen ty vlasy byly důkazem toho, že je Malfoy a ona měla skoro stejné, ale tím, že byly tak dlouhé, nebyly tolik výrazné.
"Kam to koukáš, Tes?" zajímal se Harry a stopoval směr jejího pohledu. Kývla směrem k Dracu Malfoyovi, který seděl přímo naproti nim.
"Jen si rozšiřuji obrazy ohledně svého příbuzenstva," zasmála se trochu kysele, ale tak tiše, aby ji neslyšel nikdo nepovolaný, protože neměla nejmenší zájem na tom, aby všichni ve škole věděli, že je příbuzná s Malfoyovými, přestože stále používala své krycí příjmení Melodyová.
"Příbuzen… co?" vytřeštil oči Ron a div se nezadusil kuřecím stehýnkem, jímž se zrovna ládoval, když mu nedošly souvislosti.
"Nenuť mě to opakovat, inteligentní jsi na to dost. Možná," utahovala si z něj.
"Ho, acha," zahuhlal s plnou pusou, díky čemuž ho Ginny i Hermiona obdařily znechucenými pohledy, ze kterých si ale zrzek vůbec nic nedělal. A Tes se konečně přestala rozhlížet kolem sebe a pustila se do jídla, které obzvlášť v dosahu Harryho a Rona mizelo bleskovou rychlostí.
"Už se strašně těším na vyučování," prohlásila Tes po chvíli a tahle věta způsobila, že se Ron znovu málem zadusil, ale tentokrát se k němu přidal i Harry.
"Ty se těšíš na učení?" valila oči Hermiona, ale vypadala přitom i vcelku potěšeně, protože takový jev se obvykle v Bradavicích, teda v jejím okolí, nevyskytoval. Ale když se jednalo o Tes, která byla línější než veš v psím (byť Tichošlápkově) kožiše ať se jednalo o jakýkoli aspekt jejího života a to, že tak náhle projevila zájem o výuku, se jí zdálo krajně překvapivé.
"No, nedivte se tolik. Já přece nikdy nechodila do školy," vysvětlila s protočením očí blondýnka a natáhla se po posledním kuřecím stehýnku ležícím na stříbrné míse, ale to jí náhle zmizelo pod rukou a od jejího pravého boku se na ni vesele zubil Harry a s neskrývanou poťouchlostí se do ukořistěného jídla zakousl.
"A já už doufala, že tady v Bradavicích se ho zbavím," zabědovala si, ale to už její pozornost získal Dean Thomas, který se k ní s nelíčeným zájmem otočil a Seamus položil otázku.
"Jak jsi myslela to, že jsi nechodila do školy?"
"No mě učil -," pak se zasekla, protože si uvědomila, co chtěla říct a hlavně jí Harry celkem nešetrně kopl do kotníku. "Měla jsem domácí učitele," vysvětlila hbitě se zářivým úsměvem Deanovi, ale poté se její úsměv přetavil ve výhružný výraz, když se otočila k Harrymu.
"To bolelo," zasyčela nepřívětivě a Ronův pobavený úsměv jí na klidu také moc nepřidal.
"Já vim," culil se nevinně chlapec, který přežil.
"Jsi nesnesitelná osoba."
"To vim taky," ušklíbl se znovu Harry. Ostatní se při jejich slovní přestřelce buď zvesela smáli, anebo se tvářili zmateně, jako například Neville, Seamus a Dean, kteří nebyli na takovéhle Harryho chování zvyklí a na drobné hádky mezi těmi dvěma už vůbec ne.
"Jsi ztracený případ," protočila oči v sloup drobná blondýnka a do konce večeře už radši nepromluvila, a přestože se jí Harry i Ginny snažili zatáhnout do konverzace, tak si radši prohlížela Velkou síň. Stejně jako všichni ostatní nováčci v Bradavicích byla fascinována kouzelným stropem, který se stával hlavní ozdobou Velké síně, ale nepřekvapovalo ji to tolik, neboť byla od Brumbála zvyklá různým zářným kouskům a předvedením kouzelnického umění.
Když se všichni konečně vydali z Velké síně, poté co jim Brumbál udělil každoroční poučky o Zakázaném lese a popřál dobrou noc, unikl Tes avšak nikoli Harrymu pronikavý pohled černých očí, jež se zabodávaly s naléhavou otázkou do dívčiných zad. Harry pochopil, co ten pohled znamená, protože měl stále v živé paměti hádku mezi Tes a jejím otcem, co jim mnohé odhalila, ale zanechala ještě mnoho nezodpovězených otázek. On sám byl také k mladé blondýnce dost blízko pro to, aby si všiml jak moc ji neshoda s otcem a jejich rozchod mrzí. Byť byl ten otec Severus Snape.
Po cestu do nebelvírské věže Ron s Hermionou šli těsně u sebe a něčemu se společně smáli, zatímco Ginny s oběma dvojčaty se smáli zase jim, tedy spíše svému bratrovi. Harry byl ponořen do úvah o Tes a o Snapeovi, který o prázdninách ukázal jinou tvář, než na kterou byli zvyklí z hodin lektvarů ve škole, ale Harry si dovolil pochybovat o tom, že si bude jejich profesor přes to všechno ve výuce studentů počínat jinak.
"Heslo?" ozval se najednou do Tesiiných myšlenek zaměřených na Bradavice, jimž věnovala veškerou svou pozornost přes schodiště, která ji také zaujalo, nepříjemně modulovaný, vysoký hlas. Když našla původce hlasu, spatřila obraz obtloustlé dámy v zářivě růžových šatech, které jakoby pro Tes v tom okamžiku značily, že ten obraz bude v budoucích dobách pro ni velkým problémem, protože právě tahle barva byla veskrze neoblíbenou. Přece jen byla dcera Snapea a Malfoyové.
"Kdo ví heslo?" otočil se nervózně na ostatní Ron, čímž strašně rozesmál dvojčata. A jelikož právě ty dvě třeštidla byla jedinými, kdo v tu chvíli heslo věděli, tak záchranou zbylé pětice byla pouze skupinka dalších Nebelvírských studentů.
"Heslo jsou mudlovské sladkosti," ušklíbla se na Buclatou dámu Angelina Jonesová, nebelvírská střelkyně a poté se hned otočila na Harryho.
"Ahoj, Harry," usmála se. "Jaké bylo léto? Nevíš, jak to bude letos s kapitánem fanfrpálového mužstva, když Wood loni skončil?" zajímala se, když společně prolézali otvorem v portrétu, ale než měl Harry šanci něco odpovědět, vlítla mezi něj a Angelinu dvojčata.
"A nás se nezeptáš? Vždyť jsme přece taky v týmu," zatvářili se pobouřeně, že je někdo mohl takhle přehlédnout.
"Vy dva hrajete famfrpál?" vykulila oči na Freda a George Tes v absolutním šoku, protože jí nešlo na rozum, že by taková dvě pometla mohla hrát a dokonce v týmu.
"Samozřejmě," vypjal hruď hrdě Fred, ale v jeho podání to vypadalo spíš směšněaž Harrymu zacukali koutky.
"Jsme odrážeči," přidal se k bratrovi George, ale to už se Tes otočila spíš k Angelině.
"My dvě se ještě neznáme, viď?" usmála se mile blondýnka.
"To ne, já jsem Angelina Jonesová, jsem střelkyně," oplatila jí úsměv Angelina, ale potom se znovu usmála na Harryho. "Kdo je tedy kapitánem?"
"Já rozhodně ne," zvedl ruce v obranném gestu. "A navíc nemáme brankáře," povzdechl si, když si uvědomil, jaké to bude drama, až se bude chybějící hráč hledat.
"Pořád mi nedochází, na jakém postu může hrát taková vyžle jako ty?" udělala přemýšlivý obličej Tes, ale koutky úst jí cukaly, zato Harrymu se zrovna neodvděčila.
"Jaká vyžle?" vytřeštil oči a nepřívětivě se zamračil.
"Toho neznáš," uchichtla se blondýnka doprovázena i ostatními poslouchajícími.
"Jsi neuvěřitelně drzá, nesnesitelná a už mi pěkně dlouho lezeš na nervy, víš to?" zvedl v předstírané otázce Harry obočí a v zelených očích mu hrály pobavené jiskřičky.
"Já to vím," zaculila se Tes, jakoby jí kritika její osoby vůbec nevadila.
"To máš po tatínkovi," vylítlo z Harryho jízlivě dřív, než se mohl zarazit a v dalším okamžiku měl chuť si pořádně nafackovat, když viděl výraz smutku, který se Terese rozlil po tváři při té poznámce.
"Myslím, že si půjdu lehnout. Hermiono ukážeš mi, kde jsou ložnice?" obrátila se trochu mdlým hlasem na Nebelvírskou prefektku.
"Jistě," ujistila ji brunetka a vrhla po Harrym zničující pohled.
"Tes, počkej, já to tak nemyslel!" vykročil za svou kamarádkou, ale Tes se jen smutně otočila a řekla: "Dobrou noc, Harry."
"To jsem zase něco zvoral, což?" složil Harry sám sebe do křesla a svojí hlavu do dlaní.
"Přesně," ozvala se unisono dvojčata, ale na Angelině bylo jasně vidět, že tuhle situaci vůbec nechápe. Taky ani nemohla a nikdo se nechytal jí to vysvětlit.
"Ale no tak, Harry,"snažil se ho povzbudit Ron. "Vždyť zná Tes, zítra ráno se bude chovat, jako bys nic neřekl. Jako vždycky," mrknul na něj povzbudivě, ale moc mu nepomohl.
"No nic, já už taky půjdu," pokrčila rameny Angelina a vyklízela scénu, které byla zrovna svědkem. "Dobrou noc, vám všem. A ty Harry by ses mohl zeptat McGonagallové na toho kapitána."
"Proč zrovna já?" nechápal.
"Protože mě se tam nechce a poslat tam tyhle dva je jistá sebevražda," zasmála se vysoká brunetka a se zamáváním zmizela na schodišti k dívčím ložnicím. Ostatní se usadili do křesel před krbem, jen Ginny zůstala nerozhodně stát avšak únava po dnešním dlouhém dni, který celý strávila ve vlaku do školy, zvítězila nad zvědavostí.
"Tak já budu následovat jejich příkladu a jdu taky spát. Dobrou noc," rozloučila se s bratry a Harrym.
"Tak a máme pánskou jízdu," zamnuli si ruce nadšeně Fred s Georgem a v mžiku jeden z nich vytáhl krabičku Řachavého Petra a už začali rozdávat.
"Mě nedávejte. Přešla mě nálada," zahučel ze svého křesla Harry a nevědomky si mnul jizvu na čele, která ho už od rána brněla, ale to ani nevnímal.
"Ale no tak, Harry," rozchechtal se dobrotivě Fred.
"Neber si to tolik," smál se i George a Harry nad jejich počínáním jen nechápavě kroutil hlavou. Už se v tom dál nepitvali a klidně hráli bez něj.
Harry sám si všiml, že se na něj během celé večeře, ale i teď v nebelvírské společenské místnosti upírá až příliš zvědavých pohledů. Mnohem více než obvykle, ale přikládal váhu všem těm článkům, které v průběhu prázdnin otiskl Denní Věštec. Fred a George se rádi každé ráno bavili tím, že sloupky nahlas předčítali a doplňovali je vlastními poznámkami o "hrdinovi Harrym", z čehož většinou nemohl ani Harry a musel se zplna hrdla smát. Po tom zcela katastrofálním Turnaji tří kouzelníků a Popletalově výstupu na ošetřovně se odehrál ještě jeden, očím veřejnosti zcela skrytý, rozhovor mezi nejmocnějším kouzelníkem všech dob a ministrem kouzel. Poté Kornelius Popletal změnil svůj postoj vůči Voldemortovi a událostem během Turnaje a nechal se, byť naprosto neochotně, přemluvit k veřejné promluvě k novinářům, médiím a kouzelnické populaci. Z toho všeho vyšel Harry jako téměř národní hrdina, Popletal jako mocný vůdce kouzelnického národa, Cedric Diggory jako politováníhodná oběť a Voldemort jako zrůda vstávající z mrtvých a totální zabijácký psychopat.
Strach ze Smrtijedů a jím podobných vzrostl rychlostí světla a redaktoři Denního Věštce (bez Rity Holoubkové, ta nenašla odvahu) krmily populaci kouzelnického světa "zaručenými" báchorkami o Harrym, ze kterých neměl ani nejmenší radost.
Harry, který si stále usilovněji mnul bolavou jizvu na čele, si ani neuvědomil kdy, ale v průběhu svých myšlenek o současné situaci v Anglii sklouzl do spánku, ani nevěděl jak.
Ale dokonce ten spánek mu nepřinesl klid, když si pozvolna začal uvědomovat, že tak nějak není ve svém vlastním těle. Alespoň dlouhé, nepřirozeně bledé prsty svírající zlověstně vypadající hůlku mu nepatřily. No potěš koště, vytřeštil v duchu Harry oči. Jak jsem se sakra naboural Voldemortovi do hlavy? Tohle si stihl pomyslet těsně předtím než z jeho, Voldemortových! klidnil se v duchu, vyšel mrazivý hlas.
"Co je nového v Bradavicích, Severusi?" zeptal se a znělo to poměrně klidně. Ebenově černou hůlkou kroužil v prstech a teprve po téhle větě si Harry uvědomil, že temně oděná postava klečící před Voldemortem na zemi je jeho učitel lektvarů.
"Nic zvláštního, můj pane," pronesl jasně Snape, ale hlavu se k Temnému pánovi zvednout neodvážil. "Jen do Nebelvíru přibyla nová studentka, do pátého ročníku," informoval ho a Harry se jen zděsil, jak může Snape takhle chladnokrevně vyzradit vlastní dceru. Až o dlouhou chvíli později mu došlo, že kdyby se to Voldemort dozvěděl odněkud jinud než od Snapea, dopadlo by to hůř.
"Tak Potter má novou spolužačku, zajímavé," syčel Voldemort a Harrymu se z myšlenek, které si dovedl přečíst v jeho mysli, dělalo špatně. "Mohla by být užitečná pro naší věc?" vyštěkl najednou.
"Myslím, že ne, můj pane," zamumlal Snape přesvědčivě.
"Jistě, můj hadí příteli," zasyčel Voldemort a sešel z vyvýšeného stupínku až k Snapeovi klečícímu na podlaze. "Vstaň!"
Voldemort stojícího Snapea obcházel kolem dokola, ale snažil se mu neustále hledět do očí, jakoby se snažil najít něco, něco… Při pohledu na Smrtijedskou masku na tváři člena řádu harryho mrazilo a kdyby byl ve svém těle určitě by se mu obrátil žaludek.
"V poslední době jsem mezi Smrtijedy zaslechl pár zajímavých narčení na tvou osobu, Severusi. Tušíš, o co by mohlo jít?" Zastavil se Voldemort těsně před Snapeem a s jízlivým úšklebkem na bezkrvých rtech ho propaloval rudým pohledem.
"Nemám tušení, jaké klepy o ně šíří Smrtijedi," odfrkl si Severus a dal si pečlivě záležet na tom, aby to znělo co nejpohrdlivěji, přestože jisté tušení měl, protože něco v tom smyslu naznačil i Lucius Malfoy, když se s ním krátce viděl po minulé schůzi Smrtijedů.
"Narážky na tvou důvěryhodnost se nyní ozývají až z příliš mnoho stran, Severusi. Nemohu to nechat jen tak být," prohlásil téměř se škodolibou radostí Pán zla a Snapeovi ztuhla krev v žilách. Jestli o něm začne mít Voldemort pochybnosti a začne jej pečlivěji sledovat, tak je v koncích, ale nedal na sobě svůj strach vidět, ale Harry věděl, že kdybyb měl volný přístup k Voldemortovým myšlenkám zděsil by se mnohem víc.
"Přece nebude věřit klepům, které ze závisti šíří mezi ostatními Bellatrix," odfrkl si Snape znovu a v duchu Bellatrix Lestrangeové, kterou během prázdnin Voldemort osvobodil z Azkabanu spolu s několika dalšími, spílal nejhoršími jmény.
"V tvém nejlepším zájmu je, aby to byly opravdu jen klepy, Severusi," procedil mezi zuby Voldemort a jedním mocným máchnutím srazil Severusovi masku z tváře. "Víš moc dobře, jak trestám ty, kteří si neváží moci, kterou jim poskytuji. Aby stejný osud nepotkal i tebe!" zvýšil hlas výhružně až zarputilému lektvaristovi přeběhl mráz po zádech, ale z Voldemortova téměř milosrdného mávnutí rukou poznal, že je propuštěn a s uctivou úklonou ke svému "pánu" a co nejrychleji zmizel. V ten okamžik se Harry s přidušeným výkřikem probudil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikushqa Nikushqa | Web | 6. ledna 2009 v 11:37 | Reagovat

krasna kapitolka dufam ze sa tes na harryho nehneva :):)

2 Berninka Berninka | Web | 6. ledna 2009 v 16:09 | Reagovat

moc hezká kapitolka, pobavily mě ty hádky mezi tess a harrym

3 Mary(jinak taky Irene, Irušák... a ten mimoň veldle mě:...) Blackfight (jinak taky buFáč, BiFialintilie, pár stováčků let před letopočtem... říkejme tomu individuu australopytékus... ne.... BlaFina!) Mary(jinak taky Irene, Irušák... a ten mimoň veldle mě:...) Blackfight (jinak taky buFáč, BiFialintilie, pár stováčků let před letopočtem... říkejme tomu individuu australopytékus... ne.... BlaFina!) | Web | 6. ledna 2009 v 19:13 | Reagovat

hmmmm......za jedn den celou povídku....v kuse to vypadá dost slušně... šupajdy na další!!! (to je mířeno tobě, jako postrčení -velice drobné- k psaní daších kapitol!!!)

4 Imala Imala | E-mail | Web | 7. ledna 2009 v 15:11 | Reagovat

Nádhera... Šupem další, už se nemůžu dočkat =D

5 wladka wladka | Web | 8. ledna 2009 v 16:09 | Reagovat

jeeeej nova kapca     uzasna   ale daj dalsiu skor pldky a dikes za tuto

6 máka máka | 9. ledna 2009 v 18:28 | Reagovat

Úžasný  hádky:D a rychle piš, ať se dozvim, co se stane! "Psí oči"

7 Ivísek Ivísek | Web | 11. ledna 2009 v 13:41 | Reagovat

Ále prosim tě..je vidět žes ještě nevypadla ze své role *škleb*

Už jsem si na ty tvoje pomlky zvykla:D (asi z toho důvodu že je dělám taky)

Kapitola se povedla:D Hlavně Voldíkova věta : "Víš moc dobře, jak trestám ty, kteří si neváží moci, kterou jim poskytuji. Aby stejný osud nepotkal i tebe!"

To se mi móóc líbilo:D *mlaskne, a přemýšlí nad tím, co bude příště*

Mám ti teď napsat : "Piš rychle další!" nebo jen "Jo, bylo to dobrý, co dál?"

Ale protože bych se asi další dočkala za álelůja let, stačí mi když se tu párkrát sem a tam objevíš, a dáš vědět že žiješ, to je bohužel důležitější:D

Nudupejte mě! Už se běžím schovat:D:D

8 Abogarth Abogarth | 11. ledna 2009 v 15:07 | Reagovat

Ahojky, super kapitolka. Už se těším na další. A netrap mi Sevíka

9 Theresa Theresa | 11. ledna 2009 v 15:31 | Reagovat

Super. Jsem ráda, že si zase začala psát. :-D

No uvidíme, jak se z tohohle Snape vykecá.

10 Abogarth Abogarth | 12. ledna 2009 v 18:27 | Reagovat

no tak dobrý, du sem napsat delší komentář! Aby si mi nezabila mojí oblíbenou postavu! xP

Tak znovu: Byl to hezkej, dílek, už jenom z toho důvodu, že tu konečně něco je :-*. A stejně se mi nejvíc líbí jak se ve všech povídkách Ron něčim cpe a všichni ho okřikujou- to bude tím, ž emi to připomíná mě samotnou xDD, setjně jako přetahování se o jídlo. A stále trvám na tom, aby si mi netreapila Sevíka a usmířila je, chudáčky, ještě dřív než jednoho z nich zabiješ, což určiě uděláš, jak tě znám xPP.

Tak co, už spokojená ? ;-) :-) S láskou Abogarth xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama