26. Mračna nad námi

13. srpna 2009 v 13:02 | NarcissaB. |  Nikdy neříkej nikdy
Letní ispirace se nedostavila, ale pár mě blízkých lidí (nebudu jmenovat, až za chvíli xD) tak trochu touží po dalších kapitolách protože u některých povídek mám velmi, velmi dlouhý skluz.

Asi radši nebudu slibovat nápravu, protože já sama jsem nenapravitelná :).

Ale musím se naučit psát, protože když jsem dneska psala tuhle kapitolu, tak jsem zjistila, že nedokážu pořádně napsat to, co chci, takže tahle kapitola je jen takový blábol.
Neukamenujte mě, prosím :).

Věnování: pro Julku a Abogarth :)

Díky za pozornost :)

Vaše NarcissaB.

26. Mračna nad námi

"Co se to děje?" zamračil se najednou při večeři Sirius. Upoutal tím pozornost ostatních, kteří hned sledovali směr jeho pohledu ke zmijozelskému stolu. Tam seděla jejich "zmijozelská část", kterou neviděli celý víkend, protože Bellatrix, Lucius a Narcissa byli všichni povoláni na Malfoy Mannor a Ewelin se pravděpodobně zavřela ve svém pokoji ve sklepení. V tuhle chvíli však všichni čtyři (pět! Opravil se rychle Sirius v duchu, když zahlédl dál od nich Snapea) tvářili, jakoby se měl každou chvílí zhroutit svět.
Odpověď na Siriusovu otázku však dorazila mnohem dřív než by očekávali. Remus totiž najednou ucítil v pravém lýtku lehkou bodavou bolest, jejímž původcem bylo malé papírové letadýlko. Jak všichni předpokládali, vylétlo nepozorovaně od zmijozelského stolu.
"Taky dobrej nápad," zahučel James a novinku v dopravování pošty si zaujatě prohlížel.
"To ta zpráva je rozhodně zajímavější," poznamenala Lily, která pro sebe vzkaz uchvátila jako první. Na lístečku sice stálo jen nic neříkající: Musíme se sejít. Hned po večeři! Ale způsob jakým byla zpráva napsaná a to, že nepočkala ani do dalšího dne, je všechny ujistilo v tom, že návštěva Malfoy mannor nebyla jen tak ledajaká.
Když se Remus pečlivěji zadíval na Bellatrix, jak se beze slova choulí vedle Ewelin, sevřelo se mu srdce a lehce zarudlé oči všech tří dívek jeho zostřenému vlkodlačímu zraku také nemohly uniknout. Nechtěl si ani domýšlet příčinu jejich nedávného pláče, jehož známky nešly popřít ani schovat…
Všichni čtyři nemohli nedočkavostí ani pořádně dojíst večeři. Možná za to mohl i fakt, že se jim starostí o nedávno nabyté přátele, ve velmi nečekaných kruzích, sevřel žaludek. Ani Sirius už neměl chuť na kuřecí stehýnka dovedená k dokonalosti skřítky v kuchyni a to se mu na ně sbíhaly sliny celou večeři. Lily jen zmateně těkala zářivě zelenýma očima mezi zmijozelským stolem a Poberty po jejím boku. Byly to minuty naplněné tichem, které bylo u jejich stolu nevídané, než se zvedli a pomalu vyrazili k mohutným dveřím Velké síně.
"Nechce se mi to líbit," promluvil jako první James, když jako jeden muž odbočili na schodišti směrem od nebelvírské společenské místnosti a stoupali dál do sedmého patra. Nemohli se vídat jinde, už se s tím nedalo nic dělat, přitahovali by příliš nežádoucí pozornosti. Řešily to tajné vzkazy létající těsně nad zemí v učebně lektvarů a noci strávené hovorem v pohodlných křeslech, které pro ně měla Komnata vždy připravené.
"To nejsi sám," povzdychla si Lily, ale Sirius jako jediný neztrácel optimismus.
"Neházejte flintu do žita, ještě nic nevíme. Měli bychom se konečně vzpamatovat a nedělat ukvapené závěry. Sice vím, že to některým z nás jde nejlépe…" usmál se po očku na Jamese a doufal, že mu vrátí úsměv, protože věděl, že dokud nic neví, je brzo, aby se trápili myšlenkami. Povedlo se, do Komnaty nejvyšší potřeby dorazili už s lehkými úsměvy na tvářích ale útroby všem svírala obava.
Sedmnáct minut. Tak dlouho čekali než se k nim "jejich horší zbytek", jak občas ve smíchu říkali, připojil. Remus to v duchu počítal. Těch sedmnáct minut ubralo každému z nich pár hodin života, protože negativní emoce dlouhověkosti neprospívají, ale nepochyboval o tom, že jejich veselá parta si to zase nabere zpátky nějakým vtípkem na účet profesorů. Vytanul mu na mysli stůl profesorky McGonagallové proměněný ve velkou dřevěnou kočku, která zabírala prostor celého kabinetu a tváří v tvář Minervě McGonagallové provokativné mňoukla. Když se Pobertové schovávali pod neviditelným pláštěm, byli svědky neobyčejně překvapeného pohledu profeosrky Přeměňování, ale jejímu rozumu dlouho netrvalo, aby si dala dohromady, kdo má na svědomí další žertík na účet profesorského sboru.
"Darebáci," zamumlala si pro sebe a švihnutím hůlky dala vše do pořádku. Sirius i James si zasloužili od Remuse důrazné dloubnutí do žeber, aby celou jejich akci neproflákli vyprsknutím smíchy. Počkali až za nimi nicnetušící profesorka zabouchne dubové dveře.
Jejich školní lumpárny vždycky naplnily Remusovu ztrápenou mysl hřejivým pocitem, ale tentokrát ho zahnalo drobné bodnutí dotěrné myšlenky, která jako pronikavý hlas sýčka dotírala a děsila pocitem, aby tahle dřevěná kočka jejich školním průšvihům neodzvonila. Protože situace kolem nich se měnila.
Remusovy náhle ponuré myšlenky přetrhlo otevření dveří a dovnitř vklouzla parta pěti zmijozelských. Ač to bylo překvapivé Severus Snape do jejich skupinky zapadl jako poslední dílek puzzlí, všichni si rozumněli a všichni teď byli naplněni úlevou, že jsou konečně v úkrytu a hřejivé náruči nejtajemnější místnosti v Bradavicích.
"Tak co se stalo?" vyhrkl bez pozdravu Siirius, který i přes svou původní klidnost nadskakoval nad křeslem.
"Večerní pozdrav zní trochu jinak," ušklíbl se Lucius, ale protože na něj byli už všichni zvyklí a navíc jeho hlas postrádal značnou dávku sarkazmu, tak si ho nikdo nevšímal.
"Co se stalo?" zeptal se znovu Remus, o nic méně ůrazně, ale jemněji a díval se přitom na Bellatrix, která mu vlétla do náruče hned po příchodu.
"Radši to nechtěj vědět," zavrtěla hlavou černovláska.
"Musíme jim to říct, Bello!" vyštěkl Lucius až sebou všichni škubli. A Siriusovy nejhorší obavy se vyplňovaly. Když Lucius takhle ztrácel kontrolu a kničel na Bellatrix, se kterou vycházel stejně dobře jako s ostatními, muselo jít o něco vážného.
"Já vím, já vím!" Bella se vyškubla Remusovi z náruče a otočila se ke svému budoucímu švagrovi čelem. Vypadala téměř nepříčetně a ze zarudlých očí jí začínaly znovu téct slzy.
"Uklidni se."
"A neuklidním sakra! Proč se nedalo nic dělat, proč?"
"Já nevím! Myslíš, že mě to snad těší nebo co?" přestal se i Lucius ovládat a o pár vteřin později ti dva stáli naproti sobě uprostřed místnosti zatímco ostatní jen nevěřícně přihlíželi.
"Chováš se tak! Ledová maska, servilní pohled! Proč ses mu nepostavil? Proč jsi nezastavil ten zatracenej víkend hrůzy?" vřískala zmijozelská princezna a slzy se jí valily po tváři proudem.
"A proč jsi to neudělala ty? Proč to je jen moje vina?!"
"Protože celou dobu pořád o všem mluvíš, jak se vyhneme svému osudu a potom jen tupě stojíš a necháš nás všechny napospas! Nenávidím tě!"
"No jasně! Teď se vztekáš, ale co jsi udělala ty? Co?! Nic! Nemáš mi co vyčítat!"
"Proč jsme to nezastavili? Proč…" Bellatrix náhle došel vztek. Bylo jí celou dobu jasné, že se obrací proti tomu nesprávnému, ale nemohla si pomoct. Potřebovala se vykřičet, všechnu tu bezmoc, kvůli které se teď její život vymkl z kloubů. Anebo vlastně ne, tohle bylo už předem nalajnované, jen ona to nedokázala zastavit… A nyní tohle poznání na ní dolehlo takovou silou, že by se zhroutila k zemi, kdyby jí Lucius hbitě nezachytil a nepřitiskl k sobě.
"Protože to nešlo… Nešlo to… Odpusť…" šeptal jí zlomeně do vlasů, zatímco nebelvírští stále nechápali, o co jde, jen Sirius měl tušení, ale doufal, že se mýlí.
"O co tady jde?" ptal se důrazně a notně zděšeně Remus, když od Luciuse přebíral uplakanou Bellatrix.
"Myslím, že vím… Řekněte mi někdo prosím, že se pletu," obrátil se Sirius na zmijozelské, když se pomalu zvednul z křesla a zamířil k Luciusovi. Už ve chvíli, kdy uchopil jeho levou paži, všem ostatním v očích četl souhlas, nepletl se… Nepotřeboval vytáhnout ten rukáv, aby se na něj šklebilo Znamení zla jako ohyzdná tečka za tím poznáním, ale stejně to udělal.
"Zasvěcení," zašeptal do ticha James a jemu i ostatním se podlomily nohy a oni spadli do křesel jako kamenné sochy.
"I ty, Severusi?" obrátila se na lektvarového mistra se zděšením v očích Lily, ale odpovědí jí bylo jen zavrtění hlavou. Alespoň malá útěcha. Chráněná před cejchem Smrtijedů byla i Ewelin, ale jen kvůli Siriusovi, který měl nyní hlavu v dlaních, nějak mu to stále nedocházelo.
Nad místností se vznášelo mrtvé ticho. Nikdo nechtěl položit tu nejdůležitější otázku, která nad nimi visela jako Damoklův meč, a tak se všichni zaobírali jen vlastními myšlenkami. Některým z nich u toho bylo asi tak příjemně, jako by je natahovali na skřipec. Myšlenky jsou někdy horší než profesionální kat.
Narcissa seděla vedle Luciuse jako kamenná socha a jen slzy na její tváři se pohybovaly. Levou paží jí pulzovala bolest z čerstvě vypáleného Znamení zla, ale se sobotní bolestí se to nedalo srovnávat. Ještě teď před sebou viděla matčin obličej plný hrdosti, když viděla, jak její dcera trpí pod hůlkou Pána zla. V tu chvíli si Narcissa uvědomila, že do téhle rodiny nepatří a záviděla své nejstarší sestře, která se dokázala vzepřít dokud byl čas a teď byla šťastná. Možná bych byla také šťastná, kdyby mě někdo vymazal z rodinného gobelínu, pomyslela si křehká blondýnka hořce a nechala se Luciusovou paží přivinout k svému snoubenci, jež byl vázán stejným osudem jako ona a také si musel přiznat svou slabost. Kdyby byli všichni tři o něco silnější, odvážnější, mohli uniknout. Teď už bylo pozdě…
Takhle tam všichni vydželi sedět dvě hodiny. Dvě dlouhé hodiny během kterých nikdo nepromluvil ani slůvko. Za okny se stmívalo, ale Komnata i bez pokynů udržovala svíce zapálené. Remusovi jednou prolétla hlavou hořká myšlenka, že tyhle dvě hodiny byly osobním rekordem Pobertů. Obvykle vydrželi být sticha jen ve spánku, ale dnes do řeči nikomu nebylo.
Lily ležela stulená do klubíčka s hlavou na Jamesově klíně, chvílemi to vypadalo, že spí, ale ona sama moc dobře věděla, že na spánek neměla v tu chvíli ani pomyšlení. James jí popaměti hladil po dlouhých rudých vlasech, do kterých se už v prvním ročníku tak bláznivě zamiloval, a zíral do plamenů v krbu. Nějak si dokonce nedokázal vybavit, kdy se tam ten krb objevil. Když přišli tak tak určitě nebyl.
Sirius i Ewelin seděli každý ve svém křesle a jako obvykle co nejdál od sebe. Zášť z dřívějších hádek a nedobrovolného zasnoubení je nepřešla ani v této chvíli, i když se po sobě každou chvíli letmo dívali, téměř jakoby toho druhého kontrolovali.
Bellatrix jako jediná usnula. Vyčerpaná pláčem, hněvem a bezmocí spala v Remusově náručí a on se na ní díval jako na jediný pevný bod vesmíru. Ale nedokázal ignorovat Znamení zla. Jakoby kouzlem jej viděl i přes rukáv černého hábitu a připadal si propalovám zevnitř tou lebkou bez očí jen s hadem místo jazyka.
Severus byl vláčen současnou atmosférou místnosti a v duchu před sebou viděl cestu, po které nyní vykročili tři jeho přátelé a která čekala i jeho. Jako obludný netvor z těch nejtemnějších hlubin na něj cenila zuby a smála se jeho strachu před nevyhnutelností.
Ale ani jednoho z nich nenapadlo, aby tři novopečené Smrtijedy vyvrhli ze svého kruhu. Ani tento fakt nedokázal zkalit hladinu přátelství. Přátelství, které jim všem přineslo tolik dobrého, tolik je naučilo a které jim všem pomohlo dospět. Podle kalendáře někteří z nich už byli dospělími, ale až teď, tento rok, se jejich životní obzor rozšířil ze školních krátek, učneí, knih, školních trestů, esejí a věčných hádek s profesory i spolužáky na něco víc. Na temnotu mimo bradavický hrad…

***

"Budíííííčeeeek!"
"Já toho Blacka jednou zabiju!" Dva hlasy se rozlehly Komnatou nejvyšší potřeby, ve které všichni postupně usnuli. Nebyla to zrovna klidná noc a už vůbec ne příjemná. Ale Sirius se probudil jako první a v ten nejvyšší čas, aby se všichni stihli dostat nepozorovaně na koleje. Použil na sebe proto kouzlo Silencio a nejneoblíbenější pokyn mezi všemi studenty nucenými vstávat brzo všem zaduněl v hlavě. Hodně hlasitě. Jako první reagoval Lucius, zatímco ostatní se začali pomalu pochechtávat a potom všichni propukli v úlevný smích.
To, co se stalo nebylo zapomenuto, ale takhle čerstvé to nedokázali vyřešit.
"Copak, Lucíku? Nechce se nám vstávat?" šklebil se posměšně Sirius a dělal na blonďáka škodolibé grimasy zpoza gauče.
"Jen počkej," zamumlal si Lucius pro sebe a na tváři se mu objevil varovný úšklebek. Chystal se vyskočit z gauče, na kterém v noci s Narcissou usnuli, ale nepočítal s tím, že Komnata, jakoby jim chtěla udělat radost a zabezpečit pohodlí, přičarovala dlouhé peřiny a do jedné z nich se právě Lcuius zamotal.
Stačil jen sprostě zanadávat než se k všeobecnému veselí zkácel k zemi.
"Ta gravitace je ale nelítostná mrcha, co?" posmíval se mu sakrasticky Severus.
"I ty, Severusi?" divil se ze země Luciu.
"Když je nemůžeš porazit, přidej se k nim," pokrčil černovlasý zmijozelák rameny. O vteřinu později byl šokován Jamesem, který ho popadl kolem ramen.
"No konečně jsi uznal, že my Poberti jsme prostě neporazitelní!"
"To jsem neřekl," bránil se Severus.
"Když to vezmeš kolem a kolem, tak řekl," posmíval se mu Sirius.
"Ale už bychom vážně měli jít," pobídla je Lily, protože pohled na hodinky na jejím levém zápěstí ji moc neuklidnil. Už měli nejvyšší čas.
"To máš pravdu." A všichni se začali hrnout ke dveřím, ze kterých jako první vystrčil hlavu James. Většinou se snažili vycházet z Komnaty nějak postupně, ale tentokrát na to nebyl čas a tak se spolehli jen na Jamesovo: "Vzduch čistý!" a vyhrnuli se ven.
Připadalo jim to jako docela vtipná bojovka, když se plížili bradavickými chodbami a zpoza každého rohu nejdřív někdo vykukoval, aby mohli jít dál. Výbuchy smíchu tlumili dlaněmi přitisknutými na ústa. Jednou dokonce Sirius málem přidusil svou sestřenici Narcissu, aby jí zabránil vybuchnout smíchy, když se všichni museli narvat do nepříliš širokého výklenku, aby je nepotkal nějaký zamilovaný párek havraspárských studentů.
"Konečně vzduch," oddechla si Bellatrix úplevně jako všichni. Z výklenku vypadali jako švábi vyklepaní ze staré konzervy a k jejich smůle, jak o pár vteřin později zjistili, se nikdo předem nepodíval, jestli jsou v bezpečí.
Kočičí mňouknutí jim všem zamrazilo krev v žilách. Než stihl kdokoli vytáhnout hůlku a pokusit se zamrazit slídivou kočku už u nich stál Filch a díval se na ně jako na svůj životní úlovek.
"Darebáci, vy se takhle potulujete po chodbách? Tak to ne, tak to ne! Půjdete pěkně se mnou, všichni a hned!" zubil se na ně slizce a potom vyrazil tak natěšeně chodbou dál.
"A je to v háji," povzdechl si Remus. Všem se v hlavě honila myšlenka, kam je asi Filch dovede. Protože oni všichni spolu byli tak nápadní jako plameňák v hejnu holubů.
"To chce klid," zamrkal na ně Sirius. "Určitě nás povede za tím idiotem od lektvarů," uklidňoval je. Jejich současného učitele lektvarů neměl rád nikdo, dokonce ani Severus, přestože lektvary mu znechutit nedokázal.
"To má být jako pozitivum?" ušklíbla se Lily.
"No samozřejmě," usmíval se Sirius a obličej se mu najednou rozjasnil. "Všichni se chovejte jako normálně, nebelvír nesnáší zmijozel a tak, no a oni si budou myslet, že jsme se sešli za účelem souboje, vyřídit si účty nebo tak něco. Je to vlastně dokonalé," rozzářil se nebelvírský Casanova.
"Co ty všechno nevymyslíš," vrtěla nad ním hlavou Bellatrix, ale všichni samozřejmě věděli, že má pravdu. Ze školního trestu je to sice asi nevyseká, ale ten největší průšvih měli za sebou.
"To bude krááásnej školní trest," povyskočil si Sirius s láskyplným výrazem a všichni málem vyprskli smíchy, když se na ně Filch s podezíravým výrazem obrátil a poté začal psotupovat po schodech ještě rychleji.
"On se nás snad bojí," zavrtěl hlavou Lucius, ale James ho rychle opravil.
"Vás ne. Nás!"







 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jasmína Jasmína | E-mail | 13. srpna 2009 v 20:50 | Reagovat

na tuhle kapču sem se už dlouho těšila :) a vypada fakt dobře :D

2 Nelll Nelll | Web | 13. srpna 2009 v 21:53 | Reagovat

No konečně x) už jsem si říkala, že se nerozhoupeš... moc hezky napsané

3 Angel Angel | 13. srpna 2009 v 22:06 | Reagovat

DOKONALOST tahle povídka

4 wladka wladka | Web | 14. srpna 2009 v 13:04 | Reagovat

krasnee nieco
pokracko a hlavne poprosim ta o Kto vyhra

5 Maaka Maaka | 14. srpna 2009 v 13:24 | Reagovat

Mooooc pěkný:) Těšim se na ten trest! to bude asi hooodně zábavný :D

6 miki miki | 14. srpna 2009 v 20:03 | Reagovat

huraaa =D uz sem si myslela ze se nedockam =D pekne uz se tesim na dalsi ale doufam ze tentokrat to bude trosku driv =D

7 Polgara Polgara | Web | 16. srpna 2009 v 15:14 | Reagovat

Si moc sebekrtiická, mně se kapitola líbila.
Hezky si popsala to napětí předtím i potom, co zjistili v jaké situaci se ocitli jejich přátelé, a pak to v té komnatě nejvyšší potřeby...šikulka

8 Abogarth Abogarth | 17. srpna 2009 v 15:27 | Reagovat

Děkuju za věnování :-*
Kapitolka jako vždy úžasná, souhlasím s Polgarou, to napětí bylo dobře popsané, i ten děj potom. A tahle povída je fakt skvělá ;-) Doufám, že zase brzo něco napíšeš.

9 KiVi KiVi | Web | 18. srpna 2009 v 0:07 | Reagovat

Hurááá Hurááá Hurááá :D Já už se sem koukla jen tak ani jsem nic nečekala..mrkla jsem se a klikla na další stránku a pak mi to docvaklo! Konečně kapitola k týhle povídce :D:D.. A hned sem se vrátila..dokonce sem si i vzpomněla o čem to bylo :). Zrovna jsem četla něco o dimenzých a tak mě hned napadlo co kdyby se tam objevil Harry :D Už mi hrabe :D

10 kiarra kiarra | 21. srpna 2009 v 23:20 | Reagovat

Pozývame vás do novej RPG hry s názvom Einwell, kde si môžete s chuti zahrať akúkoľvek fantasy postavu a pri tom spoznáte mnohých ľudí. Či už ste mesačná elfka, či démon, môžete si nájsť prácu ktorá vás bude baviť (napr. smiete mať vlastný obchod, či smiete byť učitelom a i dokonca liečitelom). Ak sa vám to zapáčilo, prihláste sa (registruj) a ak nie, túto správu ignorujte.
http://einwell.blog.cz/

11 Julie Julie | 1. září 2009 v 21:53 | Reagovat

Miluju tě... :) Věnování i kapitola mi udělala moc velkou radost... :)

12 Abigail Abigail | Web | 11. září 2009 v 9:36 | Reagovat

Zase jsem se potřebovala rozptýlit, tak jsem procházela oblíbené stránky a blogy, až jsem konečně narazila na tuhle, kde přibylo něco, co bych si mohla přečíst. Protože předchozí kapitolky tu byla už vážně před lety :-D nezbylo mi nic lepšího než tu povídku přelouskat znovu prostě celou a jsem vážně moc ráda a vážně mě mrzí, že nepřibývá častěji. Je moc povedená a je škoda, že jen tak leží ladem. Líbí se mi, jak jsi ten vztah Zmijozel-Nebelvír hezky postrčila a ač je to v mnoha ohledech pro mě téměř nemožné a nepředstavitelné stejně se mii to moc líbí, takže budu prostě doufat, že se múza zblázní a zaútočí.

13 valinor valinor | 19. září 2009 v 23:54 | Reagovat

musím říct, že ze všech HP povídek, které jsem kdy četla je tahle mou druhou nejoblíbenější, prostě dokonalá, těším se na další dílek(snad bude co nejdříve) a to jsem jeětě nečetla ostatní tvá dílka, vrhnu se na ně hned zítra

14 Elizabeth de Ténèbres Elizabeth de Ténèbres | Web | 30. října 2009 v 10:55 | Reagovat

hustý. prostě úžasná a dokonalá povídka a naprosto skvělá kapitola. jen tak dál a doufám, že nová kapitolka přibyde v dohledný době

15 Baffy Baffy | 8. ledna 2010 v 12:10 | Reagovat

Betzva milkuju tuhle povídku už se těším na další dílek

16 Nat Nat | Web | 17. března 2010 v 20:32 | Reagovat

pani...super moc se mi to libi chtelo by to pokracko :( :)

17 lena lena | 1. června 2010 v 20:13 | Reagovat

moc se mi tahle povídka líbí akorat by to chtelo pokracko :-)

18 Terča Terča | 27. července 2010 v 18:44 | Reagovat

Je to opravdu dokonalé :)) Tato povídka je jedna z nejlepších co jsem kdy četla a to sem jich četla dost ;) Nejenže je to hrozně nádhrený a zajímavý námět na povídku ale  taky je to božsky napsané ;)) Ty už nepíšeš další kapitoly?? ://

19 Bella Black Bella Black | 1. října 2010 v 13:39 | Reagovat

Skvělá povídka. Jen jak už psali přede mnou, kdepak je pokračování???

20 Lily Lily | Web | 3. března 2011 v 2:11 | Reagovat

Jasně, proč tak skvělou povídku nedopsat, že jo?

21 Kitty97 Kitty97 | 1. června 2011 v 17:04 | Reagovat

wow...to je husty!!! moc se mi libi napad spratelit poberty se zmijozelákama to je fakt super!!!!!skvelej napad jeste nikdde sem to nevidela :D..ale skoda ze si to prestala psat :'(...mela by si to dokoncit!!! je to vazne super ;D

22 Rosie Rosie | 19. července 2011 v 15:12 | Reagovat

prosím prosím dej sem další pokračování!! tak úžasný povídky jako máš ty jsem ještě nečetla a  souhlasim s lily byla by škoda jí nedopsat zvlášť když se na ni těší tolik lidí:) prosíím udělej to pro nás:))

23 Lilka Lilka | 19. listopadu 2011 v 21:39 | Reagovat

kráásná povíídka :-D dej sem pokráčko prosíííím :)))

24 Becky Becky | 6. února 2012 v 22:24 | Reagovat

Upřímně doufám že povídka bude pokračovat a že Ewelin bude mít taky znamení zla :-D:-D

25 FigueroaAlyce18 FigueroaAlyce18 | E-mail | Web | 24. června 2012 v 2:39 | Reagovat

I had got a dream to start my own organization, nevertheless I didn't earn enough of cash to do it. Thank goodness my mate advised to utilize the <a href="http://goodfinance-blog.com">loans</a>. Therefore I received the secured loan and realized my old dream.

26 susa susa | 25. srpna 2012 v 19:06 | Reagovat

Opravdu moc skvělá povídka, opravdu škoda, že tu není pokračování. Nápad se vztahem Rema a Belly je moc zajímavý. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama