15. Šachy

31. října 2009 v 21:36 | NarcissaB. |  Kdo vyhraje?
Ahoooj! :)

Nebojte se, nepolíbila mě múza (ani múzák), možná včera vinná víla. Tak jsem tu s další kapitolou. Hrozně moc bych se zase chtěla vrátit do tohoto šíleného Potterovského světa, ale můj časový režim mi to neumožňuje.

No budeme doufat, že se objeví nějaký úžasný múzák a vytrhne mě ze spárů měho rozvrhu a já se vrátím k vám ;).

Kapitola je nějaká nijaká, moc se mi nelíbí, snad vám bude.
Věnuji ji milované Abogarth, k dnešnímu svátku.

Hezké počtení

NarcissaB.

15. Šachy
"Tes! Když budeš ještě pomalejší, tak nám to famfrpálový hřiště uteče!" rozčiloval se Ron vedle stále snídající Teresy a v ruce pevně svíral koště, stejně jako Harry. Tes se ale jeho pomalu rudnoucím obličejem nevzrušovala a jako naschvál si s klidem vychutnávala rohlíky s máslem a slaninu, co si připravila k snídani. Tedy spíš co si nakradla na stole, který připravili skřítkové k snídani.
"To je nesmysl, Ronalde," protočila oči v sloup Ginny, také ještě snídající kakao a jahodové piškoty, a věrně tak napodobila Hermionu, až Harry zcela nekolegiálně k nejlepšímu příteli vyprsknul smíchy, ale poté se s rezignovaným výrazem posadil zpět vedle Tes na lavici k jídelnímu stolu Nebelvíru.
"No v kouzelnickým světě je možný skoro všechno, pokud sis ještě neráčila všimnout, sestřičko," vypláznul na svou mladší sestru jazyk a zase spražil Tes pohledem, který vypadal jako koncentrovaná výhružka. Tes pomalu spolkla sousto, co měla v tu chvíli v puse, a s otazníky v očích se obrátila na rudovlasého kamaráda.
"Proč mám vlastně jít s vámi na to hřiště?"
"No, přece abychom zjistili, jak lítáš. Chybí nám pár lidí do týmu," vysvětloval místo Rona Harry, protože mladý Weasley zase začínal dostávat nezdravě rudou barvu.
"A co když za ten váš tým hrát nechci?" uchichtla se blondýnka a s gustem se natáhla pro hrneček s čajem.
"Tak tu s Ronem stepujeme už čtvrt hodiny zcela marně," zasmál se Harry a stáhnul Rona taky na lavici, aby to s ním náhodou neseklo.
"A navíc, já s váni jít ani nemůžu, musím se sejít s Albusem."
"To nám říkáš až teď?" vytřeštil oči Ron, zatímco Harry se starostlivě zamračil. V poslední době si začal uvědomovat vážnost situace kolem nich a od té události s krvácející jizvou to vypadalo jako by trochu víc dospěl, zvážněl.
"Stalo se něco?"
"Vůbec ne," usmála se Tes chlácholivě. "Jen jsme spolu trávili tolik let jako rodina a teď už se téměř nevídáme. Chci to dneska napravit."
"Tak to jo, chápu," přikývl Harry a hned se uvolnil. Viděl teď za vším hrozbu a to ho nenechávalo zrovna moc klidným.
"Kde je vůbec Hermiona?" rozhlédl se kolem sebe zmateně Ron.
"Asi v knihovně, kde jinde?" pokrčila rameny nezaujatě Ginny.
"To ani nebyla na snídani?" vyvalila oči Tes, protože něco takového jí přišlo úplně nepředstavitelné. Den bez snídaně byl pro ni předem ztracený.
"Myslím, že ne."
"To je normální," kývla Ginny na Tes. "Časem si zvykneš," rozesmála se.
"No když mi nebude zakazovat mojí snídani, tak ať si dělá, co chce," zavrtěla hlavou Tes, zatímco ostatní tím jenom pobavila.
"To by si nikdo nedovolil, Tes," smál se Harry a začal se zvedat od nebelvírského stolu.
"Jdeme, Rone," pobídl svého kamaráda. "Ty s námi teda nejdeš, Tes?" Odpovědí mu bylo zase jenom zavrtění hlavou, protože drobná blondýnka měla zase plnou pusu. "A ty, Ginny?"
"Ráda," zareagovala hned rusovláska a vyskočila od stolu. "Nebude ti to vadit, Tes?" otočila se ještě na kamarádku.
"Vůbec ne, jen dosnídám a půjdu za Albusem," mrkla na ně a dál už se zabývala jenom svojí snídaní a zbylí tři se vydali nejdřív do Nebelvírské věže pro Ginnyino koště, a pak už chvátali na famfrpálové hřiště, aby si poprvé v letošní famfrpálové sezóně zalétali.
Měli pravdu. Hermiona sice byla v knihovně, která se stala za poslední roky jejím druhým domovem, ale v poněkud nečekané společnosti a za jiné situace, než by se kdo odvážil tipovat.

***

"Medové koláčky," řekla Tes s úsměvem kamennému chrliči před Brumbálovou pracovnou, ale úsměv ji rychle přešel, když na ty medové koláčky dostala chuť, přestože před chvílí snídala.
"Ty hesla jsou rok od roku blbější a blbější," mumlala si pro sebe, když otevírala těžké dubové dveře do ředitelské kanceláře, ve které strávila již dříve mnoho času, přestože nebyla studentkou Bradavic.
"Já to slyšel!" pokáral ji hned ve dveřích Brumbál, ale v modrých očích mu zářily veselé jiskřičky, protože byl rád, že "svou holčičku", jak ji v duchu nazýval, zase vidí. V těchto dobách se o ni bál, obzvlášť když se začala přátelit s Harrym, ale také věděl, že toto přátelství může být hodně věcem ku prospěchu.
"Také ti přeji dobré ráno, mám se dobře, děkuji za optání," pitvořila se na něj Tes, když šla "dědečka" na uvítanou obejmout.
"Umíš být vůbec někdy vážná?" zlobil ji Albus, ale objetí jí vřele oplatil, přece jen mu také chyběla. Měli pro sebe celé roky a najednou se jen míjeli, přestože si byli na dosah ruky. On sám nikdy děti neměl, ale Tes miloval a staral se o ni jako o vlastní. Tedy spíš jako o vlastní vnučku, protože Severus pro něj byl jako syn. Ale nyní se o ně oba bál, byli příliš ve středu téhle kruté, prozatím podpovrchové, války, ale už se s tím nedalo nic dělat a ani jeden z nich by se odstavit na druhou kolej nenechal.
"Někdy jo, třeba když spím," zasmála se blondýnka a pohodlně sebou plácla do křesla vedle stolu. Byla zvyklá na Albusovy stříbrné a nezvykle tiché přístroje, u některých dokonce věděla, k čemu slouží, u nich doma jich měl taky mnoho.
Ozval se tichý šustot křídel a na opěradlo Tesiina křesla se snesl fénix Fawkes a otřel jí svoji nádhernou hlavu něžně o tvář.
"Ahoj, Fawkesi, ty jsi mi taky chyběl," drmolila Tes a hladila fénixe po rudo-zlatém peří. Odpovědí jí byl kouzelný trylek fénixova hlasu.
"Hrozně bych si přála mu rozumět," povzdechla si toužebně. Albus se jen pousmál a také se posadil ke stolu.
"Schopnost mluvit se zvířaty je zcela dědičná, nejčastějším případem je hadí jazyk, potom dračí jazyk a také velmi vzácná schopnost mluvit s jednorožci, ale nevím o tom, že by se dějiny zmiňovaly o nějakém případu člověka, který by dokázal mluvit s fénixem."
"Miluju tyhle tvoje přednášky," ušklíbla se vesele. "A co třeba zvěromág? Jako zvěromág bych s ním nemohla mluvit?" Kývla hlavou k Fawkesovi na opěradle křesla, kterého stále hladila a laskala.
"No tak, Tes, myslel jsem, že při svém vzdělání už víš, že přeměňovat se do magických zvířat není možné," usmíval se Albus shovívavě a zamrkal na ni modrýma očima. "Jako zvěromág se jinak samozřejmě můžeš dorozumívat se zvířaty stejného druhu."
"Jako třeba profesorka McGonagallová a paní Norisová?" uchichtla se Tes, narážejíc na nedávnou hádku mezi profesorkou Přeměňování a školníkem Filchem, kdy si Minerva stěžovala, že školníkova kočka ji bezdůvodně napadá, kdykoli se vydá na obchůzku po školních chodbách ve své zvířecí podobě. Hádku nakonec rozštípl kolem procházející Severus poznámkou, že pokud Minerva na tom svém vypelichaném kočičím kožichu tak lpí, tak v něm může klidně zůstat, že nikdo nepozná rozdíl. Bylo u toho velmi málo studentů, ale v Bradavicích se drby šířily rychleji než světlo, takže následující přestávku už se tím bavili všichni.
"Tes! Takhle bys neměla mluvit!" napomínal ji Brumbál, ale sám se rozesmál.
"No co? Nemám snad pravdu? Jo a chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys pro mě neměl nějaký hezký úkol, jako tehdy to hlídání Harryho, začínám se trochu nudit." Zatvářila se stylem "já, zosobněná nevinnost".
"A neměla by ses třeba připravovat na zkoušky NKÚ? Ne, že mi u nich uděláš ostudu," hrozil hraně.
"Neboj," uklidňovala jej nepřesvědčivě. "Zníš už jako Hermiona, ta do nás taky pořád hučí, ať se učíme, neflákáme se a kdesi, cosi. Měl bys jí zakázat přístup do knihovny, jinak tam za chvíli začne i přespávat."
"Pochybuji, že by to madame Pinceová dovolila," zavrtěl hlavou odmítavě.
"A co ten úkol? Nebyl by nějakej?" vyzvídala nápadně nenápadně.
"To určitě ne," zamítl to rázně ředitel a zatvářil se přísně, aby se nepokoušela o nějakou ofenzivu, ale stejně mu to bylo málo platné.
"A proč ne?" vydechla mladá Snapeová zklamaně, ale byla připravená bojovat za svůj nápad až do konce. Za ty roky se s Albusem naučila trochu manipulovat a z části věděla, jak na něj, když chtěla dosáhnout svého.
"Za prvé by to nedopadlo dobře. Nic nechci slyšet!" zarazil rychle protesty, které už se jí draly přes rty. "Jsi příliš zbrklá a vrháš se do všeho po hlavě. To není dobře. A za druhé by mi za to Severus vážně nepoděkoval. Kvůli tomu poslednímu úkolu mi tady ztropil takový bengál, že polovina portrétů utekla." Pak natočil hlavu směrem ke stovkám obrazů na stěnách, z nichž polovina souhlasně přikyvovala a ta druhá spala.
"Tomu na mě sotva záleží," zamumlala Tes a v krku se jí náhle utvořil knedlík. Sesunula se hlouběji do křesla a dokonce přestala hladit i Fawkese.
"To neříkej, Tes. Sama víš, že to není pravda," napomenul ji Albus a v pohledu měl smutek, když ji tak pozoroval. Odpovědí mu bylo pouze mlčení. Tes upřela slzami zkalený pohled na Fawkese, který se z křesla přesunul na její nohu a znovu jí nastavil peří k hlazení. Albus moc dobře věděl, že od té hádky na Grimmauldově náměstí spolu ti dva nemluvili. Tes nenašla odvahu za otcem jít a promluvit si s ním a Severusovi bránila hrdost a také strach, který si ovšem nechtěl přiznat. Byl to začarovaný kruh, přestože všichni věděli, že ten krok musí udělat Tes. Kdyby se jim někdo snažil "násilím" pomoci, tak by to jen zhoršil. Albus to věděl, proto mohl pouze z role pozorovatele sledovat, jak se oba trápí, užírají, jak Severus nenápadně od všech kolem zjišťuje, jak se Tes má, jak jí jde učení, jak se chová a podobně, jak Tes sleduje Severuse smutnýma očima u večeře anebo když plísní při hodinách lektvarů její přátele. Bradavický ředitel si zakazoval myšlenky na to, co kdyby se v nynější válce jednomu z nich něco stalo a oni se předtím nestihli usmířit. Jenže za téhle situace se mu podobné myšlenky samy hnaly do hlavy a neubránil se jim.
"Čekají nás zlé časy, viď?" ozvala se náhle Tes tiše. Zjevně se její myšlenky pohybovaly po podobných kolejích.
"Proč myslíš?" blafoval.
"Nedělej ze mě hlupáka, Albusi. Už nejsem malá." Hned jak dořekla tu větu, musela se pousmát. Vždycky jí používala, když spolu žili a ona chtěla, aby jí něco povolil nebo vysvětlil.
"Ano, Tes. Nebude to lehké, myslím, že už velmi brzo vypukne otevřený boj a co bude pak, to nevím ani já," povzdechl si bradavický ředitel. Když takhle seděl v křesle, celý shrbený a na tvář mu dopadalo jasné sluneční světlo sobotního dopoledne, ve kterém se rýsovala každá vráska jako načrtnutá uhlem, tak si Tes uvědomila tu absurditu. Celý kouzelnický svět a jeho osud spočívá na ramenou dvou protipólů, na velmi, velmi starém muži a na nedospělém, nedostudovaném chlapci.
"Máme vůbec šanci vyhrát?" vyslovila nahlas své obavy.
"Jistěže máme, Tes, jen se nesmíme vzdát. A pak," usmál se laskavě a v očích mu zazářily šibalské jiskřičky. "máme výhodu, jakou Voldemort sám zatím nezná. Nejlepší zbraň hromadného ničení," mrknul na ni.
"Nejsem si jistá, jestli mluvíš o Ronových ponožkách anebo o Hermioniných přednáškách," rozesmála se světlovláska.
"No v tuhle chvíli jsem myslel tebe, ty neřízená střelo, ale ponožky pana Weasleyho vezmu při budování strategie také do úvahy," zasmál se Albus a fénix Fawkes v tu chvíli vydal jakýsi rozradostněný zvuk, jakoby jim úplně rozuměl. "Jsem rád, že sis v nich našla přátele," dodal ještě, ale Tes se otřásla pod náporem jeho modrého pohledu zpoza půlměsícových brýlí.
"Mám pocit, že k nim patřím," přiznala, ale v duchu si pouze pro sebe dodala: "Ale otce mi nenahradí…". "Cos to říkal o té strategii? Jak můžeš plánovat nějakou strategii boje? Mě to přijde v této chvíli zcela nemožné," řekla Tes s úctou.
"Každá akce, i ta sebemenší, vyvolává reakci. Celkový obraz války se v tuhle chvíli stále ještě skládá a my musíme reagovat rychle, abychom ho mohli nějak ovlivnit. Je to jako šachy. Každý z nás je jednou figurkou na šachovnici, jen musí najít své správné místo, čas a využití. Každý je důležitý, to si zapamatuj, Tes. A přestože šachy jsou pouze černé a bílé, svět není černobílý, to víš. Musíme jen správně rozestavit figurky a táhnout." Přestože mluvil tiše, všechna jeho slova se Tes ukládala do paměti.
"V šachu ale začínají bílí…"
"Ano, ale my nemůžeme očekávat, že náš soupeř bude hrát fair. Důležité je zasadit poslední úder. Šach mat."
Tes přemýšlela nad tím, kde je její místo. Ať už bylo kdekoli, hodlala jej zaujmout a bojovat všemi silami. Ale teď už věřila, že mají šanci vyhrát. Usmáli se na sebe. Naděje měli stále ještě dost, ale ani jeden z nich netušil, jak krutý šach jim Pán zla připravil k zahájení partie.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abogarth Abogarth | 31. října 2009 v 22:03 | Reagovat

Ještě jednou děkuju moc za kapitolu, že to byla doba, ale chápu to xD :-* .
Jinak jsem si řikala, že to snad píšeš o mně, když Tes snídala xD. No kapitolka se mi líbila, jako bvykle, už se těšim na další a sem zvědavá co se bude dít ;-).

2 miki miki | 17. listopadu 2009 v 22:12 | Reagovat

pekne, ale priznam ze jsem se musela podivat na minule dily ;-D

3 Lily Addams Lily Addams | Web | 19. listopadu 2009 v 16:02 | Reagovat

docela pěkné :)

4 wladka wladka | Web | 26. listopadu 2009 v 16:00 | Reagovat

heh konecne som sa k nej dostala a bola super nemozem z nej.....ze vraj ides s nami na metlobal???- nie idem za Albusom-A to si nam nemohla poveda skor??? alebo tak nejako

5 Famiso Famiso | Web | 3. prosince 2009 v 18:46 | Reagovat

Ať žijí múzy a můzaci <a href="http://ro.hy.cz/literatura">:-)</a>

6 Žíža Žíža | Web | 8. prosince 2009 v 20:42 | Reagovat

Rozhodně úžasná FF... Doufám že brzo přibyde další kapitolka, jelikož by mě rozhodně zajímalo co dělá Mia v knihovně a jak dopadne famfrpálové družstvo :)

7 Sea Sea | 23. prosince 2009 v 8:53 | Reagovat

Nádherná kapitola a do teďka jsem četla všechny kapitoli:D piš dál splnilas mi můj senXD!!!

8 Martina Martina | 14. ledna 2010 v 16:53 | Reagovat

musíš napsat další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama